Čínská Fahui | Opět vidím

(Minghui.org) Zdravím ctěného Mistra! Zdravím vás, praktikující!

Je mi 62 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Během uplynulých více než dvaceti let kultivace jsem prošla zkouškami a těžkostmi a opakovaně jsem klopýtala. Díky pomoci Mistra a praktikujících jsem držela krok s pokrokem v nápravě Fa.

Jednoho rána v červenci 2024, když jsem otevřela dveře svého podniku, jsem si všimla, že tváře všech lidí vypadají tmavě hnědě. Když jsem se podívala na tabuli, byla tmavě modrá. Ve skutečnosti byla světle modrá. Byla jsem vyděšená.

Před čtyřmi lety mé levé oko vidělo věci tímto způsobem - všechno vypadalo tmavě a rozmazaně. Levým okem jsem nemohla přečíst žádné čínské znaky. Pravým okem jsem stále viděla, takže jsem se o svůj zrak příliš nestarala.

Tentokrát jsem však pravým okem neviděla jasně. Světlo v mém domě bylo slabé a já jsem neviděla, co je uvnitř lednice. Fazole, které jsem vařila, vypadaly šedě, ne zeleně, a já jsem neviděla, jestli v nich nejsou brouci.

Měla jsem potíže vidět dovnitř svého obchodu. Zákazník si chtěl koupit pár bezpečnostních bot, ale našla jsem jen jednu botu a druhou ne. Muž řekl, že se vrátí a boty si vyzvedne, než pro dnešek zavřeme. Musela jsem šátrat po jednotlivých regálech a hledat druhou botu. Byla jsem odhodlaná ji najít. Nebyla jsem nervózní a zachovala jsem si svůj charakter. Uvědomila jsem si, že se to stalo proto, abych zmírnila své odhodlání se kultivovat. Celé odpoledne jsem šmátrala po druhé botě a nakonec jsem ji našla za krabicí pod regálem.

Příležitost ke kultivaci

Můj manžel pracuje v jiném městě. Když přišel domů, vyděsil se, když jsem mu řekla, že se mi zhoršil zrak i na pravém oku. Zeptal se mě, jestli si ho nechci nechat zkontrolovat v nemocnici. Myslela jsem si, že bych se měla řídit tím, co řekl Mistr o kultivaci během trápení, a tak jsem odmítla jít. Napadlo mě však, co budu dělat, když se mi zrak na pravém oku nezlepší.

Řekla jsem to ostatním praktikujícím a požádala je, aby pro mě vysílali spravedlivé myšlenky. Už dříve mi pomohli tím, že mi posílali spravedlivé myšlenky, když jsem měla trápení. Spoléhala jsem na ně a cítila jsem se sebevědomě. Požádali mě, abych se podívala do svého nitra. Večer předtím jsem u jednoho praktikujícího meditovala. Meditovali jsme dvě hodiny. Po čtyřiceti minutách meditace jsem cítila horko a bolest v nohou. Přestala jsem meditovat a lehla si na několik minut na pohovku - potom jsem si ale uvědomila, že to není správné. On meditoval, ale já si lehla. Nebyla jsem uctivá k Mistrovi a Fa, a vstala jsem.

Podívala jsem se dál do svého nitra. Můj syn se před dvěma lety oženil. Pracoval v jiném městě a před několika dny se vrátil domů. Říkal, že by mohl vydělat 100 000 jüanů ročně, ale pokaždé přišel domů s prázdnýma rukama a nikdy nepřinesl žádné dárky. Když jsem mu vynadala, že nekoupil dárek pro dědečka, rozzlobil se a odmítl jíst. Řekla jsem: „Dnes je Den otců a je mou povinností ti to připomenout. Nekoupíš svému tchánovi dárek? Lidé se na nás budou dívat svrchu, když mu dárek nekoupíš. Když nemáš peníze ty, mám je já.“ Výsledkem bylo, že mě druhý den požádal o 10 000 jüanů a řekl, že potřebuje peníze na svůj obchod.

Věřila jsem, že peníze skutečně potřebuje, a tak jsem mu je dala. Přičemž jsem stale měla dluhy z jeho svatby, včetně 20 000 jüanů, které jsem si půjčila od praktikujícího.

Hledala jsem v sobě hlouběji. Rozmazlovala jsem příliš svého syna a on si v důsledku toho udělal karmu? Byla jsem k němu příliš připoutaná? Bála jsem se, že bude trpět tím či oním - každopádně jsem měla spoustu připoutaností.

Když jsem ten večer vysílala spravedlivé myšlenky, vynořily se strach a myšlenková karma. Jistá praktikující řekla, že poškodím pověst Falun Dafa, pokud se můj zrak nezlepší. Navrhla mi, abych podstoupila operaci. Mohla bych dál praktikovat, ale nepoškodila bych Dafa. Dva místní praktikující podstoupili operaci. Stále jsem na ně myslela a nemohla jsem se uklidnit.

Druhý den za mnou přišla praktikující a vysílala ke mně spravedlivé myšlenky. Řekla, že můj příznak je iluze. Poděkovala jsem jí za její nezištnou pomoc. Stále jsem si připomínala, že je to iluze. Přesto se mi v hlavě neustále míhaly myšlenky na ty dva praktikující, kteří podstoupili operaci. Manžel mě požádal, abych šla do nemocnice na vyšetření; odmítla jsem, ale nedokázala jsem se zbavit strachu.

Říkal, že jsem mu v poslední době pořádně nevařila, a tak uvažoval, že se odstěhuje. Byl naštvaný a lehl si do postele. Připomněla jsem si, že si musím udržet svůj charakter. Věděla jsem, že se musím zbavit svého připoutaní k emocím. Nepožádala jsem své děti, aby mi přišly pomoci uvařit pokrmy v den mých narozenin. Všech šest jídel jsem připravila sama.

Důvěřovat Mistrovi

Jednoho dne, když jsem byla v obývacím pokoji, se mi hlavou honily nejrůznější negativní myšlenky. Myslela jsem si: Věřím Mistrovi? Nebyla jsem osvícená a obávala jsem se, že mé pravé oko bude mít stejně špatný zrak jako levé. 

Vzpomněla jsem si na báseň „Pravdivá povaha odhalena“ z knihy PODSTATA DALŠÍHO POKROKU II: 

„Ve zkouškách se odhalí pravá povaha člověka, Dosáhněte Dovršení, staňte se buddhou, taem nebo bohem.“

Ano, Mistrovi věřím na 100 %.

Uklidnila jsem se a rozhodla se, že do nemocnice nepojedu. Moje mysl byla nyní naplněna principy Fa. Moje spravedlivé myšlenky byly posíleny, i když se můj zrak nezlepšil.

Jednoho dne, když jsem seděla v obývacím pokoji, jsem si pomyslela, že mé oči jsou složeny z částeček Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a nezhorší se. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky a potom jsem recitovala Fa.

Když jsem jela s praktikujícím domů na skútru, vadilo mi slunce v očích, a tak jsem si koupila sluneční brýle a nosila je pět dní. Výsledkem bylo, že jsem viděla věci normálně. Poté se můj zrak postupně zlepšoval. Děkuji Vám, Mistře!

Tento článek píši proto, abych potvrdila Zákon. Doufám, že můj příběh pomůže těm praktikujícím, kteří mají podobné zkušenosti a překonají útrapy.