Udržování spravedlivé myšlenky nespolupracovat se zlem

(Minghui.org) Praktikuji Falun Dafa již více než 20 let a nepsal jsem žádné články ke sdílení, protože jsem se domníval, že moje kultivace není na dostatečné úrovni. Cítil jsem však, že bych měl napsat něco, o co bych se podělil s ostatními praktikujícími, a tak bych rád napsal o své zkušenosti během pandemie.

Po vypuknutí epidemie covidu-19 v roce 2020 byly všechny komunity v naší oblasti oploceny. Každá komunita měla pro obyvatele pouze jeden vchod/východ a pro každou osobu byla vyžadována propustka. Obyvatel směl vstoupit pouze do své vlastní komunity, nikoliv do jiných komunit.

Když jsem viděl, jak ve Wuhanu denně umírají lidé a jak lidé volají o pomoc na internetu, chtěl jsem jít ven a říct lidem tajemství, jak zůstat v bezpečí. Můj dům byl monitorován policií, ale nejdůležitější je zachraňovat životy. Začal jsem tedy vyrábět materiály objasňující pravdu, které jsem rozdával ve své komunitě. Vybral jsem si obsah z Minghui.org, který jsem považoval za vhodný pro situaci v mé oblasti. Obsahoval články, které lidem vyprávěly o Falun Dafa (nazývaném také Falun Gong) a pronásledování, o tom, že Dafa zachraňuje životy, a o tom, jak zůstat v bezpečí během pandemie. Moje komunita je velmi početná, a tak jsem materiály rozeslal po celé komunitě.

Jednoho večera kolem 19. hodiny ke mně domů přišli tři nebo čtyři policisté. Když v pokoji uviděli Mistrovu fotografii, chtěli ji odnést. V tu chvíli jsme s otcem (rovněž praktikujícím) současně vykřikli "stůj". Pak otec dodal: "Kdo si dovoluje tohle udělat?". Okamžitě ztratili energii.

Požádali jsme je, aby nám ukázali příkaz k prohlídce. Ten, který nám ukázali, vydali sami na své policejní stanici. Nedovolili jsme jim pokračovat. Mladý policista řekl: „Vláda zakázala Falun Gong.“

„Můžete se sami podívat, který zákon to říká,“ odpověděl jsem. „Dokument č. 50 z roku 2011 vydaný Státní správou pro tisk a publikace zrušil dokument zakazující vydávání knih Falun Dafa.“

Po chvíli přišel policejní šéf a začal se k nám chovat lépe. Řekl, že mě někdo nahlásil, takže museli projít procedurou. Požádali mě, abych se dostavil do jejich kanceláře, a ujistili mě, že mě potom pustí. Nechtěl jsem, aby situace vyděsila mého vnuka, který byl ve věku základní školy, a tak jsem je následoval na policejní stanici. Mladý policista vytáhl několik tlustých sbírek zákonů a řekl: „Nevěřím, že to nemohu najít (zákon, který říká, že vláda zakázala Falun Dafa).“

Při výslechu mi ukázali fotografii, na které jsem na procházce s taškou. Vzpomněl jsem si, že jsem byl v té době na cestě rozdávat materiály. Mohl jsem to popřít, protože fotka, na které jdu po ulici, nic nedokazuje. Nicméně jsem to neudělal. Nevěděl jsem, zda jsem tím nespolupracoval se zlem. Myslel jsem si jen, že jsem neudělal nic špatného a že bych měl za své činy nést odpovědnost.

Když jsem si vzpomněl na své myšlenky a činy, když jsem čelil policii, nepopřel jsem pronásledování a poskytl policii záminku k tomu, aby mě pronásledovala a páchala zločiny proti Dafa. V hloubi své mysli jsem pronásledování uznal a věřil jsem, že popírání je nerozumné. Tato nesprávná myšlenka mi přinesla další pronásledování.

