(Minghui.org) Narodila jsem se na venkově, je mi 69 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v září 1998. Dříve jsem trpěla mnoha nemocemi, včetně bolestí zad, nohou, nádorů dělohy, zánětu průdušnice a zápalu plic. Všechny mé nemoci zmizely krátce poté, co jsem začala praktikovat Dafa, a od té doby jsem bez nemocí.
Přísně jsem se řídila zásadami Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a vyřešila jsem konflikty s tchyní. Řekla, že se ze mě stal úplně jiný člověk. Když viděli mé změny, manžel a tchyně také začali praktikovat Dafa. Moje děti a druhá a čtvrtá sestra pak začaly praktikovat. Tím, že jsem následovala Pravdivost-Soucit-Snášenlivost a byla dobrým člověkem, jsem získala jasnou mysl a více energie, moje rodina se stala harmonickou a moji sousedé přátelštější.
V prvních dnech své kultivace jsem četla, co Mistr Li řekl v Zhuan Falunu:
„Nosíval si domů ručníky a totéž dělal zbytek zaměstnanců. Potom, co se naučil naši praxi, místo aby bral věci domů, přinesl nazpět do továrny to, co předtím vzal. Když to druzí viděli, nikdo už věci domů nebral. Někteří zaměstnanci také vrátili, co si předtím odnesli domů. To se stalo v celé továrně.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Vzpomněla jsem si, že jsem si při práci v kantýně vzala domů čtyři talíře, misku a lžíci, a tak jsem je vrátila. Dafa očistil mou mysl a principy Dafa mi pomohly pochopit vztah mezi ztrátou a ziskem a naučila jsem se, jak být kultivujícím.
Když jsem pracovala v kantýně, aktivně jsem uklízela a spěchala do práce. Když kolegové viděli, jak se chovám, všichni říkali, že Dafa je dobrý.
Ve volném čase jsem se učila nazpaměť Hong Yin a recitovala jsem ho, když jsem krájela zeleninu a vařila. Recitovala jsem cestou do práce a z práce, a když jsem na kopcích vytahovala sazenice kukuřice.
Cítila jsem, že Dafa je tak dobrý a já se ho přišla učit pozdě, takže bych to měla co nejdříve dohnat. Vyrůstala jsem během kulturní revoluce a ve škole se nevyučovalo, takže jsem se nenaučila mnoho slov. Požádala jsem manžela a děti, aby mě učili, zatímco já se snažila studovat Fa. Tímto způsobem jsem překonala mnoho obtíží a nakonec jsem byla schopna číst Fa sama.
Jiang Zemin, dnes již zesnulý bývalý vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny), začal Falun Dafa pronásledovat 20. července 1999. Ve státních sdělovacích prostředcích převládaly lži a pomluvy. Praktikující Dafa se vydali do Pekingu s vlastnoručně vyrobenými transparenty, aby hledali spravedlnost pro Falun Dafa. Jako částečka Dafa jsem cítila, že je mou povinností jít do Pekingu a také hledat spravedlnost pro Dafa.
S kolegy praktikujícími jsme vyrazili večer 25. října 1999 a následující den jsme dorazili do Pekingu. Ubytovali jsme se v hotelu a celý den jsme studovali Fa. Druhý den ráno jsme jeli taxíkem na náměstí Nebeského klidu a nechali tam všechny tašky, oblečení a další věci. Nemysleli jsme si, že se vrátíme živí.
Po příchodu na náměstí jsme viděli několik praktikujících, kteří meditovali, a mnoho lidí, kteří je pozorovali. Protlačili jsme se davem a také jsme si sedli se zkříženýma nohama a meditovali. Přijelo policejní vozidlo, policisté nás bili a táhli k vozidlu. Všichni jsme křičeli: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré! Mistr je nevinný!“
Odvedli nás na policejní stanici na náměstí Nebeského klidu, kde bylo zadržováno mnoho praktikujících. Bylo tam velmi plno. Praktikující recitovali „O Dafa“ a Hong Yin. Převezli nás do Fengtai, protože nás tam bylo příliš mnoho, asi 10 000 lidí. Jeden z praktikujících vedl recitaci „O Dafa“, „Hong Yin“ a „Podstata dalšího pokroku“.
