(Minghui.org) Osmdesátileté inženýrce v oblasti životního prostředí z města Jinzhou v provincii Liaoning byl od roku 2016 pozastaven důchod kvůli tomu, že odmítla zříci se své víry ve Falun Gong.
Paní Wu Xiulan začala pracovat v roce 1968. Působila na různých pozicích ve správě města Jinzhou, na stavebním úřadě a v Ústavu pro ochranu životního prostředí, kde pracovala až do svého odchodu do důchodu v roce 2002.
V roce 1974 u ní lékaři diagnostikovali revmatoidní artritidu. Během léčby se navíc nakazila virem hepatitidy B. O několik let později jí byly zjištěny děložní myomy a podstoupila operaci. Kvůli kontaminované krevní transfúzi se však nakazila také hepatitidou C. Její tvář byla pobledlá a trpěla neustálou únavou. Navštívila téměř všechna velká nemocniční zařízení v okolních městech, ale bez výsledku.
Na počátku roku 1996 se paní Wu zúčastnila přednáškového cyklu o Falun Gongu. Po nějaké době praktikování se její zdravotní stav výrazně zlepšil, zcela se zotavila a po roce nemocenské se vrátila do zaměstnání.
Poté, co čínský komunistický režim v červenci 1999 nařídil pronásledování Falun Gongu, se paní Wu opakovaně stala terčem represí kvůli své víře. Byla odsouzena k jednomu roku v pracovním táboře a dvakrát poslána do vězení, kde strávila dohromady pět let. Po pozastavení důchodu v roce 2016 se obrátila na různé úřady s žádostí o jeho obnovení, ale bez úspěchu. Dne 3. března 2025 podala správní žalobu k železničnímu soudu v Jinzhou, v níž požaduje, aby Úřad pro lidské zdroje a sociální zabezpečení města Jinzhou a tamní finanční úřad vyplatily důchod zadržený za uplynulých devět let a obnovily její nárok na starobní dávky.
Paní Wu ve své stížnosti napsala: „Je mi 80 let. Nemám žádné děti. Podle čínské tradice a zákona o ochraně sociálních práv by si mě společnost měla vážit a chránit mě. Měla by mi být zajištěna alespoň základní životní potřeba. Od dubna 2016 jsem však nedostala ani halíř ze svého důchodu. Nemám žádný jiný příjem a mohu se spoléhat jen na příspěvky dobrých lidí. Nikdy jsem si nemyslela, že se po 34 letech práce dostanu do tak těžké finanční situace. Je smutné, že ve stáří bojuji o přežití a musím běhat po úřadech, abych se domohla důchodu, na který jsem si poctivě vydělala.“
Níže uvádíme úryvky ze stížnosti paní Wu.
Věznění a mučení
Byla jsem zatčena 13. května 2015 při vylepování plakátů o Falun Gongu. Okresní soud v obvodu Linghe projednal můj případ 8. září 2015 a později mě odsoudil ke dvěma letům vězení. V dubnu 2016 mi Úřad sociálního zabezpečení města Jinzhou pozastavil důchod. Po propuštění v květnu 2017 jsem je kontaktovala a požádala o obnovení výplaty, ale marně.
Znovu jsem byla zatčena 5. července 2019 a opět odsouzena okresním soudem Linghe – tentokrát ke třem letům vězení. Koncem prosince 2019 jsem byla převezena ze zadržovacího centra v Jinzhou do ženské věznice provincie Liaoning. Bylo mi tehdy 74 let a měla jsem být umístěna do oddělení pro starší a nemocné vězeňkyně. Dozorci mě však zařadili do pátého oddělení, kde jsem musela každý den dlouhé hodiny pracovat bez nároku na odměnu. Moje pracovní stanoviště bylo hned u vchodu do budovy, kde byla nízká teplota a silný průvan. Když jsem se večer vrátila do cely, trvalo hodiny, než se mi zahřály nohy.
Protože jsem odmítla zříci se Falun Gongu, nedali mi dozorci žádné lůžkoviny a nutili mě spát na holé prkenné posteli. Několik spoluvězeňkyň se střídalo v hlídání, aby mi zabránily usnout.
