Taiwanská konference Falun Dafa: Vystupuji ze své komfortní zóny a čelím výzvám

(Minghui.org) Zdravím vás, Mistře. Zdravím vás, přátelé praktikující.

Rád bych se s vámi podělil o své kultivační zkušenosti, které se odehrály, když jsem navrhoval kulisy.

Od olejomalby k 3D animaci

Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 2000. Vystudoval jsem výtvarné umění a mým oborem byl střih videa. V roce 2001 jsem se přestěhoval do Spojených států a pracoval na částečný úvazek v čínské čtvrti v New Yorku. Podílel jsem se také na založení televizní stanice New Tang Dynasty v New Yorku.

Měl jsem to štěstí, že jsem v roce 2006 pracoval jako návrhář kulis pro první galavečer čínského nového roku NTD.

Již na začátku příprav na slavnostní představení vedoucí všem sdělil, že doufá, že vytvoří 3D animovaného létajícího koně, který se objeví v kulisách představení.

Moje výtvarné zkušenosti se týkaly hlavně olejomalby, což je 2D umění, a o 3D animaci jsem nevěděl nic. Ačkoli jsem měl možnost se 3D animaci naučit už ve škole, neměl jsem o ni zájem a vyhýbal jsem se jí.

Když jsem vypomáhal v newyorské televizní stanici, jedinou zábavou pro mě byly návštěvy kina. V té době byly velmi populární speciální 3D efekty, které ukazovaly dříve nedosažitelné představy a velkolepé scény. Přesvědčil jsem se tedy, že se začnu učit 3D animaci, a byl jsem odhodlán nevzdat se, dokud to nebudu umět.

Zpočátku jsem měl pocit, že je příliš obtížné se to naučit, a rychle jsem to vzdal. Požadavek nového zaměstnání však znamenal, že se tuto dovednost musím naučit a nemohu se jí vyhnout. Kromě toho jsem učedník Dafa a musím svou práci dělat dobře.

Mistr nám řekl:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel, uvidíte: „Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit hlavu“! (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Nelehká cesta od grafiky k animaci

Byl jsem odhodlaný naučit se 3D animaci a navrhnout létajícího koně včas pro show. Nejprve jsem potřeboval model koně. V té době nebyly 3D zdroje tak bohaté a snadno dostupné jako dnes. Musel jsem se naučit vyřezávat hliněný model koně. Našel jsem si tedy spoustu referenčních obrázků a byl jsem připraven začít se učit sochat.

Měl jsem však zkušenosti pouze s grafikou a sochařinu jsem vůbec neuměl. Zjistil jsem, že to není snadné, a tak jsem četl knihy, které sochařství vyučovaly. Ukázalo se, že tyto techniky vyžadují roky praxe, aby je člověk zvládl. Cítil jsem se sklíčeně, ale nemohl jsem se vzdát, a tak jsem začal sochařství trénovat každý den. Postupem času jsem občas pochyboval o tom, co dělám, a cítil se nesvůj, zároveň jsem však cítil, že se mé sochařství zdánlivě zlepšuje.

Poté, co jsem se naučil základy sochařství, jsem se také musel seznámit s materiály, které budu na koně používat. Práce s materiály byla také velmi složitou součástí, včetně indexu lomu, indexu průhlednosti kůže, speciálního nastavení materiálu pro srst a nastavení textury biologického materiálu. Myslel jsem si, že jsem vstoupil do světa fyziky, plného věcí, kterým se nedokážu přizpůsobit.

V té době mi bylo 35 let, ale obličej jsem měl pokrytý akné a cítil jsem se v depresi. To, s čím jsem se setkal, bylo v naprostém rozporu se světem, který jsem znal. Měl bych pokračovat v cestě vpřed, nebo to mám vzdát a skončit hned?

Naštěstí jsem studoval Fa každý den s ostatními praktikujícími. Pokaždé, když jsme společně četli, cítil jsem se očištěný a povzbuzený a věděl jsem, že mě obtíže nemohou dlouho zdržovat. Pevně jsem věřil, že když budu postupovat vpřed, dosáhnu průlomu. Pokračoval jsem v tom den za dnem. I když jsem cítil, že práce přesahuje mé chápání, pokračoval jsem dál.

Když byl kůň vyroben, myslel jsem, že si mohu trochu odpočinout. Věděl jsem, že musí existovat nějaká technologie, kterou bych mohl použít, aby se kůň pohyboval, ale v té době žádná neexistovala; muselo se to dělat ručně a pro každý snímek se muselo provést nastavení. Před animací jsem musel propojit kosti koně, což znamenalo pochopit, jak jednotlivé kosti koně fungují, nastavit každou kost a propojit ji s hotovou sochou koně a pak kostmi postupně pohybovat tak, aby kůň vypadal, že se hýbe.

Proboha! Byla to medicína nebo nějaká biologická věda? Měl jsem pocit, že se zhroutím. Jak dlouhá byla tahle cesta? V té době muselo několik praktikujících, kteří mi slíbili, že se mnou budou dělat animace, pracovat, aby vyžili nebo uživili své rodiny, takže jsem zůstal jediný. Ale nemohl jsem se vzdát.

