Brát utrpení jako radost a uvědomit si, že lidská společnost je jako pobyt v hotelu

(Minghui.org) Během představení Shen Yun v roce 2024 jsem si náhle uvědomil připoutání, které se po mnoho let rozšiřovalo, ale zůstávalo skryté. Byla to zášť. Trochu mě to šokovalo, ale zároveň jsem byl rád, že jsem ji objevil. V životě jsem se často cítil tíživě, tím více poté, co jsem před několika lety prošel velkými změnami v osobním životě. Zdálo se, že toto připoutání je jejich kořenem. Měl jsem pocit, že je to velmi pevné připoutání, které mě provází a hromadí se už po několik životů.

Zpočátku jsem nevěděl, co dělat. V práci, v mediálním projektu, jsem nebyl v klidném stavu. Stával jsem se stále skleslejším a plnějším zášti, podrážděný vůči druhým. Ačkoli jsem se účastnil společného studia Fa, uvědomoval jsem si, že kvalita mého čtení často nebyla dobrá, a měl jsem potíže udržet krok se svým osobním životem. Postupně jsem začal stavět plnění úkolů v práci nad vlastní kultivaci a nad svou rodinu a přátele, až se zdálo, že práce zcela ovládla můj život. Jednoho dne jsem si náhle uvědomil, že stavím objasňování pravdy nad svou kultivaci proto, abych měl pocit, že se dobře kultivuji, a abych tak i působil.

Nebyl jsem o nic lepší než člověk popisovaný v Zhuan Falun, který se radoval z toho, že na něj přešla nemoc někoho jiného, jen aby si uchoval pověst.

Nevěděl jsem, jak tento nesprávný stav prolomit. Bylo to jako u žáby vařené v mírně teplé vodě – dělo se to postupně. Pomyslel jsem si, že nejdůležitější je mé srdce, ne povolání. Bylo to něco, co jsem potřeboval změnit zevnitř. Přesto jsem se cítil v pasti a zoufalý. V srdci jsem volal k Mistrovi o pomoc a cítil jsem, že takto už nemohu pokračovat. Toužil jsem po čistém srdci, které jsem měl, když jsem s kultivací upřímně začínal. Jakmile jsem požádal Mistra o pomoc, vrátilo se mi jediné slovo: „trpělivost“.

V následujících měsících Mistr využil různé zkoušky, aby rozbil mou zášť, odstranil mou karmu a proměnil mé srdce. Pořád jsem měl mnoho, na čem bylo třeba zapracovat, ale cítil jsem, že se mé smýšlení postupně mění. Uvědomoval jsem si, že má práce je zcela pro dobro druhých, a mé srdce naplňovala vděčnost. Ta proměna je skutečným zázrakem. Děkuji Vám, Mistře.

Prožil jsem mnoho zázraků, ale chtěl bych se zaměřit na jednu nedávnou příležitost a na to, jak přišla.

„Je to jako bydlet v hotelu“

Loni jsem se přestěhoval, což pro mě bylo smutné, protože jsem si vytvořil hezké přátelství se spolubydlícími. Když jsem je těsně před nastěhováním poprvé potkal, měl jsem pocit, že je znám už velmi dlouho. Byli jako staří, důvěryhodní přátelé a vždy jsem měl s kým mluvit.

Naopak můj nový byt byl uvnitř moderní, ale studený a nepůsobil jako domov. Pokoj byl navíc mnohem menší. Čtvrť byla trochu drsnější a někdy se venku zdržovala parta kluků, kteří pouštěli rapovou hudbu a občas se poprali. Nového spolubydlícího jsem téměř nevídal a druhý pokoj byl pronajímán přes Airbnb. I když jsem cítil, že jsem tam byl poslán z určitého důvodu, nebyl jsem spokojený. Jednou v práci jsem si postěžoval na změnu svého bydlení kolegyni z jiné kanceláře. Ta se zasmála a řekla: „Je to jako bydlet v hotelu.“ Souhlasil jsem a pak jsem si vzpomněl na Mistrova slova:

„To, že jsem přišel do této běžné lidské společnosti, je jako bych se ubytoval v hotelu, zůstal bych několik dní, a potom ve spěchu odešel.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Bylo to velmi jasné Mistrovo připomenutí, které se mi od té doby vybavovalo každý den.

Hosté Airbnb, kteří bydleli v jednom z pokojů, tam byli jen pár dní nebo týdnů. Přijeli a zase spěšně odjeli – přesně jako pomíjivá povaha života a vztahů.

