Tato zkušenost vyšla v rámci Třetí Čínské konference Fa na Minghui.org dne 18.prosince 2006
(Minghui.org)
V roce 1988 jsem onemocněla žloutenkou typu B. Západní medicína mě nedokázala vyléčit, a tak jsem se spoléhala na čínské bylinné léky v naději, že to bude mít vliv na zlepšení mého zdravotního stavu. Trpěla jsem však vedlejšími účinky a objevily se u mě žaludeční potíže. Od té doby to šlo s mým zdravím z kopce. V té době byl qigong ve společnosti poměrně populární, a tak mi lékař doporučil, abych qigong vyzkoušela. O qigongu jsem nic nevěděla a ani jsem mu nevěřila. Protože jsem však neměla jinou možnost, zkusila jsem to. V roce 1990 nebo 1991 jsem začala qigong praktikovat. Během krátké doby se mi ukázaly podivuhodné a nepředstavitelné jevy. Například jsem ve snu jasně viděla, jak jsem přišla na tento svět a jak jsem ho opustila. Viděla jsem lékaře, který držel v ruce má játra a požádal mě, abych se jich dotkla. Řekl, že nemám cirhózu jater. Pak z jater vytáhl stéblo trávy a vysvětlil mi, že tato tráva je příčinou mé hepatitidy. Kdyby byla tráva odstraněna, netrpěla bych již hepatitidou. Několik nocí po sobě se mi zdálo, že mi lidé léčí nemoci. Moje tělo bylo lehké a pohyby byly snadné. Moje myšlenky byly rychlé a jasné. Bylo mi řečeno, že mám dvě matky. Jedna byla ta, která mě porodila na této zemi, a druhá byla moje matka v nebi. Všechny tyto podivné věci mě překvapovaly, mátly a vzrušovaly.
Zdálo se, že mi v jiné dimenzi pomáhá Mistr, učí mě a stará se o mě. Poprvé v životě jsem pochopila, že se člověk může těšit z tak úžasného, nadpřirozeného a duchovního stavu existence. Pochopila jsem, že člověk může žít tak zdravě a rozumně. Jak by bylo úžasné, kdybych takto mohla žít navždy. Nic však není trvalé. V tomto blaženém stavu jsem žila jen několik měsíců, než zmizel. Tisíckrát jsem volala svého Mistra. Toužila jsem, aby se vrátil a odpověděl mi jako dřív, ale neobjevil se. Tehdy jsem začala hledat Mistra, který by mě vedl. Chtěla jsem najít někoho, kdo by mi pomohl najít svého Mistra a znovu dosáhnout toho nádherného stavu. Během následujících let jsem se naučila několik různých praktik qigongu a bojových umění. Žádná z nich však nebyla tím, co jsem hledala. Cítila jsem se zklamaná a můj zdravotní stav se opět zhoršil. V roce 1995 jsem byla přijata do nemocnice a za 105 dní jsem utratila více než 20 000 yuanů. Přesto se můj žloutenkový pohled a další příznaky místo zlepšení zhoršily. Některé se zhoršily víc než kdykoli předtím. Byla jsem přijata do nemocnice a byla jsem tak slabá, že jsem nedokázala udržet ani mísu. Rozhodla jsem se vzdát se léčby, vrátit se domů a čekat, co mě čeká.
V roce 1996 se můj přítel doslechl, že Falun Gong je velmi dobrý v léčbě nemocí. Okamžitě mi ho doporučil. O qigong jsem ztratila zájem a nevěřila jsem, že se vyléčím. Byla jsem velmi pesimistická. Falun Gong na mě však udělal dojem již dříve, protože jsem viděla stánek Falun Gongu během „Oriental Health Expo“ v roce 1993. Viděla jsem, jak mnoho lidí stojí frontu na léčbu, a tak jsem se ke stánku přiblížila, abych zjistila, zda tam někdo vyučuje qigong. Nechtěla jsem se nechat léčit. Chtěla jsem pouze najít dobrý qigong, abych se mohla vrátit do toho úžasného stavu. Než jsem se však něco dozvěděla, byla jsem svým přítelem odvlečena pryč.
Vzhledem k dojmu, který jsem měla z Falun Gongu, a k tomu, že jsem si uvědomila, že mi můj přítel chce pomoci, neměla jsem to srdce odmítnout. Rozhodla jsem se koupit si knihu Zhuan Falun, hlavní knihu Falun Gongu, a podívat se do ní. Nemohla jsem knihu odložit. Začala jsem číst hned ráno poté, co jsem si knihu koupila. Při čtení jsem plakala. Celou knihu jsem dočetla za jeden večer. Všechny hádanky mnoha let byly zodpovězeny. Našla jsem svého Mistra. Našla jsem cestu zpět domů. Po několik dní se celá moje bytost hluboce koupala v bezmezném štěstí a radosti. V mé mysli nebylo nic jiného než Zhuan Falun. Na svůj problém s nemocí jsem si vzpomněla, až když mi zavolal můj přítel a zeptal se na mé zdraví. Uvědomila jsem si, že pojem nemoci v mé mysli zcela zmizel. Když jsem se na sebe podívala, zjistila jsem, že všechny mé příznaky zmizely. Zmizel i stav žloutenky, kterým jsem trpěla deset měsíců. Z invalidy trpícího hepatocirhózou (onemocněním jater) jsem se změnila ve zdravého člověka. Zdálo se, že se to stalo v jediném okamžiku. Moje hepatitida byla navždy pryč.
