Záře Mistrovy milosti zachránila mou rodinu

(Minghui.org) Ráda bych sdílela události z naší rodiny, jichž jsem byla svědkem, abych vyjádřila svou úctu Mistru Li Hongzhi a oslavila jeho milost i zázraky Falun Dafa.

Zdravotní historie rodiny mého manžela

Můj manžel má tři bratry a tři sestry. Jeho druhý bratr Jian byl v roce 1989 opakovaně hospitalizován s diagnózou cirhózy jater v pokročilém stadiu. Tehdy mu bylo pouhých 30 let. Začal zvracet krev a měl krvavou stolici a ve 32 letech zemřel na masivní nahromadění tekutin v břišní dutině.

Později byla cirhóza diagnostikována také mému tchánovi. Když jsme mu navrhli, aby šel do nemocnice, beznadějně řekl: „Jian zemřel, proč bych nemohl i já?“ Museli jsme k němu přivést lékaře domů. Ten uvedl, že jeho stav je v konečném stadiu. Když manžel viděl dva členy rodiny se stejnou nemocí, tiše šel sám do nemocnice na vyšetření. Dozvěděl se, že je nositelem viru hepatitidy B (HBV), který může způsobovat poškození jater. Lékař mu řekl, že toto onemocnění se často vyskytuje u více členů jedné rodiny. Manžel proto rychle požádal své další bratry a sestry, aby se nechali vyšetřit – a skutečně se ukázalo, že všichni byli nositeli.

O rok později tchán upadl do jaterního kómatu a zemřel s těžce oteklým břichem. Krátce poté se začal cítit špatně i můj manžel. Lékařské vyšetření ukázalo, že všechny jeho jaterní testy jsou abnormální. Ačkoli byl po měsíci propuštěn z nemocnice, věděl, že nemoc stále existuje a může se kdykoli vrátit a ohrozit jeho život. Bylo mu tehdy 39 let a cítil se velmi sklíčený.

Neštěstí tím však neskončila. Jedna z mladších sester mého manžela, Yuan, začala zvracet krev a měla krvavou stolici. Tyto příznaky se několikrát do roka vracely. Pokaždé, když byla Yuan hospitalizována a dostávala krevní transfuze, museli se členové rodiny střídat v péči o ni. V těch letech byl můj manžel obzvlášť deprimovaný, když viděl, jak je Yuan nemocí sužována a jak moc trpí.

V roce 1994 jsem se stala praktikující Falun Dafa. Během něco málo přes měsíc zmizela má nepravidelná srdeční činnost, bolesti žaludku, těžká zácpa, nevolnost způsobená problémem s páteří, ovariální cysty i děložní myom. Přestala jsem být nemocná a neustále vyčerpaná a v práci jsem byla plná energie.

Také se výrazně zlepšila má povaha. Všechny tyto změny umožnily mému manželovi získat na tuto praxi velmi dobrý názor a vždy Falun Dafa podporoval. Nepřijal mou radu začít praktikovat, ale často recitoval příznivé věty „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“. Kvůli své nemoci měl dříve voskovitý vzhled pleti a často se nachladil kvůli oslabené imunitě. Poté, co tyto věty po určitou dobu upřímně recitoval, se jeho zdravotní stav viditelně zlepšil. Spolupracovníci mu říkali, že každým dnem vypadá mladší. On jim odpovídal: „Kdyby se všichni řídili principy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost, žili bychom v lepší společnosti.“

Na podzim roku 1999 Yuan zemřela ve věku 38 let. Zarmoucen jejím odchodem začal manžel pociťovat bolesti břicha. Utěšovala jsem ho, ale chtěl si nechat udělat dopplerovské ultrazvukové vyšetření, aby měl jistotu, že jsou jeho játra v pořádku. Vyšetření stálo tehdy 150 jüanů, což jsme si nemohli dovolit. Manžel byl už několik let bez práce a náš syn ještě chodil do školy. Já vydělávala jen 120 jüanů měsíčně. Nakonec jsem musela zastavit pár náušnic, aby si mohl vyšetření zaplatit. Výsledky ukázaly, že všechny jeho jaterní testy byly v normě.

Už 30 let neužívá žádné léky na játra. Jeho poslední zdravotní prohlídka před několika lety ukázala, že je zcela zdravý. Dříve si myslel, že by měl štěstí, kdyby se dožil šedesáti let jako jeho otec. Dnes je mu 72 let a stále je plný energie. Většina jeho sourozenců je stále odkázána na léky na játra. Můj manžel se rodinné nemoci vyhnul díky Mistrově milosti.

