Vzpomínky na kultivační zkušenosti v pochodové kapele Tian Guo

(Minghui.org) Praktikuji Falun Dafa více než 20 let a měl jsem za to, že Fa poměrně dobře rozumím. Pokud však jde o vstup do pochodové kapely Tian Guo v jejích počátcích, tehdy jsem tuto věc z pohledu Fa nechápal dostatečně.

Místní asistent Falun Dafa v New Jersey nám zaslal e-mail s informací, že si Mistr přeje založit kapelu, a vyzval praktikující, kteří umějí hrát na hudební nástroje, aby se připojili. Uměl jsem číst noty a v mládí jsem hrál na housle, ale měl jsem pocit, že naučit se nový nástroj bude obtížné. Navíc mi už bylo přes padesát let.

O několik dní později jsem jel na horu pomoci s prací a všiml jsem si několika praktikujících, kteří cvičili hru na trubku. Pomyslel jsem si: „Budou vůbec schopni hrát v kapele?“

Soucitný Mistr se mě však nevzdal. Když jsem se o týden později vrátil s několika dalšími praktikujícími, Mistr řekl: „Rychle si běžte vzít nástroje a dnes odpoledne se připojte ke zkoušce.“

Zůstal jsem jako opařený. Minulý týden jsem se praktikujícím, kteří se snažili hrát na trubku, smál – a nyní mě Mistr vyzýval, abych se ke kapele připojil. Spolu s ostatními jsme vyhledali koordinátora. Když se mě zeptal: „Na jaký nástroj chceš hrát?“ vzpomněl jsem si, že Mistr umí hrát na trubku. Pomyslel jsem si, že pokud se budu učit na trubku, mohl bych být veden přímo Mistrem.

Toho odpoledne Mistr požádal ty z nás, kteří chtěli hrát na trubku, abychom se shromáždili do kruhu. Učil nás základní tóny. Naučil jsem se zahrát do, re, mi, fa, sol, la, si, do, ale vyšší tóny jsem nedokázal zahrát. Když jsem viděl, že někteří další praktikující už dokážou zahrát úvod skladby „Falun Dafa je dobrý“, začal jsem být nervózní.

Co jsem měl dělat? Uběhlo několik týdnů a já byl stále úzkostnější, protože vyšší tóny jsem stále nezvládal. Všiml jsem si, že Mistr v sále instruuje ostatní, a tak jsem se zeptal: „Mistře, proč nedokážu zahrát vyšší tóny?“

Nejprve se podíval, jak držím trubku. Pak upravil mé držení těla a řekl: „Zkus to znovu.“ Když jsem to zkusil, podařilo se mi vyšší tóny zahrát.

Řídil jsem se Mistrovou radou při dalším cvičení a nakonec jsem byl schopen vysoké tóny hrát bez obtíží. Následující týden jsme šli opět na horu cvičit a Mistr mě požádal, abych mu zahrál. Nejenže jsem dokázal zahrát vysoké „sol“, ale dokonce i vysoké „la“. Mistr měl radost, poklepal mě po rameni a řekl: „Není to špatné, pilně cvič.“

Jeho povzbuzení mi dodalo sebevědomí. Brzy jsem dokázal zahrát úvod skladby „Falun Dafa je dobrý“. Později jsem slyšel, jak Mistr říká, že když se člověk začne učit na trubku, zprvu zvládne jen „do“ a postupně musí rozsah rozšiřovat tón po tónu. Lidé obvykle musí cvičit velmi dlouho, než dokážou zahrát vysoké „sol“ a „la“.

My praktikující jsme však po pouhých několika týdnech dokázali zahrát úvod „Falun Dafa je dobrý“. Jeden praktikující vyprávěl, že když noty této skladby ukázal svému učiteli, který Falun Dafa nepraktikuje, ten prohlásil, že je skladba natolik obtížná, že ji sám nezvládne zahrát. My jsme se přitom na trubku teprve učili a uvědomili jsme si, že tak složitou skladbu jsme dokázali zahrát jen díky tomu, že nás Mistr posílil.