Často si vzpomínám na dobu, kdy jsem se začala kultivovat. Tehdy jsem zažila obrovské změny na těle i na mysli a změny v mém charakteru byly ještě větší. O svátku uprostřed podzimu v roce 1995 dostal můj manžel ze svého pracoviště několik krabic měsíčních koláčů. Nemohl je vrátit. Koláče jsme si tedy nechali, ale rozhodli jsme se věnovat 500 yuanů našemu cvičebnímu místu. Cvičební místo však dary nepřijímalo. Rozhodli jsme se tedy peníze věnovat projektu Naděje na pomoc chudým dětem, které byly příliš chudé na to, aby mohly chodit do školy. V té době měl každý velmi nízký plat a nikdo by neutratil 500 yuanů za měsíční koláčky. Vzpomněli jsme si na zásadu Fa „žádná ztráta, žádný zisk“ z Mistrovy knihy Zhuan Falun. Věděli jsme, že kultivující se musí chovat podle Mistrova učení. Neváhali jsme. Cestou do banky, abychom darovali peníze, se mi tvář koupala v slzách. V srdci jsem byla hluboce dojatá. Instinktivně jsem věděla, že tento pocit pramení z vědomí, že jsem uvnitř Fa. Dafa mě měnil, formoval, očišťoval a povznášel. Byla jsem hluboce dojata mocí Dafa a Mistrovou milosrdnou spásou.
Všichni praktikující na našem cvičebním místě cvičili cvičení a pilně kultivovali svůj charakter. Mnoho praktikujících se setkalo se zkouškami týkajícími se peněz. Někteří našli peníze na zemi, někteří obdrželi peníze navíc při pokladně v obchodě, někteří peníze ztratili atd. Situace byly různé, ale cíl byl stejný – zbavit se připoutanosti k penězům. Mohla to být jen bezvýznamná částka, ale vždycky si na ně vzpomenu. Praktikující Falun Gongu se prostřednictvím těchto bezvýznamných příhod asimilují do Dafa. Praktikující pracují na tom, aby se stali lepšími lidmi a byli opravdovými kultivujícími.
Kdysi se na cvičení sešlo několik stovek praktikujících z několika cvičebních míst. V okamžiku, kdy začala hrát hudba, se náhle rozhostilo ticho. Hluk dopravy a křik lidí zmizel. Nastalo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Celou dimenzi vyplňovala pouze hudba cvičení. Nedokázala jsem zadržet slzy. Poté, co jsme dokončili čtyři sady cvičení, jsem si všimla, že tváře mnoha lidí se koupou v slzách. Všichni komentovali, že ten pocit byl prostě nádherný. Později mi o svém zážitku vyprávěla mladá praktikující, která pracovala v restauraci a která právě začala praktikovat. Řekla, že jakmile začala hrát hudba, všichni praktikující se jí objevili před očima. Viděla obrovského draka, který se vznášel nad cvičebním místem a pak ležel na zemi mezi námi. Ve vzduchu byl také vidět obrovský červený květ, který osvětloval celé místo. Všichni, kdo slyšeli její sdílení, zalapali po dechu obdivem k zázraku Dafa a byli odhodláni se pilně kultivovat.
Bylo to nesmírně krásné období. Všichni studovali Fa, společně cvičili a vzájemně se povzbuzovali. Společně jsme dělali pokroky.
V noci 24. dubna 1999 jsme po skupinovém studiu Fa hovořili o nedávném zatčení praktikujících v Tianjinu (událost, která znamenala začátek pronásledování Falun Gongu). Místní úředníci si s touto záležitostí nevěděli rady a požádali praktikující, aby se obrátili na ústřední vládu. Někteří praktikující se tedy vydali do Pekingu. Praktikující měli o této záležitosti různé představy. Všichni se horlivě zúčastnili diskuse. Moje mysl se však zdála být prázdná. Nedokázala jsem o ničem přemýšlet. Následujícího dne brzy ráno jsem se hned po vstávání vydala do petiční kanceláře.
Když jsem v sedm hodin ráno 25.dubna 1999 dorazila do Fuyoujie, bylo tam již mnoho praktikujících z jiných provincií. Tiše jsme stáli na ulici a četli si knihy Dafa. Uprostřed ulice stálo mnoho policistů, kteří stáli proti praktikujícím, jako bychom byli jejich smrtelní nepřátelé. Několik vozidel jezdilo sem a tam, aby scénu natočilo. Praktikující, kteří stáli v první řadě, však neustoupili. Jak čas plynul, mírumilovnost a pořádek praktikujících Falun Gongu udělaly na policii dojem. Postupně se uklidňovali. Někteří dokonce s praktikujícími hovořili.
Na ten den byl předpovídán déšť. Nepršelo však. Nebylo ani příliš horko, ani příliš chladno. Jedna praktikující mezi námi držela své desetiměsíční dítě. Dítě neplakalo ani nedělalo žádné potíže. Vždy se usmívalo a bylo šťastné bez ohledu na to, kdo ho držel. Čekalo stejně tiše jako dospělí. Všichni komentovali, jaké je to krásné miminko.