Nejmladší švagrová byla obdařena požehnáním

Nejmladší sestra mého manžela, Fen, měla v rodině nejhorší zdravotní stav. Trpěla neurologickými potížemi postihujícími obličejové svaly, vysokým krevním tlakem, cukrovkou a onemocněním štítné žlázy. Téměř neviděla ani neslyšela a pobírala invalidní důchod. Kdykoli nás navštívila, povzbuzovala jsem ji, aby recitovala příznivé věty, a ona to vždy ráda dělala. Během let covidu-19 mi jednou zavolala a řekla, že se bojí nákazy. Utěšila jsem ji a navrhla, aby dál recitovala věty „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“ a aby to dělali i členové její rodiny. Souhlasila a její rodina se v těch letech cítila klidná a byla v bezpečí.

Přestože Fen trpěla vážnými zdravotními problémy, téměř neužívala léky. Občas měla vysoké horečky, ale po recitování příznivých vět vždy ustoupily. Ve velkém městě, kde žila, stála každá návštěva lékaře tisíce jüanů. Fen cítila, že jí recitování vět Falun Dafa zlepšilo zdraví a ušetřilo obrovské částky za léky. Říkala celé rodině, že nebýt mé rady, už by dávno nebyla naživu.

Dnes Fen netíží žádné finanční břemeno. Její nejstarší dcera absolvovala vysokou školu a má dobrou práci a druhá dcera si ve škole vedla velmi dobře.

Mistr zachránil život mé sestry

Před deseti lety trpěla moje nejmladší sestra Ying nízkou hladinou draslíku v krvi, což vedlo k oslabení svalových funkcí. Čas od času se zhroutila a nebyla schopna se vůbec hýbat. Jednoho rána v roce 2016 se tyto příznaky znovu objevily a její dcera se zetěm ji odvezli do nemocnice. Protože byla její dcera těhotná, šla jsem do nemocnice, abych zůstala se svou sestrou. Té noci se u Ying objevily dýchací potíže a byla převezena na jednotku intenzivní péče. Její manžel se domníval, že umírá, a zavolal ostatním členům rodiny, aby přijeli do nemocnice.

Po půlhodině resuscitačních snah se na monitorech vyrovnaly všechny životní funkce – srdeční činnost, dýchání i krevní tlak. Lékař odstranil přístroje z místnosti a oznámil, že zemřela.

Všichni jsme se rozplakali, protože Ying ještě neměla ani padesát let. Kromě nízkého draslíku neměla při přijetí do nemocnice žádné jiné potíže. Několik mých bratrů mělo podezření na lékařské pochybení a šli lékaře konfrontovat. I já jsem byla zaskočená jejím náhlým zhoršením, ale věděla jsem, že jako praktikující se nemám do sporu zapojovat.

V té chvíli obklopilo lékaře více než deset členů rodiny – někteří plakali, jiní křičeli. Lékař zavolal ochranku a spolu se sestrami se stáhl do kanceláře, aby se vyhnul konfliktu. Když dorazili strážní s elektrickými obušky, rodina se rozzuřila a situace směřovala k potyčce.

V tom okamžiku jsem si vzpomněla na Mistra Li Hongzhi a přestala jsem plakat. V srdci jsem se dotázala: „Mistře, vy znáte situaci Ying lépe než já. Vím jen, že vystoupila z KS Číny. Pokud má být zachráněna, prosím, přiveďte ji zpět k nám.“ Poté jsem zavřela oči a čekala.

Najednou můj manžel vyběhl z nemocničního pokoje směrem ke kanceláři lékaře a křičel: „Kdo je tady zodpovědný? Proč tady sedíte místo toho, abyste zachraňovali lidi? Jděte jí pomoci, nebo vás budu žalovat za ohrožení života.“ Lékař i sestry okamžitě vběhli zpět k Ying, znovu zapojili přístroje a zahájili oživování. Brzy se ploché křivky na monitorech začaly zlepšovat. Všichni jsme se zatajeným dechem sledovali každý okamžik. Ying vydala slabý zvuk a její tmavě nažloutlá tvář postupně zrůžověla, jak začala dýchat.

Lékař si s úlevou zvolal: „Je zpátky!“ Všichni členové rodiny se nahrnuli do pokoje a viděli, jak Ying otevřela oči. Zatímco ostatní oslavovali zázrak, vyšla jsem ven se slzami v očích a řekla Mistrovi: „Děkuji, Mistře, že jste zachránil život mé sestry a uchránil nás před katastrofou.“

Později jsem rodině vyprávěla o své prosbě v nemocnici a řekla jim, že Ying zachránil Mistr. Uplynulo více než deset let a Ying zůstává relativně zdravá. Často jí připomínám, že jí Mistr zachránil život a že mu může poděkovat recitováním příznivých vět. Vždy se usměje a souhlasí.

