(Minghui.org) Zdravím vás, Mistře! Zdravím vás, drazí praktikující!
Manžel mé starší sestry letos v květnu přežil velmi vážnou autonehodu díky ochraně Mistra Li, zakladatele Falun Dafa. Nehoda se ukázala být světlou stránkou, která mu pomohla obnovit praxi Falun Dafa, které se vzdal, když čínský komunistický režim začal v roce 1999 tuto praxi pronásledovat.
Moje sestra a její rodina žijí v hlavním městě sousední provincie. Její manžel byl vedoucím inženýrem a projektovým manažerem v provinčním výzkumném ústavu. Po odchodu do důchodu byl znovu přijat jako technický konzultant.
Můj švagr jel jednoho rána na začátku května 2024 do práce, srazil se s nákladním vozem na čištění ulic, najel na zelený pás, přejel svodidla a zastavil se. Ležel v bezvědomí v kaluži krve. Svědci zavolali 120 (záchrannou službu) a sanitka přijela o hodinu později. Nikdo nevěřil, že přežije.
Lékaři v nedaleké nemocnici konstatovali, že utrpěl úraz mozku, že měl několik mrtvic, že měl luxaci (posun) čočky v pravém oku a že měl komplikovanou zlomeninu levé ruky. Byl v kritickém stavu; jeho život visel na vlásku.
Moje sestra spěchala do nemocnice a lékaři jí řekli, že manželovo pravé oko nemohou zachránit. Možná mu budou muset amputovat levou ruku a že možná zemře. Moje sestra zůstala klidná a pomyslela si: „Teď už ho může zachránit jenom Mistr.“
Zašeptala mu do ucha: „Pamatuj si: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré.“ Tiše prosila Mistra o pomoc.
Navzdory radám lékařů se rozhodla převézt ho do nejlepší nemocnice v provincii. Varovali ji, že je riskantní převážet někoho v tak kritickém stavu. S mimořádnou opatrností se jí ho podařilo úspěšně převézt.
Při převozu do nové nemocnice byl stále v bezvědomí a byl umístěn na jednotku intenzivní péče (JIP). Na návštěvu přijeli příbuzní z daleka. Lékařští odborníci varovali, že čím déle zůstane v bezvědomí, tím menší jsou jeho šance na uzdravení. Odhadovali, že by mohlo trvat dva až tři měsíce, než se probere, a s velkou pravděpodobností by byl ve vegetativním stavu, pokud by zůstal v bezvědomí šest měsíců.
Moje sestra pevně věřila, že ho Mistr dokáže zachránit. Hledala pomoc u praktikujících, včetně mé mladší sestry, aby vysílala spravedlivé myšlenky k odstranění všech negativních prvků v jiných dimenzích. Spravedlivé myšlenky vysílala častěji a po delší dobu.
Když je někdo na jednotce intenzivní péče, mohou ho rodinní příslušníci navštěvovat jen půl hodiny denně. Mé sestře trvala cesta metrem do nemocnice více než tři hodiny, a to přijížděla každý den. Při každé návštěvě mu šeptala do ucha: „Pamatuj, že ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“.
Jako zázrakem se probral z bezvědomí pět dní po nehodě – mnohem dříve, než předpokládali lékaři. Všichni byli ohromeni a nazývali to „lékařským zázrakem“, ale my jsme věděli, že to byla Mistrova soucitná záchrana.
Přestože byl jeho život zachráněn, stále před ním stály výzvy: zahojení levé ruky, záchrana pravého oka a rehabilitace mozku. Z jednotky intenzivní péče byl převezen na běžné oddělení k další léčbě. Operace, které měly napravit jeho levou ruku a oko, byly velmi složité a představovaly značné riziko. Navzdory doporučení lékařů, aby mu byla amputována, trvala sestra na záchraně ruky.
Můj švagr byl zcela upoután na lůžko. Museli jsme ho krmit a umývat, když se ušpinil. Bylo toho hodně, a tak jsme si s druhou sestrou rozdělily práci s jeho ošetřováním. Během každé operace jsme vysílaly spravedlivé myšlenky mimo operační sál a opakovaně recitovaly: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“
Prodělal několik úspěšných operací. V létě, kdy měl být operován kvůli kraniocerebrálnímu poranění, byla velká pravděpodobnost, že se mu do řezů dostane infekce. Lékař říkal, že neexistuje žádný dobrý způsob, jak tomu zabránit, a museli jsme se spolehnout na pacientův imunitní systém.
K překvapení téměř všech se švagr dobře zotavil a koncem června byl propuštěn. Mistr ho zachránil za necelé dva měsíce.
Opakovaně jsme hovořili o tom, proč se tato nehoda stala. Na první pohled to bylo proto, že můj švagr místo na brzdy šlápl na plyn a srazil se s kamionem.
Z pohledu kultivujícího to bylo pronásledování z jiné dimenze. Můj švagr před rokem 1999 aktivně praktikoval Falun Dafa, ale po začátku pronásledování polevil. Jeho žena ho opakovaně povzbuzovala, aby byl pilný.
Postupem času se jeho myšlenky stále více vzdalovaly od Zákona a nakonec byl stejný jako obyčejný člověk.
