(Minghui.org) Ředitel mého oddělení byl před dvěma lety v rámci restrukturalizace společnosti přeložen a můj šéf mi zařídil, abych se stal vedoucím svého oddělení. Poté řekl, že mi zařídí asistenta manažera, a zeptal se, zda by se mým asistentem manažera mohl stát Joe (pseudonym). V hloubi duše jsem z toho neměl radost, ale řekl jsem: „Dobře.“ Nečekal jsem to a měl jsem pocit, že mi šéf nedůvěřuje.

S Joem jsme pracovali ve stejném oddělení, když u mě začínal, a později byl přeložen do jiného oddělení. Joe byl velmi schopný a můj šéf si ho velmi vážil.

Naše oddělení má na starosti čtyři moduly. Můj šéf mě nechal vést modul A a Joea pověřil vedením modulů B, C a D. Zeptal jsem se, jak bychom měli naše moduly řídit a zda bychom měli naše moduly řídit samostatně a pro jednotlivé moduly mít oddělené zaměstnance. Můj šéf řekl, že bychom se my dva měli rozhodnout, jak je chceme řídit, ale že personál nelze oddělit. Zaměstnanci pracující pro modul A a B se v podstatě překrývali, protože oba moduly měly hodně podobné práce. Když se mnou předtím šéfové firmy mluvili, padlo rozhodnutí, že já budu mít na starosti modul A a B a Joe modul C a D. Začalo mi bušit srdce. Cítil jsem se nevyrovnaný a těžce ponížený. Dokonce jsem litoval, že jsem přijal místo vedoucího. Ale protože jsem věděl, že jsem praktikující a neměl bych se takto chovat, kousl jsem do rtu a dohodu přijal.

Před svým současným zaměstnáním jsem byl ředitelem oddělení v jedné společnosti. Z předchozí společnosti jsem odešel kvůli pronásledování a po mnoha peripetiích jsem přišel do své současné společnosti. Ředitelem oddělení jsem byl poměrně dlouhou dobu a často jsem byl dost svévolný. Považoval jsem se za poměrně dobrého a bez silného lpění na slávě a zisku. Když vše začínalo od nuly, zjistil jsem, že to není snadné.

Joe je živější, rád komunikuje s lidmi a je oblíbený. Pokaždé, když můj šéf přišel do kanceláře, vždycky se zeptal: „Je tu Joe?“. Pokud tam Joe nebyl, prostě odešel, jako bych neexistoval. Poté, co Joe přišel do našeho oddělení, začal můj šéf chodit za Joem a ptát se ho na ten a ten architektonický návrh a uzel. Dokonce i když jsem šéfa požádal, aby o něčem rozhodl, říkal, ať to nechá na Joeovi. Joe pak navrhl nějaký plán a já jsem ho realizoval. Tehdy jsem se cítil velmi naštvaný, protože jsem si myslel, že Joe má všechny zásluhy, a přitom jsem všechnu práci odvedl já. Mé srdce se cítilo velmi nevyrovnané a bylo plné hněvu, nenávisti a zášti. Někdy jsem dokonce chtěl prostě odejít a všechno to ukončit. Dokonce jsem řekl svému šéfovi: „Ať je Joe manažerem, nebo si prostě můžeme rozdělit úkoly.“ Můj šéf odpověděl: „Ne, to nejde. Pokud tu Joe nepracuje rád, musí to být kvůli tobě!“

Slova mého šéfa byla jako varovný úder holí do mé hlavy. Co se to děje? Něco mi zamotalo hlavu. Byla to závist. Potřeboval jsem se jí zbavit!

Začal jsem se nehádat. Kdykoli jsem cítil hněv, zášť nebo křivdu, potlačil jsem tyto pocity. Trochu jsem se zlepšil, ale opravdu nebylo snadné nechat to úplně odejít.

Jednou spolu Joe a můj šéf probírali nějaký problém. Hned po diskusi mi poslali návrh projektu a požádali mě, abych ho upravil. Stavba projektu však začala už nějakou dobu předtím. Opět se mi do hlavy nahrnula zlost a zášť. Násilím jsem ten pocit potlačil. Myslel jsem si, že když jsem kultivující, musím být předvídavý a musím být ohleduplný. Trpělivě jsem tedy upravoval plán.

Rozhodl jsem se, že nechám Joea, aby se na to podíval a zjistil, jestli upravená verze odpovídá přáním mého šéfa. Joe mi rychle vrátil plán s červenými značkami po celém plánu, které označovaly obsah k úpravě. Byl jsem tak rozčilený, že jsem nedokázal udržet nervy na uzdě. „Proč jsi to na tom plánu neznázornil?“ ztratil jsem na Joea nervy. Vše, co označil, byly podle mého názoru nepodstatné věci. Joe však trval na svém.

Měl jsem pocit, že se chová, jako by byl nadřazený ostatním. Byl jsem jeho šéf, přesto jsem musel pracovat pro něj, a to mi připadalo nespravedlivé. Bylo dobře, že mé spravedlivé myšlenky kultivujícího získaly převahu. Zdržel jsem se, znovu upravil plán a poslal ho Joeovi k potvrzení.

Uvědomil jsem si, že jsem byl tak naštvaný, protože moje pracovní pozice, vzdělání a titul byly vyšší než Joeovy. Byl jsem arogantní. A proto jsem to cítil jako nespravedlnost. Když jsem neustále studoval Zákon, mohl jsem se postupně uklidnit.

Závist je velmi tvrdohlavé připoutání a čas od času se stále objevuje. Například když průměrnému zaměstnanci přidělili jednopokojovou kolej, zatímco já musel sdílet pokoj s ostatními, moje mysl začala opět kolísat. Využil jsem každé příležitosti, abych se závisti zbavil. Měl jsem pocit, že zbavit se závisti bylo v mém kultivačním zaměření posledních několik let a téměř v každém připoutání byl stín závisti.

Ačkoli jsem se ve svém současném stádiu ještě závisti úplně nezbavil, v podstatě mohu převzít kontrolu sám nad sebou. S Joem si nyní rozumím. Když se mu nepodaří udělat svou práci dostatečně dobře, mlčky ji dokončím. Když se ujme nějakého úkolu, ustoupím od něj. Můj nadřízený řekl, že tak harmonický vztah mezi vedoucím a zástupcem ještě neviděl. Joe byl nyní povýšen na ředitele jiného oddělení. Upřímně jsem mu pogratuloval. Opravdu zažívám radost a lehkost v srdci, která přichází po odstranění závisti.