Studoval jsem princip fungování jednotlivých kostí koně. Ověřil jsem si spoustu informací a filmů a nakonec jsem byl schopen kosti spojit dohromady. Pak jsem musel začít animovat, ale bylo 24 snímků za vteřinu a já musel dělat pohyby snímek po snímku. Cítil jsem, že animace je obrovský projekt a sám bych to opravdu nezvládl. Potřeboval jsem podporu, ale v okolí nebyl nikdo, kdo by mi pomohl.

Jedinou možností bylo zaplatit si online výuku, protože YouTube byl nový a neobsahoval žádná videa na toto téma. Nebyl tak plodný jako nyní. Fyzika, anatomie a tak dále byly obory, o kterých jsem nic nevěděl, a měl jsem pocit, že už to dál nevydržím. Přesto jsem musel koně animovat snímek po snímku. Každý krok vpřed mi připadal bolestný, osamělý a zoufalý, ale teď jsem nemohl přestat.

Nakonec jsem pokračoval ve studiu Zákona. Moje pesimistická nálada se postupně rozptylovala, a čím víc jsem studoval, tím lépe jsem se cítil. Tímto způsobem jsem nakonec oživil „létajícího koně“.

Ale pozemští koně nemají křídla, takže jsem musel vyrobit obří pár křídel. Opět jsem si vyhledal mnoho obrázků a strukturu křídel, pak jsem je vymodeloval a zpracoval materiál. Krok za krokem jsem nakonec křídla dokončil.

Ačkoli jsem se cítil zaseknutý v bolestivém kruhu, jako bych se točil v kruhu a nevěděl, co mám dělat, moje dovednosti a pochopení úkolů se zlepšily. Cyklus se opakoval stále dokola a já se postupně stával lepším a lepším.

Létající kůň byl konečně dokončen a po dlouhém sledování jsem měl pocit, že je docela dobrý. Myslel jsem si, že to určitě na všechny zapůsobí, a tak jsem si video pustil při taneční zkoušce.

Bohužel všichni v publiku vyprskli smíchy. Nevěděl jsem, co se děje. Jeden choreograf, kterého jsem si vážil, mi řekl: „To není létající kůň, to je létající pes, haha!“

Potom jsem se na to podíval pozorněji a opravdu to vypadalo jako pes. Klamal jsem sám sebe. Animace, kterou jsem vytvořil, se samozřejmě nakonec nepoužila.

Byl jsem velmi smutný. Vložil jsem do projektu tolik úsilí, a přesto to byl naprostý propadák. Cítil jsem se tak sklíčeně, že jsem to chtěl vzdát. Ukázalo se, že jsem byl jen hloupý kluk, který rád sní.

Božská inspirace

Jen několik dní před silvestrovským představením můj otec těžce onemocněl. Na Taiwan jsem však nemohl odjet, protože jsem neměl hotové návrhy kulis, na kterých jsem pracoval. Mám šest sester a ty nemohly pochopit, proč jsem se nevrátil domů, abych otce naposledy viděl. Otec následující den zemřel.

Den před závěrečnou zkouškou jsem potřeboval vytvořit kulisy nebeského království. Neměl jsem představu, jak nebe vypadá, a byl jsem velmi rozrušený z toho, co mám udělat. Byly tři nebo čtyři hodiny ráno a já stále neměl scénu hotovou. V tu chvíli se mi v srdci objevila hluboká bolest. Nejenže jsem měl zlomené srdce, že jsem nemohl spěchat zpátky za otcem, než zemřel, ale také mě trápilo, že jsem byl tak zbytečný. Cítil jsem se bezmocný a zoufalý a brečel jsem a brečel, až jsem vyčerpáním usnul.

Měl jsem živý sen. Vznášel jsem se před svým počítačovým stolem, pomalu stoupal a pak jsem prošel kolem nádherné pětipatrové pagody obklopené pohádkovou mlhou. Prošel jsem vrstvami mraků a uviděl jsem majestátní bránu. Na druhé straně brány bylo mnoho lidí. Nevěděl jsem, co je to za místo. Cítil jsem, že lidé uvnitř jsou milí, hodní a elegantní. Byli úplně jiní než lidé na Zemi. Měl jsem pocit nekonečného míru a laskavosti. Nebyla tam žádná bolest ani starost. Objal mě nepopsatelný pocit.

Objala mě láska, obrovské, nesobecké světlo a energie lásky. Plakal jsem, ale tentokrát jsem plakal pro nekonečný mír a lásku. Když jsem se probudil, tváře mi zbarvily slzy. Okamžitě jsem ten pocit znázornil, jak nejlépe jsem mohl v kulisách.

Později při zkoušce všichni na kulisách rozpoznali Království nebeské. V tu chvíli jsem se cítil povzbuzen tak, jako nikdy předtím. Toto povzbuzení bylo významné, protože jsem pochopil, že nejsem sám. Věděl jsem, že Mistr Li mě tiše utěšuje a pomáhá mi. Cítil jsem se potěšeně, a že vůbec nejsem sám.