Uvědomili jsme si, že ke kultivaci nelze nikoho nutit. Učedníci Dafa mají své poslání a musí plnit své sliby. Jakmile od kultivace odstoupí, musí nést všechny karmické dluhy, které mají, a jejich život se bude řídit tímto uspořádáním. Věřili jsme, že toto je hlubší důvod autonehody.
Můj švagr byl později převezen do rehabilitační nemocnice. Zatímco jeho zotavování probíhalo hladce, moje sestra navrhla, aby byl i přes námitky převezen domů, protože věřila, že domácí prostředí pro studium Zákona je pro jeho zotavení prospěšné.
Prvních pár dní bylo vše v pořádku. Ale infekce v levé ruce si vyžádala návrat do nemocnice. Když jsme se nad tím zamysleli, uvědomili jsme si, že se ještě skutečně nekultivuje, a proto potřebuje pravidelnou lékařskou péči. Dříve praktikoval Falun Dafa, ale teď už ne. Než začal znovu skutečně praktikovat, musel se pravidelně léčit jako kdokoli jiný.
Jeho autonehoda byla neštěstím, ale uvědomili jsme si, že by se mohla ukázat jako příležitost, aby se vrátil k praktikování Dafa. Měli bychom tuto příležitost využít k tomu, aby si uvědomil pomíjivost lidského světa, iluzorní povahu peněz a slávy a mohl znovu začít kultivovat a vrátit se do svého pravého domova.
Péče o něj přinesla nečekané výzvy. Kvůli těžkému poranění mozku měl zhoršené kognitivní schopnosti, což vedlo ke komunikačním potížím a nedorozuměním. Svému chlapci například říkal letadlo, mě si pletl se svým bratrem a manželku oslovoval jménem své matky. Ještě náročnější bylo, když jsme nerozuměli tomu, co říká. Někdy nám z frustrace vynadal.
Nejdřív jsem to nemohla unést, protože mě nikdy nikdo takhle neurážel. Tohle opravdu prověřilo můj xinxing. Byla jsem tak frustrovaná, že jsem dokonce uvažovala o odchodu.
Zamyslela jsem se nad sebou a uvědomila si, že se soustředím jen na své pocity a neberu ohled na potřeby švagra. Také jsem identifikovala svou připoutanost k pýše a vlastnímu prospěchu. Vzpomněla jsem si, že asi před deseti lety mi sestry říkaly, že nedokážu přijmout kritiku. Nyní jsem si uvědomila, že jsem se v tomto ohledu nikdy nezměnila.
Když jsem se podívala hlouběji do svého nitra, zeptala jsem se sama sebe, proč nedokážu přijmout kritiku? Bylo to proto, že jsem si vždycky myslela, že jsem skvělá, a na ostatní jsem se dívala svrchu. Měla jsem ráda, když mě někdo chválil. To vše byly projevy lpění na mém egu a byly sobecké. Mistr odhalil moje připoutanosti a já věděla, že bych je měla zcela odstranit.
Pod Mistrovým vedením jsem začala skutečně přemýšlet z pohledu svého švagra a dokázala jsem odhadnout, co se mi snaží říct. Nyní spolu vycházíme dobře.
Poté, co se švagr probral z bezvědomí, si kvůli poranění mozku na nehodu nepamatoval. Těšil se, že se vrátí do práce. Chtěl vydělávat více peněz a žít šťastný život.
Měli jsme hluboké obavy. Mistr mu zachránil život, aby se mohl kultivovat, naplnit svůj slib a poslání.
Vyprávěli jsme mu o nehodě, při které málem zemřel, o tom, jak se zotavil, a o tom, jak jsme prosili Mistra, aby ho zachránil. Nakonec si uvědomil, jak těžce byl zraněn a že bez Mistra by nepřežil. Poté, co se nad tím vážně zamyslel, souhlasil, že bude pokračovat v praktikování Falun Dafa.
Věděli jsme, že prvním krokem je vést ho ke studiu Fa. Začali jsme tím, že jsme ho nechali poslouchat nahrávky Mistrova učení. Zpočátku to šlo dobře, ale později usnul. Mysleli jsme si, že mu Mistr čistí mozek.
Pokaždé však usnul. Uvědomili jsme si, že mu to brání v učení Fa, a tak jsme mu začali číst Zhuan Falun nahlas, jednu přednášku denně. Uprostřed každé přednášky však opět usnul. Řekli jsme mu, že spát při poslechu Fa je neuctivé vůči Mistrovi a Dafa.
Zároveň jsme si uvědomili, že jsme na něj příliš naléhali: jedna přednáška denně byla pro něj příliš. Tak jsme to upravili. Přečetli jsme několik odstavců a pak se ho zeptali, jestli máme pokračovat. Pokud byl pozorný a řekl ano, četli jsme dál. Pokud však byl unavený, přestali jsme.
Výsledek byl dobrý. Nyní je ke čtení knihy docela motivovaný, a někdy nás dokonce nabádá, abychom učení studovali.
Můj švagr se každým dnem zlepšuje a je nyní schopen se o sebe postarat. Jsme velmi vděční za Mistrovo soucítění a záchranu!