​Mistr Li chránil mě i mého manžela

(Minghui.org) 

Když jsem koncem roku 1996 navštívila svého příbuzného, dozvěděla jsem se o Falun Dafa a vzpomněla jsem si na událost z doby, kdy mi bylo 18 let. Chtěla jsem být dobrým člověkem. Můj příbuzný mi řekl, že následováním principů Falun Dafa Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti lze dosáhnout buddhovství. Zaujalo mě to a začala jsem praktikovat, ale neznala jsem žádné další praktikující. Protože jsem byla mladá a neměla jsem žádné nemoci, nezažila jsem žádné výjimečné fyzické reakce.

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) začala v červenci 1999 pronásledovat Dafa, byla v televizi každý den vysílána pomlouvačná propaganda. Věděla jsem, že jsou to lži, protože Falun Dafa takový není. Vysvětlila jsem to rodičům a ti mě utěšovali. Protože jsem praktikovala sama, nevěděla jsem, co mám dělat. Myslela jsem si, že se prostě zaměřím na vydělávání peněz a v praktikování budu pokračovat, až se situace uklidní. Na Falun Dafa jsem nikdy nezapomněla, ale nechala jsem se unášet společností a stal se ze mě obyčejný člověk.

V roce 2006 jsem se přestěhovala do Jižní Koreje, ale nešlo to hladce a byla jsem smutná. Viděla jsem stánky Falun Dafa u stanic metra a v parku. Jednoho dne mi jeden praktikující dal leták, když jsem šla kolem, a já ho přijala, ale nic jsem neřekla. Rozhodla jsem se pokračovat v praxi.

Můj manžel začal podporovat Dafa

V té době jsem se provdala za typického Jihokorejce. Chtěl, abych svůj život soustředila kolem něj, a Falun Dafa ho nezajímal. Nadále jsem mu vyprávěla o Dafa a on pochopil, jak věci řešit podle principů Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti.

Jeho postoj se postupně změnil a začal mou praxi podporovat. Poté se jeho život dramaticky změnil. Jeho práce bývala špinavá a únavná, ale nyní pracuje v dopravě, což je mnohem lepší. Dříve pracoval dlouhé hodiny venku bez ohledu na počasí. Nyní řídí nákladní auto. On i já víme, že to jsou požehnání od Mistra, a jsme za ně velmi vděční.

Přestěhovali jsme se asi před třemi lety. Od jara byl ve vesnici silný zápach, který byl velmi nepříjemný. Zesílil, když pršelo, a špatně se dýchalo.

Všichni moji spolupracovníci v továrně na nábytek si na zápach stěžovali. Já jsem si ničeho nevšimla a zeptala jsem se: „Jaký zápach?“. Všichni se na mě podívali. Najednou jsem nemohla skoro dýchat, jako by se mi zmenšily plíce. Aha, to byl ten silný zápach, o kterém mluvili. Najednou byl vzduch cítit normálně. Cítila jsem se požehnaně, protože jsem si uvědomila, že Mistr kolem mě umístil štít a já nevěděla, že vzduch je tak špatný. Můj manžel byl vděčný, protože jsem si nikdy nestěžovala na špatný zápach.

Mistr nás zachránil před nehodou

Můj manžel pracuje jako řidič velkého nákladního auta, které obvykle převáží 20 tun nákladu. Jednou na začátku zimy napadl slabý sníh a silnice byly namrzlé. Lidé i vozidla byli velmi opatrní. Táhl návěs s krmivem a já jsem byla v nákladním autě s ním. Jeli jsme po silnici z kopce poblíž vjezdu do vesnice. V zatáčce u silnice stál sklad farmáře. Kvůli kluzké vozovce nefungovaly brzdy. Těžký náklaďák se pomalu sunul ke skladu a chystal se do něj narazit. Manželova tvář zbledla.

V tu chvíli jako by velká ruka jemně otočila náklaďák o 90 stupňů. Můj manžel si oddechl a nevěřícně řekl: „Jak se ten náklaďák mohl tak rychle otočit?!“ Věděla jsem, že nás Mistr chrání. Kromě toho, že ochránil mě a mého manžela, zachránil i kamion a skladiště na statku.

Stalo se to před několika lety, ale stále mě to dojímá k slzám, kdykoli si na ten den vzpomenu. Můj manžel je obyčejný člověk. Bezmocně jsem sledovala, jak přijde nehoda, ale nemohla jsem nic dělat. Lidé jsou bezmocní, když čelí katastrofám. Než mě potkal, byl bezmocný. Kdyby se ta nehoda opravdu stala, nedalo by se to vyřešit ani penězi. Lidé, kamion, sklad a možná i rodiny by byly zničeny. Při několika podobných nebezpečích, která se později stala, nás Mistr ochránil a zachránil před nebezpečím.

Bezpečí před zloději

Když jsem byla jednou v noci sama doma, přišli zloději a chtěli mi ukrást slepice a psy. Přijela jsem autem ke kurníku a psí boudě a zapnula dálková světla. Neměla jsem sebemenší strach – místo toho mě obklopila klidná energie. Zloději se už nevrátili.

Jednoho dne, když jsem byla sama doma, přišla skupina lidí. Ukázali na zámek na bráně a řekli: „Myslíte, že tenhle zámek může zabránit zlodějům? Lidé vám mohou ukrást slepice a psy. Nezáleží na tom, jestli jsou vaše dveře zamčené, nebo ne.“

Řekla jsem jim klidně: „Visací zámek tam není proto, aby bránil zlodějům. Má návštěvníkům říct, že tu nikdo není. Pokud si s námi potřebujete o něčem promluvit, pojďte prosím dál.“ Nechápavě se na mě podívali a pak beze slova odešli. Už se nikdy nevrátili.

Když se manžel vrátil domů, vyprávěla jsem mu co se stalo. Řekla jsem: „Nic se nestalo, protože praktikuji Falun Dafa a Mistr Li nás chrání. Když praktikuje jeden člověk, má z toho prospěch celá rodina. Protože jsi můj manžel, Mistr chrání i tebe, jinak by náš život nebyl tak bezpečný a bezproblémový.“ Souhlasně přikývl. Děkuji vám, Mistře!