Čínská Fahui | Dafa mě naučil být nesobeckým člověkem

(Minghui.org) Kultivační praxe po dobu 28 let způsobila v mém životě převratnou změnu. Ze sobeckého, ubohého a panovačného člověka s nízkým sebevědomím jsem se stala někým, kdo je laskavý, sebevědomý a ohleduplný k druhým. To je síla a ctnost Dafa.

Mizerný život

Když mi bylo osm měsíců, objevily se u mě kožní problémy. Po celé hlavě jsem měla boláky, které mě tak svědily, že jsem se neustále škrábala. Kdykoli jsem se poškrábala, vytékala ze mě krev a hnis. Někdy se vřídky zanítily, a když hnis nevytékal, vytvořily se strupy. Toto úporné onemocnění mě trápilo 30 let. Užívala jsem léky, ale nic nezabíralo.

Byly mi tři roky, ale stále jsem neuměla chodit a byla jsem plešatá. Když jsem chodila do školy, jako by mi pokrývka na hlavě bránila vědomostem proniknout do mozku. Ve studiu jsem se trápila. Mezi spolužáky jsem byla neoblíbená a učitelé mě neměli rádi.

V jedenácti letech jsem prodělala meningitidu. Matka u mě musela zůstat několik dní a nocí. Poté jsem sice přežila, ale ve studiu jsem se trápila ještě víc. V době, kdy mi bylo 12 a 13 let, se mi vředy přestaly objevovat na hlavě a přesunuly se na ruce a vytékal z nich hnis. Cestovali jsme přes hory a hledali staršího, renomovaného lékaře, zkoušeli jsme nejrůznější léčbu, ale nic nepomáhalo. Když foukal vítr, slzely mi oči. Trpěla jsem také různými nemocemi včetně hepatitidy, artritidy a těžké anémie. Měla jsem nízké sebevědomí.

Když jsem dospěla, našla jsem si práci v továrně. Ostatní ženy měly světlé, jemné ruce, ale moje byly pokryté boláky. Bála jsem se, že mě nebudou mít rádi, a tak jsem si každý den potají aplikovala léky. Když jsem se vdala, pokračovala jsem v aplikaci léků za zády svého manžela. Dlouhá léta špatného zdraví způsobila, že jsem ztratila sebedůvěru, stala jsem se introvertní a podceňovala jsem se.

Můj manžel byl vzdělaný člověk, který vyrostl na vesnici. Byl chytrý a věděl víc než já. Často dostával dárky. Myslela jsem si, že jsem našla někoho, na koho se mohu spolehnout, ale když bylo našemu synovi pouhých tři a půl roku, tak můj manžel zemřel při autonehodě. Bylo mi 28 let. Manželovo pracoviště se snažilo co nejlépe vyjednávat s viníkem nehody a zaplatilo veškeré lékařské i pohřební výdaje.

Požádala jsem manželovo pracoviště, aby mi umožnilo bydlet v areálu pro zaměstnance, ale odmítli, přestože měli prázdné jednotky. Vloupala jsem se do neobsazených jednotek na manželově pracovišti, vzala syna a tchyni a bydlela tam bez souhlasu. To všechny na pracovišti rozčílilo. Ignorovali mě a nikdo nám nepomohl. Začala jsem být naštvaná a uražená. Často jsem v noci sama hořce plakala.

To jsem byla já, než jsem začala praktikovat Falun Dafa. Můj svět byl temný. Neviděla jsem žádnou naději na život a nevěděla jsem, jak se mám chovat. Byla jsem nerozumná a všechno jsem dělala bez ohledu na druhé. Nebyla jsem vděčná těm, kteří mi pomáhali. Dokonce jsem si myslela: „Neměla bych být tak upřímná. Trpím tolika nemocemi a ostatní mě šikanují. Musím být ještě zlejší! Můj syn je tak malý a já nemám nikoho, na koho bych se mohla spolehnout. Nemohu dovolit, aby mé dítě šikanovali druzí, a měla bych ho naučit, jak se bránit!“ Jednou jsem se pohádala s tchyní. Běžela jsem na švagrovo pracoviště, abych mu vynadala a vylila si zlost.

