Odstranění iluze mrtvice pomocí spravedlivých myšlenek

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1996 a nyní je mi 80 let. Když jsem 25. prosince 2023 šla do koupelny, abych se umyla před ranním cvičením, moje chůze byla trochu nejistá. Myslela jsem si, že je to proto, že jsem ospalá kvůli brzkému vstávání. Když jsem se vrátila do ložnice, cítila jsem, že něco není v pořádku. Při chůzi jsem nemohla zvednout pravou nohu. Když jsem došla ke dveřím ložnice, pravá noha se nehýbala. Rukama jsem se držela dveří, ale ruce mě neposlouchaly. Posadila jsem se na podlahu a s velkou námahou vylezla na postel. Pak jsem začala sedět se zkříženýma nohama a hodinu jsem prováděla páté cvičení. Když jsem oči otevřela, cítila jsem se zmateně, bylo mi špatně a začala jsem zvracet. Zároveň jsem měla ztuhlý jazyk, srdce mi rychle tlouklo a byla jsem zadýchaná. V tu chvíli jsem věděla, že procházím zkouškou. Bývala jsem zdravotní sestrou a věděla jsem, že to jsou příznaky mrtvice. Ale v tu chvíli jsem si to nepřipouštěla.

Žiji se svou nejstarší dcerou a jejím manželem. Přes den obvykle chodí do práce. Já jsem se starala o domácnost, vodila vnuka do školy a vyzvedávala ho. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu nebylo vhodné zde zůstávat. Zvedla jsem telefon a zavolala své druhé dceři. Bydlí 50 kilometrů daleko (v té době nepracovala). Požádala jsem ji, aby mě vyzvedla a odvezla k nim domů. Můj druhý zeť začal praktikovat Falun Dafa v roce 2020.

Přijela moje druhá dcera s manželem. Můj nejstarší zeť jim řekl: „Přesvědčme naši matku, aby rychle odjela do nemocnice, ať už s tím déle neotálí.“ Řekla jsem: „Není správné, abych šla do nemocnice. Musíte mě poslechnout. Praktikuji Dafa už 28 let, a kdybych tam šla, moje praxe by byla zbytečná. Chci jen věřit v Mistra a Dafa. Vím, co mám dělat. Vím, že si o mě děláte starosti, ale můžete si být jisti, že budu v pořádku.“ Mé srdce bylo klidné a vyrovnané.

Když jsme přijeli k domu mé druhé dcery, po vystoupení z auta mi zeť položil ruku kolem pasu a dcera mě rukou zatahala za pravou nohu (pravou nohou jsem v té době nemohla hýbat). Nakonec jsme se s velkým úsilím dostali do domu. Dcera se zetěm mluvili o tom, že druhý den koupí pomůcky pro pomoc na toaletě a další věci. Řekla jsem jim: „Není kam spěchat. Promluvíme si o tom zítra.“ Druhý den ráno dcera vstala, aby udělala snídani, a já jsem chtěla dělat cvičení Dafa. Přinesla mi velký polštář, o který jsem se mohla opřít, protože se bála, že si nesednu. Nakonec jsem dokončila všech pět sérií cvičení, jediný problém byl, že to bylo trochu namáhavé.

První dva dny jsem cvičila vsedě na posteli. Třetí a čtvrtý den jsem cvičila vsedě na okraji postele; tak byly mé pohyby přesnější. Pátý den jsem cvičení prováděla ve stoje a opírala se o konec postele. Poté jsem se snažila každý den trochu vzdálit od okraje postele, dokud jsem cviky nemohla provádět bez opory.

Když se ohlédnu za celým procesem, první den jsem byla v nesprávném stavu. Od druhého dne jsem se zlepšovala a denně se stále více přibližovala správnému stavu. Věděla jsem, že jsem se rozhodla správně. Mistr mě povzbuzoval.

Odpoledne druhého dne se neobjevily žádné příznaky, jako je nevolnost, zvracení, bušení srdce, dušnost. Požádala jsem dceru, aby mi přinesla trochu těžší stolici. Požádala jsem ji, aby mě pozorovala ze strany, ale aby mi nepomáhala. Tlačila jsem stoličku a pohybovala se po jednom kroku a zdálo se, že je to v pořádku. Pak jsem jí řekla, že není třeba kupovat žádné pomocné zařízení na toaletu, že mohu bez problémů používat toaletu. Pátý den už jsem mohla chodit po místnosti tak, že jsem se přidržovala stěny. Moje situace se každým dnem zlepšovala.

