(Minghui.org) Jsem člověk, který preferuje samotu. Od dětství jsem byl raději sám, abych se vyhnul všem interakcím, protože jsem nechtěl, aby mě ovládali ostatní. Mým největším přáním bylo schovat se v jeskyni a kultivovat se daleko od světa. Jako dospělý jsem se rozhodl, že se neožením a nebudu mít děti. Jako výjimka mezi svými vrstevníky jsem se ke svým příbuzným a přátelům choval chladně a neměl jsem motivaci spolupracovat s ostatními praktikujícími, ani jim pomáhat. Zpočátku jsem se samolibě domníval, že je to kvůli mému nedostatku „lidských emocí“. Postupem času jsem si uvědomil, že pro žáka Dafa v období nápravy Fa je touha praktikovat sám a odmítání pomáhat ostatním projevem sobectví. Uvědomil jsem si, že nejsem schopen kultivovat soucit.

Při studiu Fa jsem četl slova Mistra:

„Jste-li vždy shovívaví a laskaví k druhým a berete ohled na druhé, ať děláte cokoliv, a kdykoli narazíte na problém, nejprve zvážíte, zda druzí dokáží tuto věc strpět nebo zda to někomu neublíží, pak žádné problémy nenastanou.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Poté, co jsem pochopil tento princip, jsem se v posledních několika letech snažil uplatňovat to, co jsem se naučil, v praxi, abych se stal ohleduplnějším k ostatním. Jak jsem postupně odstraňoval své sobectví, moje energie spravedlnosti se stávala silnější. Setkal jsem se s mnoha obtížnými událostmi, které se snadno vyřešily.

Soucit s pracovníky Úřadu 610

Před dvěma lety jsem objevil nelegálně uloženou restrikci, která mi bránila vycestovat z Číny, a rozhodl jsem se navštívit Úřad 610, abych požádal o její zrušení. Cestou do Úřadu 610 jsem poprvé pocítil skutečný soucit. Chtěl jsem je zachránit spravedlivými myšlenkami a zabránit jim páchat zločiny proti Dafa. Zároveň jsem však měl stále velký strach a zášť vůči nim, takže mé soucitné city vůbec nevydržely.

Během jednání jsem v duchu křičel: „Mistře, pomozte mi!“ Najednou jsem pocítil, že mě obklopuje silné pole spravedlnosti. Bez strachu a zášti, bez obav o život či smrt, jsem se ocitl téměř v božském stavu. Úředníci, kteří se dožadovali, aby mě viděli, se okamžitě schovali a odmítli se se mnou setkat.

Věděl jsem, že mě Mistr posiluje, ale nevěděl jsem, že jsem tohoto stavu mysli dosáhl vlastním kultivačním úsilím. Vrátil jsem se domů deprimovaný a přemýšlel: „Nejsem dobrý v kultivaci, Mistr mě vždy musí chránit. Možná ani nedosáhnu dokonalosti. Nezasloužím si soucit Mistra a očekávání bytostí v mém světě. Pokud opravdu nedosáhnu dokonalosti, ponesu hořké plody svých činů a mocnou ctnost, kterou mi Mistr dal, předám bytostem, aby mohly přežít.“ Jakmile se tato myšlenka zrodila, začal jsem se nekontrolovatelně třást a plakat. Věděl jsem, že ty slzy nejsou moje, ale bytostí, které patřily do mého světa. Kolem mého těla se vznášela nepopsatelně krásná energie a já si uvědomil, že to je pocit soucitu.

Každé další kolo jednání s Úřadem 610 a policisty na policejní stanici bylo zkouškou, zda dokážu odstranit své sobectví a strach a rozvinout soucit. Pokaždé jsem cítil, jak mě Mistr chrání, a díky tomu jsem se mohl bezpečně vrátit domů. S Mistrovým soucitným požehnáním jsem přešel od pocitu nejistoty a nervozity k upřímné touze po jejich spasení. Klíčové bylo, zda se dokážu řídit učením Dafa, zbavit se svého ega a bezvýhradně myslet na druhé.

