(Minghui.org) V druhé polovině roku 2001 jsem byla zatčena za to, že jsem se odmítla vzdát praktikování Falun Gongu. Po propuštění mi bylo nařízeno, abych se každý den hlásila na místní policejní stanici. Policie mi řekla, že pokud tak neučiním, pošlou mě do centra pro vymývání mozků, a pokud se i nadále odmítnu vzdát své praxe, pošlou mě do tábora nucených prací. S manželem jsme se rozhodli přestěhovat do blízkosti jeho pracoviště, abychom se vyhnuli dalšímu pronásledování. Protože jeho otec, kterému bylo 81 let a byl upoután na lůžko, potřeboval stálou péči, vzali jsme tchána s sebou.

Manželův šéf byl laskavý a měl silný smysl pro spravedlnost. Již dříve jsem mu vysvětlila všechno o Falun Gongu a pronásledování ze strany komunistické strany Číny (KS Číny). Velmi mě podpořil. Oceňoval principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, kterými se praktikující Falun Gongu řídí. Jednou se mě žertem zeptal: „Jakou univerzitu jsi vystudovala? Vypadáš velmi vzdělaně.“ Odpověděla jsem: „Všechno, co říkám, pochází z Zhuan Falun, hlavního textu Falun Gongu, který je hluboký a vyčerpávající.“ Usmál se, přikývl a řekl, že rozumí.

Když jsme mu vyprávěli o naší situaci a potížích, měl pro nás pochopení. Řekl: „Vím, že jste oba dobří lidé. Když vidím, jak trpělivě a pečlivě se staráte o svého ochrnutého tchána, člověk by si mohl myslet, že jste jeho dcera. Vážím si vás za to, že praktikujete Falun Gong. Vím také, že je KS Číny zkorumpovaná. Podporuji vás.“ Pak nám laskavě zařídil ubytování na malém, nepoužívaném dvoře.

Překonání zdi

Tehdy byla atmosféra děsivá a napjatá. Praktikující Falun Gongu byli zatýkáni každý den. Jednoho odpoledne jsem dokrmila tchána a chystala se umýt nádobí, když jsem ve dveřích spatřila dva mladé muže. Jednoho z nich, místního policistu, jsem poznala. Druhého jsem neznala. Tvrdil, že je z okresního úřadu 610 .

Policista zakřičel mé jméno a řekl: „Ty, nikam nechoď. Už jsme tě nechali utéct, ale tentokrát tě máme. Podíváme se, kam teď utečeš.“ Zamával přede mnou pouty.

Pomyslela jsem si: „Praktikuji Falun Gong, což je spravedlivá praxe. Jsem na správné cestě. Ti, kdo přicházejí zatýkat dobré lidi, jsou ti opravdu špatní. Já se nebojím!“

Recitovala jsem:

„Dafa v tele, všade nosím ten, 
a v srdci mám Čen-Šan-Žen.
Veľký Arhat svetom chodí,
Boh i duch sa ho stokrát bojí.“
(Mocná cnosť, Hong Yin)

Přísně jsem promluvila: „Kdo jste? Co tady děláte?“ Důstojník 610 se mě zeptal, jestli jsem ta a ta. Když jsem řekla, že ano, zeptal se, zda stále praktikuji Falun Gong. Odpověděl jsem: „Proč bych nepraktikovala tak úžasnou disciplínu? Je to příležitost, která se naskytne jednou za život.“

Odpověděl: „Tak pojď s námi.“ Zeptala jsem se ho, kam, a on odpověděl: „Na studijní kurz“.

Řekla jsem: „Do jaké studijní třídy? Vždyť je to jenom vymývání mozků. Kdyby se KS Číny podařilo vymýt mi mozek, udělala by z dobrého člověka špatného. Já tam nepůjdu!“

Důstojník 610 řekl: „Nemáš na výběr.“

„Ani vy nemáte!“ Odpověděla jsem: „My praktikující se řídíme Pravdivostí-Soucitem-Snášenlivostí, abychom byli dobrými lidmi. Nekrademe, neloupíme, nezabíjíme ani neděláme nic špatného. Neděláme nic, co by škodilo společnosti. Dodržujeme zákony, neporušujeme ústavu ani žádné zákony. Přesto KS Číny pořádá seance na vymývání mozků, aby z dobrých lidí udělala co? V pravý opak? Nedokazuje to, že je KS Číny zlá? Zavíráte dobré lidi, kteří praktikují Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. Který zákon prosazujete? KS Číny si vymyslela obrovské lži, například zinscenovaný incident sebeupálení na náměstí Nebeského klidu, aby oklamala veřejnost. Jaký darebácký režim to dělá?