Když jsem se naučil vysoké tóny, začal jsem mít potíže se správným dýcháním. Pokud jsem nedýchal správně, kvalita tónu nebyla dobrá a hra byla namáhavá. Když si Mistr všiml, že při hraní vynakládám přílišné úsilí, zavolal si mě stranou a učil mě, jak správně dýchat. Poté nám všem poskytl výuku zaměřenou na dechové cvičení.

Začali jsme cvičit společně jako celek. Protože většina trumpetistů byla začátečníky, jejich rty ještě nebyly dostatečně silné. Jednoho dne, když už většina hráčů byla příliš unavená, aby pokračovala, náhle jsem uslyšel jasný a silný zvuk trubky. Otočil jsem se – byl to Mistr! Kdykoli měl čas, připojoval se k našim zkouškám. Přestože vždy seděl v poslední řadě, jeho tóny se nesly celým sálem.

Zúčastnili jsme se průvodu v Západní Virginii a když jsme toho rána dorazili brzy na místo, Mistr už tam byl. Výchozí bod se nacházel v areálu univerzity. Když jsme se tam vydali cvičit, uviděl jsem Mistra, jak kráčí směrem ke mně. Pozdravil jsem ho a on vytáhl z kapsy nový nátrubek a řekl: „Tento nátrubek Bach na trumpetu je pro tebe.“ Zaplavila mě vlna vděčnosti, když jsem si vzpomněl na Mistrovu laskavost.

Jednoho dne, když jsem cvičil, si Mistr všiml, že povrchová úprava mého nátrubku je už opotřebovaná, a řekl: „Ten nátrubek už nevypadá dobře.“

Odpověděl jsem: „Jeden praktikující říkal, že si ho mohu nechat znovu potáhnout.“

Byl jsem zaneprázdněný a zapomněl jsem to zařídit, ale Mistr si zapamatoval i takovou maličkost a koupil mi nový nátrubek. Opravdu jsem nevěděl, jak mu poděkovat za jeho pečlivou starostlivost. Když jsem zvedl hlavu, Mistr už odcházel. Jak jsem mohl zapomenout poděkovat? Zvolal jsem: „Děkuji Vám, Mistře!“

Průvod měl každou chvíli začít, ale chyběl jeden trumpetista. Mistr nechtěl, aby v řadě zůstalo prázdné místo, a tak si oblékl uniformu a chystal se přidat k nám. Právě když se měl průvod dát do pohybu, jeden praktikující náhle zvolal: „Tady přichází trumpetista!“ Mistr řekl: „V tom případě vás budu fotografovat.“

Když průvod začal, Mistr kráčel v čele naší skupiny a fotografoval nás. Když jsme ho viděli jít s námi, naše nálada i sebevědomí vzrostly a hráli jsme s ještě větším nadšením. Použil jsem nový nátrubek, který mi dal, a čím déle jsem hrál, tím více energie jsem cítil. Přestože trasa průvodu byla velmi dlouhá, necítili jsme únavu. Všichni říkali, že je to proto, že nám Mistr dodal sílu.

Když jsme dorazili na konec trasy, jeden praktikující navrhl, že bychom si mohli s Mistrem udělat společnou fotografii. Všichni byli nadšení a shromáždili se kolem něj, aby vytvořili tuto stránku historie v období nápravy Fa. Mistr nás poté vzal podívat se na zkoušku špičkové vojenské kapely USA a vysvětloval nám jejich způsob cvičení. Pochopil jsem, že nám tím naznačuje, že bychom měli dosáhnout stejné úrovně. Kdykoli si vzpomenu na ty nádherné chvíle, které jsme na hoře prožili, cítím, že jsme byli ponořeni do Mistrovy milosti.

