​Jižní Korea Fahui: Nebezpečná situace mi pomohla podívat se do svého nitra

(Minghui.org) Zdravím vás, ctihodný Mistře! Zdravím vás, milí praktikující!

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 2003. Na své dvacetileté kultivační cestě jsem občas klopýtla, ale díky Mistrovu soucitu a ochraně jsem se dostala až do dnešních dnů. I to nejmenší zlepšení odráží Mistrovu obětavost a péči o mě. Rád bych se podělil o své kultivační zkušenosti.

Moje spojení s Dafa

Narodila jsem se v chudé rolnické rodině. Kulturní revoluce začala, když jsem chodila do třetí třídy. Neměla jsem žádné učebnice, takže bylo těžké se učit. Matka mi často vyprávěla tradiční příběhy a nabádala mě, abych se pilně učila. I když jsme byli chudí, kupovala knihy s tradičními příběhy. Tyto příběhy mě učily, jak slušně žít. Později byly v Číně obnoveny přijímací zkoušky do školy. Byla jsem schopná složit zkoušky, abych se dostala na nižší odbornou školu a stala se učitelkou. Poté jsem studovala pětileté online vzdělávací kurzy a získala bakalářský titul. Vynaložila jsem veškeré úsilí, abych žila spravedlivě a splnila si své sny.

Ale realita byla krutá. Byla jsem diskriminována svými kolegy kvůli svému etnickému původu. Přišla jsem o možnost povýšení, protože jsem neuplatnila vedoucí. Byla jsem naštvaná a cítila jsem, že se mnou jednají nespravedlivě. S manželem jsme byli oba učitelé, ale i s našimi spojenými platy jsme sotva vyžívali. Aby naše dcera měla kvalitní vzdělání, zaplatili jsme velkou sumu peněz a v únoru 1996 jsme se přestěhovali do Jižní Koreje.

Pracovala jsem v korejských restauracích a na staveništích. Tvrdě jsem pracovala a splatila své dluhy. Koupila jsem byt a poslala dceru na univerzitu. Kvůli přepracování se mi zhoršila artritida. Nedokázala jsem chodit po schodech nahoru ani dolů. Trpěla jsem také srdečními problémy, svíral se mi hrudník a měla jsem ztuhlé končetiny. Nemohla jsem pracovat. Když mi jednou začala krvácet z nosu, krvácení se nedalo zastavit. V domnění, že snadno vydělám peníze, jsem se zapojila do pyramidových her, ale přišla jsem o všechny úspory. Stěžovala jsem si na svůj život a na svého manžela. Byla jsem nešťastná.

Cestou na novoroční akci na Kyung Hee University v roce 2003 mi někdo dal leták o Falun Dafa. Okamžitě jsem zavolala kontaktní osobě, protože jsem opravdu chtěla být zdravá.

Několik dní jsem ráno cvičila uvedená cvičení. Hrudník už se mi tak nesvíral a mysl jsem měla jasnou. Cítila jsem se šťastná a chodila jsem lehce. Díky Mistrovu soucitu jsem začal praktikovat Falun Dafa.

Když jsem se jednoho odpoledne v roce 2003 dívala na televizi, viděla jsem, jak se do ní nasává nespočet černých světelných bodů. V té době byl Falun Dafa v Číně tvrdě pronásledován. Vysílala jsem silné spravedlivé myšlenky a černé tečky zmizely.

Viděla jsem mnoho Falunů různých velikostí na videu, které bylo natočeno během festivalu ohňostrojů na řece Han. Viděla jsem také průhledné Faluny, které zaplnily místnost. Když jsem meditovala, cítila jsem se, jako bych seděla uvnitř vaječné skořápky a existovala pouze moje mysl. Někdy jsem viděla, jak tři čínské znaky pro Zhuan Falun září zlatým světlem. Jindy jsem měla pocit, jako bych se vznášela ve vzduchu.

Po tom, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem pochopila smysl života. Zázračná síla Dafa posílila mou důvěru v kultivaci. Byla jsem odhodlaná praktikovat Falun Dafa bez ohledu na to, co se stane. Dřív jsem se každý den trápila, nyní jsem díky Falun Dafa zdravá a optimistická.

Děkuji vám, Mistře!

Hledání v sobě a pevné sebezdokonalování

Mistr nás učí, abychom společně studovali Fa a společně cvičili. Rozhodli jsme se cvičit každé ráno na náměstí Maru před stanicí metra Bucheon. Denně tudy procházejí lidé do zaměstnání a studenti z univerzit. Nedaleký kostel každý den rozdává zdarma snídaně, což přitahuje mnoho lidí. Bylo to skvělé místo, kde jsme mohli Falun Dafa představit veřejnosti. Okolí bylo také domovem mnoha bezdomovců a opilých lidí. Toto cvičební místo se tak stalo nejen místem propagace, ale i výzvou k vlastnímu sebezdokonalování.

