Příběhy Konfuciova žáka Zigonga (2. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 1. části) V období jara a podzimu lidé považovali za hlavní téma svého života usilování o Tao. Obyčejní lidé i vzdělaní byrokraté pohlíželi na objevování pravdy jako na nejvyšší životní cíl. Ti, kdo se drželi Tao, byli vysoce ceněni, zatímco ti, kdo se od Tao odklonili, byli považováni za ti, co sešli na scestí.

Osvícení ze dvou rozhovorů s Konfuciem

Jednou vzal Konfucius Zigonga (C'-kunga) na návštěvu chrámu předků ve státě Lu. Požádal Zigonga, aby nalil vodu do nádoby zvané 宥卮 (yòu zhī), známé také jako 欹器 (qíqì) - vynález státu Lu pro zavlažování. Když byla tato nádoba plná, nakláněla se, aby voda vytékala.

Zigong do ní nalil vodu. Když byla nádoba prázdná, mírně se naklonila a narovnala se, jakmile v ní bylo určité množství vody. Konfucius řekl Zigongovi, aby do ní naléval vodu i po překročení tohoto bodu. Jakmile voda dosáhla okraje nádoby, náhle se převrátila.

Zigong se cítil zmatený a zeptal se Konfucia, proč se převrátila.

„Všechno na světě upadá, když dosáhne svého krajního rozkvětu,“ vysvětloval Konfucius, „z hlubin neštěstí přichází blaženost; soumrak přichází po západu slunce a měsíc po svém rozpuku ubývá. Proto by se moudrý člověk měl naučit být trochu hloupý a nadaný by se měl naučit být pokorný. Ti, kdo jsou silní a stateční, by se měli naučit mít úctu k druhým, zatímco bohatí a vznešení by měli pochopit zásady prostého a jednoduchého bytí.“

To, co Konfucius řekl, Zigongovi rezonovalo a hluboce si vážil uspořádání svého ctěného učitele.

Konfucius také Zigongovi řekl, že když byl mladý, jednou se zeptal Lao-c, co znamená „slušnost“. Lao-c mu odpověděl, že jen tehdy, když lidé mají v dobrých časech zdrženlivost, mohou žít dlouhý život. Tato slova jsou jednoduchá, ale mají velmi hluboký význam.

Jedno přísloví říká, že „ani chudoba, ani nízký stav nemohou člověka přimět k tomu, aby se odchýlil od zásad“, protože člověk se mohl držet svých mravů, když zatínal zuby v těžkostech. Jiné rčení říká, že „ani bohatství, ani pocty nemohou zkazit“ - což znamená, že člověk musí brát na lehkou váhu touhy a moc. Člověk by měl být dobročinný a šetrný, i když je bohatý a zámožný, a přitom zůstat klidný a pokorný. Takové jsou různé projevy zdrženlivosti, díky nimž budou lidé dlouhodobě šťastní.

Zigong byl nesmírně inteligentní a dychtivý se učit. Po návratu začal přemýšlet o tom, co mu Konfucius řekl. O chvíli později šel znovu požádat o radu svého učitele.

„Co říkáš o člověku, který, ač chudý, nelichotí, a o člověku, který, ač bohatý, není arogantní?“ zeptal se Konfucia.

„Ti, kteří budou konat tak, ač bohatý a dodržuje pravidla slušnosti, se nevyrovnají člověku, který, ač chudý, je spokojený.“ odpověděl Konfucius.

Zigong byl nesmírně šťastný, když slyšel, co mu Konfucius řekl, a cítil, že je zase o krok blíž pravdě.

„Stejně jako to, co je řečeno v Knize poezie: 'Jak řežeš a pak piluješ, jak vyřezáváš a pak leštíš,'„ řekl Zigong svému učiteli s odkazem na to, jak se člověk musí neustále zdokonalovat v sebekultivaci.

Konfucius byl potěšen Zigongovým pochopením a řekl: „S takovým, jako je Ci (Cch') (Zigong), mohu začít mluvit o ódách. Řekl jsem mu jeden bod a on znal jeho správnou posloupnost“.

Propagace dobra a odhalování špatností

Konfucius celý život usiloval o zdrženlivost a návrat ke slušnosti, protože věřil, že svět se vrátí k laskavosti, jakmile lidé začnou dodržovat zdrženlivost a slušnost, a že člověk se nemůže prosadit ve společnosti, aniž by se naučil normám slušnosti.