Odpoledne jsem odešla na oběd se dvěma praktikujícími. Když jsme se vrátili, naše místo bylo obsazeno jinými. Viděla jsem, že vedle brány je ještě volné místo. Na tom místě bylo velmi málo lidí. Postavila jsem se tam tedy a přidal se ke mně další praktikující. Po chvíli mi jeden mladý muž řekl: „Měla byste si stoupnout na druhou stranu.“ A já jsem se na něj podívala. Nerozuměla jsem a rozhlédla jsem se kolem. Muž se zasmál a řekl: „Všichni lidé z Falun Gongu stojí na druhé straně.“ „A co?“ zeptala jsem se. Najednou jsem si uvědomila, že jsem stála mezi policisty v civilu.
Asi v půl desáté večer, když jsme se dozvěděli, že zatčení praktikující v Tianjinu byli propuštěni, jsme rychle odešli.
Scéna, kdy tolik praktikujících chránilo Velký Zákon, byla nádherná a dojemná. Cítila jsem však, že to bylo to, co jsem měla dělat, a nic mě to nestálo. Neuvědomila jsem si, jak důležitá zkouška to pro kultivujícího byla, dokud Učitel nezveřejnil svůj článek „Pozice“. Každý praktikující se potýkal s mnoha otázkami, například jak se kultivovat, zda se člověk může kultivovat, zda může Mistra skutečně následovat a tak dále. Všechny tyto otázky byly srdcervoucí. Byl jsem velmi vděčná, že jsem byla schopna dobře vykročit tímto krokem. Zároveň jsem také viděla, kde jsem ve své kultivaci zaostávala.
20. července 1999 jsem se doslechla, že se komunistická strana Číny (KS Číny) chystá „určit charakter“ Falun Gongu. Ráno 21. července 1999 jsme se vydali na naše cvičební místo, abychom provedli cvičení. To bylo také naše poslední skupinové cvičení. Soustředili jsme svou pozornost pouze na hudbu a nevšímali si lidí a projíždějících vozidel (později nám praktikující řekli, že nás policie vyfotografovala). Při meditaci jsem cítila, že mám nohy měkké jako v bavlnce. Bylo to, jako by neexistovaly. Cítila jsem se nesmírně příjemně, když jsem tam seděla. Když jsem se ptala ostatních, všichni říkali, že měli stejný pocit. Věděli jsme, že tím Mistr naznačuje svůj souhlas s naším počínáním. Po skončení cvičení jsme se jeden po druhém vydali do petiční kanceláře, abychom apelovali na spravedlnost pro Falun Gong.
Nebyla jsem si jistá, kdy to odpoledne začalo hřmít. To hřmění bylo velmi zvláštní. Nepřicházelo z oblohy, ani hromové rány nepřicházely jedna za druhou. Místo toho znělo, jako by vycházelo ze země, kroužilo kolem Pekingu nepřetržitě, tlumeně, ale hlasitě. Hřmělo velmi dlouho. Následujícího dne to noviny nazvaly „hrom valící se nad zemí“.
22. července 1999 jsme se vrátili na petiční úřad, abychom se odvolali za Falun Gong. Byli jsme zastaveni policií a odvezeni na místo v Xinhumenu. Padesátiletý policista mi z tašky vytáhl knihu Hong Yin a dal si ji do podpaží. Vzala jsem si knihu zpět. Policista se rozčílil a knihu opět vytrhl. Jednou rukou mě držel za paže a druhou mě chytil za krk. Přistoupil ke mně i další policista a chytil mě. Strčili mě do autobusu zaparkovaného u silnice. Nikdy v životě mě takhle neuráželi. Cítila jsem se nesmírně rozzlobená. Autobus už byl plný praktikujících. Poté, co mě strčili do autobusu, několik praktikujících vstalo a uvolnilo mi svá místa. Poděkovala jsem jim, odmítla jsem a se zachmuřeným obličejem jsem stála vedle dveří.
Slyšel jsem, jak praktikující kolem mě říkali, že mnoho praktikujících přišlo z jiných měst. Někteří z nich byli zastaveni a zbiti místní policií, než mohli odjet do Pekingu. Přesto se jim podařilo do Pekingu přijet. Když jsem slyšela jejich slova a dívala se na klidné a odhodlané tváře praktikujících, cítila jsem se zahanbeně. V posvátném čase ochrany Dafa jsem se cítila ukřivděná, protože byla zraněna moje důstojnost. Jak obrovská byla propast mezi mnou a ostatními praktikujícími! Nakonec jsem se uklidnila. Odvedli nás na místo, kde bylo mnoho ozbrojených vojáků a policistů. Cítila jsem se šokovaná a měla jsem těžké srdce. Věděla jsem, že mě čeká zkouška života a smrti. Říkala jsem si: „Nevzdám se Dafa, ať se děje cokoli, protože Dafa je můj život.“
V říjnu 2000 jsem byla nezákonně zatčena za šíření materiálů objasňujících pravdu. Vzpomněla jsem si, že titulek letáku zněl „Jiang Zemin musí být pohnán k odpovědnosti za pronásledování Falun Gongu“. Zdálo se, že to bylo poprvé, kdy bylo zmíněno jméno Jiang Zemina. Cítila jsem se trochu zmatená, obávala jsem se, že to bude pro lidi příliš citlivé. Bylo mi však jasné, že pokud ho webové stránky Minghui vyzdvihly, bylo to proto, že náprava Fa dospěla do této fáze a my ji jen musíme následovat. Pokud jsem měla v mysli pochybnosti, byl to můj vlastní problém. Bylo to proto, že jsem měla stále lidské představy.
