Tato zkušenost vyšla v rámci Třetí Čínské konference Fa na Minghui.org dne 3.prosince 2006
(Minghui.org)
Zdravím vás, vážený Učiteli a praktikující.
Jsem praktikující z provincie Heilongjiang. Falun Gong jsem začala praktikovat 24. prosince 1994. Sepsala jsem některé své zkušenosti za posledních deset let, abych podala zprávu našemu velkému Učiteli a podělila se o ně s ostatními praktikujícími.
Odmalička jsem byla slabá a trpěla jsem různými nemocemi. V květnu 1990 jsme se přestěhovali z venkova do města kvůli mému léčení. Můj manžel si koupil tříkolku na lidský pohon, aby rodinu uživil. V roce 1994 jsem s laskavou pomocí souseda získala Fa. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla navštěvovat Učitelovi přednášky Fa. Ani teď nedokážu popsat pocity, když jsem poprvé uviděla Učitele. Byl to pocit setkání po dlouhém odchodu. Každé Učitelovo slovo dojímalo mé srdce. V tu chvíli jsem zapomněla na všechno své utrpení. Z celého srdce jsem naslouchala Učiteli. Mistrovo čisté, harmonické a velké soucitné energetické pole roztavilo mé chladné srdce. Nikdy předtím jsem se necítila tak dobře. Byla jsem velmi šťastná jako ztracené dítě, které našlo cestu zpět domů.
Druhý den Učitel očistil mé tělo. Všechny mé nemoci byly vyléčeny. Stal se ze mě úplně nový člověk. Pochopila jsem, proč jsem přišla na tento svět a co mám dělat dál. Už jsem bezcílně nepočítala dny. Místo toho jsem věděla, k čemu tento čas slouží. Postupně jsem vstoupila do Dafa a cítila jsem, že jsem nejšťastnější člověk na světě.
Od té doby, co praktikuji Falun Dafa, jsem velmi fit a plná energie. Bylo to skutečně tak, jak řekl Učitel: „Když jedete na kole, cítíte, jako by vás někdo tlačil, a nejste unaveni, když jdete nahoru po schodech – bez ohledu na to, kolik je to poschodí“ (Zhuan Falun). Když jsem chodila, cítila jsem se velmi lehká a šla jsem velmi rychle.
Navštěvovala jsem kurz oděvního designu a během jednoho měsíce jsem zvládla všechny techniky. Přes den jsem přijímala objednávky a dokončovala střihy. Stále jsem měla čas propagovat Dafa a učit cvičení. V noci jsem dokončovala šití. Než jsem šla spát, odrecitovala jsem jeden článek.
Protože jsem každý den studovala Fa, byla jsem schopna ovládat své myšlenky jako opravdový kultivující. Všichni lidé říkali, že jsem jiná než ostatní, a všichni zákazníci byli ochotni přijít do mého obchodu. V našem obchodním centru bylo přes třicet obchodů s oblečením. Mnohé z nich neměly v některých ročních obdobích žádný obrat. Ale v mém obchodě bylo rušno po celý rok.
Poblíž mého bydliště bylo pět nebo šest praktikujících. Studovali jsme Fa a praktikovali cvičení u mě doma. Když však 20. července 1999 začalo pronásledování, byl náš tým studující Fa nucen skončit.
Od 20. července 1999 se sice členové našeho týmu již nescházeli oficiálně, ale byli jsme v úzkém kontaktu. Znala jsem mnoho praktikujících, včetně některých z jiných míst. V té době vyráběli různé materiály pro objasňování pravdy, včetně transparentů, samolepek, novin a letáků. Tyto materiály jsem distribuovala našim praktikujícím. Později, když jsme měli nedostatek materiálů, jsme nakoupili papír a vyrobili materiály sami.
V roce 2003 jsme pokračovali ve studiu Fa. Na začátku jsme měli pět nebo šest lidí. Později to bylo přes deset lidí. Když jsme studovali Fa společně, každý z nás se rychle zlepšoval. Byla to skutečně společná kultivace a zlepšování se jako celek. Byli jsme schopni se celým srdcem věnovat plnění tří věcí. Jedna starší praktikující, které bylo kolem šedesáti let, řekla: „Můžu dělat cokoli, pokud je to pro Dafa“.
