(Minghui.org) Mnoho kultur zaznamenalo příběhy o velkých záplavách v dávných dobách. Záplavy zaznamenali staří Egypťané, Číňané, britští Druidové, Polynésané, Eskymáci, Gróňané, Afričané, Indiáni a američtí Indiáni. Ačkoli se podrobnosti v jednotlivých kulturách liší, jedním společným tématem je, že záplavy tyto starověké civilizace zničily.
Níže uvádíme několik stručných informací o několika z těchto příběhů. Pokud někdo věří - tak jako my - že dobro je odměněno a zlo potrestáno, lze tyto příběhy číst jako historické důkazy, které tuto víru podporují.
Předpokládá se, že starověké město Atlantida zaniklo potopou a zemětřesením. Platón se o Atlantidě zmiňuje ve svých dialozích Timaeus a Critias jako o kontinentu s vyspělou civilizací asi před 10 000 lety. Popsal, jak tato civilizace skončila: „Potom však došlo k prudkým zemětřesením a záplavám a v jediném nešťastném dni a noci se všichni vaši bojechtiví muži jako jeden celek potopili do země a ostrov Atlantida podobným způsobem zmizel v mořských hlubinách.“ Jasnovidec Edgar Cayce, známý jako „spící prorok“, odhalil, že zkáza Atlantidy souvisela s její morální degenerací.
Mahábhárata, jeden ze dvou hlavních sanskrtských eposů starověké Indie, popisuje, jak povodeň zničila města. To odpovídá potopení Dwarky, civilizovaného města, které voda zatopila asi před 9 000 lety.
Záznamy z jiných kultur obsahují podobné příběhy o celosvětových záplavách.
„Povodeň a vítr trvaly šest dní a šest nocí a srovnaly zemi se zemí...“ z Eposu o Gilgamešovi, epické básně ze starověké Mezopotámie.
Sumerský příběh o potopě (známý také jako Eridu Genesis) obsahuje tento popis:
Všechny zlé větry, všechny bouřlivé větry se shromáždily do
jednoho a spolu s nimi se Potopa přehnala přes města půl-bušlových košů,
po sedm dní a sedm nocí.
Poté, co se potopa přehnala přes zemi,
poté, co zlý vítr zmítal velkou lodí na velkých vodách,
vyšlo slunce a rozprostřelo světlo nad nebem a zemí.
Jeden z nejlepších záznamů o potopě je uveden v Bibli. Protože se lidé stali tak zkaženými a násilnými, Bůh se rozhodl je vyhladit a zachránil pouze Noeho a jeho rodinu. Podle Božích pokynů postavil Noe archu z cypřišového dřeva. Archa byla 137 metrů dlouhá, 23 metrů široká a 14 metrů vysoká. Poté, co se Noe a jeho rodina nalodili na archu a vzali s sebou po páru všech tvorů na zemi, začalo pršet. Déšť trval 40 dní a 40 nocí a zaplavil celou zemi. Trvalo celý rok, než vody potopy opadly, než Noemova rodina mohla vystoupit z archy. První věc, kterou Noe udělal, když vystoupil na souš, bylo uctívání Boha.
Mnoho vědců našlo důkazy o této katastrofické potopě. V roce 1997 našli Walter Pitman a William Ryan, dva geofyzici z Kolumbijské univerzity, důkazy o tom, že Černé moře bylo ve skutečnosti sladkovodním jezerem ještě před 7 000 lety. Poté, co bylo zaplaveno stoupající vodou ze Středozemního moře, se z něj stalo moře. „Denně se jím valilo deset kubických mil vody, což je dvěstěkrát více, než kolik protéká Niagarskými vodopády,“ uvádějí Pitman a Ryan ve své knize Noemova potopa z roku 1999: Nové vědecké objevy o události, která změnila dějiny.
To potvrdil i Robert Ballard, vědec, který objevil vrak Titaniku. Při průzkumu v oblasti Černého moře byly nalezeny důkazy o tom, že zde lidé žili asi 7 000 let. „Jediné, co můžeme říci, je, že zde došlo k velké potopě a že zde žili lidé, když k ní došlo,“ řekl Ballard.
V dubnu 2010 tým z Hongkongu oznámil, že na hoře Ararat nalezl Noemovu archu. Tým nalezl dřevěná prkna dlouhá 20 metrů, která byla příliš těžká na to, aby mohla být vynesena na tak vysokou horu. Jejich jediné vysvětlení nálezu takových částí lodě na hoře Ararat je, že se jednalo o Noemovu archu.