Možná proto, že jsem měla nějaké představy, mi policie po mém zatčení vždycky říkala: „Jsi člen strany, měla bys jednat v souladu s komunistickou stranou Číny (KS Číny).“ A tak dále. Když v roce 1999 začala zlá strana Falun Gong pronásledovat, jedna praktikující řekla: „KS Číny je skutečný zlý kult.“ Ačkoli mi její slova připadala rozumná, přesto pro mě bylo těžké takovou myšlenku plně přijmout. Něco ve mně však na tuto myšlenku reagovalo. Uvědomila jsem si, že ode dne, kdy jsem začala praktikovat Falun Gong, jsem se stala věřícím. Z hlediska víry jsem si zvolila jinou cestu než ateistická KS Číny. Jakmile začala strana Falun Gong pronásledovat, bez váhání jsem si vybrala Falun Gong. Stále jsem se však cítila nepříjemně, když lidé o KS Číny říkali špatné věci. Proto kdykoli jsem se snažila policii objasnit pravdu, vždy jsem narazila na otázky jako „v souladu se stranou, povahou strany, stranickou disciplínou, historií strany“ a tak dále. Tomu jsem se nemohla vyhnout. Nedokázala jsem si udělat jasno, ať jsem se snažila sebevíc. Zdálo se, že mi vždycky chybělo sebevědomí. Z toho všeho jsem si uvědomila, že všechny představy, které jsem si vytvořila na základě vzdělávání v KS Číny, se staly obrovskou překážkou mé kultivace. Během několika následujících let jsem pilně studovala Fa, očišťovala se a odstraňovala své představy. Postupně jsem se necítila nepříjemně při zmínce o takzvané „stranické povaze, stranické disciplíně, udržování souladu se stranou“ a tak dále. Mentálně jsem se od takových myšlenek vzdálila a během času jsem začala cítit, že se mnou nemají nic společného. To, co jsem potřebovala, bylo kultivovat se, očišťovat se podle Mistrových požadavků. V červenci 2004 jsem využila příležitosti a oficiálně vystoupila ze strany.
Ve vazební věznici jsem se setkala s mnoha praktikujícími, kteří byli mnohokrát zatčeni. Jejich zkušenosti s ochranou Zákona mě hluboce zasáhly. V naší cele byli tři praktikující, kteří byli zatčeni společně, včetně matky a dcery. Matka s dcerou byly zatčeny třikrát. Pokaždé byly zadrženy zvlášť. Tentokrát obě držely hladovku, ale v různých celách. Zeptala jsem se matky: „Bojíte se o svou dceru?“ Odpověděla klidně: „Ne, učitel jí dal to nejlepší. Co jí mohu dát já?“ Tváře mi zalily slzy. Tohle byla ta největší, nejmoudřejší a nejlaskavější matka na světě. Od té doby jsem často lidem říkala: „Pokud opravdu milujete své děti, řekněte jim, že 'Falun Dafa je dobrý', Pokud opravdu milujete své rodiče, řekněte jim, že 'Falun Dafa je dobrý'.“
Zpočátku jsem byla velmi plachá a introvertní člověk. Nicméně, přesně jak řekl učitel,
„Je nutno vědět, že jakmile se člověk dozví pravdu a skutečný smysl života, nebude litovat vzdát se ho kvůli tomu.“ („Několik mých myšlenek“ z knihy Podstata dalšího pokroku II)
Během devíti dnů zadržování jsem ani jednou nepocítila strach. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, kdy budu propuštěna, ani jsem nechovala žádné citové vazby k rodině. I když mi policista, který mě vyslýchal, řekl, že budu odvezena do pracovního tábora, strach jsem neměla. Chtěla jsem jen vyslechnout zkušenosti ostatních praktikujících a zjistit, kde jsem chybovala, abych si v budoucnu při následování Učitele na cestě nápravy Fa mohla počínat lépe. Mé srdce bylo čisté, harmonické a klidné. Byla jsem velmi překvapena svými vlastními změnami. Nemohla jsem se ubránit pocitu, jak je Dafa skvělý a úžasný.
Po propuštění jsem nepoznala svůj domov. Znovu jsem zkontrolovala číslo jednotky. Byla jsem přesvědčena, že jsem na správném místě. Po vstupu jsem měla stále pocit, že je to zvláštní místo. V mém srdci a mysli se během těchto několika dní odehrály velké změny. Později jsem zaslechla píseň „Píseň (slova) jednoho“. Autor v ní tak dobře vyjádřil to, co jsem cítila při zadržení: „Jeden Mistr, jeden Velký Zákon a sto milionů učedníků. Jeden život (na čtení) jedné knihy. Jedna zkouška, jedno soužení (znamená) jednu novou úroveň nebe. Jedna víra, jedna myšlenka, to je jediná cesta zpět domů.“
Kultivace je nejvažnější. Člověk si musí stále udržovat charakter a spravedlivé myšlenky. Snadněji se to řekne, než udělá, je to proces kultivace. Po propuštění jsem najednou ztratila klidný stav, který jsem měla ve vazební věznici. Zasáhla mě „posttraumatická stresová porucha“. Srdce se mi prudce rozbušilo, jakmile jsem uslyšela policejní sirény. Občas jsem nemohla skoro dýchat a měla jsem pocit, jako by na mě tlačil beztvarý tlak. Věděla jsem, že se to stalo proto, že jsem po změně prostředí polevila. Zároveň to bylo také proto, že během naší kultivace byly špatné látky odstraňovány vrstvu po vrstvě. Pilně jsem studovala Fa a dělala jsem dobře to, co by učedník Dafa měl dělat. Přestože se mi podařilo velmi rychle se napravit, stále jsem toho litovala. Ve vazební věznici mi policista, který mě vyslýchal, podržel v ruce brýle a řekl: „Vaše brýle jsou teď moje.“ Opakoval to pětkrát nebo šestkrát. Já jsem však nerozuměla. Když mě propustili, brýle mi nevrátili. Říkala jsem si, že nebudu nosit brýle, protože je nemám. Bála jsem se však, že bez brýlí neuvidím, že mě sledují. Proto jsem si koupila další brýle. Později jsem si uvědomila, že to možná byla příležitost, kterou mi Učitel nabídl, abych si vylepšila svůj charakter a odstranila svou karmu. O tuto příležitost jsem přišla kvůli svému strachu. Každou příležitost nebylo snadné uspořádat. Učitel při zařizování takových příležitostí vynakládá pečlivé úsilí, já jsem si však této příležitosti kvůli svému strachu nevážila. Cítila jsem se velmi špatně, že jsem Učitele zklamala.
