(Minghui.org) Před čtyřmi lety jsem málem zemřel na následky mučení v centru pro vymývání mozků, protože jsem odmítl prozradit místo pobytu jiného praktikujícího Falun Dafa. Díky spravedlivým myšlenkám se mi podařilo opustit centrum vymývání mozků deset dní poté, co mě zatkli agenti z místního Úřadu 610. 

V centru vymývání mozků jsem byl poprvé a nevěděl jsem, co mám dělat, kromě toho, že jsem si vzpomněl na slova Mistra o tom, že nemám spolupracovat se zloduchy. Držel jsem hladovku a mlčel bez ohledu na to, čím mi ostatní vyhrožovali nebo mě nabádali, abych se vzdal své víry. Starší muž, který hlídal dveře centra, znal jednoho člena mé rodiny, který tam byl kdysi uvězněn, protože se odmítl vzdát Falun Dafa. Vyprávěl mi, co se jim stalo, a snažil se mě přimět k hovoru. Tajně mi také přinesl misku polévky a řekl, že si nikdo nevšimne, když si trochu loknu.

Abych byl upřímný, začal jsem pochybovat, protože to byl můj třetí den hladovky. Když jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že se nikdo nedozví, jestli jsem polévku vypil, najednou mě napadlo, že mě obklopují božské bytosti a pozorují mě. Věřil jsem, že mě Mistr ochrání a hlad mi neublíží - a že jsem neudělal nic špatného a měl bych to zlo popřít. V následujících dnech jsem už nikdy necítila hlad.

Když jsem odmítal polévku, recitoval jsem si v duchu učení Fa, díval se na zamřížované okno a představoval si, jak se mohou dít zázraky a já budu moci odejít. Tolik jsem toužil odejít z toho místa, aniž bych věděl, že právě toto připoutání mě tam drží.

Přišli za mnou agenti z provinčního Úřadu 610 a z Domácí bezpečnosti a slíbili mi, že mě brzy propustí a že bych měl něco sníst. Moje silné připoutání mě zaslepilo a uvěřil jsem jim. Druhý den po jídle mě střídavě vyslýchali, aniž by mě hodlali propustit. Strašně jsem se styděl, že jsem uvěřil jejich lžím, tak jsem se styděl, že jsem chtěl skoncovat se životem. Odmítl jsem odpovídat na jejich otázky a nepodepsal jsem žádné dokumenty.

Když jsem odmítal spolupracovat, vyhrožovali mi mučením a vězením. Trochu jsem se polekal, ale vzpomněl jsem si, že nemám dbát na to, co říkají, a mám se řídit jen Mistrovými slovy. Zachoval jsem klid. Po jejich odchodu za mnou přišlo pár laskavých žen a snažily se mi v centru pomoci. Bez ohledu na to, jak se ke mně chovaly, nic jsem neříkal. Nemohl jsem jim dovolit, aby se dopustily zločinu a nutily věřícího člověka, aby se zřekl své víry.

„Ak sú vaše spravodlivé myšlienky naozaj silné, ak dokážete dať bokom myšlienku na život a smrť, a ak ste pevný a neotrasiteľný ako diamant, potom sa vás tie zlé bytosti neodvážia dotknúť…“ (Vyučovanie Fa na turné v Severnej Amerike)

Po pěti dnech hladovky se ukázalo, že mám problémy se srdcem, a začal jsem být ztuhlý. Nechtěli nést odpovědnost, kdybych v centru zemřel, a proto zavolali záchranku. V nemocnici lékař nemohl zjistit, co mi je, a druhý den mě poslal zpět do centra. Jakmile jsem se vrátil do centra, příznaky srdečních potíží se znovu objevily. V té době jsem necítil žádnou bolest, kromě toho, že jsem se nemohl hýbat a byl jsem nafialovělý. Neměl jsem strach, protože jsem věděl, že Mistr vytvořil tuto iluzi z nějakého důvodu. Lékař v nemocnici stále nemohl přijít na to, co mi je, a tak jsem byl několikrát převezen tam a zpět.

