Mé odhodlání je pevné a nikdy se nezmění

Tato zkušenost vyšla v rámci Druhé Čínské konference Fa na Minghui.org dne 17.listopadu 2005

(Minghui.org) Než jsem se začala kultivovat ve Falun Dafa, dokázala jsem sedět v plné lotosové pozici s oběma nohama zkříženýma půl hodiny. Poté, co jsem v únoru 1999 získala Fa, mi jeden z praktikujících řekl: „Až začneš opravdu kultivovat, bude pro tebe těžké zkřížit nohy.“ Nevěřila jsem mu, ale zjistila jsem, že je to opravdu tak, jak říkal. Zpočátku jsem mohla sedět v lotosové pozici jen 5 minut, pak 10 minut a později 15 minut a každý den jsem dobu pomalu prodlužovala. Jednou, když jsem seděla v lotosové pozici 15 minut, jsem měla pocit létání a cítila jsem, jako bych se otáčela ve vzduchu. Nechtěla jsem létat, a tak jsem se uklidnila. O několik měsíců později jsem v lotosové pozici vydržela sedět hodinu. Ten den, když jsem jela na kole, jsem cítila, že mám obě nohy velmi lehké. Během tohoto období jsem někdy seděla v meditaci se slzami v očích. Byla to opravdu zkouška mého odhodlání. Když jsem seděla téměř půl hodiny, cítila jsem takovou bolest, že mi ztěžkl dech, přesto jsem nohy nerozložila. Jedna zkušená praktikující se mě zeptala, jestli je to těžké, a já jí s úsměvem odpověděla: „Není to těžké, ale je to těžké pro ty, kteří nezískají Fa.“ S úsměvem přikývla.

V roce 2001 jsem si v důsledku pronásledování zlomila obě nohy a byla mi diagnostikována zlomenina stlačeného bederního obratle. V nemocnici jsem byla nezákonně zadržovaná Úřadem 610 a Národním bezpečnostním úřadem. Aby mě mohli co nejdříve vyslechnout, operovali mi záda a vložili mi do nich ocelovou destičku a šrouby. Po rentgenovém vyšetření mých nohou lékař konstatoval, že kosti jsou zlomené a jedna kost je tak roztříštěná, že není vidět. Kosti mi však nenapravili a pouze mi pod kolena nasadili sádru.

Když jsem ležela v posteli, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co se mi stane. Myslela jsem jen na to, že se budu kultivovat v Dafa a cvičit. Vzpomínám si, jak mi jedna zdravotní sestra řekla: „Když mají ostatní lidé zlomenou kost, pláčou bolestí. Tolik vašich kostí bylo zlomených, a přesto jsem vás nikdy neviděla plakat.“ Opravdu jsem necítila žádnou bolest, takže to musel být náš dobrotivý Učitel, kdo pro mě snášel spoustu utrpení.

Nemohla jsem stát, a tak jsem každý den cvičila vleže v posteli. Kolegyně, kterou mi pracoviště zprostředkovalo, aby mě sledovala a „přetvářela“, mi řekla: „Studovala jsi tanec? Tvoje pohyby jsou tak ladné.“ Odpověděla jsem: „Jen cvičím Falun Gong.“ Když se to dozvěděly zlé osoby z Úřadu 610 a Národního bezpečnostního úřadu, přišly mi vyhrožovat. Řekla jsem jim: „Tohle je metoda, kterou používám k uzdravení svého těla.“ Nemohli nic říct a já jsem pokračovala v každodenní praxi. Kdykoli jsem měla čas, odhalovala jsem pravdu o pronásledování zlem zdravotním sestrám a dalším lidem v mém okolí. Za několik dní mě Úřad 610 a Národní bezpečnostní úřad převezly do vězeňské nemocnice, kde jsem byla přísně sledována. Později jsem si uvědomila, že chtějí, abych co nejdříve podepsala prohlášení o pokání.

Podmínky ve vězeňské nemocnici byly velmi tvrdé a já jsem byla velmi psychicky týrána. Každé ráno jsem slyšela hluk železných řetězů a dveří, které byly jedny po druhých otevírány. Pak mě střídavě zastrašovali a vyhrožovali mi úředníci z Úřadu 610 a Bezpečnostního úřadu. Deset dní mě nezákonně vyslýchali, dokud jsem jim neroztrhala zápisník, a pak už nepřišli. Když jsem byla svědkem jejich chování, bylo mi smutno, bylo mi to líto a připadalo mi to směšné. V temném vězení jsem se ničeho nebála, protože jsem nad sebou viděla bohy chránící Fa.

Po více než dvaceti dnech jsem se mohla posadit a začala jsem provádět páté cvičení. Protože jsem byla tak dlouho upoutána na lůžko, cítila jsem se slabá. Když jsem dělala gesta rukama, ruce se mi třásly. Protože jsem měla nohy v sádře, nemohla jsem je překřížit. Cvičila jsem takto několik minut a cítila jsem se velmi šťastná. Konečně jsem se mohla posadit a cvičit! Jedna spolubydlící mi řekla: „Seděla jsi tam jako lotos a vypadala jsi moc krásně.“

Do vězeňské nemocnice postupně přišly další čtyři praktikující ženy, které byly všechny tvrdě pronásledovány. Tři z nich tam byly poslány, protože na protest proti pronásledování držely několik dní hladovku. V nemocničním pokoji jsme společně recitovaly Fa a sdílely zkušenosti. Vzájemně jsme se povzbuzovaly a společně jsme se postavily proti pronásledování. Nakonec věznice každého z nás propustila.

Nejvíce mě v tomto období mrzelo, že jsem Fa studovala velmi málo. Chtěla jsem z toho místa odejít a studovat Fa. Věděla jsem, že to není místo, kde bych měla zůstat, a nemohla jsem se smířit s pronásledováním.