„Copak nedokážete rozlišovat mezi dobrem a zlem? Copak si neuvědomujete, že děláte něco špatného? Obtěžujete dobré lidi a já nebudu spolupracovat. Odejděte!“

Tohle všechno jsem řekla jedním dechem a oba muži se viditelně odmlčeli. Pomyslela jsem si: „Nesmím je nechat mluvit příliš dlouho. Jejich slova jsou plná pomluv KS Číny proti Falun Gongu, a čím víc toho řeknou, tím větší karmu vytvoří, což je zločin proti Fa a špatné i pro ně.“

Ukázal na mě důstojník 610 a zařval: „I kdybychom tě dnes umlátili k smrti, počítalo by se to jako sebevražda!“ Pak přikázal policistovi: „Spoutejte ji a odveďte!“ A pak se rozloučil. Policista se chystal jednat, když jsem vykřikla: „Stůjte!“. K mému překvapení ztuhli. Odnesla jsem nádobí do kuchyně a odešla.

Vchodové dveře byly zamčené, a tak jsem zamířila k asi tři metry vysoké cihlové zdi, do níž byly zapuštěny skleněné střepy. Když jsem se blížila ke zdi, slyšela jsem, jak muži za mnou křičí: „Snaží se přelézt zeď. Chyťte ji, nebo přijdeme o práci, jestli zase uteče.“

Pomyslela jsem si: „Nemohu spolupracovat na jejich zlých činech. Mistře, prosím, pomozte mi.“ Lehce jsem se dotkla stěny a pomyslela si: „Jdi!“. Bez větší námahy jsem se ocitla na druhé straně. Měkce jsem dopadla na hromádku písku a upřímně Mistrovi poděkovala.

Uvnitř dva muži stále křičeli: „Utekla nám přímo před očima! Jak se dostala přes tu vysokou zeď? Vypadalo to, jako by letěla!“ Jeden z nich navrhl: „Co kdybyste se mi postavil na ramena, vylezl nahoru a přeskočil ji, abyste ji chytil?“ Druhý odpověděl: „V žádném případě! Je příliš vysoká a nahoře je sklo. Mohl bych si při skoku dolů zlomit nohy.“

Když jsem slyšel jejich rozhovor, usmála jsem se a svižným krokem jsem se vydal k domu jednoho praktikujícího.

Neviditelná

V dubnu 2002 byl jeden z praktikujících zatčen za šíření materiálů objasňujících pravdu a byl převezen do okresní vazební věznice. Byl brutálně mučen a donucen prozradit totožnost několika praktikujících, včetně mě.

O několik měsíců později měl můj manžel noční službu. V devět hodin večer jsem ho viděla, jak běží domů a lapá po dechu. Křičel: „Rychle! Utíkej! Přes dvacet policistů je na cestě, aby tě zatkli. Polovina z nich jde k praktikujícímu Liovi domů a druhá polovina jde sem. Utíkej!"

Hojně se potil, byl zadýchaný a nesmírně napjatý. Zatímco křičel, viděla jsem, jak na náš dvůr vchází přes deset lidí s elektrickými obušky a velkými jasnými baterkami. Byli od nás vzdáleni pouhých třicet metrů.

Nepanikařila jsem ani jsem necítila strach. Stál jsem tiše zády ke dveřím, nehýbal se a myslel na něco, co řekl Mistr:

„Nedávno jsme měli lidi, kteří tu seděli a mohli v okamžiku zmizet a za chvíli se opět objevit. Je to právě tak a vyvinou se i větší schopnosti." (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

V tu chvíli mě napadla jednoduchá myšlenka: „Zlo mě nevidí. Jsem praktikující a Mistr na mě dohlíží. Nedovolím, aby mě zlí lidé chytili.“

Policie dostihla mého manžela a řekla: „Musíš tu být, abys varoval svou ženu. Ona musí být tady. Kde je?“

Odstrčili mého manžela stranou a několik policistů se vrhlo dovnitř. Prohledali dům, prohledali každý kout, dokonce i skříň. Policisté mi nejednou posvítili do obličeje, ale neviděli mě.

Policisté zamumlali: „Jak to, že v domě nikdo není? To nedává smysl. Když vidím, jak úzkostlivě ji chtěl manžel varovat, musí tu přece být.“

V tu chvíli mě napadla jediná myšlenka: „Ať rychle odejdou.“

Jeden policista se otočil a gestem ukázal na své kolegy: „Není tady. Rozdělíme se a budeme hledat jinde. Z tohoto nádvoří nemůže utéct“. Sedm nebo osm z nich přede mnou spěchalo hledat jinam.

Můj manžel viděl, jak policisté odcházejí, a zhroutil se na podlahu a chytil se za hruď: „Byl jsem k smrti vyděšený. Cítil jsem, jak mi srdce skáče až do krku.“

V tu chvíli jsem si se slzami v očích pomyslela: „Mistr pro mě opět vyřešil katastrofu. Mistr vždy chrání své žáky.“