V důsledku pronásledování se u mě rozvinul vysoký krevní tlak a mívala jsem silné závratě. Dozorci mi dali nějaké prášky, ale neodvážila jsem se je užít – bála jsem se, že by mohly být toxické. Když viděla, jak jsem vyčerpaná, povolila mi vedoucí spoluvězeňkyň Li Xiaodan během dne krátký odpočinek. Po pracovní směně mě však několik vězenkyň odvedlo do malé místnosti, kde mě bily, urážely a snažily se mě donutit, abych se vzdala víry ve Falun Gong. Jedna z nich mě udeřila do oblasti pravých jater.
Po několika dnech jsem byla naprosto vyčerpaná a můj stav se vážně zhoršil. Teprve potom dozorci nařídili ostatním vězenkyním, aby mě přestaly bít. I přesto jsem však musela dál pracovat – až do dne mého propuštění.
Pozastavení mého důchodu je nezákonné
Když jsem ještě byla ve vězení, četla jsem knihu Vzdělávání při odchodu z vězení, kterou vydal Ústřední úřad pro dohled nad věznicemi. Na straně 152 se píše: „Osoby, které odešly do důchodu před vynesením rozsudku a již pobíraly důchod, mají po propuštění nárok na stejnou výši důchodu jako před odsouzením a mohou být zařazeny do budoucích valorizací.“
Ještě před propuštěním mi dva dozorci řekli, že bych si měla nejprve vyřídit obnovení výplaty důchodu. Jeden z nich mi doporučil obrátit se na justiční úřad, aby byli informováni o mém propuštění. Když jsem tam však později zašla, řekli mi, že mají na starosti pouze soudní záležitosti, nikoliv důchody. Odpověděla jsem jim, že dozorce Zhang mi dvakrát řekl, ať se obrátím právě na ně, a že nevím, kdo mi tedy říká pravdu. Na to mlčeli.
Zašla jsem také na výbor obytné čtvrti, kde mi poradili, že bych se měla obrátit na úřad sociálního zabezpečení, aby mi obnovil výplatu důchodu. Dokonce mi řekli, že pokud by mi úřad důchod nevyplácel, mohla bych jej zažalovat. Když jsem se tam vydala, posílali mě jen z jednoho úřadu na druhý.
Při jednání s úřadem sociálního zabezpečení se odvolávali na oznámení č. 69 nazvané Oznámení k otázkám souvisejícím s donucovacími opatřeními vůči pracovníkům institucí a řešením správních trestů za trestné činy, které vydalo Ministerstvo lidských zdrojů a sociálního zabezpečení v roce 2012.
Toto oznámení je však pouze interním dokumentem, nikoliv zákonem. Čínský zákoník práce a zákon o sociálním zabezpečení chrání důchodce před ztrátou důchodu, na který si poctivě vydělali, a takové oznámení nemůže být právním základem pro odebrání mých důchodových nároků.
Dále dokument č. [2010]5, který vydala Kancelář Ústředního výboru Komunistické strany Číny dne 21. května 2021, ve svém článku 1 uvádí: „Osoby propuštěné z vězení nesmí být diskriminovány v oblasti zaměstnání, vzdělávání, sociálního zabezpečení apod. a mají nárok na rovné sociální zacházení.“ Článek 12 dále stanoví: „Osoby propuštěné z vězení, které splňují podmínky pro získání podpory v nezaměstnanosti, mají nárok na dávky v souladu s předpisy; ti, kdo byli účastni základního důchodového pojištění zaměstnanců nebo nového systému venkovského důchodového pojištění, budou v pojištění pokračovat a budou moci buď dále odvádět pojistné, nebo pobírat důchod v souladu s příslušnými předpisy.“
Ve stanovisku č. [2001]44 vydaném Kanceláří Ministerstva práce a sociálního zabezpečení jako odpověď na dotaz týkající se důchodových nároků osob, které odešly do důchodu před výkonem trestu, se uvádí: „Po odpykání trestu odnětí svobody nebo převýchovy prací lze základní důchody vyplácet podle stejných pravidel jako před výkonem trestu a tyto osoby se mohou účastnit i budoucích valorizací důchodů.“
A konečně, v roce 2004 vydal Ústřední výbor pro komplexní správu veřejné bezpečnosti společně s Ministerstvem spravedlnosti, Ministerstvem veřejné bezpečnosti, Ministerstvem práce a sociálního zabezpečení, Ministerstvem občanských záležitostí, Ministerstvem financí, Státní daňovou správou a Státní správou pro průmysl a obchod společné stanovisko, v němž se uvádí: „Osoby propuštěné z vězení, které pobíraly základní důchod před výkonem trestu odnětí svobody nebo převýchovy prací, mohou nadále pobírat základní důchod podle stejných pravidel jako před trestem a účastnit se budoucích valorizací důchodů.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí Úřadu sociálního zabezpečení zadržet můj důchod je zcela v rozporu se zákonem.