Moje druhá dcera vzala 17. ledna své děti na dovolenou, kterou si objednaly už dlouho dopředu. Vrátila jsem se k nejstarší dceři. To už jsem mohla chodit po obývacím pokoji, aniž bych se čehokoli držela. Dcera se zetěm vstávali každý den brzy a připravili mi oběd, než šli do práce. Večer po návratu domů uvařili večeři; a pomohli dítěti s domácími úkoly. Říkala jsem si: „Jsem kultivující, nemohu se k sobě chovat jako ke staré paní nebo pacientovi, který potřebuje péči. Musím se co nejdříve vrátit do normálního stavu.“ O několik dní později jsem si začala sama vařit.

Toto soužení bylo velmi vážné. Podívala jsem se do svého nitra a pomyslela jsem si: „Co se stalo s mou kultivací? Staré síly ke mně byly tak kruté.“ Když jsem o tom přemýšlela, polil mě studený pot.

Moje nejstarší dcera se loni v květnu stěhovala a já jsem měla plné ruce práce s balením. Poté, co jsme se přestěhovali do nového domu, jsem potřebovala čas, abych věci znovu uspořádala. Měla jsem tolik práce, že jsem nestíhala studovat Fa a dělat cvičení. Později jsem se stala závislou na sledování televize. Vlastně jsem se na televizi nedívala od té doby, co jsem začala praktikovat Dafa. Sousedka ze sousedství mi řekla, že televize v jejím obývacím pokoji je rozbitá. Technik řekl, že zvlhla, protože nebyla dlouho zapnutá (bydlím v prvním patře). Řekla mi, že musím televizi často zapínat, aby nevlhla. Často jsem ji zapínala a vypínala, a tak jsem se stala závislou na televizních seriálech a filmech. Zkrátka, ať už byl důvod jakýkoli, nebyla jsem na sebe přísná a nevědomky jsem se chytila do pasti, kterou nastražily staré síly. Pokaždé, když jsem skončila se sledováním televize, cítila jsem se provinile, ale nedokázala jsem se zbavit připoutanosti. Bylo to jako uvíznout v bažině a nedokázat se z ní dostat. Vím, že kultivace je velmi vážná, ale já jsem si vážnost věci neuvědomovala a jen jsem se tím brodila. Vzpomněla jsem si na všechny nemoci, které jsem měla před kultivací. Mistr je všechny odstranil, přesto jsem zlenivěla a nebyla jsem pilná. Když jsem na to pomyslela, cítila jsem se zdrcená. Proč jsem tak zklamaná? Opravdu jsem cítila, že jsem nesplnila Mistrova očekávání.

Když jsem si to uvědomila, rozhodl jsem se to dohnat. Zdvojnásobila jsem čas strávený studiem Fa a cvičením. Pevně věřím v Mistra a Dafa. Žádná mrtvice neexistuje, je to iluze! K tomuto soužení došlo, protože jsem nebyla pilná v kultivaci, a byla to zkouška, kterou jsem musela projít. S vedením Mistra a Fa jsem přísahala, že touto zkouškou rozhodně projdu. S Mistrovým posilováním se mé tělo rychle zotavilo.

Moje rodina o mě měla v tomto období strach, což je samozřejmě přirozené. Ale zároveň se to pro mě stalo překážkou. V takových chvílích si musíme pevně zachovat spravedlivé myšlenky a kultivovat se na základě Fa. Zvláště u starších praktikujících je možné, že nám byl život prodloužen, abychom se mohli kultivovat. Proto se musíme považovat za kultivující na 100 procent a zcela se rozpustit ve Fa, abychom zkoušku zvládli.

Po prožití tohoto soužení jsem lépe porozuměl Zákonu. Mistr řekl:

„Kultivace je prostě nesmírně namáhavá, je velmi vážná, a jste-li na chvíli nepozorný, můžete klopýtnout a v jediném dni se zničit. Proto vaše myšlenky opravdu musejí být správné.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Staré síly sledují každou myšlenku a každý krok praktikujících dychtivým pohledem. Pokud jen trochu zvolníte, podrazí vám nohy a přivedou vás k pádu. Pokud nemáte pevný základ v kultivaci, můžete upadnout a nebudete schopni vstát a veškeré vaše předchozí úsilí by bylo marné. Proto musím v budoucí kultivaci pilně studovat Fa, protože Fa je zdrojem moudrosti a síly, kterou nám dal Mistr. To, jak studuji Fa, přímo souvisí s tím, zda mohu v kultivaci dosáhnout Dovršení. Měli bychom brát kultivaci vážně, dobře kráčet po cestě, kterou nám Mistr určil, a být kvalifikovanými praktikujícími Dafa.

Tentokrát, když jsem zkoušku složila, jsem z hloubi srdce cítila Mistrův bezmezný soucit a vzácnost Velkého Zákona. Nemám žádnou možnost, jak Mistrovi jeho soucit oplatit. Mohu jen vynaložit větší úsilí, abych splnil své prehistorické sliby a po dosažení dovršení se vrátil domů s Mistrem. Jsem Mistrovi opravdu vděčný.