O dvacet dní později jsem se vrátila domů. Byl slunečný jarní den. Při pohledu na něžná zelená poupata na stromech jsem to opravdu cítila,

„Vichřice pokračuje celou noc, avšak netřeba se obávat.“ (Dešifrování posledních tří oktáv Básně o švestkovém květu, Podstata dalšího pokroku II)

O několik dní později jsem bez váhání odešla do nemocnice a požádala lékaře, aby mi sádru z nohou sundali. Když lékař viděl, že mám nohy tak hubené a svaly atrofované, řekl mému otci v soukromí: „Prosím, kupte jí berle a pomozte jí je používat, až se vrátí domů.“ Když jsem to slyšela, řekla jsem: „Ne, to nebude nutné. To, co mi opravdu pomáhá, je, že vytrvale studuji Fa a každý den cvičím Falun Gong.“

Kromě vytrvalého studia Fa jsem se soustředila na to, abych se naučila znovu vstát, a pak jsem začala cvičit cvičení 3... jednou, dvakrát, pak potřetí. Cvičení 3 jsem ukončila třemi odpočinky a ani nesnesitelná bolest v nohou nedokázala otřást mým odhodláním. Ačkoli jsem zpočátku dokázala udržet polohu ve stoje pouze jednu minutu, o týden později jsem byla schopna udělat první krok a brzy jsem mohla opět chodit.

V té době pro mě bylo velmi obtížné cvičit cvičení 5, meditaci v sedě. Moje kotníky byly velmi ztuhlé, a když jsem s nimi pohnula, bolest v chodidlech mě bodala u srdce. První týden jsem dokázala jen na 10 minut zkřížit nohy na jedné noze. Přemýšlela jsem, jestli budu ještě někdy schopná sedět v plné lotosové pozici. Pak jsem si vzpomněla, že jsem předtím dokázala nohy překřížit dvakrát, a pomyslela jsem si, že teď už to určitě zvládnu také. Nedovolila jsem, aby moje představy zastavily můj pokrok v kultivaci. I když jsem věděla, že je to tak, udělat to bylo velmi obtížné. Přinutila jsem své nohy k dvojitému zkřížení a trpěla jsem nesnesitelnou bolestí. Nemohla jsem to vydržet déle než několik vteřin a rychle jsem dala nohy dolů. Zasahovala do toho i moje myšlenková karma. „Kosti v mých chodidlech nebyly od začátku napravené. Když je budu nutit do dvojitého zkřížení, bude to mít vliv na mé uzdravení?“ „Ano,“ odpověděla jsem. Pak jsem si uvědomila, že tato myšlenka není moje vlastní a že je to zásah myšlenkové karmy. Věděla jsem, že cvičení je pro mě to nejlepší, a dokázala jsem rozlišit, které myšlenky jsou mé pravé a které jsou myšlenkovou karmou, kterou je třeba odstranit.

Postupně jsem prodlužovala výdrž v lotosové pozici ze tří minut na pět minut až deset minut. Jakmile jsem vydržela deset minut, mohla jsem to dělat déle. A nakonec jsem mohla sedět v plné lotosové pozici více než hodinu, stejně jako předtím.

Kromě fyzické bolesti se objevily i různé jiné útrapy a zásahy zla v jiných dimenzích. Byly tu také silné zásahy a zneužívání ze strany mých rodičů, kteří se báli, protože byli oklamáni pomlouvačnými lžemi komunistické strany Číny. Pronásledován byl i můj manžel. Aby mě přiměl přestat s kultivací, otec mi třikrát vyhrožoval, že se mnou přeruší veškeré styky, a vyhrožoval mi, že mě vyžene z domu. Stále jsem rodičům soucitně objasňovala pravdu a také jsem dělala nějaké domácí práce, a nakonec se jejich postoj hodně zlepšil.

Během té doby mě nadále obtěžovaly Úřad 610, Národní bezpečnostní úřad, policejní stanice a Uliční úřad. Když přišli do mého domu, objasnila jsem jim pravdu o Falun Dafa a pronásledování. Jednou přineslo několik úředníků z Úřadu národní bezpečnosti zatykač a pokusili se mě „nezákonně zatknout“. Vzpomněla jsem si na přednášku Učitele Fa,

„Kdyby vám někdo mohl ublížit, znamenalo by to, že by byl schopen ublížit mně. Jednoduše řečeno, tato osoba by byla schopna ublížit tomuto vesmíru“. (Zhuan Falun)

Myslela jsem si, že se kultivuji v Dafa a nikdo mi nemůže ublížit. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, zatímco jsem přísně pozorovala policisty a objasňovala jim pravdu. S podporou mých rodičů po čtyřech hodinách spravedlnost porazila zlo a laskavost probudila jejich svědomí. Vzali zpět zatykač a už mě dále nepronásledovali.

Pod Mistrovou soucitnou péčí a s mou pevnou vírou v Dafa, spolu se studiem Fa, zdokonalováním svého xinxingu a vytrvalým cvičením jsem mohla 40 dní po zranění opět chodit. Za dva měsíce jsem mohla sedět v plné lotosové pozici. Třetí měsíc jsem se mohla v podstatě opět volně pohybovat. Nyní mohu přirozeně běhat a skákat.

Bez ohledu na to, jak těžké to bylo, mé utrpení nikdy neotřáslo mou pevnou vírou v Mistra a Dafa ani mým srdcem pro kultivaci Dafa. To je moje vlastní kultivační zkušenost. Hluboce jsem pocítila Mistrovu nesmírnou laskavost a soucit. Díky této zkušenosti jsem se stala svědkem velkolepé síly Falun Dafa.

Jsem našemu soucitnému a velkému Mistrovi vděčná! Heshi.