Zigongova úcta ke konfuciánské morálce a snaha o dokonalý charakter mu daly ušlechtilý charakter s duchovní podstatou. Vždy prosazoval to, co je v lidech dobré, a nikdy neskrýval to, co je morálně špatné.

Zigong předložil mnoho politických návrhů o „slušnosti“ a mnohé z nich se nakonec staly standardem etikety mezi lidmi, a dokonce i mezi státy v průběhu věků. Některé z těchto axiomů jsou známé dodnes, například „Poznávající zná lidi, dobrotivý miluje lidi“ nebo „Nedělej druhým to, co nechceš, aby bylo děláno tobě“.

Zigong také řekl: „Správnost je otázkou života a smrti.“ Slušnost považoval za něco, co úzce souvisí s chodem společnosti.

Po Konfuciově smrti šel vévoda Ai (Aj) z Lu vyjádřit soustrast, ale Zigong ho odmítl: „Když byl můj učitel naživu, nejmenoval jsi ho do významné funkce. Teď, když odešel, proč sem přicházíš? Nejste pokrytecký? Je to v souladu se slušností?“

Zigong byl vskutku přímý státník, který by dodržoval slušnost, i kdyby hovořil s panovníkem, který v tom selhal.

Zigong se také postavil proti krutému zacházení s lidmi ze strany vládců. Pochvalně se vyjádřil o Zichanově (C'-čchanově) laskavé vládě ve státě Zheng (Čeng), která si získala srdce lidu. Zichan působil jako hlavní ministr po mnoho let, a když zemřel na nemoc, „úředníci plakali u dvora, obchodníci ve svých obchodech a zemědělci na polích“.

Věřil, že pokud by ti, kdo jsou u moci, slepě trestali lidi, aniž by je slušně poučili, byl by to krutý čin, jak kdysi řekl jeho učitel Konfucius: „Trestat lidi, aniž bychom je předem poučili, je čin banditů“.

Konfucius také kdysi řekl: „Dobrá vláda musí mít dostatečné zásoby potravin, dostatečnou výzbroj a důvěru lidu“.

„Pokud musíte jednu z těchto tří věcí vypustit, kterou z nich byste měli vynechat jako první?“, zeptal se Zigong.

„Vynechat výzbroj,“ odpověděl Konfucius.

„Když už musíte jednu vypustit, která by to měla být?“ Zigong se znovu zeptal.

„Vypusťte zásoby jídla. Od pradávna platí, že všichni lidé nakonec zemřou, ale bez důvěry lidí se vláda neudrží,“ odpověděl mu učitel.

Říká se, že existují tři druhy lidí, kterými Zigong pohrdal: Za prvé ti, kteří kopírují ostatní, ale myslí si, že jsou chytří; za druhé ti, kteří nejsou pokorní, ale myslí si, že jsou odvážní; a za třetí ti, kteří napadají ostatní a myslí si, že jsou čestní. Dalo by se však říci, že jedním ze Zigongových nedostatků byl nedostatek empatie. Podle Analektů mu Konfucius třikrát připomněl, aby byl více „shovívavý“.

Epilog

Zigong praktikoval konfuciánskou dobročinnost nejen kvůli sebekultivaci, ale také ve prospěch společnosti. Dobře se vyznal v politice i podnikání - spojoval v sobě dobročinnost a moudrost, zásluhy a společenské dobro, výmluvné debaty a mírotvorbu.

Obchodoval mezi státy Cao (Cchao) a Lu, cestoval do různých států a pomáhal mnoha lidem. Stal se také vynikajícím politikem a obchodníkem, který byl známý svými dobrými vlastnostmi, jako je laskavost, důvěryhodnost a moudrost.

Ve 27. roce vlády Kaiyuanu (739 n. l.) za dynastie Tang (Tchang) byl Zigong posmrtně jmenován markýzem Li. Za dynastie Song (Sung), v roce 1009 n. l., mu byly dále uděleny tituly vévoda z Liyangu (Li-jen-ku) a vévoda z Li, který byl v devátém roce vlády Jiajing (Ťia-ťing) za dynastie Ming změněn na „mudrc Duanmu Zi“.

(Konec.)