(Minghui.org) V roce 2014 byly na chodníku poblíž ranního trhu vyvěšeny tabule hanobící Falun Dafa. Praktikující z naší skupiny pro studium Fa se je rozhodli odstranit.

Bylo to poprvé, co jsme na úklidu pracovali společně. Bylo nás sedm. Dva praktikující vytvořili podskupinu a jeden starší praktikující vysílal spravedlivé myšlenky. Stáhli jsme pomlouvačné zprávy o Dafa z více než 20 vývěsních tabulí.

Když jsem šla o pár dní později nakupovat potraviny, všimla jsem si, že na vývěsních tabulích jsou nové nenávistné vzkazy. Tentokrát jsem požádala praktikující Ding, aby mi večer po práci pomohla s odstraněním. Když jsem se chystala k odchodu, Ding mi řekla, že nemůže jít.

Přemýšlela jsem, jestli bych to mohla odstranit sama. Stěžovala jsem si, měla jsem obavy a nechtělo se mi tam. Pak jsem si ale vzpomněla, že jsem se s Mistrem dohodla a on zařídil věci v jiných dimenzích. Jak jsem tedy mohla na poslední chvíli odejít? Měla bych jít, i kdybych to měla dělat sama.

Úřady tentokrát vystavily více tabulí, které zabíraly více místa na chodníku. Po úklidu tabulí před několika dny také nainstalovaly na sloupy po obou stranách silnice další čtyři sledovací kamery. Požádala jsem Mistra, aby pršelo, protože tak se budu moci schovat pod deštník.

Vzala jsem si s sebou deštník a cestou na místo jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Když jsem tam dorazila, začalo pršet a já jsem Mistrovi poděkovala. V jedné ruce jsem držela deštník a v druhé plechovku s barvou ve spreji. Když jsem šla po chodníku, postříkala jsem desky černou barvou.

Když jsem se chystala skončit, zbývalo šest tabulí a asi půl metru ode mě zastavila dodávka. Světla mířila na mě a mně se zastavilo srdce. Okamžitě jsem vysílala spravedlivé myšlenky a pevně jsem držela deštník. V hlavě se mi udělalo prázdno. Došlo mi, že když se nepohnu, vozidlo se nepohne.

Po dlouhé době světla dodávky nakonec zhasla. Vozidlo se otočilo a odjelo a na ulici byl opět klid. Jako by se nic nestalo.

Byla jsem velmi nervózní a přemýšlela jsem, jestli mám dokončit posprejování zbytku desek. Věděla jsem, že svůj úkol musím dokončit, i když jsem se bála. Byla to příležitost, jak odstranit své připoutání ke strachu. S touto spravedlivou myšlenkou jsem dokončila postříkání zbytku desek.