Podle Shang Shu (Kniha dokumentů), jedné z klasických knih čínské literatury, ovládal ve starověku vodu Yu Veliký. Huai Nan Zi z dynastie Han psal o tom, jak Nuwa zastavila záplavy. Toto období bylo podobné tomu, které je popsáno v Bibli.
Archeologové a humanitní vědci našli po celém světě více než 600 záznamů o prehistorických záplavách. Časové období se pohybovalo v rozmezí od 13 000 do 3 500 let dříve. Vzhledem k tomu, že se objevuje stále více důkazů, nelze již tyto záplavy odmítat jako náhodu nebo legendy.
Tyto záznamy a objevy také ukazují, že lidská civilizace byla před potopou velmi vyspělá. Odhaduje se, že v té době žilo až 3,5 miliardy lidí. Mnoho artefaktů z oblasti architektury a umění odhalilo záhady z historie, například pyramidy a saharské skalní malby.
Vědci mají o těchto katastrofách vlastní teorie. Někteří navrhují, že globální hurikány vyvolané zemětřesením způsobily zaplavení moří v důsledku poklesu zemské kůry. To však nevysvětluje, proč byla hladina vody v horských oblastech vysoká a v ostatních oblastech nízká. Kromě toho někdy spolu se záplavami a písečnými bouřemi padaly z nebe kameny, kroupy a jiné hořící látky. To naznačuje, že některé z těchto katastrof nemusely začít na Zemi.
Téměř všechny tyto záznamy napříč různými etnickými skupinami popisují morální úpadek lidstva, kdy lidé přestali věřit v božské bytosti. Bezohledné chování lidstva přineslo vážné následky a jen několik poctivých lidí bylo ušetřeno. Existují například příběhy o lidech, včetně otce Fuxiho (prvního mýtického čínského císaře), který se vzepřel bohu hromu. To vedlo k velké potopě a díky své laskavosti přežil pouze Fuxi a jeho sestra. V jiném příběhu z mytologie Inků v Jižní Americe se Pariacaca (incký bůh dešťů a bouří) převlékl za žebráka. Všichni si ho však nevšímali, až na jednu ženu. Výsledkem bylo, že přežila pouze tato žena a její rodina, zatímco všichni ostatní zahynuli při povodni. V jiném příběhu byl babylonský bůh rozčilen zkažeností lidstva. Nařídil jednomu staršímu muži, aby postavil loďku, která by mu umožnila přežít, a poté způsobil sedmidenní ničivý déšť.
Podobné téma mají i starořecké příběhy. V době bronzové se lidé stali chamtivými, hrubými a brutálními. Přestali dodržovat spravedlnost a zákony. Zeus se převlékl za člověka a navštívil Zemi. Nespokojen s ohavnými zločiny vypustil deštivý Jižní vítr (Notus) a bůh moře Poseidon shromáždil říční bohy, aby zaplavili celý svět. Všichni zahynuli až na jeden nevinný, poctivý pár.
Noemův příběh byl popsán barvitěji. „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný mezi lidmi své doby, a chodil věrně s Bohem,“ uvádí Bible. „Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. Bůh viděl, jak se země zkazila, neboť všichni lidé na zemi zkazili své cesty. Bůh tedy řekl Noemovi: „Učiním konec všem lidem, neboť země je kvůli nim plná násilí. Určitě zničím je i zemi. Udělej si tedy archu z cypřišového dřeva.“
Od těchto dob uplynulo několik tisíc let. Přesto posledních 100 let komunismus opět přináší lidstvu nebezpečí. Svou propagací nenávisti, brutality a lží zničil tradiční hodnoty a během četných politických kampaní zabil přes 80 milionů lidí. Prostřednictvím globalismu a zkorumpované ideologie podkopal morální hodnoty na celém světě. Nedávná globální pandemie sice nebyla potopou, přesto posloužila lidstvu jako varování.
Noemovi a jeho rodině trvalo více než 100 let, než postavili archu. Lidé ho tehdy považovali za blázna, a tak ztratili šanci na přežití. Poté, co komunistická strana Číny (KS Číny) začala před 24 lety potlačovat Falun Dafa a principy Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti, praktikující připomínají lidem, jak je důležité vážit si svého svědomí a přerušit vazby s KS Číny. Je to další varování, které by lidé ve světě neměli ignorovat.