Když se ohlédnu zpět, kdybych se nestala praktikujícím Dafa a kdyby to takhle pokračovalo, stal by se ze mě šílenec. Můj syn by byl mnou také zničen. Kdybych nezačala praktikovat kultivaci, nepřerušila bych vztahy se svou rodinou a manželovou rodinou. Myslela jsem jen na to, jak jsem ubohá, a přesto mi neposkytli pomoc, na kterou jsem cítila, že mám nárok. Myšlenka na dobré zacházení s druhými mi nikdy nepřišla na mysl. Jak děsivé je pomyšlení na můj tehdejší život.

Mistr mě vytáhl ze špinavé, hluboké propasti

Na začátku roku 1996 se mi bratranec neustále zmiňoval o Falun Dafa a dal mi knihu „Falun Gong“. Každý večer jsem seděla na posteli a četla si ji. Čím více jsem četla, tím více jsem chápala a tím více se mi rozjasňovalo srdce. Otázky, které jsem měla ohledně života, své nemoci a utrpení - najednou jsem pochopila, k čemu jsou! Falun Dafa je tak úžasný! Každý může praktikovat kultivaci bez ohledu na své vzdělání, bohatý nebo chudý. Pokud se člověk opravdu kultivuje, Mistr se o něj postará. Ať se stane cokoli, musím praktikovat kultivaci!

Všechny mé nemoci zmizely poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, včetně kožních problémů, které mě trápily 30 let. Moje kůže se stala hladkou a jemnou. Znovu jsem se narodila. Chovala jsem se podle měřítek Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Stala jsem se veselou a optimistickou.

Moje tchyně trvala na tom, že jsem vzala její boty a vyhodila je. Nehádala jsem se s ní. Místo toho jsem jí koupila nové boty. Její dcera mi později řekla: „Její boty byly pod pohovkou!“ Usmála jsem se a řekla jsem: „Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, tak bych to takhle neřešila!“

Uvědomila jsem si, že jsem udělala chybu, když jsem žila v areálu, který patřil pracovišti mého manžela. Odstěhovala jsem se a žila se svou rodinou.

Když můj manžel zemřel, jeho pracoviště požádalo o dva důchody na jméno mé tchyně a tchána. Peníze byly mně a tchyni vypláceny každý měsíc. Poté, co tchyně zemřela, jsem se obrátila na manželovo pracoviště a požádala je o zastavení vyplácení důchodu. Řekla jsem jim: „Vzhledem k tomu, že moje tchyně i tchán zemřeli, přestaňte mi prosím dávat důchod!“. Navrhli mi, abych ho ještě ten rok přijala a poté ho přestala pobírat. Jejich nabídku jsem odmítla. Zpráva se rozšířila na pracovišti: „Praktikující Falun Dafa si neberou peníze, které jim nepatří!“.

Mám tři bratry, kteří jsou bohatí a mocní. Já jsem jediná, která je chudá a nemá se na koho spolehnout. Poté, co jsem rok žila se svou rodinou, se na mě bratři dívali svrchu, protože jsem byla chudá. Otec na mě neustále tlačil, abych se znovu vdala. Když jsem odmítla, vyhodil mě i mého syna z domu. Protože rodina měla mnoho domů, požádala jsem, zda bych mohla platit nájem a bydlet v jednom z nich. Otec to odmítl. Chovala jsem se podle učení Dafa a nehádala se s ním. Bydlela jsem v ubytovně, kterou mi poskytlo mé pracoviště. Nesměla jsem si s sebou vzít žádný nábytek.

