Dafa změnil mou mámu

(Minghui.org) Od té doby, co si pamatuji, byla moje maminka vždy laskavá a šťastná. Říkala však, že taková nebyla vždycky. Před praktikováním Falun Dafa byla kvůli rodinné dynamice uzavřená a plachá. Když byla nešťastná, držela to v sobě, dokud nedosáhla svého. Pak se přestala ovládat úplně. Neměla dobrý vztah s rodiči ani se sestrami a později nedokázala vycházet ani s otcem a babičkou. Ale díky kultivaci ve Falun Dafa se zcela změnila; stala se šťastnou a radostnou.

Moje máma se stala šťastným člověkem

Moje máma má starší sestru Jing a mladší sestru Meng. Když byla malá, nežila s nejbližší rodinou a prarodiče jí dovolili přestěhovat se domů až na základní škole. Do té doby si obě matčiny sestry vždycky hrály jedna s druhou a často se spojily, aby matku šikanovaly. Protože máma měla jednoduchou mysl a neuměla se dobře vyjadřovat, mlčky trpěla. Kromě toho ji neměla příliš v lásce ani moje babička. Proto se celá rodina mámě často vysmívala a také se na ni často dívala skrz prsty. Kvůli tomu byla jako dítě nešťastná, ale neměla si s kým promluvit, nikdo se jí nezastal.

Moje máma chodila na vysokou školu v jiném městě. Během letních prázdnin se vracela domů, když uviděla babičku, jak jede na kole. Máma na ni instinktivně zavolala, babička se otočila, aby se podívala, a nešťastnou náhodou spadla z kola a odřela si ruce a nohy. Babička a teta Meng z toho celé léto obviňovaly mou mámu, protože se shodly, že to byla moje matka, kdo způsobil babiččin pád. Máma byla velmi smutná a cítila se velmi ukřivděná.

Moje máma začala praktikovat Falun Dafa v roce 1995. Pochopila, že všechno utrpení a nespravedlnost, které zažila, bylo splácením karmy. Pochopila také smysl života. Stala se velmi šťastnou a její zdravotní stav se výrazně zlepšil. Dříve mívala časté bolesti hlavy, ale poté, co začala praktikovat Dafa, se uzdravila.

Jednou v létě jsme s mamkou jely za babičkou. Jely jsme vlakem celý den a noc, abychom se tam dostali. Ale jakmile jsme vstoupily do babiččina domu, teta Jing řekla mé matce: „Jen se podívej, co máš na sobě! Rychle se převlékni! Je to tak ošklivé!“ Během několika následujících dní si pak z mé matky dělali legraci. Moje máma se jen usmívala a nic neříkala. Cítila jsem se velmi rozrušená a zeptala jsem se jí: „Proč jsou takoví?“. Máma se usmála a řekla: „Jsou v pořádku. Možná jsem si na to jen zvykla.“ Moje máma řekla, že když nemůže změnit ostatní lidi, bude se řídit tím, co Mistr žádal od praktikujících:

„Počúvam, však nepočujem nič –
tak srdce moje ťažko vyrušiť.“ (V Tao, Hong Yin)

Vskutku, jaký by mělo smysl se rozčilovat? Jen by si tím uškodila. Ve skutečnosti před praktikováním Dafa moje máma trucovala a ostatní pak říkali, že má divnou povahu.

Poté, co moje máma začala praktikovat Falun Dafa, pochopila, že všechno má svůj důvod. Blízký vztah mezi mými tetami a babičkou byl způsoben jejich předurčenými vztahy. Jejich špatný vztah s mou matkou byl také způsoben předurčeným vztahem. Jakmile se moje máma oprostila od nepříjemností, kterými trpěla od své rodiny, zcela se změnila.

Moje máma se stala odvážnou

Moje máma byla od dětství plachá a vždy se něčeho bála. Když začala pracovat, bála se odejít od rodičů do jiného města. Když však Komunistická strana Číny (KS Číny) začala v roce 1999 Falun Dafa pronásledovat, navzdory nátlaku se vydala s ostatními praktikujícími do Pekingu, aby se odvolala. Když viděla, jak je velký Dafa pomlouván, věděla, že se musí postavit za spravedlnost. Navzdory nejrůznějším obtížím a strachu se statečně vydala apelovat za Dafa.

Po návratu z Pekingu s ní kromě policejní stanice a pracoviště mluvili také prarodiče. Máma mi později řekla: „Je to zvláštní. V porovnání s policejní stanicí a pracovištěm jsem se více bála, že se mnou budou mluvit moji rodiče.“ Ale to nebylo nic překvapivého. Moji prarodiče byli vždycky velmi přísní. Jakmile učinili nějaké rozhodnutí, jejich děti neměly jinou možnost než se jím řídit, nemluvě o tom, že moje máma byla v rodině vždy na nejnižším místě. Když se moje máma poprvé naučila Dafa, prarodiče byli proti a říkali jí, aby Dafa nepraktikovala. To bylo poprvé, kdy odmítla následovat jejich přání.