Život v nouzi
Po vykonání prvního trestu v květnu 2017 jsem se obrátila na úřad sociálního zabezpečení, aby mi obnovil výplatu důchodu. Úředníci mi však nařídili, abych vrátila částku, kterou jsem obdržela mezi květnem 2015 a květnem 2016 – tedy v období mezi zatčením a okamžikem, kdy mi začali důchod pozastavovat. Řekla jsem jim, že tyto peníze nemohu vrátit, protože si to finančně nemohu dovolit. Znovu se odvolali na oznámení č. 69 a tvrdili, že o výplatě životního minima rozhoduje můj bývalý zaměstnavatel.
Namítla jsem, že toto oznámení nelze použít jako právní základ pro pozastavení důchodu, protože je v rozporu se zákonem o sociálním zabezpečení. Dokonce i článek 9 ve druhé části daného oznámení uvádí, že důchod měl být už dávno obnoven. V tomto článku se píše: „Jestliže je zaměstnanec veřejné instituce nebo pracovník státní správy po odchodu do důchodu podroben donucovacím opatřením a správním či trestním postihům, a byl-li zapojen do systému důchodového pojištění, pak se jeho důchodová situace má řešit v souladu s příslušnými státními předpisy.“
Úředník, který se mnou jednal, však zakryl papírovou kopii oznámení, abych si jej nemohla přečíst.
Po propuštění z druhého výkonu trestu v červenci 2022 mi trvalo téměř 17 měsíců, než jsem začala pobírat příspěvek na topení – můj důchod ale zůstal pozastavený.
Věznění a finanční útlak mi způsobily obrovské potíže. Cítím se psychicky i fyzicky vyčerpaná. Žiji sama, už nejsem schopná pracovat a snáším tlak, jaký jsem dosud nezažila. Než jsem v prosinci 2023 konečně získala příspěvek na vytápění, často jsem se v zimě třásla zimou, vítr mi foukal přes stará okna. Pokusila jsem se je utěsnit kousky bavlněné látky, ale příliš to nepomohlo. Později mi jeden laskavý člověk nabídl, že mi zaplatí nová okna. Jeho pomoc jsem si velmi vážila, ale nemohla jsem mu nijak oplatit.
Kromě oken byl rozbitý také radiátor a protékalo mi umyvadlo i balkon – ale opravy jsem si nemohla dovolit.
Po všechny ty roky jsem přežívala díky jídlu, které mi darovali příbuzní a přátelé – někteří mi přinesli pytel rýže, jiní mouku nebo trochu zeleniny. Občas jsem si na poli vykopala jedlé plané rostliny.
Když se Komunistická strana Číny oslavuje v televizi, kdo by si pomyslel, že pod její vládou musí osmdesátiletá bývalá inženýrka, která 34 let pracovala pro vládní úřady, přežívat na planých rostlinách? Během pracovního života jsem byla váženou osobou, ale ve stáří jsem byla kvůli pronásledování za svou víru donucena žít v naprosté bídě. Nic špatného jsem neudělala – jen se snažím být dobrým člověkem podle zásad Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. A právě to je v komunistickém režimu cena za to, být dobrým člověkem.
Na úřad sociálního zabezpečení jsem se opakovaně obracela s vysvětlením, že jsem byla neprávem odsouzena a že důchod jsou mé poctivě vydělané prostředky, získané během desítek let práce. Není to žádný dar od státu – úřad sociálního zabezpečení má pouze spravovat tyto prostředky mým jménem a nemá právo mi je pozastavit nebo odebrat. Ať jsem však říkala cokoliv, všichni mě ignorovali a výplatu důchodu mi dál odmítali, čímž mě uvrhli do zoufalé životní situace.
Související zprávy:
74letá žena zatčena kvůli své víře
Město Jinzhou, provincie Liaoning: Praktikujícím Falun Gongu nezákonně pozastaven důchod
Copyright © 2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
