Voda má paměť

(Článek vydaný na stránkách Minghui.org v roce 2003)

(Minghui.org) V červnu 1988 publikoval francouzský vědec Jacques Benveniste, M.D., v časopise Nature překvapivou vědeckou práci, která naznačovala, že voda má paměť. Článek okamžitě vyvolal velký rozruch ve vědecké komunitě, kde byl vůči jeho závěrům značný odpor.

Biochemické experimenty potvrdily, že protilátka IgE může stimulovat bazofily k degranulaci. V Benvenistově pokusu však po naředění roztoku IgE na 10-120 stále docházelo k aktivní degranulaci bazofilů. Teoreticky [na základě Avogadrova čísla možného počtu molekul v roztoku látky] by takové ředění nemělo mít žádné molekuly protilátky. To dokazuje, že si voda zachovává vlastnosti látek, s nimiž přišla do styku.

Tento závěr se zdál být v rozporu se zdravým rozumem. Mnoho lidí Benvenistovy závěry zpochybňovalo. V důsledku toho ztratil svou laboratoř, finanční prostředky, práci a dokonce i důvěryhodnost jako vědec. Naštěstí pro Benvenista ho najala progresivní soukromá výzkumná společnost, aby pokračoval ve své práci.

Až do roku 1999, kdy čtyři laboratoře v různých evropských zemích provedly nezávislé experimenty, nebylo žádné zjevné rozuzlení "Benvenistova incidentu". Jejich výsledky prokázaly, že extrémně zředěné roztoky si stále zachovávají účinek původních roztoků, které degranulovaly bazofily. Díky těmto zjištěním si lidé začali myslet, že Benveniste měl pravdu.

Benvenistův pokus vyžadoval, aby se roztok při každém ředění silně protřepal. Jeho pokus prokázal, že látka rozpuštěná ve vodě předává vodě své vlastní vlastnosti. I když v ní již není žádná původní látka, její vlastnosti stále zůstávají.

Benvenistovy poznatky nejsou ojedinělé. Dr. Masaru Emoto, japonský badatel, jehož experimenty byly popsány na těchto stránkách také, ve zprávě o svém experimentu s vodními krystaly tvrdil: "Všechny vlastnosti dané látky ovlivní charakteristiku vody." V případě, že se jedná o vodu, je to možné. Benvenistův experiment zkoumal vliv látek ředěných a míchaných ve vodě, zatímco Emotův experiment s vodními krystaly zkoumal vliv myšlenek a hudby na vodu. Emotova zjištění jsou ještě ohromující, protože z nich zřejmě vyplývá, že voda dokáže rozpoznat obsah myšlenek a slov a rozlišit dobré úmysly od zlých. Pro vysvětlení těchto zjištění bychom jen těžko hledali existující vědeckou teorii, a tak jsou jistě živnou půdou pro další zkoumání.