Po propuštění z vazební věznice jsem narazila na další problém. Po celém těle se mi objevila červená vyrážka, která mě šíleně svědila. Zpočátku jsem si myslela, že je to proto, že jsem byla zadržována s prostitutkami a narkomany a bylo to tam velmi nehygienické. Vyrážka však po nějaké době nezmizela. Pak jsem usoudila, že jsem se mýlila a vyrážka byla způsobena karmou. Měla bych se snažit od toho odpoutat. Byla jsem velmi zaneprázdněna výrobou materiálů „objasňujících pravdu“, denně jsem seděla u počítače více než deset hodin. Často jsem chodila spát až v jednu nebo ve dvě hodiny ráno. Byla jsem příliš zaneprázdněna, než abych si při práci všimla svědění. Jakmile jsem však ulehla do postele, vyrážka svědila jako blázen. Celou noc jsem si nemohla pomoct a škrábala jsem se. Spala jsem v záchvatech. Když jsem vstala, všude na prostěradle a přikrývce byla krev. Vyrážkou jsem trpěla i po několika měsících. Červená vyrážka zmizela a znovu se objevila na některých částech mého těla. Proč se vyrážka nedala zcela odstranit? Napadlo mě, že jsem možná špatně pochopila její příčinu. Hledala jsem v sobě, ale stále se mi nedařilo najít žádné xinxingové problémy. Myslela jsem si, že se musí jednat o další formu pronásledování a zasahování ze strany zla. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych ji odstranila, ale stále se objevovala znovu. Hluboce jsem se trápila, ale nevěděla jsem, co dělat. Prostě jsem nemohla najít příčinu.
Jeden praktikující mi připomněl: „Když budeš takhle pokračovat, vytvoříš si další připoutání.“ Souhlasila jsem. Myslela jsem si, že když už tento stav trvá příliš dlouho, měla bych ho nechat být. Nevěřila jsem, že nemohu být tvrdší. Trvalo mi tedy osmnáct měsíců, než jsem se z tohoto soužení dostala. Vyrážka sice pominula, nicméně zkouškou jsem ve skutečnosti neprošla, ani můj charakter se nezlepšil. Při studiu Učitelovy přednášky „Vyučovanie Fa v Kanade, 2006“ (Učení Fa na konferencích VII) jsem pochopila něco, co Učitel řekl,
„Hoci je to ťažké, sú to skúšky, ktoré musia prekonať. Keď ste schopní správne o tom premýšľať, správne sa postaviť k tým ťažkostiam a prekonať ich správnym spôsobom, potom tú skúšku zdoláte, vaša úroveň sa pozdvihne, vaša ríša stúpne a váš kung narastie, je to tak? Nefunguje takto celý proces kultivácie v náprave Fa?“
Nedávno jsem velmi hluboce pochopila slovo „správně“ ve výše uvedené větě „prekonať ich správnym spôsobom“. Bylo to stejné, jako když jsem byla v soužení, hodně jsem trpěla a opravdu jsem se trápila. Ale nezvládla jsem to správným způsobem. Neuvědomila jsem si, v čem byl můj problém z hlediska Dafa. Moje úroveň se nezvýšila. Utrpení v kultivaci nestačí. Důležité je, zda člověk v procesu dokáže projít správnou cestou a zvýšit svůj charakter.
V roce 2001 zlo přijalo novou formu pronásledování učedníků Dafa: centra pro vymývání mozků. To vyvolalo mezi praktikujícími znepokojení. Někteří zkušení praktikující, dokonce i někteří asistenti, kteří byli považováni za velmi pilné a kteří zůstali velmi vytrvalí i poté, co byli mnohokrát zatčeni a zle zbiti, byli v těchto centrech vymývání mozků „přeměněni“. Poté, co byli „transformováni“, pomáhali zlu „transformovat“ další. V té době jsem vyráběla materiály pro objasňování pravdy. Mé srdce bylo relativně klidné. Když jsem však tyto zprávy slyšela znovu a znovu, začala jsem se sama sebe ptát: „Když jsem zatčena, mohu jít po své cestě dobře?“. Necítila jsem se dostatečně pevná. Proto jsem se ukryla i se svým počítačem a tiskárnou. Byla jsem však stále neklidnější. Myslela jsem si, že jsem našla bezpečné místo, ale začala jsem se více bát. Kroky a klepání na dveře mi zrychlovaly tep. Věděla jsem, že to není správné. Mé myšlenky a činy se nezakládaly na Fa.