V průběhu několika let jsme bezpodmínečně harmonizovali celé tělo bez ohledu na to, jak nepříznivé byly podmínky. Díky našemu spojení si od nás přes třicet lidí vyžádalo informační materiály. V té době jsem se spojila s naším místním koordinátorem. Tehdy jsme měli jen málo míst na výrobu materiálů. Do roku 2004 většina praktikujících vykročila vpřed. V důsledku toho jsme měli ještě větší nedostatek materiálů. Koordinátor, který mi materiály poslal, řekl: „Praktikující, kteří mají materiály na starosti, riskují své životy. Jsou příliš zaneprázdněni jídlem a spánkem. Na studium Fa mají málo času. Žádostí o materiály přibývá.“ Když jsem to slyšela, měla jsem smíšené pocity. Byli tak zaneprázdnění a tolik toho obětovali, jak bych mohla mít srdce žádat o materiály? Když neměli čas ani na studium Fa, když dělali tak posvátnou věc, jak by mohli být v bezpečí? Všichni jsme byli Učitelovými učedníky. Proč bych měla čekat na ostatní, až budou dělat práci? Také jsem věděla, že tato práce je velmi nebezpečná, ale věděla jsem, jak ji zvládnout. Řekla jsem manželovi o svém záměru. Zeptal se: Opravdu to dokážeš? Rozhodně jsem řekla, že ano. Věřila jsem, že to udělám bez ohledu na to, jak je to obtížné, abych jim ulehčila od části jejich břemene.
V nejhorším období ke mně domů každý den přicházela policie z místní bezpečnostní kanceláře. Ve skutečnosti ke mně domů chodili často už od pokojného apelu „25. dubna“. V té době jen špehovali. Od 20. července okamžitě změnili tvář a přivedli ke mně domů skupinu lidí. Odnesli si knihy, portréty Učitele a vše, co souviselo s Dafa. Také po mně chtěli průkaz totožnosti. Ten jsem však neměla. Poté si mě vyfotili. Devatenáctého července mi zavolal jeden praktikující a požádal mě, abych schovala knihy, protože (vláda) už praxi nepovoluje. Rychle jsem tuto zprávu rozšířila mezi naši skupinu. Díky tomu byly naše knihy v bezpečí. Nic nenašli. Jeden policista mi ukázal na nos a požádal mě, abych knihy odevzdala. Trpělivě jsem jim pak vysvětlovala, jak je Dafa úžasný. Ale oni mě neposlouchali a řekli, že když přijde ten a ten, odvede mě do bezpečnostní kanceláře. Můj syn se tehdy bál a prosil mě: „Mami, prosím tě, dej jim ty knihy, ať už nepřijdou. Můžeš jim jich dát jen pár. Oni už ty knihy viděli předtím. Jak je můžeš neodevzdat?“ Řekla jsem: „Ty knihy jsou důležitější než můj život. Víš, jaká jsem byla předtím.“ Můj syn byl tak vyděšený, že v noci nemohl spát. Požádal svého otce, který pracoval v jiném městě, aby přijel domů.
Druhý den přišla policie znovu. „Co tady děláte?“ zeptal se jich můj manžel. Odpověděli: „Přišli jsme navštívit vaši rodinu. Máme rozkazy shora. Měli byste spolupracovat.“ Můj manžel spravedlivě řekl: „Co se děje? Moje žena před několika lety málem zemřela. Naštěstí praktikovala Falun Gong. Vy jí nedovolíte praktikovat. Můžete převzít zodpovědnost, pokud onemocní?“ Řekli: „Vy, lidé z Falun Gongu, jste obklíčili a zaútočili na Zhongnanhai“. Můj manžel řekl: „Nemluvte nesmysly, když neznáte pravdu. Jak tomu můžete říkat útok? Kde můžete najít tak zdvořilý 'útok'? Pokud narazíte na nějaké materiály Falun Gongu, měli byste je přečíst. Udělají vám dobře.“
Využila jsem této příležitosti, abych jim vyprávěla o svých zkušenostech po získání Fa. Později mi řekli: „Když je tak dobrý, můžeš ho tajně praktikovat doma. V budoucnu už nepřijdeme.“ Od té doby mi domů volali jen jednou za několik dní. Takových případů bylo mnoho. V té době mi manžel pomáhal odolávat tlaku rodiny, společnosti, přátel a příbuzných. Poskytl mi dobré zázemí.
Právě když jsem si chtěla vzít na starost materiály, ale nemohla jsem si půjčit peníze, přišla naše koordinátorka. Řekla jsem jí své myšlenky.
O dva nebo tři týdny později mi na vlastní náklady koupila počítač, tiskárnu a další materiály. Odpoledne je nainstalovala. Večer jsem vyzkoušela myš. Ale nevěděla jsem, jak ji používat. Moje dcera byla doma. Nemohla se ubránit smíchu: „Mami, budeš ráda, když se za pět dní naučíš s myší zacházet.“
Pomyslela jsem si: „Je to poprvé v mém životě, co se této věci dotýkám. Nemusela bych tě používat, kdyby to nebylo nutné pro nápravu Fa. Protože jsi však vyvolená a jsi tady, máme předurčený vztah. Měli bychom spolupracovat. Vnímající bytosti potřebují naše materiály.“ Během dvou hodin vše fungovalo. Byla jsem schopna vytisknout materiály. Druhý den jsem se mohla pokusit vytisknout letáky.
