Vštěpování Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti do srdcí dětí

(Minghui.org) V roce 1988 jsem dokončila vysokou školu s pedagogickým vzděláním a 30 let jsem pracovala jako učitelka na základní škole. Mám to štěstí, že jsem praktikující Falun Dafa. Po očištění pomocí Dafa se cítím nesmírně šťastná. Přísně se řídím principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a tyto principy také vnáším do celého svého vyučování.

Kultivace mi pomohla rozvinout moudrost a jedinečné metody výuky, které studentům umožňují osvojit si dobré učební dovednosti již od útlého věku, což jim přinese užitek na celý život. Rodiče mých studentů vědí, že jsem praktikující Falun Dafa. Všichni souhlasí s mým stylem výuky a rodičům i mým kolegům je zřejmá moje upřímná péče o blaho studentů.

Mám ráda děti, ale předtím, než jsem se kultivovala, jsem nemohla dosáhnout takové úrovně soucitu. Než jsem začala praktikovat, když byli žáci neposlušní, někdy jsem na ně reagovala tvrdě. Od té doby, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se děti staly v mých očích tak vzácnými, stejně jako moje vlastní děti. Jsem opatrná ve své řeči, abych dítěti slovně neublížila. V hodinách si udělám čas na to, abych promluvila o otázkách, kterým žáci špatně rozumí.

Právě Falun Dafa probudil tuto stránku mé povahy, kdy dávám přednost druhým a neubližuji druhým, zejména dětem, protože se ve mně probudil soucit.

Na jiné škole byl žák, kterému se nedařilo, a tak byl přeřazen do mé třídy. Měl špatné studijní předpoklady, byl vzpurný a vzdoroval učitelům. Postupně ho škola přestávala bavit a často chodil za školu. Po jeho nástupu do mé třídy jsem se k němu ani jednou nechovala jinak než k ostatním žákům. Trpělivě jsem ho učila, povzbuzovala a odměňovala. Myslela jsem si, že když toto dítě chodí do školy každý den, mělo by z mého učení něco získat.

Doučovala jsem ho individuálně během přestávky a žák udělal velký pokrok. Jeho rodiče měli radost, když viděli, jak se jejich dítě změnilo. Přinesla jsem mu jako pozornost ovoce a v tomto uvolněném prostředí, bez nátlaku, se pozitivně změnil. Na tváři měl úsměv a jeho studijní výsledky se zlepšily. Byl úspěšně přijat na střední školu.

Byl tu ještě jeden student, jehož rodiče nebyli nablízku. Jeho otec pracoval v jiném městě a matka od něj odešla. Chlapec byl posedlý jistou internetovou stránkou. Zaměřila jsem se na tohoto chlapce. Doučovala jsem ho bez polední přestávky, aby neměl příležitost jít na internet. Dobře jsem se o něj starala. Měl rád hamburgery, takže jsem ho často brávala na jídlo. Během doby, kdy jsem ho učila, na tu internetovou stránku skoro nikdy nezavítal. Jeho rodiče byli velmi vděční.

Byl tam žák druhého ročníku, jehož rodiče pracovali v jiném městě. Starala se o něj babička. Jeho rodiče chtěli, abych se k němu chovala dobře. Dali mi koženou tašku v hodnotě téměř 2000 jüanů. Dvakrát jsem jejich dar odmítla. Řekla jsem: „Nemohu přijímat dary. Nebojte se, o vaše dítě se budu dobře starat.“

Vděčnost mých studentů

Žáci ukončí základní školu a přejdou na střední školu. Naše škola má v jednom areálu základní i střední školu. Jednoho rána, jakmile jsem přišla na hřiště, několik studentů volalo ze všech stran: „Paní učitelko! Paní učitelko!“ Přiběhla velká skupina, obklopila mě, křičela a držela se mě. Jedna malá holčička mi řekla: „Paní učitelko, vy jste jako bohyně.“

Na konci jedné hodiny mě děti obklopily. Když jsem se na ně podívala, v mých očích byly jako malí andílci a všechny byly tak vzácné. Některé se ke mně přitulily a některé se mi snažily sednout na klín.

Na začátku nového pololetí mi jedna žákyně druhého ročníku seděla na klíně, objímala mě a říkala: „Paní učitelko, už dlouho jste mě neobjímala!“

Někdy jsem byla velmi dojatá, když jsem viděla, jak jsou se mnou studenti spokojení. Chovali se ke mně jako ke svým vlastním rodičům.

„Jste nejlepší učitelka“

Ve třídě i v každodenní komunikaci vždy vkládám do toho, co učím, zásady Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti. Jedna z věcí, kterou často říkám svým studentům, zní: „Znalosti jsou velmi důležité, ale být dobrým člověkem je ještě důležitější. Jaký by člověk měl být jako člověk? Člověk by měl odpovídat charakteristice vesmíru: Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti. Tímto způsobem budeš dobrým člověkem.“

Svým studentům také říkám: „Podívejte se na ty dnešní zkorumpované úředníky. Nejsou vzdělaní? Nejsou schopní? Všichni mají znalosti a schopnosti, ale chybí jim morálka. Proto dělají korupční věci. Kdyby se dokázali držet morálky, věděli by, že ty věci neměli dělat.“ Svým studentům a jejich rodičům často říkám: „To, co rozhoduje o osudu lidí, nejsou materiální věci, ale ctnost. Kolik lidí je dnes ctnostných?“

Každou situaci využívám ke vzdělávání svých studentů, a to i prostřednictvím maličkostí. Například když student lže, řeknu mu: „Dítě, nemůžeme lhát, musíme mluvit pravdu.“ Ve třídě napíšu na tabuli „Pravda“, abych děti naučila říkat pravdu a být upřímný. Pokud se dítě k někomu nechová přátelsky, napíšu na tabuli slovo „Soucit“. Když se děti pohádají nebo se dostanou do konfliktu, řeknu jim: „Když je třeba něco vydržet, vydržte to a přejde to. Nebojujte.“

