(Minghui.org) Nedávno jsem poslouchal Příběh o kultivaci Buddhy Milarepy v rádiu Minghui a byl jsem velmi dojatý.

Ačkoli Milarepa studoval u svého mistra po dlouhou dobu, nebyl pomazán ani mu nebylo předáno učení. Místo toho řekl Milarepovi jeho mistr, aby postavil dům a potom ho zboural. Milarepovi bylo opakovaně řečeno, aby postavil dům a zase ho zboural. Jeho mistr mu také často nadával a bil ho. Přestože Milarepa nesmírně trpěl a vynaložil tolik úsilí, stále netušil, zda se mu od jeho mistra někdy dostane nějakého učení. Někdy se cítil tak sklíčený, že uvažoval o sebevraždě. Navzdory všem těmto útrapám si Milarepa nikdy nestěžoval a neměl o svém mistrovi negativní myšlenky. Všechny své zkušenosti přičítal obrovské karmě, kterou měl, a myslel si, že je příliš hříšný na to, aby mohl přijmout učení. Dokonce i když ho jeho mistr žádal, aby konal špatné skutky a nahromadil tak černou karmu, Milarepa měl pocit, že je to kvůli jeho vlastním problémům.

Když jsem poslouchal pořad, najednou mě napadlo: „Co kdyby se Mistr takto choval ke mně? Měl bych nějaké negativní pocity? Stěžoval bych si na něj nebo bych mu to měl za zlé?”

Když se ohlédnu za svou kultivační cestou, uvědomuji si, že mám velké štěstí, protože náš Mistr nás učil pravdu o vesmíru, choval se k nám s bezmezným soucitem a vždy nám na cestě pomáhal. To všechno jsem však často považoval za samozřejmost a plně jsem si těchto příležitostí nevážil a nedělal pro kultivaci maximum. Jsem ve srovnání s Milarepou dobrý žák?

Stát se učedníkem Falun Dafa je největší pocta a měl bych se vždy snažit zlepšovat. To je to, co Mistr očekává a na co vnímající bytosti tak dlouho toužebně čekaly.

Toto je mé osobní pochopení. Upozorněte prosím na cokoli nevhodného.