Kultivace je osobní záležitost

Pochodová kapela Tian Guo opustila v létě roku 2006 Dragon Springs, přesunula se do New Yorku a poté do New Jersey. Mistr nás již osobně neučil ani nevedl, a tak jsme se museli spoléhat sami na sebe. Ačkoli jsme se mohli účastnit komunitních průvodů a objasňovat lidem pravdu o Falun Dafa, naše technika se zlepšovala jen pomalu – zejména u trumpetistů. Největšími problémy byly kvalita tónu a výdrž, zvláště když skladatelé začali psát náročnější skladby vyžadující pokročilé techniky, například oktávové skoky.

Do kapely nastoupila nová dirigentka a navrhla, aby si jednotlivé sekce našly profesionální pedagogy. Pro naši trumpetovou sekci zajistila učitelku s magisterským titulem v oboru hry na trubku. Přestože výuka probíhala ve větší skupině, hodně jsme se naučili a znatelně se zlepšili. O rok později jsme již dokázali zahrát poměrně obtížnou skladbu „The Stars and Stripes Will Never Fall“. Dva mladí praktikující si u této učitelky vzali soukromé lekce. Během několika měsíců se nejen výrazně zlepšila jejich technika, ale jejich tón získal skutečnou kvalitu.

Když jsem viděl, jak rychle pokročili, rozhodl jsem se také pro soukromé hodiny. Učitelka mě neučila obtížné skladby, ale neustále mě nechávala hrát různé etudy a systematicky opravovala mé držení těla. Měl jsem pocit, že se neposouvám kupředu – naopak, jako by se moje hra zhoršovala. Právě když jsem byl skleslý, dirigentka mi řekla: „Tvůj tón se hodně zlepšil.“ Byl jsem překvapen. Když jsem se zeptal učitelky, odpověděla: „Ano, je mnohem lepší.“ Já sám jsem však rozdíl neslyšel.

Když jsem o tom přemýšlel, náhle jsem si uvědomil, že jsem jako měřítko používal tón učitelky, a proto jsem měl pocit, že její úrovně nikdy nedosáhnu. Vzpomněl jsem si na principy Fa o získávání bez připoutání. To, že jsem se zlepšoval pomalu, mi ukázalo mou netrpělivost a touhu po rychlém úspěchu. Původně jsem plánoval chodit na lekce osm měsíců, nyní jsem však cítil, že se bez jejího vedení neobejdu.

Má technika se nadále zlepšovala. Učitelka mi pomohla upravit nátisk, abych lépe zvládal vysoké tóny. Nečekal jsem, že se z toho stane kultivační zkouška. Po změně nátisku jsem nejenže nezvládal nové vysoké tóny, ale nedokázal jsem zahrát ani ty, které jsem předtím uměl. Po týdnu cvičení jsem začal pochybovat o metodě učitelky. Všimla si mých obav a řekla: „Nebojte se. Přizpůsobení novému nátisku trvá několik týdnů.“

Uplynul další týden a stále nebylo vidět zlepšení. Chtěl jsem jí říci, že nátisk měnit nebudu. Viděla, že jsem netrpělivý, a znovu řekla: „Prosím, věřte mi.“

Neodvážil jsem se jí otevřeně sdělit, že mám pocit, že její metoda je nesprávná nebo pro mě nevhodná. Naštěstí jsem svá slova spolkl. Jednoho dne jsem náhle dokázal zahrát vysoké tóny uvolněně a lehce!

Tato náhlá změna mě naplnila radostí. Byl jsem také rád, že jsem dokázal opustit své připoutání a změnu přijmout. Během tohoto procesu jsem si uvědomil, že jsem nedostatečně pracoval na své „víře“. Mistr řekl: „...bez slepé víry ve školy a učitele by studenti nezískali vědomosti,“ (Co je to slepá víra (mi xin)?, Podstata dalšího pokroku).