Jednoho dne jsem ve třídě řekla: „Dnes vám dám otázku. V jedné mezinárodní sportovní soutěži se sportovec, který byl v závodě daleko vpředu, omylem zastavil před cílem. Lidé kolem něj křičeli, ale on si myslel, že mu gratulují. Pak ho doběhl běžec, který se umístil na druhém místě.“

Zeptala jsem se dětí: „Co byste dělali, kdybyste byli běžcem na druhém místě?“ Někteří žáci odpověděli: „Rozběhl bych se a překonal ho, a vyhrál bych závod.“ Zeptala jsem se: „Máte ještě nějaké další nápady?“ Jeden chlapec vstal a řekl: „Paní učitelko, já bych mu řekl, že ještě neskončil, že ještě nedoběhl a že musí běžet dál.“ Řekla jsem: „Jsi úžasný! Vyjádřil jsi pravdivost.“ Spolužáci mu zatleskali. Ve třídě vštěpuji žákům tento druh výchovy.

Pravdivost-Soucit-Snášenlivost je charakteristickým rysem vesmíru. Pedagog by měl vést studenty na základě těchto zásad a vštěpovat je svým žákům.

Pod mým vedením si někteří studenti vedou velmi dobře. Jedno dítě mi řeklo: „Paní učitelko, ten a ten mě šikanoval a bil. Já jsem mu to nevyčítal.“ Jiné dítě řeklo: „Paní učitelko, ten a ten mě uhodil. Já nejsem stejný jako on, tak jsem se otočil a odešel.“ Jiné řeklo: „Paní učitelko, ten a ten se ke mně nechová přátelsky a já nejsem jako on, vydržel jsem to.“

Pokud je v chování nebo řeči některého žáka něco špatně, ostatní děti jsou schopny rozlišit dobré od špatného a vzájemně se kontrolují. Pokud někdo lže, některý žák vykřikne: „Paní učitelko, on lže.“ Často se dětí ptám: „Jakými slovy bychom se měli jako lidé řídit?“ Děti volají: „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost.“

Jeden osmiletý chlapec často mluví nesmysly. V očích ostatních učitelů není chytrý a nepatří k dětem, které mají učitelé rádi. Jednoho dne jsem se žáků zeptala: „Kdybyste byli všichni hodní, jak by vás mohl učitel kárat nebo bít?“ Všichni studenti souhlasně přikyvovali. Nikdy dítě nekárám ani nebiju. Jednou po vyučování ke mně přišel chlapec a řekl mi: „Jste nejlepší učitelka!“

Jednou, když jsem dětem vyprávěla o dobrotě Falun Gongu, mi žák páté třídy řekl: „Já se chci také učit Falun Gong.“

„Pojďme na matematiku!“

Rodiče vědí, že praktikuji Falun Dafa, a vědí, že mé metody výuky jsou jedinečné a mohou přinést nečekané výsledky. Nevědí však, že mé vyučovací metody jsou výsledkem osvícení, které mi nabídl Mistr.

Kdykoli vstoupím do třídy, přichází inspirace. V ústních aritmetických soutěžích během pololetí byla třída, kterou jsem učila, dvakrát první ve svém ročníku. V hodinách matematiky ve středních a vyšších ročnících se zaměřuji na kultivaci schopnosti žáků myslet a vyjadřovat se, umožňuji žákům diskutovat o myšlenkách při řešení problémů a nechávám žáky učit se jeden od druhého a mluvit ve skupinách, aby se zlepšila schopnost žáků myslet a vyjadřovat se.

Po určité době tréninku jsou děti schopné vést se samy, když jsem pryč. Jednou jsem do třídy nepřišla, takže třídu vedl zástupce třídy. Dával pokyny svým spolužákům a děti mezi sebou diskutovaly o matematických úlohách. Žáky trénuji z hlediska zvyšování jejich schopností a způsobu myšlení, nejen kvůli získání dobrých známek. Tím, že se zaměřuji na pěstování zájmu žáků o učení, jsou žáci k učení velmi motivováni.

Mluvím velmi jemným tónem. Jeden učitel, který mě slyšel přednášet, mi řekl: „Nikdy jsem vás neslyšel, že byste ve třídě křičela. Musím se od vás učit.“ Vím, že to je síla Soucitu.

Moji studenti milují hodiny matematiky, které vedu. Tyto děti se vzdávají času na hraní, aby se mohly učit matematiku. Když přijdu, volají: „Pojďme na matematiku!“.

Učitelka páté třídy si vyslechla hodinu matematiky, kterou jsem vedla ve třetí třídě, a pak řekla: „Obsah a úroveň vašich hodin matematiky je stejná jako u nás v páté třídě.“ Když se moji žáci dostanou na střední školu, mají jejich učitelé pocit, že je snadné je učit. Jeden učitel matematiky někomu řekl, že by se rád ujal studentů, které jsem učila já. Moji studenti také patří k nejlepším při přijímacích zkouškách na střední školy.

V dnešní společnosti, kde morálka rychle upadá, se vytrácejí opravdové city mezi lidmi. Vztah mezi studenty a učiteli je většinou pouze vztahem výuky a učení, a některé vztahy jsou dokonce velmi napjaté. Díky tomu, že praktikuji Falun Dafa, mohu se svými studenty dosáhnout velkého spojení. Vím, že to není z lidské náklonnosti, ale z něčeho, co přesahuje emoce a city, a to je Soucit.