Mistr řekl,

„Přemýšleli jste někdy nad faktem, že praktikování kultivace je ta nejlepší forma odpočinku? Získáte takový odpočinek, který spánkem získat nelze.“ (Přednáška na první konferenci v Severní Americe, 1998)

Vstávání brzy ráno pro mě bylo náročné. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych překonala svou představu, že musím mít dostatek spánku. Nastavila jsem si budík, abych se vzbudila včas, a tento problém jsem překonala poměrně snadno.

Přesto jsem necvičila dostatečně svědomitě a ostatní praktikující mě upozornili, že mé pohyby nejsou správné. Kvůli ztuhlému rameni jsem nebyla schopná správně provádět druhé cvičení, i když jsem sledovala Mistrovu ukázku cvičení na videu a snažila se pohyby opravit. Měla jsem obavy, že nebudu schopná naučit nové praktikující správným pohybům.

Jednoho dne jsem šla na náměstí před Cheong Wa Dae, abych si zacvičila s dalšími praktikujícími. Jeden praktikující mi tiše pomohl opravit mé pohyby. Celým tělem se mi rozlil horký proud energie, ramenní svaly se uvolnily a protáhly a mé pohyby se opravily. Uvědomila jsem si, že Mistr viděl mé srdce a poslal mi tohoto praktikujícího na pomoc. Oči se mi zalily slzami.

Přestože v naší oblasti nebylo mnoho praktikujících a bydleli jsme daleko od sebe a měli nabité programy, našli jsme si čas cvičit společně. Někteří kolemjdoucí se zastavili, pozorovali nás a přijali naše letáky. Jiní se k nám připojili a začali napodobovat cvičební pohyby. Někteří nám dokonce poklonou vyjádřili svůj respekt. Protože jsme vždy před cvičením uklidili okolí, našli se lidé, kteří nám s úklidem pomáhali. Jiní nám pomáhali sbalit transparenty a další věci. Když nějaký opilý člověk způsobil potíže, kolemjdoucí ho zastavili. Pokud se objevilo nebezpečí, lidé nás chránili a volali policii. Ve cvičení jsme pokračovali i na Nový rok.

Čelili jsme však i určitým překážkám a naše klidné prostředí bylo narušeno.

Ráno 4. července někdo běžel kolem našeho cvičebního místa a kopl do našeho přehrávače hudby. Za běhu jej dál kopal před sebou. Rozběhla jsem se za ním, ale nezastavil. Běžel dál a pořád kopal do přehrávače. Po několika desítkách metrů přehrávač narazil do sloupu. Když jsem se ho snažila zvednout, mladík silně kopnul i do mě. Spadla jsem dozadu na zem a uhodila se. Pocítila jsem závrať, ale věděla jsem, že se lidé dívají, takže jsem se okamžitě postavila na nohy. Než dorazila policie, mladík zmizel.

Policistovi jsem řekla, že pachatelem byl stejný mladík, který nám před deseti dny vyhrožoval na kole a den předtím zničil náš transparent. Měli jsme svědky, kteří viděli, co udělal.

Později jsem se kvůli bolesti v kyčli a noze nemohla sednout ani se ohnout. Měla jsem silné bolesti na hrudi a nemohla jsem kašlat. Přesto jsem pokračovala v práci, i když s obtížemi. Z pohledu praktikujícího jsem si však uvědomila, že jsem mohla mít s tímto mladíkem karmický vztah a že jsem musela splatit svůj dluh.

Hledala jsem v sobě, abych zjistila, zda jsem neudělala nějaké chyby nebo zda nemám připoutání, které by mohly tuto situaci přivodit. Uvědomila jsem si, že jsem nebyla soustředěná, když jsem četla Fa nebo prováděla cvičení. Nenechala jsem spravedlivé myšlenky proudit ve stanovených časech. Když jsem se dostala do konfliktu s ostatními praktikujícími, kárala jsem je. Byla jsem samolibá, když jsem pomáhala s projekty na šíření povědomí o Falun Dafa.

