(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1996 a je mi přes 70 let. Mám velké štěstí, že jsem našel Dafa a získal jsem díky němu mnoho štěstí a dobré budoucnosti.
Když jsem byl dítě, často jsem přemýšlel o věcech, jako je "Jaký je cíl a smysl života?". Jednoho dne po hře s kamarády šli všichni domů, ale já ne. Ležel jsem na břehu řeky, díval se na hvězdy na obloze a přemýšlel: "Je dobré si takhle hrát každý den, ale lidé stejně umírají." Když jsem na to myslel, rozplakal jsem se.
Když jsem byl starší a zažil kulturní revoluci, myslel jsem si, že takový má být život. Po přečtení děl Mao Zedonga, Karla Marxe a Lenina jsem si však uvědomil, že jsem se mýlil, a dál jsem hledal smysl života. Na konci kulturní revoluce se pravda pomalu odhalovala. To, co říkala komunistická strana Číny (KS Číny), se naprosto lišilo od skutečnosti a všechno to byly lži. Můj duch se uklidnil. Nerad jsem chodil zadními vrátky a uplácel úřady, ale bylo těžké žít v této společnosti, aniž bych to dělal. Moje tělo se také zhroutilo. Měl jsem pocit, že můj život nemá smysl, a často jsem přemýšlel o sebevraždě.
Abych překonal bolest, kterou jsem cítil ve své mysli, začal jsem ve volném čase cvičit bojová umění a naučil jsem se spoustu pohybů. Po 27 letech cvičení bojových umění jsem čím více jsem cvičil, tím více jsem trpěl srdečními chorobami, bolestmi žaludečních a střevních vředů a tak dále, vypadal jsem velmi staře. Pak jsem si uvědomil, že bojová umění nemohou zlepšit zdraví.
Začal jsem hledat qigong a vyzkoušel jsem všechny druhy, ale některé z nich lidi klamaly a chtěly jen peníze, přestal jsem s tím a vrátil jsem se ke cvičení bojových umění. Ráno jsem cvičil a večer hrál mahjong. Bez ohledu na to, kolikrát mě rodina žádala, abych nehrál, jsem neposlechl. Jen jsem ztrácel čas, protože život neměl smysl a já jen čekal na smrt.
Když jsem v roce 2001 slyšel o „sebeupálení na náměstí Nebeského klidu“, okamžitě jsem věděl, že je to falešné, protože jsem věděl, že kdyby chtěl člověk spáchat sebevraždu, neřekl by to ostatním. To znamená, že musel mít odvahu spáchat sebevraždu. V té době jsem čekal na příležitost, abych se mohl zabít.
Když jsem v roce 1996 cvičil bojová umění, byla vedle mě skupina lidí, kteří cvičili, a byly tam transparenty s fotografiemi a představeními. Na začátku jsem byl trochu znechucený. Třetí den jsem po cvičení šel k jejich transparentu a podíval se na něj, a když jsem ho uviděl, byl jsem ohromen. Bylo na něm napsáno: Pravdivost, Soucit, Snášenlivost.
Pomyslel jsem si: „Kdo se tím může řídit? Ani prezident země nemůže dosáhnout tak vysoké úrovně.“ Zeptal jsem se jedné praktikující, co je Falun Dafa, a ona mi řekla, že má knihu, a dala mi Zhuan Falun. Vzal jsem si ji, prolistoval a zjistil, že cena knihy je 11 yuanů, což není drahé. Zeptal jsem se, zda si mohu knihu půjčit, abych si ji mohl přečíst doma, protože jsem měl pocit, že tato praxe není běžná. Řekl jsem, že jsem praktikující bojových umění a že svůj slib dodržím. Řekl jsem, že se vrátím a zaplatím jí za knihu, pokud bude dobrá, nebo ji vrátím. Souhlasila.
Když jsem večer knihu otevřel, měl jsem slzy na krajíčku. Četl jsem a přitom si utíral slzy a četl jsem až do dvou do rána: „Taková kniha je vzácná, to, co říká, je velmi správné. Musím jít spát, abych zítra mohl brzy vstát a zaplatit té praktikující za tuhle knihu.“ Druhý den jsem tu paní našel a dychtivě se zeptal: „Co ještě máte? Chci si koupit všechny.“
Díky četbě knih Dafa jsem pochopil, že hřích sebevraždy je velký a snášení těžkostí může odstranit karmu. Od té doby jsem se rozloučil s bojovými uměními, vstoupil do kultivace Dafa, našel odpovědi na otázky života a otevřel novou kapitolu svého života.
Jednoho dne poté, co jsem více než dva měsíce praktikoval cvičení, jsem doma cvičil třetí sadu cvičení. Najednou jsem uslyšel „prásk“, jak mi něco přeletělo přes hlavu, a byl jsem ohromen. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, jako by se všechno v mém okolí změnilo. Pomyslel jsem si: „Je tohle můj domov?“ Dotkl jsem se nábytku, sáhl na to či ono a uvědomil jsem si, že je to skutečně můj domov. Pak jsem si uvědomil, že to byla zvířecí posedlost mého těla, kterou Mistr vyčistil. Cítil jsem se zcela obnovený.
Jak jsem pokračoval v kultivaci, cítil jsem se stále uvolněnější, zdravější a energičtější. Chtěl jsem se o Dafa podělit se všemi a často jsem studoval Fa u vchodu do svého domu, aby sousedé a kolemjdoucí věděli, že se Dafa šíří.