Jeden z policistů se zeptal: „Nedávno jste byl propuštěn. Proč jste to (distribuci materiálů) udělal znovu?“

„Vidíte, že ve Wuhanu denně umírají lidé?“ Odpověděl jsem: „Mám starosti. Lidé by mohli zůstat naživu, kdyby věděli, jak se nákaze vyhnout!“

Vytáhli brožuru Devět komentářů ke komunistické straně a zeptali se, jestli jsem ji šířil. Řekl jsem jim, že ne. Po návratu domů jsem litoval, že jsem neřekl, že jsem Devět komentářů distribuoval. Kdyby pokračovali v pátrání, nebyl by pronásledován další praktikující?

Druhý den si mě zavolali zpět, aby si prošli zápis z výslechu. Řekl jsem jim, že mohou předpokládat, že jsem Devět komentářů distribuoval, takže mohou přestat hledat další praktikující.

Asi za 12 dní přišli a nařídili mi, abych šel s nimi. Plánovali mě zadržovat 15 dní. Řekl jsem: „Ne!“ Mám doma starého devadesátiletého muže a malé děti, o které se musím starat. Kdo se o ně postará, když odejdu?“ Souhlasili, že počkají, až děti dokončí zkoušky a odjedou na prázdniny.

Šel jsem za důstojníkem, který měl případ na starosti, a vyprávěl jsem mu o Falun Dafa, o tom, jak se rozšířil po celém světě, o důsledcích pronásledování dobrých lidí a o příběhu strážců Berlínské zdi, kteří neplnili rozkazy shora a mířili zbraněmi centimetr nad hlavy těch, kteří se snažili utéct.

Odpovědný policista řekl, že můj případ je jedním z těch, které nechtějí přijmout, a že raději přijmou deset jiných případů než jeden tohoto typu. Když pracovali na tomto typu případů (týkajících se praktikujících Falun Dafa), museli to držet v tajnosti.

Řekl jsem: „Důvodem utajení je to, že pronásledování praktikujících Dafa je nezákonné.“ Poradil jsem mu, že až se bude znovu zabývat tímto typem případu, měl by z toho udělat co nejbanálnější záležitost. Měl by chránit sebe a svou rodinu tím, že nebude pronásledovat praktikující Falun Dafa. Vyjádřil svou vděčnost a řekl, že můj případ byl závažný. Vzhledem k tomu, že jsem byl propuštěn před necelými třemi lety, už mi snížili trest na minimum. Chtěli, aby mi vazba skončila do konce roku.

Neměl jsem silné spravedlivé myšlenky a začal jsem se připravovat na zadržení. Blížil se čínský Nový rok. Počítal jsem dny a rychle dokončil úklid domu. Přemýšlel jsem o tom, že si promluvím s policií, aby zadržení odložila na dobu po Novém roce. Nebyl jsem si však jistý, zda dělám správnou věc, a promluvil jsem si o tom s otcem. Řekl mi: „Tvoje myšlenky jsou špatné. Nesmíš s nimi spolupracovat.“

Pokračoval jsem: „Už rozhodli, že mě zadrží na 15 dní. Mohou to změnit?“ Jakmile jsem se zeptal, vzpomněl jsem si na Mistrovo učení,

„...
Ak spravodlivé myšlienky žiaka stačia,
Majster silu má, prevrátiť môže nebesá.“
(„Milosť Učiteľa ku žiakovi“, Hong Ying II)

Moje spravedlivé myšlenky okamžitě zesílily. Spolupráce s nimi znamená, že přiznávám, že jsem udělal něco špatného. Jsem praktikující Dafa. Měl bych se ovládat a neměl bych s nimi spolupracovat. Ostatní praktikující mi také pomohli tím, že vysílali spravedlivé myšlenky, aby se pronásledování zmařilo. Nakonec jsem touto zkouškou prošel živ a zdráv s Mistrovou ochranou. O zadržení jsem se od nich již nedozvěděl.

Díky této zkušenosti jsem pochopil, že nás Mistr učil nespolupracovat se zlem, abychom chránili praktikující Dafa a zabránili lidem v páchání zločinů proti Dafa. Mistrův soucit je bezmezný.

Mám velké štěstí, že se mohu během tohoto života kultivovat v Dafa, pozvednout svou sféru a jít domů s Mistrem. V budoucnu budu pilněji dělat tři věci, které by praktikující Dafa měli dělat, budu se pilněji kultivovat a budu kvalifikovaným praktikujícím Dafa.