Nejdůležitější bylo, že jsem si uvědomila, že jsem se neasimilovala k Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a že jsem se nechovala k vnímajícím bytostem soucitně. Na začátku mé praxe Falun Dafa se nás snažila vyrušit jedna křesťanka. Bránila mi pustit hudbu ke cvičení a silně zatřásla jinou praktikující. Později žena uklouzla na mokré cestě a málem upadla. Pocítila jsem tehdy zadostiučinění, protože jsem to vnímala jako karmickou odplatu. Druhá praktikující ji však zachytila, aby nespadla, a upozornila ji, aby byla opatrná. Styděla jsem se a pochopila, jaký rozdíl je v naší kultivaci. Od té doby se snažím k vnímajícím bytostem přistupovat laskavě.

Nedávno přišel na naše cvičební místo mladík a začal nás natáčet. Když jsem ho napomenula, omluvil se. Později nás však několikrát znovu vyrušoval. Hlasitě jsem jej napomenula a poslala pryč. Když se na to dívám zpětně, uvědomuji si, že jsem s ním měla promluvit, aby pochopil, že Falun Dafa je dobrý. Neprojevila jsem soucit ani se nechovala jako praktikující.

Nevím, jaký karmický vztah mě s tímto mladíkem spojoval, ale tato událost mi ukázala, že část mého nitra ještě nebyla asimilována k Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti. Cokoli prožívám, ať už dobré nebo špatné, je součástí uspořádání, které mi má pomoci se zlepšit. Po tomto uvědomění zmizely mé pocity křivdy a nevyrovnanosti.

O týden později se mladík vrátil na naše cvičební místo s další skupinou lidí a obtěžoval nás. Řekl, že nás tam nenechá cvičit. Řekla jsem mu, že Falun Dafa je úžasný, že ho praktikují lidé ve více než 100 zemích světa a že jen Čínská komunistická strana ho pronásleduje. Nechtěl mě poslouchat a začal mi vyhrožovat, že nás zabije, pokud tam budeme dál cvičit.

Nahlásila jsem incident Asociaci Falun Dafa v Soulu. Souhlasili, že na naše místo vyšlou víc praktikujících. Vyslali jsme silné spravedlivé myšlenky, abychom odstranili rušení. Připravili jsme si kameru a rozhodli se zavolat policii, pokud by se něco stalo.

O týden později se mladík vrátil s více než tuctem lidí. Když jeden z mužských praktikujících začal jejich skupinu natáčet, začali dělat problémy. Další praktikující zavolal policii, zatímco ostatní vysílali spravedlivé myšlenky. Mladík ke mně zezadu přistoupil, obtočil mi ruku kolem krku, jako by mě chtěl uškrtit, a pokusil se mě podrazit nohou. Někdo ho však zastavil. Policie dorazila, vyslechla všechny přítomné a mladíka nakonec propustili.

Chtěla jsem zlepšit svůj xinxing a hledat příčinu uvnitř sebe, ale nemohla jsem pochopit, proč k těmto opakovaným vyrušováním dochází a jakých připoutaností se musím vzdát. Měla jsem strach, že se mladík vrátí a znovu nás napadne.

O několik dní později mi zavolala policie a sdělila, že mladík je středoškolák a jeho otec se mi omluvil. Otec řekl, že svého syna potrestá a chce mě osobně vidět, aby se omluvil. Policii jsem řekla, že jeho omluvu přijímám, a požádala je, aby zjistili, proč mladík Falun Dafa tolik nenávidí a zda ho k těmto činům někdo nepodněcoval.

Bolest kyčle zmizela po 15 dnech a bolest na hrudi ustoupila o měsíc později. Mladík se na naše cvičební místo dva měsíce nevrátil. Setkala jsem se s jeho otcem, který mi vysvětlil, že jeho syn trpí ADHD a kvůli lockdownu během covidové pandemie nechodil už tři roky do školy. V současné době je ve středisku pro mládež. Otec, bývalý policista, vyjádřil svou upřímnou lítost.

Přijala jsem omluvný dopis od mladíka i záruční dopis od jeho rodičů a rozhodla jsem se mu odpustit. Odmítla jsem jejich finanční odškodnění a přijala pouze částku na nahrazení transparentu a pokrytí základních lékařských výdajů. Rodiče byli hluboce dojatí. Využila jsem této příležitosti, abych jim pověděla o Falun Dafa, darovala jim papírový lotosový květ a výtisk knihy Zhuan Falun a popřála jim krásnou budoucnost.

Po těchto událostech jsem si uvědomila, že pokud chci být opravdovou praktikující, kterou obdivují i Nebesa, musím být odvážná a velmi tolerantní. Po tomto incidentu začalo na naše cvičební místo denně přicházet více praktikujících, aby se zapojili do cvičení. Navzájem si pomáháme a učíme se jeden od druhého. Pevně kultivujeme sami sebe.

(Předneseno na Fa konferenci v Jižní Koreji v roce 2024)