Během jednání s nimi jsem začal cítit lítost nad těmito policisty. Nevědomky se dopustili zločinů proti Dafa a jejich duše by v budoucnu čelily zničení. Když se moje soucitná stránka plně aktivovala, všiml jsem si, že jejich probuzená stránka se po vyslechnutí mých napomenutí cítila provinile, a okamžitě se obrátili na své nadřízené, aby zrušili nezákonné omezení bránící mi v opuštění země. Pod vlivem soucitu se ke mně chovali zdvořile a upřímně, sdělili mi své upřímné přání přestat se účastnit pronásledování, a dokonce mi vyjádřili soucit.

Ačkoli otázka mého omezení cestování zůstala nevyřešena, mnoho policistů mě poté přestalo pronásledovat. Pokud byli schopni změnit názor a dokonce mi nabídli pomoc, i když se moje situace nezměnila, alespoň tito policisté mohli smazat část hříchů, které na sebe naložili pronásledováním praktikujících Dafa.

Soucit s praktikujícími, kteří zaostali

Studiem Fa jsem si uvědomil, že kromě soustředění se na vlastní zlepšování mám také povinnost pomáhat praktikujícím kolem sebe, kteří uvízli na místě. Když všichni postupujeme společně, můžeme zachránit více bytostí. V průběhu let byla většina koordinátorů v naší oblasti pronásledována k smrti nebo zatčena. Rozptýlení jako volná zrnka písku a zničení pronásledováním, mnoho praktikujících tajně studovalo Fa doma a odmítalo vyjít ven. Mnoho skupin studia Fa bylo také rozpuštěno. Navštívil jsem domovy těchto praktikujících a pozval je, aby se účastnili skupinového studia Fa u mě doma.

Popisoval jsem sílu Dafa a jak jsem se cítil poté, co jsem splnil požadavky Fa a zlepšil se v úrovních, a poté jsem všechny povzbuzoval, aby vystoupili a zachraňovali vnímající bytosti. Ačkoli mé motivy byly dobré, mé pocity zášti, žárlivosti, netrpělivosti a arogance přetrvávaly, takže se mi nepodařilo rozvinout soucit. V důsledku toho brzy vznikly konflikty. Někteří praktikující byli dlouho mimo kultivaci a měli silné připoutání k tomu, aby nebyli kritizováni. Když jsem se dotkl jednoho z dlouhodobých připoutání, jeden praktikující najednou vyskočil a křičel na mě, abych ho nechal na pokoji. Odmítl poslouchat mé rady, odmítl být pilnější a odmítl se vzdát svých lidských připoutání.

Tváří v tvář této reakci jsem se cítil ukřivděný a frustrovaný. I když jsem měl pokušení to vzdát, věděl jsem, že se to projevuje tím, že je ovládán lidskými představami, a že to není upřímné. Neměl jsem se nechat ovlivnit.

Mistr řekl:

„Keď máte nezhody pri spolupráci, je to kvôli ľudským pripútanostiam. To je časťou kultivačného stavu a procesu, a určite to nie je preto, že by niekto naozaj nebol dobrý. Dobrá stránka človeka sa už nedá vidieť, bola oddelená. To, čo vidíte, bude vždy stránka, ktorá ešte nebola skultivovaná. Avšak to neznamená, že by ste nemali mať milosrdné srdce alebo sa na ľudí pozerať skostnateným spôsobom.“ („Čo je učeník Dafa“)

Opustil jsem své ego, odložil jeho slova a podíval se na situaci z pohledu třetí osoby s principy Fa. Poté, co se uklidnil, jsem odpověděl: „Vím, že tato slova nevyšla z tvého skutečného já, a nebudu si je brát k srdci. Ale ať řekneš cokoli, nikdy se tě nevzdám. I kdyby moje šance na úspěch klesla na pouhé 1 %, nevzdám to, protože musíme zachránit nejen sebe, ale také nesčetné množství bytostí ze světa, který zastupujeme. Jsou to naši lidé a také bytosti, o které se stará Mistr. Musíš být pilný, aby přežili.“