Tentokrát se jí můj dědeček zeptal, jestli se ještě chystá praktikovat Falun Dafa. Máma bez váhání odpověděla: „Ano!“ Její pevná víra v Dafa ji přiměla znovu se statečně postavit rodičům. To bylo podruhé, kdy se prarodičům nepodařilo ovlivnit matčino rozhodnutí.

Moje máma se stala odpouštějící

Později se prarodiče rozhodli žít s tetou Jing a odjeli do jejího města, aby jí pomohli starat se o dítě. Pak teta Meng odjela do zahraničí, teta Jing se rozvedla a babiččin zdravotní stav se zhoršil. Pokaždé, když byli babička nebo dědeček nemocní a hospitalizovaní, musela moje máma jet do jejich města, aby se o ně postarala. Teta Jing byla příliš zaneprázdněná vyděláváním peněz na podporu studia své dcery v zahraničí a prarodiče si nechtěli najmout chůvu ani se přestěhovat do našeho města.

Ale stále nebyli spokojeni. Aby si matku udrželi ve svém městě, vymýšleli nejrůznější věci. Za prvé, protože jsem právě dokončila vysokou školu, chtěli mě donutit, abych šla pracovat do firmy tety Jing, aby pak moje matka zůstala v domě tety Jing a starala se o mé prarodiče. Když jsme odmítli, babička se na nás rozzlobila a řekla nám spoustu ošklivých věcí, například že nebudu mít budoucnost, když zůstanu ve svém městě a nebudu si moci vydělat víc než 2 000 jüanů měsíčně, a že moji rodiče jsou krátkozrací. Jednou, po těžké operaci, babička mé matce vyhrožovala: „Jestli tady se mnou nezůstaneš, tak už nechci žít!“ Dědeček si s matkou promluvil a požádal ji, aby zůstala. Matka řekla: „Mám svou vlastní rodinu. Mám tam dítě i manžela. Můžeš se tam přestěhovat a žít s námi.“ Nakonec můj dědeček dokonce řekl: „Můžeš se s manželem rozvést!“

Kvůli matčinu odmítnutí přestěhovat se do jejich města byli prarodiče a tety velmi nešťastní. Teta Jing mou matku ignorovala, když na sebe narazily, a teta Meng neodpovídala na matčiny telefonáty. Přestože se máma chodila o prarodiče starat, kdykoli byli nemocní, jejich přístup k naší rodině nebyl nikdy dobrý a z jejich slov často čišela netrpělivost a pohrdání.

O několik let později byla babičce diagnostikována vzácná rakovina a oni se nakonec rozhodli přestěhovat zpět do našeho města. Jejich postoj se však nezměnil. Babička volala tetám a stěžovala si, že se o ni máma nezajímá. Ve skutečnosti máma často brala babičku k lékaři. Starala se také o jejich potraviny a léky a každý večer si s babičkou hodinu povídala. Ale kdykoli máma neudělala něco podle jejího přání, babička se rozčilovala.

Někdy jsem se zlobila a říkala si, proč jsou rodiče takoví. Moje máma toho už tolik dokázala. Proč byli pořád nespokojení a stěžovali si?

Máma viděla, že se zlobím, a připomněla mi Mistrovo učení,

„Samozřejmě, že zatímco se kultivujeme v běžné lidské společnosti, máme ctít své rodiče a chovat se k nim dobře, právě tak jako máme učit a vychovávat své děti. Ve všech situacích musíme být vůči ostatním dobří a laskaví, o členech své rodiny nemluvě. Musíme se ke každému chovat stejně, musíme být dobří ke svým rodičům a dětem a musíme být vždy ohleduplní ke druhým. Pak vaše srdce není sobecké, je srdcem laskavosti a dobroty – a to je soucit.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Máma mi řekla: „Musíme prostě dělat to nejlepší, co umíme. Co říkají ostatní, je jejich volba. Nemusíme se bát, že by nám druzí křivdili. Babička se k nám takhle chová, protože neví, jak být dobrým člověkem. Když myslí na druhé, vždycky se omezí jen na své vlastní myšlenky. Navíc ji nyní trápí nemoc a bojí se, že se o ni děti nebudou starat (v minulosti, když se s tetou Jing dostaly do konfliktu, teta Jing řekla, že se o ně už nechce starat). Neměli bychom jí to vyčítat, ale naopak bychom ji měli litovat.“

Kdyby moje máma nepraktikovala Falun Dafa, tak by se k babičce takto nechovala. Pravděpodobně by už nikdy nekontaktovala své rodiče, natož aby se o ně starala.

Jednou mi máma řekla: „Často jsem se hádala s tvým tátou a tchyní (která trpěla duševní chorobou). Jednou jsem se tak rozzlobila, že jsem jí do pokoje naházela všechno nádobí jedno po druhém.“ Nikdy jsem svou mámu takovou neviděla, protože když jsem se narodila, praktikovala Dafa více než rok a už se úplně změnila.

Je to Dafa, který mé matce neustále připomíná, aby se ke každému chovala podle standardů Dafa: Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Již si nevzpomíná na nespravedlivé zacházení a křivdy, kterými trpěla v minulosti. Je to Dafa, který jí stále více otevírá mysl a odstraňuje veškerou zášť v jejím srdci.