Vedení centra pro mě zakoupilo kyslíkový generátor, ale nechtěli mě propustit. Tehdy jsem si uvědomil, že staré síly využily mé připoutanosti k touze vrátit se domů a použily ji, aby mě tam udržely.

„Když je mi jedno, jestli zemřu, nebo ne, proč se bojím zůstat tady? Jaký je v tom rozdíl?“ V okamžiku, kdy se tato myšlenka objevila, měl jsem pocit, že jsem vstoupil do krásné říše, kde se o sebe nemusím starat. Z ramen mi spadla tíha a já se cítil uvolněně a příjemně.

Zároveň mi bylo líto těch lidí, kteří mě pronásledovali. I když se zdálo, že je jim líto mě, když mě obklopili a tvářili se ustaraně v domnění, že jsem na pokraji smrti, museli pokračovat v pronásledování, protože za to byli placeni. Chtěl jsem jim projevit laskavost praktikujícího Falun Dafa a řekl jsem: „Moje situace vás postavila před těžké rozhodnutí. Neviním vás z toho, co jste mi udělali, protože vím, že máte své důvody a rodiny, které musíte živit. Všichni víte, že jsem tu nespravedlivě, nicméně vaši nadřízení mě nepropustí a budou vás činit odpovědnými, pokud zemřu. Jak bylo řečeno, stejně nebudu spolupracovat. A za to se omlouvám.“

Byl jsem umírající, který se snaží utěšit svého kata. Poté, co jsem to, Učení Fa na konferencích IIIřekl, pocítil jsem, jak se místnost naplnila silnou soucitnou energií. Jedna z přihlížejících měla slzy v očích a vyběhla ven. Později jsem se dozvěděl, že šla za svým nadřízeným a požádala ho, aby mě kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu propustil. Jsem opravdu šťastný, protože vím, že jí to zachránilo život.

Protože lékaři v nemocnici nedokázali zjistit, co mi je, lidé na Úřadu 610 si mysleli, že to jen předstírám. Nechali do centra pro vymývání mozků přijít jiného lékaře, aby mě vyšetřil, a vyhrožovali mi, že mi ublíží, pokud lékař zjistí, že nemoc jen předstírám. Nevyděsili mě. Po prohlídce mi ten lékař řekl, že jsem v kritickém stavu, protože jsem téměř neměl puls ani tlukot srdce.

Dozorci zpanikařili a zavolali na Úřad 610. Přišel vedoucí kanceláře 610 a zeptal se, jestli chci jít domů. Věděl jsem, o jaký trik se pokouší. Stejnou otázku mi položil už několikrát a pokaždé, když jsem odpověděl, že ano, byla moje žádost zamítnuta. Tentokrát jsem odhodil připoutání a odpověděl: „Ne, rozmyslel jsem si to a chci tu zůstat. Stejně umírám a raději tu zůstanu, dokud nezemřu.“

„Okamžitě půjde domů,“ řekl strážcům. „Zavolejte jeho místním úředníkům, aby si pro něj přijeli. Odjíždí ještě dnes.“ Díky mému neochvějnému odhodlání jsem byl deset dní po zatčení propuštěn.

Než jsem odešel, ten, kdo mě mučil nejhůř, mi pošeptal: „Opravdu si tě vážíme, protože jsi nic neprozradil o ostatních praktikujících, i když jsi riskoval život.“ Při pohledu na jejich tváře jsem pochopil, že zlosynové sledují každý krok našich praktikujících a že naše nesobecké chování může pohnout jejich srdci a vyvolat v nich úctu k nám.

Zkušenosti z centra pro vymývání mozků mi umožnily lépe pochopit, co Mistr řekl:

Co vám říkám je to, že jestliže jste skutečně schopen vzdát se myšlenek na život a smrt, můžete udělat cokoliv! (Vyučování a vysvětlování Fa na konferenci Fa v New Yorku,2003, Učení Fa na konferencích III)

Praktikující Falun Dafa by měli každý krok své kultivační cesty činit důstojně a věřit v Mistra a Fa. Měli bychom se nejen zlepšovat, ale také zachraňovat vnímající bytosti a ukazovat jim velkolepost a zázrak Falun Dafa.