Poté, co jsem odjela do Pekingu apelovat za Dafa, mě pracoviště vyhodilo a já přišla o práci. Přijala jsem různá zaměstnání, jako je chůva, zdravotní sestra a kuchařka. S Mistrovou ochranou, i když byl život těžký, jsem nikdy neměla nedostatek peněz. Ať jsem pracovala kdekoli, chovala jsem se jako kultivující. Nebála jsem se utrpět ztráty. Ve všem jsem se snažila a nikdo nemohl najít žádné pochybení. Než jsem dala výpověď, snažila jsem se svou práci dokončit podle nejvyšších standardů, na rozdíl od jiných, kteří se buď vyhýbali odpovědnosti, nebo zkracovali práci, protože věděli, že s ní končí. Neustále jsem si připomínala, abych lidem ukázala, že Falun Dafa je dobrý. Proto moji zaměstnavatelé neradi viděli, že jsem skončila.

Při vaření jídel pro podniky vyhazovali zaměstnanci zbytky jídla. Často jsem jim říkala, aby jídlem neplýtvali a jak být dobrým člověkem. Šéfová odvedle prostě nechala odtéct zrní s vodou, když ho myla, a já jsem jí laskavě připomněla, že by si člověk měl vážit svých požehnání. Postupem času lidé kolem mě změnili své chování a upřímně mi děkovali: „Ty jsi tak dobrý člověk!“

Přijala jsem práci pečovatelky pro manželku bývalého spolupracovníka mého manžela, která byla ochrnutá. Přestěhovala jsem se tedy zpět do areálu pro rodinu zaměstnanců, který poskytovalo manželovo předchozí pracoviště. Tvrdě jsem pracovala, chovala se k ostatním laskavě a byla na sebe přísná. V té době byly mobilní telefony považovány za drahé a většina lidí se telefonování s nimi vyhýbala. Já jsem však často telefonovala z vlastního telefonu, kdykoli to bylo nutné. Telefon svého zaměstnavatele jsem nepoužívala. Ve volném čase jsem umývala podlahy v celém areálu. Manželův spolupracovník mi řekl: „Lidé říkají, jak jsi špatná, a přitom se zdá, že jsi dobrý člověk!“.

Poté, co jsem nějakou dobu pracovala jako pečovatelka, manželovi bývalí spolupracovníci změnili svůj dojem o mně a uvědomili si, že je to proto, že praktikuji Dafa. Svými činy jsem jim ukázala, že je Falun Dafa skvělý! Také jsem zvrátila špatný vliv způsobený mým nerozumným chováním předtím, než jsem začala praktikovat kultivaci. Šest let poté, co jsem z této práce odešla, mě tato rodina požádala, zda bych neuvažovala o tom, že bych se k nim vrátila pracovat.

Poté, co jsem rok bydlela na ubytovně poskytnuté mým pracovištěm, mi praktikující dovolila zůstat u ní doma, když se musela přestěhovat na jiné místo kvůli práci. Konečně jsme měli se synem vlastní prostor. Prostřednictvím jedné spolupracovnice jsem koupila starou nemovitost. Pro ženu, která vychovává dítě sama, to bylo těžké a lidé nás často šikanovali. Protože jsem nyní byla praktikující Dafa, necítila jsem se už osamělá ani vystrašená. Často jsem byla veselá a k druhým jsem se chovala upřímně, nechovala jsem zášť, když se se mnou špatně zacházelo.

Když jsem se poprvé nastěhovala do starého domu, který jsem koupila, byl mezi mými sousedy učitel muž. Několikrát přišel do mého domu a říkal mi neuctivé věci. Dokonce mě požádal, abych s ním šla v noci sama ven. Řekla jsem mu, jak by se lidé měli chovat, a on mě přestal obtěžovat. Později mi nadával, ale neoplácela jsem mu to. Poté jsem šla navštívit jeho ženu a zeptala se jí: „Udělala jsem něco špatného, čím jsem tvého manžela rozrušila? Proč přišel do mého domu, aby mě ponižoval?“Jeho žena byla překvapená a stále opakovala: „Jak je to možné?

