(Minghui.org) V roce 2004 jsem byl zatčen a zadržen v městské vazební věznici. Jsem dobrý člověk a chovám se podle zásad Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti, takže i když jsem byl uvězněn, věděl jsem, že nejsem zločinec. Byl jsem odhodlán plnit své poslání objasňovat lidem pravdu bez ohledu na to, kde se nacházím.

Jakmile jsem vstoupil do cely, všechny jsem srdečně pozdravil. Vězni mi řekli: „Ty musíš být praktikující Falun Gongu, jen ti jsou klidní, když je sem pošlou.“ Všichni se usmívali. Povídali si se mnou a vyprávěli mi dojemné příběhy praktikujících Falun Gongu, kteří zde byli dříve zadržováni. Říkali, že praktikující jsou hrdinové, a říkali, jak jsou dobří a že se nebojí dozorců. Vytrvali v provádění cvičení.

Dobří lidé jsou zavíráni do vězení

Jeden příběh se mě obzvlášť dotkl: V prvních letech, kdy pronásledování začalo, bylo mnoho praktikujících posláno do tohoto vězení. Když se pokoušeli provádět cvičení Falun Dafa, dozorci jim v tom bránili a mstili se tím, že je mučili a vystavovali fyzickým trestům. Žádná z těchto taktik nezabrala. Jednoho dne přišlo několik ozbrojených policistů a vyzvali tyto praktikující, aby vyšli z cely. Ti beze strachu vyšli ven. Vězni, kteří nebyli praktikujícími, včetně zločinců s vysokými tresty a s okovy na nohou, tvrdili, že jsou praktikující Falun Gongu, kteří odvážně vyšli z cely. Policisté praktikujícím vynadali a zbili je. Praktikující neustoupili. Nakonec vazební věznici nezbylo nic jiného než nad praktikujícími při cvičení přivřít oči. Jejich neústupné chování změnilo prostředí. Praktikující, kteří tam byli posláni později, mohli cvičení provádět.

Několik vězňů se k nám přidalo, když jsme každý den cvičili. Učili jsme je nazpaměť básně napsané mistrem Li a zpívali jsme písně, které napsali praktikující. Většina vězňů si myslí, že byli nespravedlivě obviněni, ale když se dozvěděli pravdu o pronásledování Falun Gongu, měli pocit, že praktikující trpí větší nespravedlností, protože jednají v zájmu ostatních. V porovnání s tím měli vězni pocit, že jejich vlastní křivdy jsou menší, protože sledují osobní prospěch.

Jednoho večera přišli dozorci a návštěvníci na inspekci do vazební věznice. Když přišli do cely, kde byli praktikující zavřeni, všichni sborově zpívali píseň, kterou napsali praktikující Falun Gongu: „Dobří lidé jsou zavřeni ve vězení, není jim dovoleno mluvit pravdu, stalo se zločinem říkat druhým, aby konali dobro...“. Dozorci a návštěvníci se otočili a odešli.

Kdybych nebyla zadržena, nevěděla bych o Falun Gongu

V tomto detenčním centru byla zadržována učitelka mateřské školy, která byla obviněna z „nezákonného shromažďování finančních prostředků“. Když se dozvěděla, že několik vězňů je praktikujícími Falun Gongu, řekla, že o Falun Gongu nikdy předtím neslyšela, protože byla zaneprázdněná. Vysvětlili jsme jí, co je Falun Gong, a řekli jsme jí o výhodách této praxe. Měla zájem dozvědět se více a často mě žádala, abych jí o této praxi pověděla více.

Chtěla si učení zapamatovat. Recitovala jsem „O Dafa“ a ona mě požádala o napsání na papír, aby si ji mohla zapamatovat. Tu noc se schovala pod deku a článek si zapamatovala. To bylo na Štědrý den. Druhý den ráno mi řekla, že se ho naučila nazpaměť. Pak jsem ji naučila básně z Hong Yin.

Jednoho dne se praktikujícím venku podařilo poslat nové články od Mistra. Podělila jsem se o ně s učitelkou ve školce. Po jejich přečtení byla dojatá a řekla, že až ji propustí z vazby, vytiskne je a předá svým přátelům, včetně těch, kteří pracují ve Veřejné bezpečnosti. Jednou se ve vazební věznici shromažďovaly informace o tom, kolik praktikujících je v jednotlivých celách. Dozorce otevřel okno do naší cely a zeptal se: „Kolik praktikujících je tady?“ „Ano,“ odpověděla jsem. Okamžitě jim sdělila číslo, v němž se počítala jako praktikující.

Před lety jí musela být odstraněna děloha. Poté, co se naučila recitovat a memorovat učení Falun Gongu, jí však začala menstruace. Myslela si, že Falun Gong je výjimečný.

Soud později shledal, že je nevinná, a byla propuštěna. Policista, který se jejím případem zabýval, se za chybu omluvil. Řekla: „Měla bych vám poděkovat. Kdyby mě nezadrželi, o Falun Gongu bych se nedozvěděla.“

Mluvíte také o problematice zabíjení?

Průvodkyně se nám zpočátku vyhýbala, když se dozvěděla, že jsme praktikující Falun Gongu. Když se jí někdo zeptal, proč je ve vězení, odpověděla, že polila svého manžela horkým olejem poté, co se dozvěděla, že měl milenku. Poté se pokusila podřezat si žíly.

Když jsem vyslechla její příběh, nemohla jsem si pomoci a řekla jsem: „Sebevražda je zločin.“ Překvapeně řekla: „Falun Gong o tom také mluví?“ Vysvětlila jsem jí, co je Falun Gong a že učení zabíjení zakazuje. Řekla: „Dřív jsem věřila oficiální propagandě, takže když jsem slyšela, že jste říkala, že praktikujete Falun Gong, vyděsila jsem se a vyhýbala jsem se vám.“ „To je pravda,“ odpověděla jsem. Řekla také, že kdysi vodila turisty z Taiwanu k obří soše Buddhy ve městě Leshan. Když se tam turisté pokoušeli meditovat, vždy je zastavila. Dokonce jim vyhrožovala, že je nahlásí na policii.

Poté, co se dozvěděla pravdu o této praxi, měla s praktikujícími dobré vztahy. Dokonce nám řekla, že vidí věci svým třetím okem.