(Minghui.org) Jsem třicetiletá žena, která vyrostla ve velkém městě v Číně. V současné době po ukončení vysoké školy pracuji. Chci se podělit o svůj zážitek ze střední školy před 14 lety, abych ukázala zázračnou moc Falun Dafa.
V roce 2010 jsem navštěvovala třídu pro pokročilé na nejlépe hodnocené střední škole v naší provincii. V rámci čínského vzdělávacího systému čelí studenti obrovskému tlaku, aby se dostali na vysokou školu. Domácí úkoly z různých předmětů byly nekonečné a často jsem se učila až do jedenácti hodin večer, někdy až do rána.
Studenti byli hodnoceni v polovině a na konci každého semestru. Po každé zkoušce učitel, který měl třídu na starosti, pochválil studenty s nejlepším hodnocením, zkritizoval studenty, kteří zaostávali, a promluvil se studenty, jejichž známky se zhoršily. Učitelé často zdůrazňovali význam výsledků a přijetí na nejlepší univerzity. Byli jsme vystaveni velkému tlaku.
Během hodiny chemie v prvním ročníku střední školy jsem najednou pocítila bolest v pravé dolní části břicha. Měla jsem potíže soustředit se na učitelovu přednášku, ale vydržela jsem bolest a počkala na konec vyučování, abych si šla domů odpočinout. Náhodou byla škola na několik následujících dní zavřená.
Učitelé na střední škole nám nechali týdenní domácí úkoly. V následujících dnech jsem měla i nadále bolesti břicha. V noci jsem trpěla opakovanými křečemi, převalovala jsem se a nemohla jsem usnout. Přes den jsem nebyla schopna jíst. Matka mi uvařila ovesnou kaši, ale po jejím snězení mi bylo špatně. Byla velmi znepokojená a rychle si vyhledala mé příznaky na internetu. Byly to příznaky akutního zánětu slepého střeva.
Šla do lékárny, aby mi koupila nějaký čínský lék. Ten však neměl žádný účinek, v noci jsem stále měla křeče a nemohla jsem spát.
V zoufalství z extrémní bolesti jsem si vzpomněla na Falun Dafa. Moje rodina se s Dafa setkala ještě před začátkem pronásledování v roce 1999 a byli jsme svědky zázračného zlepšení zdravotního stavu těch, kteří ho praktikovali. Předtím byli nemocní, ale po praktikování Falun Dafa se stali zdravými.
Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování Falun Dafa. Naši přátelé, kteří praktikují Dafa, byli donuceni opustit zaměstnání, přišli o střechu nad hlavou a ztratili své rodiny, protože legálně požádali o právo praktikovat Dafa. Byli jsme vyděšení a schovávali jsme své knihy Falun Dafa a neodvažovali jsme se říct ostatním, že praktikujeme Dafa.
Poklekla jsem před portrétem Mistra Li a v duchu se modlila: „Mistře, prosím, zachraňte mě. Opravdu to nemohu vydržet.“ Nečekaně se stal zázrak. Okamžitě mě přestal bolet žaludek! Akutní bolest, která trvala několik dní a kvůli níž jsem nemohla spát ani jíst, zmizela. Byla jsem vyléčena bez operace slepého střeva!
Kvůli bolesti jsem nemohla dokončit některé domácí úkoly. Když jsem se vrátila do školy, byla jsem velmi nervózní. První den po návratu jsem nemohla odevzdat domácí úkol z matematiky, protože jsem ho neudělala. Moje učitelka matematiky byla velmi přísná. V té době KS Číny šíleně pronásledovala Falun Dafa, takže jsem se neodvážila říct učitelům, čím jsem si prošla.
Odpoledne ke mně přišla učitelka matematiky a zeptala se: „Proč jsi dnes neodevzdala domácí úkol? Co se stalo? Řekni mi pravdu.“ Mohla jsem jen zašeptat, že jsem to neudělala. Učitelka se zachvěla hněvem a řekla: „Tak to jednou udělej a jednou to za trest opiš.“ Ve třídě se ozval výbuch smíchu. Ale já jsem se neodvážila nic říct. Po vyučování jsem se vyděsila a do školy jsem se už nevrátila.