Učitel nám řekl: „Niekedy sú tie skúšky obrovské, dokonca také veľké, že majú dopad na vaše vyhliadky do budúcnosti. Ak v tejto situácii zostane vaše srdce neovplyvnené, to stačí..“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii na stredozápade USA 1999).
Cítila jsem se však rozpolcená v různých směrech. Nešlo o to, že bych v rozhodující chvíli zapomněla na Učitelovo učení, jen jsem v rozhodující chvíli nedokázala jednat podle Učitelova učení, i když jsem si na ně vzpomněla. Neměla jsem stoprocentní důvěru v Mistra a Dafa. Styděla jsem se, že jsem nedokázala potvrdit Dafa svými činy jako učedník Dafa. Na webových stránkách Minghui bylo v tomto období publikováno mnoho článků. Články hovořily o tom, jak praktikující nahlíželi na kultivaci v období nápravy Fa a jak myslet a jednat spravedlivě. Pojednávaly o běžných problémech praktikujících a o zkušenostech s kultivací z různých úhlů pohledu. Velmi mě to povzbudilo a inspirovalo. Opakovaně jsem studovala článek Učitele: „Donucování nemůže změnit lidské srdce“, „Zpráva“, „Návrh“, „Spravedlivé myšlenky učedníků Velkého Zákona jsou mocné“ atd. Moje spravedlivé myšlenky se staly silnějšími a získala jsem jasné pochopení pronásledování a odpovědnosti učedníků Dafa v období nápravy Fa. Stále více jsem chápala, že člověk se vždy setká s událostmi, při kterých bude jeho víra v Mistra a Dafa podrobena zkoušce. Pouze s vírou v Dafa se člověk může přizpůsobit Dafa, osvítit se k principům Fa, neodchýlit se od Fa a skutečně potvrdit Dafa.
Mistr mnohokrát hovořil o principu Fa, který spočívá v neuznávání zlých zkoušek starých zlých sil a v naprostém popírání uspořádání starých sil. Trvalo mi dlouho, než jsem těmto principům Fa trochu porozuměla. V roce 2002 bylo během několika měsíců nezákonně zatčeno devět praktikujících v mém okolí. Tváří v tvář bezuzdnému pronásledování jsem se cítila velmi rozrušená a nevěděla jsem, jak bych mohla zcela popřít uspořádání starých sil. Někdy jsem si říkala: „Zlo skutečně existuje. Chce jen zatýkat praktikující, a jak to lze popřít?“ Když se cítíme nejasně ohledně principů Fa, nejdůležitější je zachovat si jasnou mysl a více studovat Fa. Člověk by měl bez váhání napravovat každou svou myšlenku a čin podle principů Fa Učitele.
Proto jsem se při těchto třech činnostech snažila ze všech sil odstranit představy, které mi stále zahlcovaly mysl. Jednoho dne jsem si náhle uvědomila, že to, co nám Učitel řekl, jsou principy obrovského vesmíru. Přesto jsem se na věci vždy dívala z lidského úhlu pohledu. Soustředila jsem se pouze na povrchové jevy a falešné iluze jsem považovala za neměnnou skutečnou situaci a pravdu. Přesně jak říkal Učitel,
„Dám příklad. V buddhismu se říká, že každý jev v lidské společnosti je iluzorní a neskutečný. Jak to, že jsou iluzemi? Skutečné a opravdové fyzické předměty jsou zde přímo před našima očima. Kdo by tvrdil, že jsou klamné? Zdá se, že fyzické předměty existují v této formě, ale ve skutečnosti se projevují jinak. Nicméně naše oči jsou schopny ustálit fyzické předměty v naší fyzické dimenzi do stavu, který teď můžeme vidět. Ve skutečnosti předměty v tomto stavu nejsou, a nejsou v tomto stavu dokonce ani v naší dimenzi.“ (Zhuan Falun)
Pravda, lež a realita lidského světa se neustále mění. Základní důvod těchto změn spočívá v myšlenkách učedníků Dafa. Pokud jsou naše myšlenky spravedlivé, faleš okamžitě zmizí. Ve skutečnosti jsem nechápala základní důvody, proč k pronásledování došlo, ani jsem nerozuměla konceptu odstranění zla v jiných dimenzích. Kdykoli jsem se s něčím setkala, nevědomky jsem se to snažila řešit na lidské úrovni nebo na úrovni člověka v lidském světě. Když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlo v jiných dimenzích, nemohla jsem si pomoci v boji s osobou v tomto lidském světě. Jak by bylo možné takto odstranit falešnou „realitu“? Cítila jsem, že jsem začala chápat některé principy popírání uspořádání starých sil.
Během kultivace nám často mohou bránit naše představy a připoutanosti. Je nám dovoleno postupně získat pochopení Zákona, a to i během šíleného pronásledování zlem. Během tohoto procesu si však musíme zachovat velmi jasnou mysl. Musíme vědět, co chceme, a být v Dafa vytrvalí. Pokud se budeme držet svých představ, připoutaností a tužeb v tomto lidském světě, můžeme být velmi snadno zneužiti a pronásledováni starými silami. Můžeme dokonce rozvinout špatné chápání a osvícení. Proto je kultivace nanejvýš závažná. Musíme jít po své cestě dobře, pevně a spravedlivě. Jen tak můžeme následovat Učitele až do konce.
