(Minghui.org) Jsem rolnice a ráda bych se s vámi podělila o svůj proces a zkušenosti s pozitivními změnami, kterými jsem prošla poté, co jsem se stala praktikující Falun Dafa.

V posledním měsíci lunárního kalendáře v roce 1998 přišla do mého domu žena z mé vesnice. Během našeho rozhovoru mi řekla, že praktikuje Falun Dafa. Jakmile jsem to uslyšela, pocítila jsem k ní přátelský vztah. Rozhodla jsem se, že po čínském novém roce půjdu k ní domů, abych ji lépe poznala.

Během čínského Nového roku jsem vzala svou ani ne pětiletou dceru k té ženě domů. Jakmile jsem vstoupila do dveří, vřele mě přivítala a podělila se se mnou o několik příběhů o praktikujících Dafa. Všichni jsou to dobří lidé a jsou známí tím, že po naučení se Falun Dafa dělají jen dobré skutky. Cítila jsem, že jako lidské bytosti bychom měli být dobrými lidmi. Ta žena se mě zeptala: „Chcete si přečíst knihu Dafa?“ Řekla jsem, že ano.

Pak mi půjčila výtisk hlavní knihy Dafa Zhuan Falun. Po návratu domů jsem si přečetla Zhuan Falun. Portrét Mistra Li na titulní straně Zhuan Falunu se na mě díval tak laskavě. Cítila jsem, že Zhuan Falun není obyčejná kniha, a chtěla jsem se do ní podívat blíž.

Mistr řekl: „Jen jediné měřítko rozhoduje, zda je člověk dobrý nebo špatný: je-li schopen být Pravdivý, Soucitný a Snášenlivý“ (Přednáška první, Zhuan Falun).

Pomyslela jsem si: Také chci být dobrým člověkem. Od té chvíle jsem se vydala na cestu kultivace a štěstí, které cítím, se nedá popsat slovy.

Než jsem začala praktikovat Dafa, měla moje rodina neustálé konflikty. Nejhorší z nás byla moje tchyně, která dělala problémy. Dělala problémy buď svému bratrovi a švagrové, nebo svému manželovi. Každé tři dny jsme měli větší konflikt a každé dva dny menší. Byla jsem introvert a nedokázala jsem s nimi vyhrát spor. Byla jsem tak rozzlobená, že jsem několikrát chtěla spáchat sebevraždu. Ale když jsem myslela na své malé dítě, vydržela jsem a vytrvala, žila jsem těžký život a doufala, že mé dítě rychle vyroste. Když jsem cítila, že život je velmi těžký a únavný, narazila jsem nakonec na Falun Dafa. Od té doby jsem se stala veselou, s nikým v rodině jsem se nehádala a žila jsem dobrý život. Vše, co jsem dělala, jsem založila na principech Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Zrovna když jsem se ponořila do radosti z praktikování Dafa, zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování. Jak se to mohlo stát? Tak dobrá praxe učí lidi být dobrými lidmi, léčí nemoci a zlepšuje zdraví. V té době jsem byla velmi naivní a myslela jsem si, že to udělalo několik jedinců ve vládě, a tak jsem dál konala své dobré skutky.

Vrátila jsem majiteli zlaté náušnice velikosti mince v hodnotě jednoho jüanu. Později jsem poslala občanský průkaz a řidičský průkaz, které jsem našla v horské oblasti stovky kilometrů daleko. Majitel odpověděl: „Díky tomuto božstvu! Děkuji zemi!“ Opravila jsem ho: „Není třeba děkovat božstvu, stačí poděkovat Mistru Li Hongzhi!“. Překvapeně se zeptal: „Opravdu?!“ Řekla jsem, že ano. Od té chvíle tato událost spustila řetězovou reakci a on to řekl svému příteli policistovi. Jeho přítel policista osobně přišel ke mně domů, aby incident potvrdil. Od té doby se tento policista již pronásledování praktikujících Falun Dafa neúčastnil.

Většina praktikujících Falun Dafa v mé vesnici byla zatčena a nezákonně zadržena za podání stížnosti proti Jiang Zeminovi, bývalému šéfovi Komunistické strany Číny, který zahájil pronásledování. Objasnili jsme pravdu a odhalili pronásledování a většina policistů pochopila pravdu a na pronásledování se již nepodílela.

Později ke mně domů přišli dva policisté v doprovodu šesti lidí. Zeptala jsem se policistů: „Způsobila jsem vám v posledních letech nějaké potíže?“ Všichni odpověděli, že ne. Řekla jsem: „Nejenže jsem vám nezpůsobila žádné potíže, ale jsme dobří lidé, což je pro vás dobré.“ Dalším šesti nebo sedmi cizincům jsem také vyprávěla o dobrých skutcích, které jsem udělala poté, co jsem se naučila Falun Dafa, a o změnách v mém těle a mysli.

Nakonec jsem se jich zeptala: „Myslíte si, že dobří lidé jako my by měli být chváleni, nebo pronásledováni?“ Jeden z nich upřímně řekl: „Měli bychom vás chválit!“