(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v dubnu roku 1998. Předtím jsem měla velmi špatné zdraví a měla jsem také špatnou povahu. Přestože jsem nemohla vykonávat mnoho zemědělských prací, když jsem se zapletla do sporu, byla jsem jako bojovník na bitevním poli a nikoho jsem se nebála. Byla jsem známá jako nebojácná žena nejen ve své vesnici, ale i v okolních vesnicích.

S manželem jsem se hádala každý den a jednou jsem mu nadávala a křičela na něj až do 2 hodin ráno. Když jsem se unavila, odpočinula jsem si a pak jsem s načerpanou energií pokračovala. Pokud manžel usnul, tahala jsem ho za ucho a křičela: „Poslouchej! Teď proklínám tvou matku!“. Nevěnoval mi pozornost a prostě zase usnul. Pokračovala jsem i v proklínání jeho rodiny, dokud jsem se nevyčerpala, a teprve pak si šla lehnout.

Můj tchán zemřel mladý, a tak tchyně věnovala veškerou svou lásku synovi a vkládala do něj velké naděje. Po svatbě si myslela, že svou zodpovědnost vůči synovi splnila, ale když zjistila, jak mizerný život její syn vede, zlomilo jí to srdce.

Jednou mi tchyně řekla: „Někteří lidé mohou mít špatnou povahu, ale jsou dobří v zemědělských pracích; jiní nemusí být dobří v zemědělských pracích, ale mají dobrou povahu, ty však nejsi dobrá ani v jednom.“ Odpověděla jsem: „No a co? Co to má s tebou společného?!“ Tchyně zmlkla a odešla.

Jednoho dne mi manžel řekl: „Slyšel jsem, že lidé praktikující Falun Dafa mají nejen dobré zdraví, ale také dobrou povahu. Neoplácejí, když je někdo udeří, a neodmlouvají, když jim někdo nadává. Měla bys jít a učit se Falun Dafa také.“

„Ne, to neudělám. Mluví jako blázni – neoplácejí, když je někdo udeří, a nereagují, když jim někdo nadává.“ Řekla jsem mu to pohrdavým tónem.

Můj manžel požádal jednu praktikující, aby mě povzbudila k praktikování Falun Dafa, a já se po několika pokusech cítila trapně, že stále říkám ne, a tak jsem se šla připojit k jejich skupinovému studiu Fa.

Seděla jsem tam a poslouchala, jak čtou knihu Zhuan Falun, ale neměla jsem tušení, o čem čtou. Pak jsem je sledovala a učila se cvičební pohyby. V jednu chvíli jsem měla pocit, že lapám po dechu. Řekli mi: „Mistr Li Hongzhi se o tebe teď stará.“

Nevěřila jsem tomu a řekla jsem: „Jaký Mistr? Nikoho nevidím.“

Jeden z praktikujících mi ukázal na Mistrův portrét a řekl: „To je Mistr.“

„To je portrét, ne Mistr,“ nesouhlasila jsem, protože moje mysl byla plná kultury Komunistické strany Číny, bludů ateismu a bojovného ducha.

Do studijní skupiny Fa jsem se už nevrátila, protože jsem vůbec nevěřila tomu, co dělají. Asi o tři týdny později se však u mě objevily příznaky těžké infekce močových cest. Nikdy v životě jsem nezažila tak nesnesitelnou bolest a žádné léky ani domácí prostředky nezabíraly. Byla jsem v beznadějné situaci.

O několik dní později jsem se náhodou zastavila u oné praktikující. Řekla mi: „ Máš dobrou spřízněnost s Dafa, a když ses poprvé naučila cvičení, Mistr už začal čistit tvé tělo. Pojď s námi dnes večer cvičit. Budeš v pořádku.“

Odpověděla jsem: „Dobře, pokud se mohu vyléčit, budu věřit ve Falun Dafa a budu mu věřit nadosmrti.“

Ten večer jsem šla do studijní skupiny Fa a sedla jsem si ke dveřím, protože jsem si myslela, že tak bude pro mě snazší spěchat na toaletu. K mému velkému překvapení jsem celý večer nepotřebovala na toaletu a příznaky infekce močových cest zázračně zmizely!