Policie zbila toho, kdo se ujal vedení v recitaci. Jednu praktikující vlekli za copánky, bili a dávali šoky. Mužského praktikujícího zbilo a zkopalo osm policistů.
Jeden policista řekl: „Kdo řekl, že deník Guangming Daily je falešný?“. Mladý praktikující řekl, že ano. Policisté pokračovali v jeho bití.
Později nás odvezli lidé z našeho rodného města na pekingský úřad. Druhý den nás odvezli zpět do našeho rodného města a umístili nás do vazební věznice. Dva týdny nás nezákonně zadržovali a museli jsme zaplatit pokutu 450 jüanů. Po návratu domů mě propustili ze zaměstnání. Manžela také propustili ze zaměstnání.
V prosinci téhož roku jsme se čtyři z nás znovu vydali do Pekingu, abychom apelovali na Dafa. Přestože na silnicích byly přísné kontroly, do Pekingu jsme dorazili bez problémů. Na náměstí Nebeského klidu jsme pracovali ve dvojicích a kolem poledne jsme byli zatčeni. Poté, co nás naložili do auta, nás začali mlátit plastovými lahvemi s vodou do obličeje.
V autě bylo mnoho praktikujících. Policie při prohlídce obtěžovala mladé praktikující. Bylo to opovrženíhodné a neslušné. Na policejní stanici na náměstí Nebeského klidu se mě policisté ptali, kde mám domov. Řekla jsem, že všude. Ptali se mě na jméno. Řekla jsem Falun Gong. Policista mi dal facku zleva i zprava a pak chodil s bolavou rukou dokola. Poté mě udeřil dřevěnou holí do obličeje. Měla jsem pohmožděný nos a obličej a z úst mi tekla krev, ale necítila jsem žádnou bolest.
Byla jsem spoutaná, jednu ruku jsem měla přes rameno a druhou za zády, a takhle mě drželi dlouho. Když mi pouta uvolnili, měla jsem na zápěstích krvavé stopy. Pekingský úřad z našeho rodného města nás zadržoval měsíc.
Jednoho dne v srpnu 2000 jsem se vydala rozdávat materiály objasňující pravdu. Někdo mě nahlásil a byla jsem zatčena. Policie chtěla vědět, kde jsem ty materiály vzala, ale já jsem neodpověděla. Zavřeli mě do temné místnosti a já jsem čtyři dny držela hladovku.
Ten rok se shodou okolností konaly přijímací zkoušky mé nejstarší dcery na vysokou školu. Policie jí vyhrožovala, že jí zabrání jít na vysokou školu. Odpověděla jsem: „To nezáleží na vás, to záleží na mém Mistrovi.“ Neměli jinou možnost než mě zavřít do vazební věznice. Protože jsem stále odmítala odpovídat na jejich otázky, pověsili mě za ruce a zbavili mě spánku a vody.
Se spoluvězni v cele jsem vycházela velmi dobře. Objasňovala jsem jim pravdu a učila je recitovat Hong Yin a „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Někteří z nich se mnou dokonce prováděli cvičení.
Policie přišla ke mně domů a snažila se z mého manžela vymámit 1000 jüanů. Můj manžel jim řekl, že žádné peníze nemá. Policie pak částku snížila na 500 a nakonec řekla 100 jüanů. Můj manžel řekl: „Ani halíř.“ Odešli a museli mě nechat jít. Vyzvedla mě moje nejstarší sestra.
Druhý den šla moje dcera na vysokou školu. Zatímco jsem byla pryč, kolegové praktikující nakupovali věci pro mé dítě. Nakoupili toho víc, než bych udělala já sama. Koupili kufr, hodinky, oblečení a další věci. Děkuji vám, kolegové praktikující, za vaši pomoc v nouzi.
