Tradiční čínská kultura: Etiketa mezi mužem a ženou

(Minghui.org) Etiketa byla důležitou součástí tradiční čínské kultury, zejména pokud šlo o interakci mezi mužem a ženou. Mělo se za to, že dobrá etiketa pomáhá budovat stabilní společnost, zatímco nedostatek společenských norem by vedl k nevhodnému chování a chaosu. Etiketa má zásadní význam také v rodině. Očekává se, že člověk bude zachovávat dobré způsoby v každodenním životě, ať už sedí, stojí, chodí, jí nebo mluví s ostatními. Ačkoli se některá pravidla mohou moderním lidem zdát příliš přísná, byl to způsob, jakým starověcí lidé ukázňovali sami sebe, čímž udržovali korektní společenské chování.

Podle Liji (Knihy obřadů) je nevhodné, aby si nesezdaní muži a ženy vzájemně sdíleli věci (ramínka na šaty, ručník, hřeben) nebo si předávali věci, které by mohly zahrnovat fyzický kontakt. Žena nezdraví mladšího bratra svého manžela; konkubína otce smí prát pouze oblečení svých dětí. Po zasnoubení by dívka měla nosit na hlavě barevnou stuhu a do jejího pokoje nesmí náhodně vstupovat jiné osoby. 

Muž a žena by se neměli ptát jeden druhého na jméno, aniž by byl návrh učiněn prostřednictvím dohazovačky. Obě rodiny by spolu měly komunikovat jen málo, a to do té doby, než rodina dívky přijme nabízenou cenu pro nevěstu. Po zasnoubení by měla být naplánována svatba, jejíž součástí by měl být obřad, při němž se o této události podá zpráva předkům a uctí se bohové. Na hostinu by měli být pozváni sousedé, přátelé a příbuzní.

Kromě toho by muž a žena neměli čerpat vodu ze stejné studny, používat stejnou koupelnu ke koupeli nebo sdílet stejnou postel. Oblečení muže nelze půjčovat ženě a naopak.

Učení od Lu Dongbina

 Lidé v moderní společnosti možná nechápou, proč byly společenské normy ve starověku tak přísné. Lu Dongbin, legendární taoista, který žil za dynastie Tang a stal se nesmrtelným, vysvětlil potřebu etického kodexu svým žákům.

Osud člověka, jako je bohatství, úřední postavení a majetek, často závisí na tom, zda jeden žije s důstojností a vyhýbá se nevhodným vztahům. Bez ohledu na to, s jakou ženou se muž setká, měl by si na to dávat pozor, zahrnujíc svou mysl, slova, činy a přátelství.

Přesněji uvedl,

Ačkoli žena může být atraktivní, 
Nemám jedinou myšlenku na chtíč; 
K někomu o něco staršímu se budu chovat jako ke své starší sestře, 
a s o něco mladší jako se svou mladší sestrou. 
Nezáleží na tom, jak je žena krásná, 
jedno nevhodné chování zničí její pověst; 
Také to poškodí můj osud a štěstí, 
upozorňujíc zároveň bohy. 
Jelikož odplata často přichází rychle, 
Neodvažuji se jednat lehkomyslně a porušit to. 

Někdy, když slyším ostatní mluvit o ženách, 
Se vší vážností je zastavím; 
Když potkám na silnici hezkou ženu, 
Neodvážím se jí věnovat pozornost, i kdyby mi měla useknout hlavu. 
Dokonce i při setkání s božími sestrami, 
Nebudu mluvit o pletkách; 
Když se setkám se sestřenicemi, 
Nebudu mít příležitostné důvěrnosti. 
Při setkání s tetou nebo švagrovou, 
Nebudu s ní sedět ani chodit.

Pokud se setkáme s neteří nebo jejími vrstevnicemi, 
Zůstanu vážný a nebudu mluvit bez příčiny; 
Když se setkám s knihami nebo obrázky sexuality, 
Okamžitě je spálím. 
Když se objeví lidé, kteří mají rádi sex, 
Nebudu se s nimi již stýkat; 
Bohové uvidí mou důstojnost a bezúhonnost, 
a požehnají mi slávou a úspěchem.

Dva důstojní muži v království Lu

Liu Xiahui byl v období Jara a podzimu uznávaným úředníkem v království Lu. Jednou cestoval do jiného města, ale zjistil, že vchod do města je zavřený. Přes noc stál před branou. U brány stála také krásná mladá žena, která nemohla vstoupit do města. Když Lu viděl, že má na sobě žena jen velmi málo oblečení a třese se zimou, pomyslel si, že by mohla onemocnět nebo zemřít, a tak ji přikryl svým zimním pláštěm. Žena se posadila a spala, zatímco Liu se ani trochu nepohnul, i když měl necitlivé nohy. Lidé se o tom doslechli a chválili Liua za jeho poctivost.

Později u jiného muže v království Lu, který žil sám, zaklepala v noci na dveře ovdovělá sousedka s prosbou, zda by u něj nemohla přespat, neboť jí při dešti zatékalo do střechy.

Muž řekl, že ne, a vysvětlil: „Říká se, že do šedesátky spolu muž a žena nemohou zůstat pohromadě. Protože jsi mladá a já jsem mladý, nemohu tě pustit dovnitř.“

„Proč se neučíš od Liu Xiahui?“ zeptala se žena. „Zahříval ženu svým tělem a lidé o něm neříkali nic špatného.“

„Liu to dokázal, já ne,“ odpověděl muž. „ Budu se tedy od Liua učit v tomto směru.“

Konfucius se o tom doslechl a muže pochválil s tím, že se naučil podstatě důstojnosti a ctnosti. Pokud někdo se zlými úmysly tvrdí, že Liua napodobuje navenek, jen se vymlouvá. 

