​To nejlepší, co můžeme předat našim potomkům

(Minghui.org) Již od pradávna rodiče doufali, že svým dětem a vnoučatům zanechají něco, aby jejich životní cesta nebyla tak hrbolatá. Co je však tím nejlepším, co jim člověk může zanechat a co jim bude skutečně prospěšné? Podívejme se na postřehy několika historických osobností týkající se tohoto tématu.

Zabraňte lenosti a požitkářství mladých lidí

Shu Guang pocházel z období dynastie Západní Chan. Od dětství toužil po vzdělání. Měl mnoho žáků a v prvních letech vyučoval studenty doma. Později byl přijat na císařský dvůr a císař Xuan z dynastie Han si ho velmi cenil, jmenoval ho učencem, poté Taizhong Dafu (vrchním velmistrem paláce) a později Taifu (učitelem korunního prince). Shu Guang byl vysoce ceněn a byl mnohokrát odměněn za své zásluhy a skvělý charakter.

Věřil, že by „jeden člověk netrpěl ponížením, kdyby chápal, co to znamená být spokojený, a jeden by se nepotýkal s nebezpečím, kdyby věděl, že dost je stejně dobré jako hostina” a „že je v souladu s nebeským zákonem odejít do ústraní poté, co dosáhl svého úspěchu”.

Podle Knihy Han se korunní princ během pěti let, kdy Shu Guang sloužil jako Taifu, zdokonalil v Konfuciových spisech a v Knize o věrné zbožnosti, když mu bylo pouhých 12 let. Císař jeho žádost přijal a jako odměnu za jeho službu mu dal 12 kg zlata. Korunní princ mu dal dalších 30 kg zlata, aby Shu Guangovi projevil uznání za jeho učitelské schopnosti. Shu Guang i jeho synovec odešli do důchodu na vrcholu své úřednické kariéry.

Poté, co se Shu Guang vrátil do svého rodného města, často vyzýval svou rodinu, aby pořádala hostiny pro členy jeho klanu a přátele, hodlal tak spotřebovat všechno zlato, které dostal.

Uplynul více než rok a jeho děti a vnuci tiše řekli důvěryhodnému staršímu: „Všichni si přejeme, aby nám zůstal nějaký rodinný majetek, ale pokud bude naše rodina dál utrácet peníze za hosty tímto způsobem, rodinné jmění se vyčerpá. Prosím, pomozte nám a promluvte o tom se starým pánem.”

Stařec sdělil tyto obavy Shu Guangových potomků, jak slíbil.

„Opravdu si myslíte, že jsem tak hloupý, že se nestarám o své děti a vnoučata?” Shu Guang se zeptal starce.

„Nějakou půdu už v rodině máme, a pokud budou moje děti a vnoučata pilně pracovat, nebudou se muset o nic starat. Pokud bude v rodině více majetku, jen zleniví. Moudrý člověk s velkým bohatstvím může snadno ztratit inspiraci; nevědomý člověk s bohatstvím bude mít tendenci dělat více chyb. Kromě toho být bohatý často přitahuje žárlivost a zášť,“ vysvětloval Shu Guang starci.

„Zlato mi navíc daroval panovník, takže se o něj rád podělím s místními lidmi a přáteli. Takto bych chtěl strávit zbytek svého života. Na tom přece není nic špatného, ne?“ Stařec přikývl v obdivu k Shu Guangově moudrosti a poctivosti.

Předávání ctnosti šetrnosti dalším generacím

V knize Han se píše, že Xiao He, hrdina číslo jedna v dějinách založení dynastie Han, byl šetrný a prozíravý člověk. Poté, co se Liu Bangova vojska probojovala do hlavního města státu Qin, zatímco vojáci byli zaměstnáni loupením zlata, stříbra a dalších cenností, zmocnil se Xiao He zeměpisného atlasu, úředních dokumentů, registrů domácností a finančních spisů státu Qin, které později sehrály klíčovou roli a pomohly Liu Bangovi získat dobrý přehled o celkové situaci v jeho úsilí o sjednocení Číny.