Moje učitelka angličtiny měla na starosti moji třídu. Byla také velmi přísná na své studenty. Navštívila mě doma a snažila se pochopit situaci. Mohli jsme jí říct jen to, že jsem byla v těch dnech nemocná a nedělala jsem domácí úkoly. Neodvážili jsme se jí říct, jak jsem se uzdravila.
Když mě odvedla zpátky do třídy, cítila jsem, že na mě spolužáci zírají. Postupně jsem začala chodit za školu. Můj psychický stav byl hrozný a nechtělo se mi tam vracet. Můj učitel fyziky byl šéfem všeobecných záležitostí. Poté, co se dozvěděl o mé situaci, začal být velmi znepokojen a přišel za mnou domů s mou učitelkou angličtiny. Po rozhovoru se mnou a mými rodiči mi navrhl, abych navštívila psychiatra.
Druhý den mě rodiče vzali do provinční fakultní nemocnice a utratili 50 juanů za registraci do psychologické poradny. Psychiatrička se mě zeptala na mou situaci a já jsem odpověděla: „Neodvažuji se jít do školy.“
Řekla mi: „Jestli budeš takhle pokračovat, budeš muset brát psychotropní léky“. Když jsem to slyšela, byla jsem ještě vyděšenější a slíbila jsem jí, že se do školy vrátím.
Po psychiatrické poradně se moje deprese zhoršila. Bála jsem se chodit do školy a čelit posměchu spolužáků. Začala jsem se dokonce bát chodit ven a potkávat cizí lidi.
Měla jsem vážné deprese. Schovávala jsem se doma, schoulila se na podlaze a třásla se strachy. Moje matka byla úzkostná a hodně plakala. Cítila se bezmocná a nevěděla, co má dělat. Neměli jsme kam jít, a tak jsme přemýšleli, zda bychom neměli znovu zkusit praktikovat Falun Dafa.
Matka mě vzala do domu staršího praktikujícího Dafa, kterého jsme znali už před rokem 1999. Dala mi výtisk hlavní knihy Falun Dafa, Zhuan Falun, a vzala nás do domů dalších praktikujících Dafa. Společně jsme meditovali a četli Zhuan Falun a další Mistrovy přednášky. Principy Falun Dafa mě osvítily: Postupně jsem se naučila, jak čelit posměchu, tlaku a neúspěchům. Začala jsem být statečná, sebevědomá a silná a můj duševní stav se postupem času zlepšoval.
Pod vedením principů Dafa jsem byla ochotna jít do školy. Statečně jsem čelila kritice a posměchu spolužáků a postupně jsem doháněla zameškané hodiny. Bylo to nejkritičtější období pro výuku přírodních věd ve druhém ročníku střední školy. Zmeškala jsem hodinu fyziky týkající se magnetického pole a fyzika byla mým nejslabším předmětem.
Trvala jsem však na tom, že budu každý týden navštěvovat studijní skupinu Fa a spolu s ostatními praktikujícími číst řadu knih Falun Dafa. Dafa mi otevřel moudrost. O rok a půl později jsem byla přijata na univerzitu s vědeckým výsledkem 531 bodů při přijímacích zkouškách na vysokou školu, aniž bych navštěvovala další kurzy. V naší třídě pro pokročilé byla studentka, která měla také deprese a chodila za školu. Rodiče ji vodili k různým psychologům, včetně německého psychologa, ale problém se nevyřešil.
Nebýt Mistrovy ochrany a osvícení, zanechala bych školy kvůli těžkým depresím a bylo by pro mě nemožné nastoupit na univerzitu a získat po ukončení studia práci.
Ráda bych vyjádřila svou vděčnost soucitnému Mistrovi za jeho milosrdnou záchranu!