Stejně jako mnoho praktikujících v Číně mě často obtěžovala policie a pracovníci místního výboru obyvatel. Snažila jsem se řídit Mistrovým učením a nechovala jsem se k nim jako k nepřátelům ani jsem nepřijímala nepřátelské chování. Každému, kdo mě obtěžoval, jsem pouze řekla, že Falun Dafa je dobrý.
Když mě eskortovali z vazební věznice na místní policejní stanici, policista, který mě měl na starosti, mě odvedl do své kanceláře ve třetím patře. Nalil mi sklenici vody a řekl: „Podívejte se na sebe! Stojí to za to?“ Usmála jsem se a řekla: „Je vám teprve přes dvacet let, zatímco mně už je přes padesát. Už šest dní jsem nic nejedla. Vy jste vylezl do třetího patra, zatímco já jsem také vylezla do třetího patra. Nebyla jsem ani o krok pomalejší než vy. Kdybyste šest dní nejedl, byl byste tak silný jako já? Myslíte, že to má cenu, nebo ne?“ Později jsme si povídali asi hodinu. Vyprávěla jsem mu o svém kultivačním procesu. Dozvěděla jsem se, že jeho rodina žije na venkově. Řekla jsem: „Rolníci to dnes mají těžké. Nemohou si dovolit výdaje na léčení. Pokud se vaši rodiče někdy setkají s nějakými zdravotními problémy, můžete jim říct, že praktikování Falun Gongu jim udělá dobře a obnoví jejich zdraví. Pokud budou chtít, mohu je naučit cvičení.“ Řekl: „Žádáš mou rodinu, aby praktikovala Falun Gong, když já se snažím požádat tebe, aby ses ho vzdala!“. Oba jsme se rozesmáli.
Od té doby, když ke mně domů přišla policie nebo zaměstnanci výboru obyvatel, zůstávala jsem zdvořilá a srdečná. Jednou ke mně přišli dva členové rezidentního výboru společně. Jeden z nich, pan A, přišel již mnohokrát, zatímco druhý, pan B, přišel poprvé. Trval na tom, že se mnou bude mluvit za dveřmi. Tvářil se přísně, jako by byl před praktikujícím Falun Gongu velmi ostražitý. S úsměvem jsem mu řekla: „Nebojte se. Když už jste tady, pojďte dál a popovídejte si s námi.“ Vešel neochotně a velmi vážně se mě zeptal: „Stále praktikujete Falun Gong?“ Odpověděla jsem: „Ano, proč ne? Jak bych se mohla vzdát tak dobré praxe?“ Chvíli jsme si povídali o Falun Gongu a jeho tvář už nebyla přísná. Než odešel, několikrát zopakoval: „Jsi moudrý člověk! Jsi moudrý člověk!“ Rezidenční výbor byl velmi blízko mého domova, takže jsem často potkávala členy výboru. Vždy jsem pozdravila ty, kteří byli u mě doma. Někdy se tvářili, že mě nevidí, ale stejně jsem je pozdravila. Nečekala jsem, že poté, co pan B. přišel do mého domu, mě bude zdravit, kdykoli mě uvidí. Jednou na mě zezadu zavolal jménem a řekl, že mi vlastně nemá co zvláštního říct. Chtěl mě jen pozdravit.
Jednou výbor obyvatel vyvěsil v budově oznámení o opakovaných volbách výboru. Jeden z bodů oznámení uváděl, že praktikující Falun Gongu nemohou být zvoleni za členy výboru. Řekla jsem jim: „Praktikující Falun Gongu neporušili žádné zákony. To vy porušujete zákony. Jste jednou z úrovní vlády a musíte nést odpovědnost za to, co děláte. Kdo z vás má právo zbavit praktikující Falun Gongu jejich práva volit úředníky nebo být volen?“ Byli ohromeni a řekli, že oznámení vypracoval někdo z řídícího úřadu ulice. Řekla jsem: „Nezáleží na tom, kdo ho vypracoval. Jste to vy, kdo ho zveřejnil. Ten, kdo ho vypracoval, porušil zákon a vy jste se na tom také podíleli.“ Pak jsem jim řekla, aby se v budoucnu při řešení záležitostí týkajících se Falun Gongu neřídili jinými. Nemělo cenu porušovat zákon s ostatními, protože každý by měl být zodpovědný za své vlastní činy.
V minulých letech mě policie a členové výboru obyvatel často žádali o vyplnění formulářů s tím, že je to od každého vyžadováno. Někdy mi dokonce ukázali hromadu formulářů, aby mi dokázali, že mě nevyčleňují. Odpověděla jsem jim: „Pokud je to něco, co by měl udělat každý občan, bude to zveřejněno v novinách. Pokud je to něco, co by měl udělat každý obyvatel oblasti, bude to vyvěšeno na nástěnce v oblasti. Pokud je to něco, co bych měla udělat já, budu s vámi spolupracovat. Pokud to není ani v novinách, ani na nástěnce, to, o co mě žádáte, musí mít něco společného s Falun Gongem. Všechny věci zaměřené proti Falun Gongu jsou špatné. Nebudu s vámi spolupracovat. Nedělám to jen kvůli sobě, ale spíše kvůli vám, a protože pronásledování Falun Gongu je špatné. Tím, že budete spolupracovat a vyplníte tento formulář, vznikne záznam, který ukáže, že jste se podíleli na pronásledování. Je to stejné jako v pozdním období kulturní revoluce, ti, kteří se dopustili zločinů, byli a budou pohnáni k odpovědnosti. Co můžete v takové době dělat? Proto s vámi nebudu spolupracovat. Nedovolím vám, abyste se úspěšně podíleli na pronásledování.“ Po několik let jsem nevyplnila žádný formulář, ani jsem nic nenapsala. Od roku 2003 mě už nikdo nepřišel obtěžovat.