Vždyť tě často chválí a říká, že jsi dobrý člověk!“ Uvědomila jsem si, že pokud se budu držet principů, které učí Dafa, bude mě respektovat i špatný člověk.

V době, kdy můj syn studoval na univerzitě, jsem renovovala svůj dům. Po mé pravici bydlel soused pan Zheng. Když jsem renovovala svůj dům, dělal mi neustále problémy. Nedělala jsem si z toho těžkou hlavu a řekla jsem si, že bych měla nechat věci být. Po přestavbě domu jsem se k panu Zhengovi chovala i nadále laskavě. Dělala jsem věci, které jeho rodině prospívaly. Cítil se za to trapně, jak se ke mně choval.

Od té doby, co jsem se před 28 lety začala kultivovat, bez ohledu na to, jak mě ponižovali nebo se ke mně chovali nespravedlivě, jsem nikdy nic neřekla svému synovi. Vyhýbala jsem se šíření nenávisti a zasévání semínka zla v něm, místo toho jsem se rozhodla vychovávat ho pomocí zásad Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Poctivé chování praktikujících Falun Dafa má pozitivní vliv i na vnímající bytosti. Manželova sestra měla hlubokou zášť vůči své tchyni, protože se k ní rodina chovala špatně. Často jsem jí říkala, jak být dobrým člověkem, a vysvětlovala jsem jí karmické vztahy. Změnila svůj postoj ke své tchyni. Jednoho dne řekla: „Švagrová, ty jsi mě zachránila!“. Odpověděla jsem jí: „To můj Mistr tě zachránil.“

Bratr mého manžela mě také chválil, že si vedu lépe než oni, i když jsem vychovávala dítě sama. Řekla jsem mu: „To proto, že praktikuji Falun Dafa a dostalo se mi požehnání!“ Snažila jsem se ze všech sil pomoci jejich rodině. Když manželé pracovali v jiném městě, poslali ke mně své dítě a já jsem se o něj starala více než rok. Ze svých vlastních peněz jsem platila všechny potřeby dítěte. Odmítla jsem si vzít peníze od švagra, i když mi je nabízel. Nechal mi svou bankovní kartu, ale nikdy jsem ji nepoužila - vrátila jsem mu ji netknutou, když se vrátili domů. Mistr mně a mému synovi dopřál tak skvělé zdraví po celých 28 let a nikdy jsme si nevzali žádnou pilulku ani injekci. Když jsem na tom byla finančně dobře, pomáhala jsem přátelům a příbuzným.

Být dobrou dcerou

Moji rodiče se o sebe po osmdesátce nedokázali postarat. Moji tři bratři se odstěhovali a postavili si vlastní domy, ale nikdo z nich se nenabídl, že by se o seniory postaral. Protože jsem byla už v důchodu, nastěhovala jsem se zpět do domu svých rodičů a převzala jsem těžkou zodpovědnost za péči o ně. Více než rok jsem je krmila, uklízela jejich moč a výkaly a pečlivě a neúnavně se o ně starala. Některé noci jsem vůbec nespala.

Když maminku přijali do nemocnice kvůli těžké nemoci, lékař řekl, že může žít jen dva nebo tři měsíce. S požehnáním Dafa a pod mou pečlivou péčí však zemřela až po více než roce. Moji příbuzní byli svědky toho, jak výjimečný je Dafa a co všechno jsem dělala pro to, aby byli rodiče čistí a dům uklizený. Byli přesvědčeni, že je Dafa dobrý. Moje matka zemřela jako první. Na otcově pohřbu požádal můj bratranec mé bratry, aby pronesli přípitek a pochválili mě za to, jak dobře jsem se starala o své rodiče. Můj nejstarší bratr s velkou úctou řekl, že jsem člověk s vírou!

Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, tak bych se o své rodiče takto nepostarala. Můj otec vždy upřednostňoval syny před dcerami a choval se ke mně nevlídně. Přestože moji bratři byli finančně dobře zajištěni, můj otec říkal: „Každému vnukovi, který půjde na univerzitu, zaplatím celé školné.“ Když dva vnuci a jedna vnučka chodili na univerzitu, otec jim dával každý rok peníze plnými hrstmi.

Když šel na univerzitu můj syn, dal mu jen malý dárek. Dokonce i moji sourozenci navrhovali, aby místo nich dal víc mně, ale on je ignoroval. Matku hlídal ze strachu, aby mi nedala peníze. Když bylo mé dítě na střední škole, zapsala jsem ho na soukromou školu. Otec požádal mého bratra, aby mi v tom zabránil - bál se, že po něm budu chtít peníze. Mě však nikdy nenapadlo žádat někoho o pomoc. U rodičů jsem byla požádána, abych pracovala a jedla jen zbytky jídla. Nesměla jsem se dotknout žádných peněz. Nikdy jsem kvůli špatnému zacházení nedělala rozruch. Jednoduše jsem si připomínala, že mám jednat v souladu s požadavky Dafa.

Být dobrou dcerou v lidském světě je součástí potvrzování Dafa. Objasňování pravdy a záchrana vnímajících bytostí je mým posláním učedníka Dafa a je ještě důležitější. V domě svých rodičů jsem založila studijní skupinu Fa a přesunula jsem tam místo výroby materiálů. Vyrobila jsem spoustu materiálů a dodávala je praktikujícím, aby mohli lidem říkat fakta o pronásledování. Také jsem o Dafa mluvila s lidmi tváří v tvář, kdykoli se naskytla příležitost.

I když se ke mně otec choval špatně, nebránil mi, abych u něj založil studijní skupinu Fa. Čím více lidí přicházelo, tím byl šťastnější. Upřímně ostatním říkal: „Díky Bohu, že mám tuhle dceru!“. Dva dny před svou smrtí v nemocnici můj otec vykřikl: „Falun Dafa je skvělý! Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou skvělé!“. Lékař se ho zeptal: „Co to křičíš? Co se stalo?“ Odpověděl: "Křičel jsem Falun Dafa je skvělý! Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou skvělé!“. Všichni se rozesmáli.

Splácení Mistrovi se spravedlivým myšlením a jednáním

Ve vesnici mé rodiny jsem měla dobrou pověst. Lidé mě chválili a říkali: „Ovdovět v osmadvaceti letech, vychovávat sama dítě, vychovat z něj dobrého člověka a dokonce postavit nový dům, to opravdu není snadné!“ Věděli, že je to proto, že praktikuji Falun Dafa.

V červenci 1999 začal být Dafa v Číně pronásledován a Mistr byl očerňován. Koncem roku 2000 jsem se vydala do Pekingu s dalším praktikujícím, abych apelovala za Dafa. Po návratu domů jsem byla více než tři měsíce vězněna a než jsem byla propuštěna z vězení, dostala jsem pokutu přes 3 000 yuanů. Můj měsíční plat tehdy činil méně než 500 yuanů. V těch prvních letech, kdy jsem byla nejkrutěji pronásledována, se policisté často vloupávali do mého domu. Nikdy jsem nepolevovala v objasňování faktů, rozdávání materiálů, vyvěšování transparentů a tak dále. Projekty Dafa byly zahájeny, aby zachraňovaly lidi, a dokud je to možné, snažím se to dělat co nejlépe.

V roce 2001 jsem doma tiskla materiály. Když si pro ně přišla jedna praktikující, přišel za ní stranický tajemník z jejího pracoviště. Úředník zavolal policii a já byla vyvlečena z domu. Dva pytle materiálů a transparenty byly zabaveny. Byla jsem vyslýchána a pět dní a nocí jsem nesměla spát. Kdykoli jsem zavřela oči, někdo mě udeřil holí a vyhrožoval mi:

„Ubijeme tě k smrti! Spálíme tě petrolejem a pak tě pohřbíme!