Všechno ale bylo dobře zařízeno. Každý host se v bytě cítil uvolněně, takže bylo velmi přirozené s nimi mluvit a objasňovat jim pravdu, zvláště s ohledem na mou práci v médiích. Uvědomil jsem si také, že jsem se postupně začal příliš připoutávat k věhlasu, zisku a emocím. Připomněl jsem si, že úspěch v kultivaci nesouvisí s tím, co může být považováno za úspěch v pomíjivé lidské společnosti. Můj život je uspořádán podle mé karmy a klíčem je, zda mé srdce zůstává čisté a spravedlivé.

Ačkoli čtvrť, ve které jsem nyní bydlel, byla drsnější než ta předchozí, dojalo mě, jak laskaví a odolní byli někteří sousedé. Jedna sousedka sama prošla v životě mnohým. Od jiné sousedky jsem slyšel, že se kdysi uchýlila k alkoholu a musela nastoupit léčbu. Jednou mi řekla, že ji velmi trápí, že její syn je od puberty samotář a ani ve svých dvaceti letech nevychází z domu. Přes všechny své těžkosti se však vždy usmívala, zdravila mě a cítil jsem z ní laskavost.

Jiná sousedka mi pověděla, že plakala, když myslela na lidi a děti trpící ve válkách na Blízkém východě. Cítil jsem její soucit. Nestěžovala si na svůj život, ale ronila slzy nad utrpením druhých. Kdykoli jsem ji potkal, připomínala mi, abych se staral o svou matku a rodinu.

Místnost k dispozici pro devítidenní seminář

Krátce po nastěhování do nového bytu jsem si řekl, že když se stěhuji do nové oblasti, měl bych kontaktovat místní zastupitele, objasnit jim pravdu a pozvat je na nadcházející parlamentní seminář. Našel jsem si proto na internetu jejich e-maily.

O pár dní později někdo zaklepal na dveře. Když jsem otevřel, překvapilo mě, že to byla jedna z místních zastupitelek, kterou jsem se chystal kontaktovat. Řekla: „Jen se chci zeptat, jak to zvládáte s rostoucími životními náklady.“ Během našeho rozhovoru jsem se zmínil o devítidenním semináři Falun Dafa. Odpověděla: „Proč ho neuděláte tady?“ Navrhla několik místních prostor a já souhlasil. Dala mi svůj e-mail a odešla.

E-mail jsem jí hned neposlal. O týden později se mi zdálo, že se u mě objevila bývalá britská premiérka, zatímco jsem držel kameru. V přísném tónu mi řekla: „Proč jste mi ten e-mail ještě neposlal?“ Odpověděl jsem uvolněně výmluvou, že jsem se k tomu ještě nedostal. Ona však trvala na svém: „Musíte mi ten e-mail poslat.“ Jakmile jsem se probudil, uvědomil jsem si, že naléhavě musím zastupitelce napsat. Byl jsem příliš pomalý a musely mi být dány náznaky, abych si pospíšil. Okamžitě jsem jí poslal e-mail.

Odpověděla mi asi o dva týdny později s kontakty na některé prostory. Jeden z nich byl přímo u mého bydliště. Když jsem se na něj obrátil, paní, která se o místo starala, byla velmi potěšena, že slyší o Falun Dafa, a řekla, že si ho mohu pronajmout zdarma. Také dodala, že je k dispozici televize a reproduktory. Byl jsem ohromen tímto uspořádáním. Zařídil jsem, že účastníkům pustíme devět po sobě jdoucích večerů videa s Mistrovými přednáškami a instruktážní videa ke cvičením.

Organizace semináře

Jakmile bylo zajištěno místo a termíny, musel jsem se pustit do příprav. Paní, která měla na starosti klíče od sálu, řekla, že doufá, že bude místnost úplně zaplněná, a poznamenala, že pokud by na devět po sobě jdoucích večerů přišel jen jeden nebo dva lidé, možná by už prostor dál neotevírala. Souhlasil jsem, ale byl jsem trochu nervózní, protože začátek byl naplánován už za tři týdny. Navíc má důvěra v lidi nebyla příliš vysoká.

Pár měsíců předtím se jeden praktikující, kterého jsem dobře znal, veřejně postavil proti Fa. Byl jsem z toho velmi rozrušený a zmatený. Druhý den jsem se setkal s dobrou kamarádkou, která nebyla praktikující. Neřekl jsem jí o tom, protože sama procházela zkouškami, ale když jsme se loučili, dala mi vánoční dárek. Překvapilo mě, že to byl parfém nazvaný Divinity. Cítil jsem, že je to Mistrovo připomenutí, abych zůstal pozitivní a soustředěný. Teď, když o tom píšu, si také uvědomuji, že to byl náznak, abych věci vnímal z pohledu božské bytosti.