Dívka sbírající moruše

Zde je známá báseň o mladé ženě z doby dynastie Han, která nám dává nahlédnout do tehdejšího života.

Moshang Sang (U morušovníků u cesty)

Slunce vychází na východě, 
osvětlujíc budovu mé rodiny Qing; 
Rodina Qin má půvabnou dívku, 
jmenujíce se Luo Fu. 
Luo Fu ráda sbírá morušové listy pro bource morušového, 
na jihovýchodě města; 
V bambusovém košíku má zelenou hedvábnou stuhu, 
s vavřínovou větvičkou jako rukojetí. 
Vlasy má sčesané jako padající koňský ohon, 
nosíc pár perlových náušnic; 
Její hedvábná sukně je meruňkově žlutá, 
a její hedvábný kabátek je fialový. 
Lidé jdoucí kolem po silnici, 
nemohou se na ni přestat dívat; 
Mladí přátelé, kteří viděli Luo Fu, 
sundali své klobouky a urovnali si šátky na hlavách. 
Ti, kdo obdělávali půdu, přestali orat, 
a ti, kdo trhali plevel, zapomněli na své motyky; 
Po příchodu domů byli rozrušeni, 
že kvůli pohledu na Luo Fu nedokončili svou práci. 

Vysoce postavený úředník z jihu, 
na voze taženém pěti koňmi; 
Poslal někoho, aby se zeptal, 
odkud je ta krásná dívka? 
Lidé odpověděli, že ta krásná dívka, 
je z rodiny Qin a jmenuje se Luo Fu; 
Úředník se zeptal pak, jak stará Luo Fu je, 
a bylo mu řečeno, že Luo Fu je více než 15 let a méně než 20. 
Úředník se poté zeptal Luo Fu: 
Přijdeš a projedeš se se mnou? 
Luo Fu přistoupila blíže a odpověděla: 
Jak hloupá je tato otázka! 
Vy, úředníku, už ženu máte, 
a já, Luo Fu, manžela také mám. 

Podívejte se na východ na těch tisíc mužů na koních, 
můj manžel je vede; 
Jak jej rozeznám od ostatních? 
Můj muž jede na bílém koni, následován jedním černým. 
Zelená hedvábná stuha k ocasu koně přivázána je, 
s uzdou na hlavě zdobenou zlatem; 
Také nese vzácný meč Lulu, 
který má cenu jednoho tisíce mincí. 
V 15 letech byl nižším úředníkem, 
do 20 let sloužil na královském dvoře; 
ve 30 letech je palácovým úředníkem, 
do 40 let je hlavou města. 
Je velmi pohledný, 
se sličnou pletí a pěkným knírem; 
Chodí svižně a elegantně, 
a vždy se dobře chová. 
Mezi tisíci lidmi, kteří tam sedí, 
všichni říkají, že můj manžel je výjimečný. 

Stojí za zmínku, že když byli lidé přitahováni krásou Luo Fu, neměli špatné myšlenky. Jedinou výjimkou byl vysoký úředník, kterého Luo Fu s grácií odmítla.

O dívčině důstojnosti a čistotě hovořila i báseň z doby dynastie Zhou, publikovaná v Shijing (Klasika poezie):

Han Guang

Jsou zde kokosové stromy na jihu, 
příliš vysoké na to, aby mohly sloužit jako stín; 
Je tam dívka na břehu řeky, 
příliš důstojná na to, aby ji někdo pronásledoval. 
Řeka Han je velmi široká, 
nedá se přeplavat pod vodou; 
Řeka Yangtze je velmi dlouhá, 
a na malém voru ji nelze překonat po celé délce.

Tato báseň naznačuje, že když je dívka skutečně čistá a důstojná, ti, kdo se na ni dívají, nemají špatné myšlenky. Je to proto, že lidé vědí, že špatné myšlenky jsou odsouzeny k zániku, stejně jako že není možné přeplavat řeku Han pod vodou nebo přeplout řeku Yangtze od začátku do konce na malém voru.

„Toto je božská bytost!“

Guan Yu, dobře známý vojenský generál z doby dynastie Han, byl proslulý svou statečností, moudrostí a především svou věrností. Podle Románu o Třech královstvích byl Guan jednou zajat Cao Caem a bylo s ním zacházeno dobře. Ačkoli Cao tu a tam nabízel hostiny, Guana to nijak nepohnulo a všechny nabídky cenností a krásných dívek odmítal. Přijal pouze vzácného koně a řekl: „Jakmile se dozvím, kde se nachází Liou Pej (vůdce, kterého Guan následoval), půjdu tam za každou cenu.“

V té době byl Guan také zodpovědný za ochranu dvou Liouových manželek. Když Cao viděl, že Guana nesvádí bohatství, požádal Guana, aby v noci sdílel pokoj s Liuovými manželkami. Místo toho zůstal Guan venku, četl si celou noc a nebyl unavený. Později dal Cao Guanovi panství. Poté, co sídlo rozdělil na dvě části, Guan požádal Liouovy manželky, aby zůstaly uvnitř a byly hlídány staršími vojáky. On zatím zůstal venku.

Bohové Guanovi za tuto věrnost také požehnali. Poté, co Guan opustil Caovo sídlo, Wang Zhi, guvernér Xingyangu, nařídil svému podřízenému Hu Banovi, aby Guana zabil. Zvědav, jak Guan vypadá, Hu po něm pokukoval. Když uviděl Guanovu eleganci při čtení, nemohl se ubránit zvolání: „To je božská bytost.“ Slyše tuto větu, Guan s ním promluvil a ukázalo se, že Huův otec byl Guanův přítel. Tak Hu pomohl Guanovi znovu se spojit s Liuem.