Materiály pro objasnění pravdy vytvářím od roku 2000. Od chvíle, kdy jsem usedla k počítači, jsem se cítila posvátně. Nikdy jsem se necítila unavená, ani když jsem pracovala více než deset hodin.
Malé místo na výrobu materiálů se liší od velkých závodů. Neexistuje zde spolupráce s ostatními nebo udržování kontaktu pouze s jedním člověkem. Všechny práce jsem musela dělat sama, včetně přístupu na internet, tisku, předávání materiálů, nákupu materiálových zásob atd. Všichni praktikující kolem mě věděli, odkud materiály pocházejí. Můj dům je velmi malý a nic se v něm nedá opravdu utajit. Na začátku byla moje myšlenka velmi jednoduchá. Mohla jsem denně číst webové stránky Minghui. Připadalo mi, že se každý den účastním konference Fa v malém měřítku a mám z toho velký prospěch. Doufala jsem, že praktikující v mém okolí mohou také číst nové články Mistra a praktikujících zveřejněné na webových stránkách Minghui. Začala jsem proto praktikujícím rozdávat různé materiály. Neustále jsem se snažila odstraňovat svá připoutání ke strachu a k dělání věcí a nabízela jsem pomoc praktikujícím, kteří mi pomáhali a povzbuzovali mě. Společně jsme prožívali různé druhy těžkostí, hořkostí, obtíží, ale i štěstí. Vždy jsem cítila Mistrovu ochranu a péči za všech okolností.
Jednou jsem musela odvézt velké množství materiálů k jedné praktikující domů do 16:30. Při přepravě materiálů jsem však narazila na problémy a měla jsem více než hodinové zpoždění. Tuto praktikující jsem nemohla najít. Později jsem se dozvěděla, že byla zatčena přesně v 16:30. Kdybychom s takovým množstvím materiálů dorazili včas, mohlo to mít velmi vážné následky.
Jednou během novoročních svátků jsme rozdávali materiály objasňující pravdu. Praktikující, který řídil auto, zapomněl před zavřením dveří vytáhnout klíček ze zapalování. Zatímco se snažil otevřít dveře, já jsem vešla do více než desetipatrové budovy. O několik minut později se mu podařilo dveře otevřít. Zamával na mě. Zrovna jsem se chystala rozdat materiály, když jsem uviděla, jak ke mně z druhé strany chodby kráčejí tři členové ochranky. Zřejmě byli na hlídce. Následovala jsem je tedy patro po patře a dokončila distribuci materiálů. Bylo to příliš „náhodné“. Kdybychom si nezapomněli klíče v autě, narazili bychom do strážných, když jsme začali rozdávat.
Podobných „náhod“ bylo ještě několik. Některé události byly prostě příliš „náhodné“ na to, aby to bylo něco jiného než to, že nás Učitel chrání. Důvod jsem se dozvěděla až později. Mnoho druhů nebezpečí bylo rozpuštěno Učitelem. Učitel je tak soucitný a udělal toho tolik pro naši kultivaci a dovršení. My učedníci můžeme Učiteli poděkovat jen tím, že budeme pilnější.
Praktikující v mém okolí si také velmi cení mého místa pro výrobu materiálů pro objasnění pravdy. Zachovávali svůj charakter a nikdy místo neprozradili. Jednou byl jeden praktikující zatčen. Myslel si, že místo nemůže být odhaleno a poškozeno. A tak stále vysílal spravedlivé myšlenky. Všichni praktikující, kteří žijí v mé oblasti a kteří byli zatčeni, místo chránili. Pod péčí a ochranou všech toto místo po léta produkovalo materiály. Mohli jsme bez přerušení šířit pravdu o pronásledování a kráse Dafa mezi lidmi ve světě. Doufám, že se podaří zachránit více lidí.
Pod Učitelovou péčí a ochranou jsem prošla svou desetiletou kultivační cestou. Někdy se mi dařilo dobře a někdy jsem klopýtla, ale budu kráčet až do konce. Existuje něco posvátnějšího a šťastnějšího než následovat Učitele a kráčet po cestě domů?
Když jednou v Pekingu hustě sněžilo, hustý sníh na stromech polámal mnoho větví. Časně ráno, když jsem brala materiály pro praktikujícího, jsem stála na křižovatce a dívala se na zasněžené, bílé město. Nemohla jsem si pomoci a nahlas jsem si recitovala báseň Učitele „Slivkové kvety“.
V kalnom svete sťa čisté lotosy, stá milióny slivkových kvetov
V chladnom vetre vyzerajú ešte krajšie
Deň po dni, sneží a prší, to slzy Bohov a Budhov sú
Čo v návrat slivkových kvetov dúfajú
Nestraťte sa vo svetských pripútanostiach
Buďte pevní v spravodlivých myšlienkach
Od dávnych vekov dodnes
Len pre tento jeden raz
(Hong Yin II )
Studený zimní vítr mě bolel ve tváři a boty i kalhoty mi vlhly od hustého sněhu. Mým srdcem však proudilo krásné teplo.