Plán Xiao He pro své potomky byl také prozíravý. Když kupoval pozemek pro stavbu sídla, záměrně si vybral opuštěné místo a jen zřídkakdy přistavoval další místnosti nebo stavby. Říkal: „Pokud budou moji potomci moudří a schopní, naučí se žít prostým a šetrným životem a budou se vždy cítit dobře zaopatřeni. Pokud nebudou tak nadaní a schopní, skromný pozemek, který jsem pro ně zakoupil, nebude přitahovat žádný zájem ani jim ho nevyfouknou jiné, mocnější domácnosti.

Po Xiao Heově smrti získali oba jeho synové titul markýze a žili úspěšný a spokojený život.

Čestnost získává respekt

Podle knihy Pozdní Han byl Yang Zhen známým velitelem armády v dynastii Východní Han. Když na počátku své kariéry sloužil jako prefekt okresu Zhuojun, byl vždy spravedlivý a čestný a nepřijímal soukromé laskavosti ani žádosti. Žil šetrným životem, doma si dopřával prostý čaj a lehká jídla a nikdy nepoužíval kočár.

Někteří z jeho starých přátel a starších mu navrhli, aby vytvořil rodinný majetek pro své potomky. Yang Zhen řekl: „Když budoucí generace budou moci s hrdostí říci, že jsou potomky slušného úředníka, není to nejlepší dědictví, jaké mohou získat?“

Později byl jeho nejstarší syn jmenován do čela okresu Fubo, druhý syn se ujal funkce velitele a nejmladší syn pilně studoval a měl bohaté znalosti. Jejich skvělé povahy a úspěchy se těšily velké úctě lidu.

V knize Sui se píše, že když Fang Yanqian sloužil jako vyšetřující cenzor, byl díky své čestnosti a integritě vyhodnocen jako nejlepší osoba v národním úřadu díky své čestnosti a poctivosti.

Fang Yanqian skutečně pocházel z bohaté rodiny s majetkem po předcích, ale bohatství bral velmi na lehkou váhu a veškerý svůj majetek utratil za pomoc příbuzným a přátelům, takže pro vlastní rodinu mu zbývalo jen velmi málo. Proto vždy žili velmi prostým a skromným životem. Někdy neměli ani na základní věci, přesto se ale Fang Yanqian cítil šťastný a spokojený.

Často říkal svému synovi: „Já jsem jediný, kdo jako dvorní úředník zchudl. Jediné, co mohu předat svým potomkům, je čestnost a poctivost.“

Později se jeho jediný syn Fang Xuanling stal hrdinou a kancléřem dynastie Tang a posmrtně byl uznán za vévodu Wenzhao z Liangu.

Shromažďování ctností může požehnat budoucím generacím

Sima Guang, slavný kancléř dynastie Song, řekl v knize Rodinných zásad: „Neexistují předkové, kteří by nechtěli prospět budoucím generacím, ale mohou udělat jen velmi málo, protože většina lidí se stará jen o to, jak nahromadit více peněz pro pozdější generace, a myslí si, že tím jejich děti a vnuci získají nevyčerpatelné bohatství. Protože však nevědí, jak své děti a vnuky vychovat, aby se v životě chovali, nakonec bohatství, které nashromáždili za desítky let tvrdé práce, promrhají během několika málo let a mladí se dokonce svým předkům smějí, že byli hloupí a neuměli si užívat života.“

Sima Guang také řekl, že starověcí mudrci zanechali svým potomkům „ctnost a slušnost“, zatímco ctnostní lidé zanechali pozdějším generacím „poctivost a šetrnost“.

Epilog

Bohatství je něco vnějšího. Přichází a odchází. Ctnost, slušnost, skromnost a šetrnost jsou dobré vlastnosti, které jsou zakotveny v charakteru člověka. Mohou ovlivnit celý život člověka. Ctnosti nashromážděné předky mohou přinést požehnání i jejich potomkům.

V dnešní společnosti se děti a vnoučata často hádají o dědictví, příbuzní chodí k soudu a navzájem se pomlouvají. Někteří vysoce postavení úředníci jsou na jedné straně zkorumpovaní a na druhé straně usilují o nepatřičné výhody a privilegia pro své děti, a nakonec se setkávají s odplatou.

Ze zkušeností a moudrosti starých mudrců vyplývá, že dávat příklad mladším generacím ztělesněním ctností šetrnosti a poctivosti, konáním dobrých skutků a hromaděním ctností je tím nejlepším odkazem, který můžeme zanechat budoucím generacím.