Když jsem nevěřil své učitelce a nedůvěřoval jí, neznamenalo to, že mám silné ego? Po této zkušenosti jsem dělal vše, co mi doporučila. Neustále jsem si připomínal, abych nebyl netrpělivý a neusiloval o rychlý úspěch. Po úpravě nátisku jsem mohl vysoké tóny hrát snadno. Poté mi zadala obtížnější skladby, z nichž jedna obsahovala vysoké C a D. Také mě nechala cvičit dvojité a trojité staccato podle klasické trumpetové metody ARBAN. Součástí výuky bylo i frázování klasických a populárních melodií z ARBANovy učebnice. Tento kurz obsahuje 150 melodií a učitelka chtěla, abych hrál jednu až dvě skladby týdně. Dosud jsem jich zahrál více než 130.

Nejenže jsem si osvojil různé způsoby práce s hudební frází, ale zlepšilo se i mé čtení z listu a porozumění partiturám. Učila mě také některé náročnější klasické trumpetové koncerty. Měl jsem pocit, jako by mi otevřela široký a nekonečný svět, kde učení nemá hranice. Překvapilo mě, když jsem si uvědomil, že studium hry na trubku je podobné kultivaci. Existuje mnoho teorií a metod, které jsou často opačné než mé původní představy.

Kapela nedávno zavedla systém zkoušek. Vnímal jsem to jako příležitost k hlubšímu pochopení skladeb. Nestačí je jen zahrát – je třeba vyjádřit je tak, jak je skladatel napsal. Dirigentka nám řekla, že máme hrát tak, jako bychom zpívali. Moje učitelka mě často požádala, abych si skladbu nejprve zazpíval, protože tak lze do hry snáze vložit emoce.

Čas se stal velkým problémem. Každý týden mám domácí úkoly. Některé skladby jsou nové a vyžadují mnoho času na procvičování. Tři dny v týdnu pracuji v projektové kanceláři. Kromě toho roznáším noviny nebo pomáhám s dalšími projekty. Každý den také studujeme Fa a děláme cvičení. Čas, který mi zbývá na hru na trubku, je tedy velmi omezený.

Jsem vděčný své manželce, spolupraktikující, která připravuje večeři, abychom mohli hned po jídle studovat Fa a cvičit. Snažím se neztrácet čas – omezil jsem prohlížení internetu, nesleduji televizní programy, nevedu zbytečné rozhovory a vyhýbám se schůzkám, které se mě netýkají.

Závěr

Čas plyne velmi rychle a od našeho odchodu z hory uplynulo již více než 19 let. Před více než deseti lety byla naše učitelka hry na trubku na pozvání dirigentky přijata do pochodové kapely Tian Guo. Mnozí členové trumpetové sekce u ní absolvovali výuku. Seznámila se s pravdou a zhlédla představení Shen Yun. Její příchod rozhodně nebyl náhodný. Muselo jít o uspořádání Mistra. Mistr věděl, že pro hráče na dechové nástroje je bez vedení učitele obtížné dosahovat pokroku, a proto nám přivedl předurčenou osobu, aby nás vyučovala, naše technika se mohla nadále zlepšovat a my tak mohli dosahovat lepších výsledků při záchraně vnímajících bytostí.

Když se ohlížím za více než dvaceti lety své cesty, uvědomuji si, že nás Mistr neustále ochraňoval – jak na hoře, tak po našem odchodu z ní. Jako trumpetista, kterého Mistr osobně vedl a vychovával, se cítím nesmírně šťastný. Děkuji, Mistře, že jste mi tuto kultivační cestu uspořádal. Budu po ní pevně kráčet až do naplnění poslání, které jste mi svěřil.

Děkuji, Mistře. Děkuji, spolupraktikující.

Prosím, laskavě mě opravte, pokud mé pochopení není v souladu s Fa.

(Vybraný příspěvek ke sdílení u příležitosti 20. výročí pochodové kapely Tian Guo)