Soucit rozptýlil desítky let trvající zášť mé rodiny

(Minghui.org) V roce 1981 jsem dostal dopis od svého mladšího bratra z provincie Hebei. Psal: „Náš otec zemřel. Byl velmi rozzlobený na lidi z rodiny naší babičky (z matčiny strany) a ze stresu zemřel. Bylo to proto, že 20 jüanů, které chtěl můj druhý strýc (matčin bratr) dát babičce, se ztratilo. Řekli, že jste to vyřídili a peníze babičce poslali. Babička si myslela, že jste peníze poslali naší rodině. Tak přišla k nám domů a požadovala, aby jí otec peníze dal. Ten to popřel a řekl, že nic takového neexistuje.

„Ale babička způsobila obrovskou scénu, křičela a nadávala na dvoře. Náš otec už byl ve špatném zdravotním stavu. Byl to tichý a čestný člověk, který se nedokázal ozvat a dbal na svou důstojnost. Bál se, že se mu někdo vysměje. Po několika dnech přemítání podlehl depresím a zemřel. Mladší strýc (z matčiny strany) přišel dělat potíže a pak přišly dělat potíže i rodiny nejstaršího strýce a nejstarší tety (příbuzní mé matky). Naši matku to tak rozrušilo, že onemocněla.“

Po přečtení dopisu jsem byl tak rozzlobený a rozrušený, že jsem nemohl dýchat. Můj druhý strýc žil daleko, v Urumqi v autonomní oblasti Xinjiang, a já jsem bydlel v Kashgar v Xinjiangu, 1500 kilometrů daleko. Jak mohly peníze, které chtěl můj druhý strýc dát babičce, souviset se mnou? Prostě jsem to nedokázal pochopit. Celou noc jsem nespal a napsal druhému strýci dopis, ve kterém jsem ho žádal, aby situaci rodině objasnil. Bylo to ještě před dobou mobilních telefonů a pevných linek.

Napsal jsem také dopis svému nejmladšímu strýci, protože babička bydlela u něj doma. Napsal jsem, že s tím nemám nic společného, a doufal jsem, že přestanou dělat problémy. Uplynuly měsíce, ale problém zůstal nevyřešen. Můj mladší bratr řekl, že babička přestala chodit, ale náš nejmladší strýc stále chodil žádat mou matku o peníze. Nejstarší strýc i teta si mysleli, že jsme situace zneužili, a byli velmi rozzlobení. „Co máme dělat?“ zeptal se mě můj mladší bratr.

Co jsem mohl udělat? Neměl jsem tušení. Nedokázal jsem jim to srozumitelně vysvětlit, ani jsem je nedokázal přimět, aby to pochopili. Protože můj druhý strýc nic neřekl, nikdo nemohl nic dělat. Jedinou možností bylo ignorovat je. Koneckonců jsme neudělali nic špatného, takže jsme se neměli čeho bát. A tak studená válka v naší rodině pokračovala ještě mnoho let. Moje matka s nimi také přerušila veškeré kontakty.

Soucit rozpouští zášť

V roce 2017 mi zavolal můj mladší bratr, že naše matka je vážně nemocná, a požádal mě, abych okamžitě přijel domů. Děti mi narychlo zamluvily letenku. Když jsem si balil kufr, připomněl jsem si to: Jsem praktikující Falun Dafa. Mým posláním je zachraňovat lidi. Všechny bytosti sem přišly pro Fa a uplynula desetiletí. Nemohu dovolit, aby jim osobní zášť zabránila v možnosti slyšet pravdu o Falun Dafa.

Po příjezdu jsem se nejprve domluvil s bratrem, že pojedu k babičce domů vyzvednout nejmladšího strýce (babička, nejstarší strýc, druhý strýc a nejstarší teta zemřeli). Nejmladší strýc přijel a naše matka ho mohla naposledy vidět. Po jídle jsem mu vyprávěl o Falun Dafa a pronásledování a pomohl jsem mu vystoupit z organizací Komunistické strany Číny (KS Číny).

I když jsem se s ním setkal, stále ve mně doutnala zášť z doby před desítkami let. Otcova smrt, matčino utrpení, nespravedlivá vina, kterou jsem nesl, a urážky, kterými mě častovali – to vše se mi vrátilo. V tu chvíli jsem si vzpomněl, co řekl Mistr: „Dluhy se musejí splatit.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun) To je princip příčiny a následku. Cokoli dlužíte, musíte splatit, a není na lidech, aby o tom rozhodovali. Pomyslel jsem si, že možná ta nespravedlivá vina, kterou na mě můj druhý strýc uvalil, byla něco, co jsem mu dlužil z minulého života. Možná že babiččino a nejmladšího strýce neúprosné vyžadování splátek od mých rodičů bylo také něco, co jsme jim dlužili. Odpověď se stala jasnější.

V dnešní době není 20 jüanů mnoho peněz, ale tehdy byli zemědělci chudí a utlačovaní. Nesměli dokonce ani chovat kuřata nebo kachny. Pracovali po celý rok, ale mohli si vydělat jen body – nikdy neviděli ani cent. Dvacet jüanů pro ně byla astronomická částka. Není divu, že byli bezohlední, opustili všechny rodinné vazby a zoufale se dožadovali peněz. Když jsem to pochopil, přestal jsem je nenávidět.

Moje matka zemřela o tři dny později. Inspirováni mým mladším strýcem přišli všichni členové babiččiny rodiny. Jednomu po druhém jsem jim vyprávěl o Falun Dafa a pomáhal jim vystoupit z organizací KS Číny. Když jsme spolu seděli, všichni se usmívali. Desítky let trvající stížnosti byly konečně vyřešeny.

Mistr od nás vyžaduje, abychom měli soucit s každým. Vím, že jsem ještě neudělal dost, ale budu se snažit plnit Mistrovy požadavky a kráčet po kultivační cestě, kterou pro mě připravil, dokud nedosáhnu dokonalosti a nevrátím se s Mistrem domů.