Našli jsme u tebe tolik věcí! Ten a ten byl odsouzen na tři roky vězení za držení jednoho letáku! Nedovolíme tvému synovi chodit do školy!“. Pomyslela jsem si v duchu: „Co říkáš, to se nepočítá!“

Zatímco jsem byla nezákonně zadržována, učila jsem odsouzené recitovat Mistrovy básně. Dozorci po mně při cvičení házeli kameny, ale vůbec mě to nerozházelo. Měsíc po zadržení jsem napsala dozorcům dopis, ve kterém jsem jim vysvětlila fakta, a na protest proti pronásledování jsem držela hladovku. Když jsem pět dní a nocí nejedla a nepila, sedm nebo osm lidí mě násilím brutálně krmili, dupali mi na nohy a na břicho, roztahovali mi zuby a tak dále. Vězni v mé cele mi pomohli a požádali dozorce, aby mě propustili. Když viděli, že se chystám zemřít, dovolili mi vrátit se domů.

O měsíc později jsem zjistila, že mě policie sledovala, když jsem se svým synem vyvěšovala na veřejných místech zprávy o Dafa. Můj syn se mě držel za nohu a křičel: „Nesmíte zatýkat mou matku!“. Přesto jsem byla odvedena. Mé dítě se vrátilo domů samo. Byla jsem zadržena ve stejném vězení. Vězni mi řekli: „Naposledy jste byla propuštěna, protože jste držela hladovku. Tentokrát to nepůjde.“ V duchu jsem si řekla: „ To, co říkáte, se nepočítá!“. Pokračovala jsem v opouštění připoutání k životu a smrti, a zahájila hladovku. Po třinácti dnech jsem byla propuštěna.

Při násilném krmení mi jídlo stříkalo na šaty. Když jsem opouštěla vězení, na jídle rostla bílá plíseň.

Když jsem 15. ledna 2003 rozdávala s dalšími praktikujícími materiály na nádraží, byla jsem jediná zatčená. Asi 20 lidí z nádraží mě zadrželo a vyslýchalo celou noc. Odmítla jsem spolupracovat, když si mě chtěli vyfotografovat. Několik lidí mě chytilo za vlasy, aby mě vyfotili. Řekla jsem jim: „Jen si to udělejte, bude to důkaz vašeho zločinu!“ Vyděsili se a přestali fotit. Mistr mi dal moudrost a já jim dokázala vysvětlit fakta. Téměř dvacet zaměstnanců nádraží mě nedokázalo přelstít. Nakonec se mě zeptali: „Vy jste učitelka?“

Za úsvitu mě zavřeli na policejní stanici na nádraží. Vězni zavření ve stejné cele byli vyděšení, když se dozvěděli, že jsem praktikující Falun Dafa: „Slyšeli jsme, že ti, kdo praktikují Falun Dafa, zabíjejí lidi a páchají sebevraždy!“ O půlnoci přišli noví vězni. Přenechala jsem jim vyhřáté místo a přesunula se na studené místo. Stále jsem jim vysvětlovala, co je Falun Gong. Ráno jsem našla příležitost objasnit fakta policistům. O několik dní později jsem byla převezena do vazební věznice ve městě. Pokračovala jsem v hladovce.

Ve čtyřech případech, kdy jsem byla zatčena, jsem byla propuštěna díky svému pevnému přesvědčení v Dafa a díky tomu, že jsem se vzdala života a smrti. Jsem vděčná Mistrovi a děkuji praktikujícím, že mě podporovali spravedlivými myšlenkami.

Jak dozrávám v kultivaci, cesta se stává širší a hladší. Mistr mi toho za těch 28 let dal tolik, že slovy nelze vyjádřit mou vděčnost. Budu Mistra následovat až do konce!

Děkuji Mistrovi a spolupraktikujícím!