Přestože jsem si připomínal, že každý člověk je odpovědný za vlastní volbu, měl jsem malou obavu, zda někteří účastníci semináře dokážou přijmout Fa. Později jsem si uvědomil, že tato starost byla vlastně neuctivá. Fa je tak mocný a každý má svůj vlastní osud a svou volbu. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo zajistit, aby prostředí nebylo rušeno, a věřil jsem, že spravedlivé prvky rozpustí vše špatné. Je na každém jednotlivci, zda se rozhodne praktikovat, nebo ne.

Když jsem přemýšlel, jak seminář zorganizovat, přišlo mi na mysl několik věcí. Jedna byla příběh ze Shen Yun s názvem „Osvícení“, kde muž, který byl ve válce a zabíjel lidi, málem sáhl na vlastní život, ale nakonec se rozhodl stát mnichem. Rozhodl se vzdát všech připoutání a uspěl v kultivaci, zatímco jiní mniši, kteří se zdánlivě kultivovali déle, nedokázali projít ani první zkouškou.

Tento příběh ze Shen Yun mi pomohl pochopit, že bez ohledu na to, co člověk udělal v minulosti, pokud mu poskytneme příležitost nebo prostředí, kde se může dozvědět o Falun Dafa, může se mu velmi dobře dařit. Nikdy nevíme, jaký může být jeho osud. Další věc, kterou jsem si vybavil po přečtení jedné z Mistrových přednášek, bylo, že i negramotní lidé mohou uspořádat skupinu, aby společně četla Fa. Proto jsem cítil, že se nemusím pochybovačně stavět ke své vlastní hloubce porozumění, protože se budu učit spolu s ostatními a Mistr se stará o všechny.

Dostal jsem také několik náznaků, že Mistr vše zařizuje. Například mi napsala jedna praktikující, že může pomoci všechny dny kromě pátku a soboty. Ve stejnou chvíli mi ale napsala jiná praktikující, že může pomoci jen v pátek a v sobotu. Toto se mě opravdu dotklo – bylo to Mistrovo soucitné ujištění, že všechno dobře dopadne. Uvědomil jsem si také, jak musí být každý detail mého života do nejmenšího detailu uspořádán.

Učení se spolu s ostatními

Nakonec se na devítidenní seminář přihlásilo 50 lidí a zhruba jedenáct jich skutečně přišlo. Do konce vydrželi tři lidé a 3–4 projevili zájem pokračovat v praktikování. Paní, která měla na starosti prostory, byla na některé dny pryč, a tak mi dala klíč, abych mohl otevírat a zamykat.

Většina lidí přišla poté, co viděli informace o semináři na sociálních sítích. Jeden účastník přišel proto, že mluvil s praktikujícím na místě, kde se objasňuje pravda o pronásledování. Dojalo mě, jak jsou praktikující oddaní při oslovování lidí, a jak složitě musí nebeské bytosti vše uspořádat, aby se ti, kdo měli předurčenost, mohli dostat k Mistrovým přednáškám na videu.

Někteří lidé odešli dříve, ale cítil jsem, že to, zda někdo zůstane, nebo ne, závisí na jeho osudu.

Měl jsem trochu strach odpovídat na otázky, protože jsem měl připoutání k ochraně vlastní pověsti a obavy z konfliktu. Nakonec jsem si ale uvědomil, že pokud s lidmi mluvím upřímně, myslím v první řadě na ně a vysvětluji věci jednoduše, je to v pořádku. Jsou to připoutání, na kterých musím ještě pracovat.

Po zhlédnutí druhé přednášky ke mně nadšeně přišel jeden účastník a řekl: „Vyzkoušel jsem tolik duchovních praxí, ale nic takového jsem nikdy nepoznal. Chci dobrovolně pomáhat šířit tuto praxi!“

To ve mně zanechalo hluboký dojem. Začal jsem číst Fa, když mi bylo kolem deseti let, a cítil jsem, že mě Fa chrání, takže jsem nešel s moderními trendy. Když mi bylo kolem 17 let, plně jsem se rozhodl věnovat se kultivaci.

Jako dospělý jsem nikdy nemusel hledat duchovní cestu. Možná jsem bral jako samozřejmé, jak vznešený Fa ve skutečnosti je a jaké obrovské štěstí máme, že jsme na něj v tomto životě narazili.

Než jsme se s ostatními dostali ke čtvrté přednášce, dostal jsem ve snu náznak, který mi ukázal utrpení, jež jsem způsobil druhým v minulém životě. V té chvíli mi bylo velmi líto toho utrpení a měl jsem hlubší porozumění zkouškám, s nimiž se setkáváme v tomto životě. Zároveň jsem byl dojat tím, jak Mistr využívá mnoho způsobů, aby vyrovnal naši karmu, a velká část už je odstraněna.

