(Minghui.org) Krátce po Novém roce 2021 jsem odjel na služební cestu do provincie Guangdong, abych vyzdobil výstavní sál velké společnosti vyvážející keramické dlaždice.
V polovině května byl projekt dokončen a my jsme již několik nocí pracovali přesčas až do půlnoci. Všichni byli vyčerpaní.
Můj nadřízený mi po večeři řekl: „ Brzy bude dodáno dvanáct 1,8 metrových keramických dlaždic. Můžete je pomocí průmyslové stolní pily rozřezat na velikost 1,2 metru. Až práci dokončíte, můžete jít domů.“
Když jsem se vrátil na pracoviště, zjistil jsem, že výrobce keramických obkladů už odvezl průmyslovou stolní pilu. Okamžitě jsem zavolal svému nadřízenému a informoval ho o tom. Řekl mi, abych k práci použil běžný řezací stroj.
Vysvětlil jsem mu: „To by bylo příliš složité, nemám elektřinu ani světlo, a i kdybych použil řezací stroj, keramické dlaždice mají tendenci praskat.“
„Ty na to přijdeš! Kdyby bylo všechno tak snadné, tak tě nepotřebuju.“ A položil rozzlobeně telefon.
Nemohl jsem uvěřit, že jsem se ocitl v takové situaci, a jeho postoj mě rozčílil. Zároveň jsem si však uvědomil, že se nic neděje náhodou. Možná to tedy můžu aspoň zkusit.
V té době dorazili návrhářka Xiaomei, která byla zodpovědná za instalaci keramických obkladů, a Yang, který byl zodpovědný za přepravu keramických obkladů. Xiaomei mi řekla, že se spoléhá na to, že dlaždice nařežu, a jejím úkolem bylo je do půlnoci nainstalovat. Yang na mě také naléhal, abych to udělal rychle, aby mohl brzy odjet domů.
„Dejte mi chvilku, průmyslovou stolní pilu mi odvezli, můžu je řezat jen ručně. Musím najít elektrický zdroj světla a nářadí,“ odpověděl jsem.
V té době už byly dlaždice dodány na místo, já jsem připojil napájení, našel řezací stroj a tak jsem se chopil řezačky na sklo.
Xiaomei mi řekla: „Všech dvanáct dlaždic má různé vzory a není tam nic navíc! Dbejte prosím na to, aby žádná nepraskla. Nemají takovou velikost, jakou chceme, a musíme si je sami nařezat na velikost, kterou potřebujeme.“
„Není to snadné! Kdybych použil řezací stroj, musel bych hrany doleštit úhlovou bruskou a to by trvalo dlouho.“
Chvíli jsem váhal. Kdybych použil řezací stroj, musel bych vyleštit hrany. Bylo by to časově náročné a pracné a nestihl bych to do půlnoci. Možná by bylo rychlejší, kdybych použil řezačku na sklo, ale u té je pravděpodobné, že bych dlaždice mohl poškodit a přivodil si další problémy.
Vzpomněl jsem si na Mistrovu báseň:
Ak spravodlivé myšlienky žiaka stačia,
Majster silu má, prevrátiť môže nebesá
(Milosť Učiteľa ku žiakovi, Hong Yin II)
Řekl jsem jim: „Jsem praktikující Falun Dafa. Je to obtížný úkol a já požádám svého Mistra, aby mi pomohl. Vy dva mi také můžete pomoci tím, že si budete v srdci recitovat: 'Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré'.“
Oběma rukama jsem uchopil řezačku na sklo a napnul veškerou sílu. Na pracovišti bylo ticho, jen zvuk řezného kotouče pronikal sklovinou. Xiaomei mi přišla pomoct
Pomohla mi stoupnout si na jeden konec dlaždice. Tiše jsem odříkával „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“ a přitom jsem tlačil na dlaždici. Potom se s hlasitým zvukem „prásk“ dlaždice od sebe oddělily.
Ten hluk mě vylekal, Xiaomei i Yang vykřikly a najednou jednohlasně zvolali: „Falun Dafa je dobrý!“
Yang vykřikla: „Jsi úžasný! Tohle vidím poprvé. Jsi král našeho průmyslu keramických obkladů v Guangzhou!“
„To neříkejte, to můj Mistr mi pomohl,“ řekl jsem.
Brzy se tato zpráva rozšířila po celé výstavní hale ve všech třech patrech a všichni věděli, jak skvělou práci praktikující Falun Dafa odvedl! Během krátké chvíle jsem bez problémů dokončil všech dvanáct dlaždic. Pomohl jsem také Xiaomei a Yangovi vystoupit z KS Číny a spřízněných organizací.
Když jsem se vrátil na výstavu Xiaomei mě pozdravila a řekla: „Děkuji, Falun Dafa je dobrý!“
Copyright © 2024 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