Čtyři nebo pět dní poté se však příznaky objevily znovu a musela jsem chodit na toaletu často. Pomyslela jsem si: „Teď už vím, že to není nemoc, ale proces snižování mé karmy. Mistře, pomozte mi prosím snížit mou karmu. Nebudu brát žádné léky, i kdybych měla chodit na záchod celou noc.“ Překvapilo mě, že s touto myšlenkou příznaky téměř okamžitě zmizely.

Jednou zase Mistr čistil mé tělo. Celé dny jsem měla průjem, aniž bych něco jedla, ale cítila jsem se dobře. Čtvrtý den mi manžel řekl, abych s ním šla pracovat na pole, a tchyně jeho návrh zopakovala. Rozzlobila jsem se a řekla jsem: „Ve staré Číně úředníci neposílali nemocné lidi na pochůzky, ale teď mi říkáš, abych pracovala na poli. V žádném případě!“

Po jejich odchodu jsem začala pociťovat strašnou fyzickou nepohodu. Zeptala jsem se Mistra: „Mistře, proč jsem se cítila tak mizerně, když manžel a tchyně odešli do práce?“ Mistr mi něco naznačil a před očima se mi objevil čínský znak „nemoc“. Uvědomila jsem si, že to, co prožívám, není „nemoc“, ale očista mého těla. Pak jsem se cítila dobře, vzala jsem zemědělské nářadí a šla na pole.

Cestou jsem se cítila velmi lehká, jako bych se trochu vznášela. Když jsem došla na pole, začala jsem hned pracovat, a čím více jsem pracovala, tím více energie jsem cítila.

Manžel i tchyně byli velmi šťastní a s úsměvem mi říkali: „Není kam spěchat. Jen se uklidni.“

Od toho dne jsem se začala v Dafa kultivovat s pevným odhodláním a nad principy Falun Dafa jsem jen žasla. Nic nemůže způsobit, že by moje víra v Mistra Li a Dafa ochabla.

Jednou mi můj manžel, kterého jsem v minulosti vždycky šikanovala, začal bezdůvodně nadávat. Urážel také mého otce. Myslela jsem si, že bych měla prostě pokračovat ve svém dni a chovat se dobře. Nějakou dobu jsem svůj vztek zadržovala tak, že jsem zatínala zuby a kousala se do rtů, až jsem měla pocit, že mi každou chvíli prasknou plíce. Když už to bylo příliš těžké vydržet, požádala jsem Mistra o pomoc.

Snažila jsem se myslet pozitivně, když jsem šla na dvůr načerpat vodu ze studny. Najednou jsem se v srdci cítila velmi šťastná. Byl to tak nádherný pocit, který se nedá popsat. Pomyslela jsem si: Jak krásný je to pocit, když naslouchám Mistrovi a snažím se žít tak, abych byla snášenlivá.

Od té doby mám neustále úsměv na tváři a nikdy se necítím unavená bez ohledu na to, kolik práce na farmě dělám. Když vidím, jak velké změny ve mně nastaly, moje tchyně často říká lidem ve vesnici: „Když snacha není dobrá, stačí jí říct, aby praktikovala Falun Dafa, a pak se změní k lepšímu.“

Samozřejmě jsou také chvíle, kdy se nechovám v souladu s Fa.

Někdy, když se málem přestanu ovládat, na mě tchyně ukáže prstem a připomene mi, že jsem praktikující Falun Dafa. Hned si uvědomím, že se mýlím. Musím být laskavá, tolerantní a vždy myslet především na druhé. Při takových příležitostech řeknu tchyni: „Mami, děkuji ti, že jsi mi to připomněla.“ Pak obě vyprskneme smíchy.

Falun Dafa je tak úžasný! Vždy se budu chovat podle Mistrova učení.