Vytrvalost navzdory nepřízni osudu

Po představení toho roku se nikdo nezmínil o létajícím koni ani o 3D animaci, ale nechtěl jsem to vzdát tak brzy. Stále jsem chtěl 3D animaci dělat dobře, protože vytvoření 3D létajícího koně by všechny inspirovalo. Narazil jsem však na problém. Kdybych nadále zůstal v televizní stanici, musel bych pomáhat s výrobou reklam. Nemohl jsem požádat televizní stanici, aby mi dovolila vyvíjet 3D, protože jsem nevěděl, jestli uspěji.

Když jsem odcházel z televize, měl jsem jen malé úspory. Pronajal jsem si sklepní místnost v New Jersey za 200 dolarů měsíčně, což bylo vše, co jsem si mohl dovolit. Při silném dešti se na podlaze hromadila voda a postel měla jen tři nohy, takže jsem ji musel podpírat. Nestěžoval jsem si, měl jsem jednoduchý cíl – vytvořit animovaného létajícího koně na pozadí.

Zdokonalil jsem každou část toho, co jsem dělal předtím, ale byl to jen velmi amatérský rámec. Například tvar koně může být nekonečně krásný. Textura koně, kterou jsem vytvářel, měla být jemná a realistická a animace koně měla být plná nekonečné vitality. Tímto způsobem jsem znovu prověřoval jednotlivé kroky jeden po druhém. Po několika měsících mi však téměř došly peníze.

Požádal jsem o pomoc svou matku na Taiwanu. Naše rodina je chudá a matka mi řekla, že mi zbyly jen peníze z pojištění a že bych mohl dostat něco málo peněz zpět, asi 100 000 taiwanských dolarů (asi 3130 dolarů). Matka peníze poslala a já jsem jí byl velmi vděčný, protože jsem se teď mohl dál zdokonalovat.

Většinu peněz jsem utratil za školné. Moje angličtina je velmi špatná a lituji, že jsem se jí v mládí víc nevěnoval. Také jsem si nepoložil dobré základy v 3D. Jinak by tato práce byla mnohem snazší.

Když jsem se díval na výuková videa, neměl jsem tušení, co se říká. Jen jsem sledoval, kam ukazovala myš ve videu. Někdy jsem ani nerozuměl klávesám Ctrl, Option, Shift a dalším, které bylo třeba stisknout současně. Mohl jsem jen hádat. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil obsah.

Když jsem odcházel z televizní stanice, bylo těžké vysvětlit praktikujícím, co jsem dělal. I když jsem neměl kontakt s ostatními, stále jsem denně studoval jednu přednášku z Zhuan Falunu. Možná jsem nutně nerozuměl významovým konotacím, ale studium Fa mi dodávalo optimismus a povzbuzení.

A tak uběhl téměř rok. Jednoho dne jsem cítil, že je Létající kůň připraven. Snažil jsem se být co nejobjektivnější a říkal jsem si, že už nevypadá jako pes; byl mnohem lepší než předtím ve všech ohledech. Měl jsem pocit, že dál už s ním zajít nemůžu.

Té noci se mi zdálo, že jsem v nízkém místě, ale vysoko nade mnou se vznášel nádherný mrak. Z mraku jsem slyšel silný, hluboký hlas, který zněl, jako by volal mé jméno, ale bál jsem se připustit, že je to pravda. Musel jsem to slyšet špatně, protože jsem si připadal tak nízko, že mě někdo nahoře nemohl volat. Tak jsem sklonil hlavu a předstíral, že to neslyším.

Ale kultivující vedle mě otočil hlavu a řekl: „Hej, to jsi ty, volá tě.“ Nesměle jsem vzhlédl a uviděl jsem zářivé světlo zářící zpoza mraků a pak jsem se probudil.

Druhý den mi zavolal ředitel televizní stanice a požádal mě o podporu výroby kulis s tím, že potřebují talent pro 3D animaci. Jak věděl, že umím animovat? Nikdo sem nepřišel a já jsem nikomu neřekl, že se to učím. Jak se mohla stát taková zázračná věc? Uvědomil jsem si, že to všechno je soucitná milost Stvořitele a že nejsem sám.

Nyní již dvanáct let podporuji výrobu kulis a školím skupinu produkčních pracovníků v animaci obrazů.

Kvůli pandemii jsem se vrátil na Taiwan a podílel se na dvou nově vytvořených projektech. Oba byly náročné, téměř nesplnitelné úkoly, ale už jsem se nebál účasti na takových projektech.

Uvědomil jsem si, že my lidé nemáme mnoho schopností, ale s Mistrem a Zákonem, pokud budeme pilně studovat Zákon, opravovat se a postupovat vpřed, když narazíme na obtíže, uspějeme.

Toto jsou mé kultivační zkušenosti; upozorněte prosím na cokoli, co není v souladu s Fa.

Děkuji vám, Mistře. Děkuji vám, kolegové praktikující.

(Příspěvek na Taiwanské konferenci o sdílení zkušeností s kultivací Falun Dafa 2024)