Jednoho večera přišly i děti. Jedna dívka byla obzvlášť nadšená a chtěla sledovat Mistrovu přednášku, přivedla i své kamarády.

Jedna z dívek, které mohlo být kolem pěti let, se však nepřipojila a měla odměřený přístup, dokonce mi odmlouvala. Jednoho dne našla dva dlouhé kusy plastového okapu a chtěla je přinést dovnitř. Když jsem ji požádal, aby toho nechala, odpověděla hrubě, ale nakonec zůstala venku. Přemýšlel jsem, proč se chová takto.

Později jsem si uvědomil, že jsem ji soudil. Nezapojila se do učení cvičení s ostatními dětmi, ale když jsem jim později dal lotosové květy, právě ona se zdála nejšťastnější, že jeden dostala. O pár týdnů později vběhla během společného studia Fa do místnosti a ptala se na lotosové květy. Před dalším společným cvičením a studiem přišla s kamarádkou, začala rovnat židle a prohlásila, že jde vyvolávat démony. Nerozuměl jsem tomu. Nakonec to ale neudělala a dokázala sedět v polovičním lotosu ještě předtím, než ostatní začali páté cvičení. Byla pořád nezbedná, ale věděl jsem, že se o ni Mistr postará – možná jsem jí něco dlužil z minulého života.

Později jsem četl části Fa, které mi pomohly pochopit, že na naší cestě je uspořádáno nesčetné množství zkoušek, abychom se mohli zlepšovat. Náhle jsem pocítil vděčnost za to, že vím, že jdu po správné cestě, a za všechny různé zkoušky, jimiž jsem dosud prošel, i když jsem někdy klopýtl. Konečně jsem pochopil tento základní princip.

Nedávno jsem si všiml, že na stránkách Minghui přibývá více sdílení o základních připoutáních. Položil jsem si otázku: Držím se skrytě touhy získat prostřednictvím Fa pohodlný život? Nepoužívám Fa pro tento lidský cíl? Byl jsem šokován, když jsem v sobě objevil prvek této honby za pohodlím a dobrými věcmi skrze Fa. Takové připoutání je velmi nečisté a nechci, aby v mém srdci existovalo.

Během semináře, když jsme všichni společně sledovali devátou přednášku, měl jsem pocit, že nám Mistr pomáhá pozvednout se na vyšší úroveň, a byl jsem hluboce dojat. Přemýšlel jsem nad tím, jak daleko lidé v Číně cestovali, aby slyšeli Mistrovy přednášky na počátku 90. let. Velmi se mě to dotklo. Díky tomu jsem si začal více vážit společného učení s ostatními, což jsem už nějaký čas necítil.

Mám pocit, že ne vždy jsem dokázal zůstat v kultivaci pilný, i když jsem pokračoval. Účast na tomto úsilí mi opravdu hodně pomohla a uvědomil jsem si, kolik toho Mistr poskytl, a také mi připomněla, že se musím více snažit být každý den pilný. Od doby, co jsem se účastnil semináře, se snažím, i když je pozdě večer a ten den jsem necvičil, abych udělal alespoň část cvičení. Zatímco dříve jsem je někdy vynechal, když jsem se cítil unavený.

Doufám, že dokážu Fa skutečně vstřebat, abych mohl pomoci více lidem získat příležitost dozvědět se o Falun Dafa, a abych si udržel čistou a jasnou mysl, ať už budu kdekoliv.

Nyní, když si všimnu, že do mé mysli vstupují negativní myšlenky, snažím se číst nebo recitovat báseň z Hong Yin.

Upřímně řečeno jsem se trochu styděl napsat toto sdílení a po dopsání jsem ho ani nechtěl přečíst. Bál jsem se, že nebude dost dobré a že nebude mít přínos, protože ostatní se kultivují lépe než já. Jeden praktikující mi ale řekl, že to vychází ze soutěživého smýšlení a z porovnávání se s ostatními. Uvědomil jsem si, že je to další vrstva připoutání, která musela být odhalena, abych ji mohl pustit.

Na závěr chci říct, že si vážím příležitosti napsat toto sdílení, které samo o sobě bylo procesem kultivace. Pomohlo mi to stát se rozhodnějším a uvědomit si mnoho věcí, na kterých musím zapracovat. Doufám, že to pomůže i dalším.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Vybraný článek přednesený na Fa konferenci ve Velké Británii 2025)