Básně Yue Fei: Loajalita a laskavost (část 2 ze 6)

(Minghui.org) Yue Fei, legendární postava čínské historie, je po generace vzorem věrnosti pro čínské lidi. Jeho příběh se znovu a znovu objevuje v čínských historických knihách, dramatech, románech, filmech a dalších dílech - od zahnání útočících Džürčenů přes neproveditelné výkony na bitevním poli až po obranu srdce čínské říše.

Číňané často vyjadřovali své touhy prostřednictvím poezie a Yue nebyl výjimkou. Jeho básně v Collection of Yue Wumu a Collection of Song Poems (sbírky básní) dokládají jeho velkorysou povahu a vznešené ideály.

(Pokračování z 1. části)

Zde je jedna z nejznámějších básní Yue Feie:

Man Jiang Hong 

Má hříva zuřivosti se vzdouvá a rozrušuje mou korunu, 
Zatímco se o plot opírám 
Když šumící deště ustávají.

S pohledem upřeným k nebi vydávám dlouhý výkřik. 
Jenž stoupá k nebi, 
Řvoucí odvážnou houževnatostí.

Třicet let slávy, samý popel a prach-- 
Tisíce mil dlouhá cesta pod měsícem a sluncem.

Nemarněte naším věkem - pro naše hlavy, černé v mládí, 
Se vybělí 
S neplodnou lítostí, až bude vše hotovo.

Jingkangovo zostuzení ještě musíme pomstít. 
Kdy se skončí ministrů zármutek? 
Rychle letí můj válečný vůz za okraj Helanu.

Náš hlad ukojíme masem prasat Hu, 
Veselíc se budeme pít krev Xiongnuů jako naše víno.

Moje křížová výprava je obnovena, Získám zpět vše, co jsme ztratili. 
Naši vlast obnovím, 
K Jeho Veličenstvu pojedu.

Tato báseň, napsaná v roce 1133, plně ztělesňuje Yueho věrnost a odhodlání - silnou vichřici, která se prohání čínskou zemí po celé generace. Od napsání básně uplynulo téměř tisíc let, ale při jejím čtení je stále cítit Yue Feiův galvanizující duch a smysl pro spravedlnost, stejně jako jeho „odvážná houževnatost“.

Vskutku, historické záznamy vyprávěly o Yue Feiově nevídané odvaze a víře. V bitvě byl vždy klidný a nepropadal panice, ani když byly jeho síly napadeny zákeřným útokem. Když byly ostřelovány těžkým dělostřelectvem, Yue Fei stál na svém místě, zatímco ostatní se krčili v úkrytu. A dokonce i v roli velitele se ujal vedení a neohroženě zaútočil hluboko do nepřátelských linií. Není divu, že jeho protivníci - Džürčeni- říkali: „Je snazší pohnout horou než pohnout Yue Feiovou armádou.“

Ale Yueho ctnost je stejně působivá, ne-li ještě působivější. Přestože byl vojenským generálem, dával si velký pozor, aby neublížil nevinným lidem. Podle Dějin dynastie Song byla matka císaře Gaozonga, královna-vdova Longyou, jednou v Qianzhou obtěžována bandity. Když Yue vedl výpravu přes město, císař vydal tajný rozkaz, aby jeho vojáci jako odplatu zabili všechny ve městě.

Yue císaře prosil, aby popravil pouze nepřátele Songů a ušetřil civilisty, ale císař odmítl. Yue Fei se nenechal odradit a prosil dál, znovu a znovu, až císaři Gaozongovi nezbylo než souhlasit. V důsledku toho začali obyvatelé Qianzhou uctívat Yue Feiův portrét z vděčnosti za záchranu jejich životů.

Yue řídil svou armádu velmi přísně. Jeho disciplína byla neuvěřitelně přísná a jedním z jeho pravidel bylo, že armáda „nesmí ničit domy civilistů, i kdyby měli umrznout“ a „nesmí krást, i kdyby měli umřít hlady“. Někdy, když místní obyvatelé nabídli vojákům na noc zdarma ubytování ve svých domech, vojáci zdvořile odmítli a utábořili se raději venku.

Yueho laskavost však doplňovala jeho přísnost. Když jeho muži onemocněli, osobně jim připravoval léky a ošetřoval je. Když jeho generálové cestovali daleko od domova, poslal svou ženu, aby navštívila jejich rodiny a zjistila, zda nepotřebují pomoc. Když jeho muži padli v bitvě, Yue za ně osobně truchlil a zajistil, aby bylo postaráno o jejich děti. Když to bylo možné, zařídil, aby se jeho synové oženili s dcerami těchto zesnulých vojáků a generálů, aby je mohl podporovat.

Historické knihy zaznamenaly, že Yue Fei císaře pětkrát odmítl, když se mu snažil udělit titul císařského učitele, protože Yue Fei se snažil pouze bránit zemi, místo aby z toho sám těžil. Kdykoli ho císař odměnil penězi nebo zbožím, Yue Fei se o veškerou kořist rozdělil se svými generály a vojáky. Přestože byl velmi úspěšným generálem, nikdy se o tom ve styku s ostatními nezmiňoval.

Kdykoli vybíral vojenské příděly, dělal si Yue Fei starosti, jak zatíží civilisty. „Finanční zdroje obyvatel jihovýchodní oblasti jsou vyčerpány do krajnosti,“ řekl jednou. Po skončení války v oblasti Jinghu v dnešní provincii Hubei najal civilisty, aby obdělávali půdu, a také nechal svou armádu obdělávat půdu. Tímto způsobem se množství potravin potřebných pro armádu snížilo na polovinu.

Yue byl věrný své zemi a choval synovskou úctu ke své matce. Kvůli svým četným cestám se jen zřídkakdy vracel domů, aby se o matku postaral. Po matčině smrti požádal o dočasnou dovolenou, aby ji uctil. „Pokud někdo zruší synovskou zbožnost ve jménu věrnosti, staví vůz před koně,“ napsal. „Pokud se člověk nedokáže doma dobře postarat o své rodiče, nebyl by schopen zůstat věrný svému císaři.“

Jiný generál, Zhang Jun, se jednou zeptal Yue Feie na tajemství vedení úspěšné armády. „Vyžaduje to renyi (laskavost a spravedlnost), moudrost a strategii, čestnost a poctivost, statečnost a disciplínu,“ odpověděl Yue. „To vše je důležité.“

(Pokračování – 3. část)