Mistr řekl,
„Nedokážete zasahovat do života druhých, ani nemůžete ovládat jejich osud, ať je to vaše žena, syn, dcera, rodič nebo sourozenec. Můžete o těchto věcech rozhodovat?“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)
Chápu, že pouze kultivace může změnit osud člověka a Dafa je ta nejcennější. Moje žena měla v mládí autonehodu, zlomila si bederní obratel a téměř ochrnula. I když se později zotavila, často trpěla bolestmi dolní části zad. Měl jsem obavy, co bude dělat, až bude starší. Poté, co jsem začal kultivovat Dafa, jsem ji požádal, aby také cvičila, a ona to udělala. Velmi jí to prospělo a spodní část zad ji už nebolela.
Na mém pracovišti mohou děti zaměstnanců obvykle převzít pozici svých rodičů, když odejdou do důchodu. Můj syn však z nějakého důvodu nemohl získat mou pozici a já jsem nechtěl jít cestou podplácení a zadních vrátek, abych mu pozici zajistil. Výsledkem bylo, že můj syn a snacha neměli formální zaměstnání. V té době jsem se při pomyšlení na synovo zaměstnání často cítil nevyrovnaný. Ale po studiu Dafa jsem to zcela pustil z hlavy a o synovo zaměstnání jsem se už nestaral. Před několika lety jsem zažil překvapení. Jeden majitel firmy viděl, že můj syn je čestný a laskavý, a tak mu dal práci. Poté pomohl synovi najít nový byt a pomohl mému vnukovi chodit do školy. Všichni si mysleli, že je to neuvěřitelné, ale já vím, že to bylo požehnání pro kultivaci Dafa, všechno je uspořádáno Mistrem.
Mám pět sourozenců, a když moji rodiče v devadesáti letech zemřeli, nežádal jsem o žádný podíl z majetku svých rodičů. Přestože rodiče měli v úmyslu mi dům a peníze dát, když byli naživu, nakonec jsem svůj podíl dal svým sourozencům. Kultivující člověk by měl brát zájmy na lehkou váhu.
Během let, kdy bylo mé tělo silné a zdravé, jsem přešel z jízdy na kole, na elektrokolo a na motorku. Jednou v noci jsem se vracel se svou ženou z domu svých rodičů vysokou rychlostí. Najednou se z vedlejší silnice vyřítil opilec na kole. Nestačil jsem se mu vyhnout a naboural jsem na krajnici a mou ženu to odhodilo doprostřed silnice. Vzápětí se ozval hlas: To je v pořádku! Okamžitě jsem se zvedl a opilec utekl. Podíval jsem se na motorku a ta byla v pořádku. Odvezl jsem manželku zpátky do domu své matky. Přišlo několik praktikujících a společně jsme studovali Fa a posílali spravedlivé myšlenky. Brzy poté se moje žena vrátila do normálního stavu, a dovedete si představit, že se to stalo, když nám oběma bylo sedmdesát. V Dafa je mnoho magických a nadpřirozených věcí.
Když jsem šel ven, často jsem si s sebou bral malý radiopřehrávač, abych si pustil „Pudu“, „Jishi“, písně zpívané praktikujícími Dafa nebo materiály objasňující pravdu. Mnoho lidí v této oblasti mě zná. Někteří lidé mě odmítali poslouchat, když jsem s nimi mluvil o pravdě nebo když jsem se jim snažil pomoci vystoupit z KS Číny. Když však přišla pandemie covid-19, začali naslouchat. Často mě iniciativně zdravili a nyní věřili, že to, co jsem jim předtím říkal, je pravda. Jedna žena mě však viděla, jak ostatním lidem objasňuji pravdu, a řekla mi: „KS Číny tě platí, ale ty na ni nadáváš.“ Pozdravil jsem ji, ale ona začala odcházet. Když jsem přemýšlel, že ji budu následovat a budu s ní o pravdě mluvit dál. Právě v tu chvíli kolem mě projela stará žena na tříkolové motorce s malou vnučkou. Měla šlápnout na brzdu, ale místo toho šlápla na plyn a řítila se přímo na nás. Srazila mě k zemi a tu ženu a další osobu lehce poškrábala. Holčička byla vyděšená a plakala a někteří vynadali staré ženě, která se také vyděsila. Vstal jsem a řekl: „To je v pořádku, můžete pokračovat ve svém životě a já vás nebudu vydírat, jsem praktikující Dafa.“ Neptal jsem se na její telefonní číslo ani adresu. Dav jí řekl: „Babičko, potkala jsi dobrého člověka.“
Stále jsem se obávala o tu ženu, která neznala pravdu, a řekl jsem jí: „Dovolte, abych se vás na něco zeptal. Kdybych to nebyl já, praktikující Dafa, koho srazil motocykl, ale úředník KS Číny, nechal by on nebo ona babičku jít? Přinejmenším by zašel do nemocnice na vyšetření a nechal by ji zaplatit.“ Žena se usmála a souhlasila se mnou. Poté se její postoj změnil.
My učedníci Dafa máme každý den plné ruce práce, plníme své sliby a doufáme, že bude spaseno více lidí a my budeme žít tak, abychom dostáli Mistrově spáse.