Když jsem mluvil, cítil jsem, jak mě obklopuje soucitná energie. Tento praktikující se okamžitě uklidnil, zamyslel se nad svými špatnými skutky a upadl do hlubokého přemýšlení. Následně jsme se navzájem povzbuzovali, abychom si zapamatovali Fa, odložili své obavy a úspěšně vykročili na cestu záchrany vnímajících bytostí. Studiem Fa a diskusemi jsme napravili mnoho lidských chování a konceptů, a tak jsme si navzájem pomáhali zlepšovat se. Postupem času se k naší studijní skupině Fa přidalo více lidí. Ačkoli už nezbývá moc času, budeme pokračovat, jak nejlépe umíme, protože každý z nás nese obrovskou odpovědnost za to, aby splnil očekávání Mistra a vnímajících bytostí.

Soucit s obyčejnými lidmi

Původně jsem začal objasňovat pravdu tváří v tvář, protože nás Mistr požádal, abychom zachraňovali bytosti. Necítil jsem soucit s lidmi, zejména s těmi, kteří i přes moje vysvětlení odmítli vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny). V srdci jsem takové lidi odsuzoval a věřil, že jsou beznadějní a nezaslouží si druhou šanci.

Znám mnoho mladých lidí a velká část z nich jsou přesvědčení ateisté. Poté, co jsem v sobě rozvinul soucitné srdce, mi moje silné spravedlivé myšlenky umožnily přestat se starat o to, jak se budou cítit nebo jak budou reagovat. Mým jediným přáním bylo objasnit fakta a zachránit je. Když měli otázky, Mistr mi dal moudrost, abych jejich pochybnosti vyřešil jednu po druhé. Někteří lidé mi řekli: „Nevím, proč věřím vašim slovům. Mám pocit, jako byste mě přišel zachránit.“ Několik obyčejných lidí se dokonce zeptalo na to, jak začít s kultivací. Pole soucitu může vyvolat změny v obyčejných lidech a usnadnit jejich záchranu.

Mistr řekl:

„Na druhou stranu bytosti, které nebyly napraveny Fa, budou k dělání věcí používat principy starého vesmíru a tyto budou používat k posuzování učedníků Dafa. Budou mít pocit, že je to v pořádku, pouze když dosáhnete měřítek, která uznávají; pouze pak vás nechají postoupit výš bez zasahování; a pouze pak si budou myslet, že jste kvalifikován k tomu, abyste je spasil.“ (Učení Fa u příležitosti 20. výročí)

„A tak mohou učedníci Dafa spasit vnímající bytosti, pouze když zvládnou jít svou cestou správně. A pouze pak, když zachraňujete vnímající bytosti, to můžete zvládnout. Tak těžké to je. Kvůli tomuhle je tak těžké vnímající bytosti spasit.“ (Učení Fa u příležitosti 20. výročí)

Poté, co se moje kultivační úroveň zlepšila, bylo snazší zachránit ty, kteří byli dříve více odolní. Kultivační úroveň praktikujícího má odpovídající účinek při záchraně vnímajících bytostí, a to je důvod, proč nás Mistr povzbuzuje k neustálému zlepšování v kultivaci. To je jediný způsob, jak můžeme zachránit více lidí.

Síla soucitu

Než jsem objevil sílu soucitu, kdykoli jsem se setkal s konflikty nebo pronásledováním, přistupoval jsem k situaci lidským uvažováním, což vedlo k projevům lidských připoutání, jako je bojovnost a zášť. Vštěpená kultura KS Číny mě také vedla k přesvědčení, že jediným způsobem, jak přimět ostatní, aby se přidali na vaši stranu, je přemoci je silou.

Poslední dva roky mi pomohly uvědomit si sílu soucitu. Soucit změnil mnoho mých sobeckých činů a chování a dokonce vyvolal pozitivní změny u lidí v mém okolí tím, že v nich probudil jejich vrozenou laskavost.

Naše cesty kultivace již nejsou osobní povahy, protože se týkají přežití nesčetných vnímajících bytostí. Čím dále postupujeme na našich cestách kultivace, tím těžší jsou naše odpovědnosti. Musíme být přísní a dobře se kultivovat, abychom mohli lépe pomáhat Mistrovi v nápravě Fa a splnit své celoživotní poslání.