Moje dcera překvapeně řekla: „Mami, jsi neuvěřitelná!“ Chci se o to podělit s našimi praktikujícími seniory. Prosím, nemyslete si, že jsme staří, málo vzdělaní nebo že náš stav není dobrý. To všechno jsou lidské představy a my se jich musíme zbavit. Nyní jsou materiálová místa v mnoha oblastech stále omezená, včetně naší oblasti. Zejména potřeba propagovat Devět komentářů ke komunistické straně vyžaduje mnoho výrobních míst, abychom mohli oslovit vnímavé bytosti, aby si vybraly svou budoucnost a vystoupily z komunistické strany Číny (KS Číny). Proto všechny praktikující, kteří mají takové podmínky, prosím, vezměte myš a splňte naše prehistorické sliby!
Učitel nám velmi brzy řekl, že musíme mít všude místa s výrobou materiálů na objasňování pravdy. Proto si prosím važte poslední příležitosti. Je to okamžik, na který jsme čekali posledních tisíc let. Čeho se ještě nemůžeme vzdát? Ve skutečnosti, pokud máme upřímné srdce, nebude nic, co bychom nemohli zvládnout. Pokud máte srdce, Učitel vám pomůže se vším.
V roce 2004 jsem se vrátila do svého rodného města, abych propagovala Dafa. Společně se svou mladší sestrou (rovněž praktikující) jsme za jeden den prošli třináct vesnic. Doručily jsme několik tisíc výtisků novin a letáků od 7:00 do 15:00. Speciálně jsme vyhledávaly vesnice, které byly vzdálenější od hlavní silnice, protože tyto vesnice mají špatnou dopravu a málokdy jsou vystaveny vnějšímu světu. V důsledku toho mnoho lidí nezná pravdu. Někteří lidé ani nevěděli, co je Falun Gong. V jiných vesnicích byla na zdi vyvěšena slova pomlouvající Dafa. Bylo mi to velmi líto. Zlá strana ublížila bezpočtu vnímajících bytostí. Smazala jsem ta slova a vyvěsila nálepky s nápisem: „Falun Dafa je dobrý.“
Během tohoto procesu mě zlo pronásledovalo různými prostředky: nemohli jsme najít jídlo ani vodu. Měla jsem na sobě pohodlné tenisky, ale jakmile jsem začala chodit, cítila jsem se nepohodlně. Po chvíli jsem při každém kroku cítila nesnesitelnou bolest. Pomyslela jsem si: Přišla jsem sem po překonání tolika obtíží. Nemohu odejít s lítostí. V těchto letech bylo tolik praktikujících posláno do vězení za potvrzování Dafa a záchranu vnímajících bytostí. I v tomto drsném prostředí stále zachraňují lidi kolem sebe. Toto malé strádání se nepočítá. Celou dobu jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Pod soucitnou ochranou Učitele se stal zázrak. Když jsme odcházeli z jedné vesnice, zdálo se, že do další vesnice je to velmi daleko. Ale došli jsme tam velmi rychle. Moje sestra říkala, že to obvykle trvá jednu hodinu. Jak to, že to tentokrát bylo tak rychlé? Věděla jsem, že to byla Učitelova ochrana. I přesto mi po příchodu domů zčernaly všechny prsty na nohou. Všechny byly oteklé. Později se mi nehty na nohou odlepily a nevzpamatovaly se, dokud mi nenarostly nové.
Stále si připomínám, že jsem praktikující Dafa v období nápravy Fa. Naší odpovědností a posláním je pevně chránit a potvrzovat Dafa, objasňovat pravdu, zachraňovat více vnímajících bytostí a uskutečňovat naše prehistorické poslání. Učitel od nás vyžaduje, abychom dobře dělali tři věci. Musíme je dělat dobře. Kromě studia Fa, praktikování cvičení, vysílání spravedlivých myšlenek a domácích prací se z celého srdce věnuji potvrzování Dafa a záchraně vnímajících bytostí.
O citlivých dnech jsem nikdy nepřemýšlela. Můj život je mi dán Učitelem a Dafa. Nejsem v područí starých sil. Bez ohledu na to, jaké projekty děláme, jejich cílem je zachraňovat lidi. Jak používat různé prostředky, aby oklamaní lidé poznali pravdu, z jakého úhlu pravdu objasnit, aby ji mohli přijmout... to jsou otázky, o kterých stojí za to přemýšlet. Musíme mít jasnou hlavu, být moudří a obezřetní. Bude obtížné dosáhnout našeho cíle, pokud se budeme spoléhat na metody obyčejných lidí. Jen když budeme v každém okamžiku ve Fa, můžeme být skutečně v bezpečí.
Napsala jsem svou osobní zkušenost. Slouží nejen ke sdílení s ostatními praktikujícími, ale také k odstranění zla a projevení síly Dafa. Upozorněte prosím na vše, co je nevhodné.