Co viděla britská praktikující během představení Shen Yun

(Minghui.org) Když Shen Yun uváděl své představení pro rok 2024 ve Spojeném království, spatřila jsem během něj některé výjevy z jiných dimenzí. Ráda bych se o ně podělila, dokud je mám ještě živě v paměti.

Večer 6. ledna 2024 zakončila společnost Shen Yun Era Company (jedna z osmi společností Shen Yun, které současně vystupují po celém světě) své čtvrté představení v New Theatre Oxford čtyřmi děkovnými výstupy. (The Epoch Times)

Během představení vystupovaly z těl diváků různé bytosti, pozvedaly se vzhůru, dosahovaly dovršení a vracely se do svých nebeských domovů. Byly chvíle, kdy z lidí vycházelo ještě více bytostí – obzvláště v druhé polovině programu. Během tanců „The Restaurant“, „Kindness Rewarded“ a „Monk Ji Gong“ (už si přesně nevybavuji, který z nich to byl) jsem viděla, jak vycházejí drobní andílci. Drželi se za ruce, smáli se, tvořili kruhy a vzájemně si pomáhali stoupat vzhůru.

Při jiných tanečních vystoupeních z lidí vystupovaly nejrůznější druhy božských bytostí – bohové a bohyně se jakoby odlepovali z jejich pokožky. Někteří měli křídla, jiní harfy nebo luky. Někteří připomínali řecké bohy, jiní zase čínské. Mnoho bytostí vystupovalo i během zpěvů.

Ve druhé polovině představení bylo takových bytostí znatelně více – a obzvláště od okamžiku, kdy začalo sólo na erhu.

Když někdo z publika nebo personálu způsobil hluk, který narušil soustředění diváků, některé bytosti, které z nich právě vystoupily, ztuhly a odmítaly vystoupat do nebes. Usadily se dotyčnému na rameni a s umíněným výrazem se dívaly dolů. Andílci, kteří v tu chvíli vyšli z jiných diváků, se je pak snažili s námahou pozvednout, nebo je zezadu popostrkovali, aby se přece jen vydaly vzhůru. Pokud rušivý zvuk způsobil praktikující, který tím odvedl hlavní vědomí diváka od představení, tyto bytosti byly ještě podrážděnější a tvrdohlavější.

Byly zmatené – nevěděly, proč vůbec vystoupily z těla – a chovaly se neukázněně, jako děti, které si zrovna prosazují svou. Jiné bytosti, které se chystaly vystoupit, zůstaly zablokované pod kůží daného člověka. Bušily zoufale na povrch a úpěnlivě prosily, aby mohly ven. Jenže dotyčný člověk nebyl soustředěný, nevnímal představení a v tu chvíli se svým vědomím opět vrátil ke světskému uvažování a běžným starostem. Výsledkem bylo, že konkrétní bytosti, které měly v té scéně vystoupit, zůstaly uvězněné – přišly tak o jedinečnou příležitost ke spáse.

Během závěrečné písně vystupovalo z každého diváka ještě více bytostí a stoupaly vzhůru mnohem rychleji. Ve chvíli, kdy zpěvák zazpíval slova „otevírá se nebeská cesta“, rozevřelo se zlaté kolo s mnoha vrstvami, které obklopovalo celé publikum, a z jeho středu vystřelovaly do nebe sloupy zlatého světla. V ten okamžik vystoupily z každého diváka tisíce bytostí, vstoupily do těchto sloupů a vystřelily vzhůru světelnými průchody. Vybíhaly z těl ve velkých skupinách, vyskakovaly s naléhavostí, a aby se dostaly výš co nejrychleji, odrážely se od hlav a ramen lidí, jako by šlo o závod.

Při posledním programu, kdy Buddha otáčel kolo, vystřelovaly miliony bytostí vzhůru rychlostí světla, bez jakýchkoliv překážek – jako kdyby se otevřel neuvěřitelně silný vodní ventil. Bylo téměř nemožné spočítat, kolik bytostí v té chvíli vystupovalo vzhůru. Tato zlatá brána zůstala otevřená až do úplného konce – i během děkovných výstupů – a ještě chvíli po skončení představení přetrvávala.