Když jsme u mě doma studovali Fa, vtrhli k nám čtyři policisté a chtěli nás zatknout. Protože jsme byli v přesile, zavolali další pomoc. Přinutili nás nastoupit do jejich policejního auta.
Moje nejmladší dcera v té době spala, a když se probudila, byla vyděšená. Od té doby byla v depresi a nebyla schopná se o sebe postarat. Na tři roky mě převezli do tábora nucených prací, kde mě vystavili všem druhům mučení, včetně nedostatku spánku, šoků elektrickými obušky, spoutání v natažené poloze a nucení vykonávat těžkou práci po velmi dlouhé hodiny. Skončilo to v listopadu 2002.
S ostatními praktikujícími jsme začali vylepovat plakáty, abychom lidem sdělili fakta o Dafa. Jednou v noci jsme vyšli ven, když sněžilo a teplota byla desítky stupňů pod nulou. Jeli jsme na motorkách. Přestože to klouzalo a naše ruce a nohy byly bolestivě promrzlé, vytrvali jsme a nevynechali jedinou vesnici. Během jízdy jsme vyvěsili plakáty. Také jsme psali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ kde se dalo, na ulicích.
V roce 2005 jsem s pomocí praktikujícího z jiné oblasti založila místo pro výrobu materiálů a poskytla jsem různé informační materiály pro místní praktikující.
Tohoto praktikujícího sledovala policie a v říjnu 2006 bylo místo pro výrobu objasňujících materiálů zničeno. Zatkli mě, odvedli do policejního týmu a spoutali v mučícím zařízení v podobě železné židle. Na všechny jejich otázky jsem odpovídala „nevím“, a tak mě bili, věšeli za zápěstí a bili po hlavě. Prosila jsem Mistra: „Tohle není místo, kde bych měla zůstat. Chci se dostat ven a dělat to, co mám dělat.“
Držela jsem hladovku! Moje nejstarší dcera a synovec mě přišli navštívit a ptali se policie, proč mě zatkli. Při pohledu na dceru a synovce jsem ronila slzy a začala jsem sebou škubat. Synovec zavolal policii, aby mě odvezla do nemocnice. V sanitce jsem ztratila vědomí. Když jsem se probrala, ležela jsem v nemocnici. Dcera a švagrová u mě seděly při nitrožilní léčbě.
Když se mi udělalo trochu lépe, odvedli mě na policejní stanici, zavřeli na železnou židli a bili mě do hlavy s tím, že to hraju. Zanedlouho jsem se však začala znovu cukat. Dostali strach a zavolali do nemocnice. Přišel mě zkontrolovat lékař a požádal policii, aby mi sundala pouta. Znovu mě odvezli do nemocnice a manžel mě doprovodil, abych dokončila nitrožilní léčbu. Poté jsme se vrátili domů.
Druhý den mě doma obtěžovala policie. Znovu jsem upadla do křečí. Manžel zavolal lékaře, aby mi dal kapačku. Policie po shlédnutí situace odjela.
V druhé polovině roku 2010 jsem si doma zřídila místo pro výrobu materiálů. Neuměla jsem pracovat s počítačem, ale moje nejstarší dcera mě to trpělivě učila. Manžel a děti mě ve všem podporovali. Naučila jsem se surfovat po internetu, stahovat a vyrábět letáky, brožury a další materiály o Falun Dafa. S pomocí dcery jsem se v roce 2011 naučila vypalovat CD a DVD. Začali jsme vyrábět kalendáře Minghui a tisknout informace o Falun Dafa na bankovky. Naše místo na výrobu materiálů funguje velmi hladce.
Na mém elektromobilu vykvetla 1. srpna 2022 Udumbara. Květ jsem ustřihla a umístila vedle Mistrova obrázku. V době, kdy dnes (15. dubna 2024) píšu tento článek o sdílení, je Udumbara stále rozkvetlá. Vím, že mě Mistr povzbuzuje, abych dobře kráčela na každém kroku na své cestě kultivace. Nezklamu Mistra.
Upozorněte mě, prosím, na cokoli nevhodného.