Myšlenky po nastudování nejnovějšího článku Mistra Li: „Naše praxe a pojem „náboženství“

(Minghui.org) Po přečtení Mistrova nového článku Naše praxe a pojem „náboženství“ jsem na internetu hledal anglickou definici termínu ‚náboženství‘. Zjistil jsem, že toto slovo pochází z francouzštiny nebo latiny a označuje „závazek, pouto, úctu“ a život pod mnišskými sliby. Tyto definice jsem pochopil tak, že následování určitého náboženství vyžaduje žít život podle jeho učení.

Jako praktikující Falun Gongu žijeme svůj život podle zásad Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a respektujeme našeho Mistra a jeho učení Velkého zákona (Dafa). Naše duchovní praxe se tedy svým způsobem shoduje s nejstarší definicí pojmu náboženství. Rozdíl je v tom, že nemáme náboženské organizace, církve ani chrámy a kultivujeme se v každodenní společnosti. Naše duchovní cesta se řídí heslem „Velká cesta nemá formu“.

Jak tedy vznikl výraz „zong jiao“ (náboženství) v čínštině? Na samém počátku, ve starověké Číně, se jím označovala určitá forma klanového právního systému (založeného na synovské poslušnosti a věrnosti) pro morální vedení. Podle wikipedie byl výraz „zong jiao“ přeložen jako „náboženství“ ve smlouvě mezi Japonskem a Německem v 19. století a jeho používání se později rozšířilo po celé Číně.

S transformací západních náboženství (a také některých východních náboženství) se konotace náboženské praxe omezila a tendence lidí zaměřit se na formy, protokoly a rituály se stala způsobem života společnosti. Když se mluvilo o náboženství, lidé si představovali kostely, chrámy, formy uctívání, modlitby, zpívání, stávali se mnichy, a další obřadní formy. Vzhledem k dramatickým změnám, k nimž došlo v moderních náboženstvích, a propagaci ateismu Komunistickou stranou Číny mezi svými občany nabylo slovo „náboženství“ v Číně v myslích lidí spíše negativního významu.

Někteří lidé mohou Falun Gong vnímat jako náboženství, ale jako kultivující všichni chápeme, že naše praxe je kultivace mysli a těla založená na univerzálních principech Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti. Co nejvíce se přizpůsobujeme každodennímu životu a zároveň se kultivujeme. Nestáváme se mnichy ani mniškami, nežijeme v chrámech ani klášterech a soustředíme se na kultivaci svého srdce a morálního charakteru. Celá společnost, včetně našeho rodinného prostředí a pracovišť, je naším působištěm a taková kultivace nám umožňuje v co největší míře plnit naše historické poslání.