Od té události se Yingina povaha zcela změnila. Dříve byla hlučná a hádavá, dnes je klidná a často má na tváři úsměv. Někdy si z ní dělám legraci: „Copak ti Mistr nedal i nový mozek?“

Vnučka se učí praxi

Moje vnučka Wakey má deset let. Prakticky jsem ji vychovala. Když jí byly dva měsíce, brala jsem ji s sebou na skupinové studium Fa s dalšími praktikujícími. Celou dobu spala a nikdy neplakala. Když jí bylo šest měsíců, nosila jsem ji s sebou na místa, kde jsme objasňovali pravdu. Často prospala celé odpoledne. Pokud se probudila, nakrmila jsem ji a znovu usnula.

Wakey ráda sleduje videa Shen Yun. Často jsem jí pouštěla záznamy, které jsem měla, a nikdy ji neomrzelo dívat se opakovaně na stejná videa. Každý rok jsme na Nový rok sledovaly živý přenos Shen Yun. Ráda čte články na Minghui a dívá se na fotografie Mistra Li Hongzhi. Ve svých osmi letech se dokázala naučit nazpaměť Lunyu. Někdy jsem s ní mluvila o tom, jak se chovat jako praktikující, a ona tomu rozuměla. Měla jsem pocit, že s ní mohu komunikovat, jako by sama byla praktikující.

Když byla ve druhé třídě, byla vybrána k vystoupení ve školním tanečním programu. Po nácviku mi řekla: „Babi, jaké by to bylo skvělé, kdybych dokázala předvídat budoucnost – do tanečního kroužku bych se nepřihlásila.“ Vysvětlila mi, že dva dny předtím jí učitelka oznámila, že při vystoupení musí mít na sobě červený šátek. Když protestovala a chtěla z kroužku odejít, učitelka jí to nedovolila, protože za ni neměli náhradu. Od té doby odmítala v tanečním kroužku pokračovat za jakýchkoli okolností. Každé pondělí museli všichni žáci zpívat píseň oslavující KS Číny, ale ona místo toho zpívala „Falun Dafa je dobrý“.

Wakey ví, jak zlé je pronásledování Dafa ze strany KS Číny. Když jsem musela večer odcházet ven, říkala: „Babi, vrať se brzy domů, jinak nebudu moct usnout.“ Před odchodem k místnímu soudu mi dávala do kapsy papírek s příznivými větami a připomínala mi, abych je recitovala. Ráda spí se mnou, protože se tak cítí v bezpečí.

Před několika lety vzal můj syn Wakey a její mladší sestru do parku. Wakey tam nešťastně spadla z nafukovacího hradu a zvrkla si kotník. Když přišla domů, řekla mi, že se zranila a už nemůže tancovat. Připomněla jsem jí, aby recitovala věty Dafa, a ona mi odpověděla: „Recitovala jsem je hned, jak jsem se zranila, a proto mě to vůbec nebolí.“ Tu noc dobře spala. Druhý den ji chtěl její otec vzít do nemocnice na rentgen. Řekla jsem mu, že ji to nebolí a že by měla být v pořádku. Syn ji přesto vzal k lékaři, který řekl, že má tříštivou zlomeninu a musí mít sádru.

Wakey přišla domů a řekla mi: „Babi, mám zlomenou kost v kotníku, ale vůbec to nebolí, protože mě Mistr ochránil.“ Do očí se mi nahrnuly slzy. Jediným vysvětlením bylo, že Mistr za ni tu bolest nesl. Jak jinak by při tak vážné zlomenině nemohla cítit vůbec žádnou bolest?

Po dvou týdnech už dokázala na poraněnou nohu došlápnout. Zůstala doma a učila se sama. O měsíc později se vrátila do školy a stále dosahovala dobrých výsledků. Dokázala znovu tančit, aniž by cítila jakékoli potíže.

Wakey je nyní ve čtvrté třídě a dobře píše. Její učitelka často čte její slohové práce celé třídě. Zkoušela také psát básně a ukazovala mi je. Moc se mi líbily. Wakey říká, že píše dobře „protože jsem se naučila Lunyu nazpaměť a Fa mi dal moudrost“.

Mistr řekl:
„...když praktikuje jeden člověk, přinese to prospěch celé rodině...“ (Vyučování Fa na Fa konferenci v Austrálii)

Naše rodina děkuje Mistrovi za jeho nesmírnou milost.