Identifikace a odstranění mého sobectví

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 1996. Poté, co jsem dočetl Zhuan Falun, všechny mé otázky týkající se života byly zodpovězeny.

Ostatní praktikující mi navrhli, abych se stal dobrovolným asistentem, a tak jsem to udělal. Každé ráno jsem přinesl hudební přehrávač a banner s informacemi o Falun Dafa a vedl jsem všechny k provádění cvičení. Aby se o Falun Dafa dozvědělo více lidí, cvičili jsme cvičení poblíž silnice. Projíždějící auta a lidé nás mohli vidět a přečíst si náš banner.

Jakmile začala hrát hudba při cvičení, cítil jsem, že mě obklopuje energetické pole, a bylo to nádherné. Neslyšel jsem hluk projíždějících vozidel. Ostatní praktikující i já jsme si vážili této příležitosti provádět cvičení společně.

Ukázal jsem nově příchozím, jak cvičení provádět. Zpočátku jsem byl velmi šťastný, ale jak lidí přibývalo, měl jsem na cvičení se skupinou málo času.

Kdyby tato situace pokračovala, nebránilo by to mému cvičení? Cítil jsem se znepokojený. Když jsem viděl, že látka, která mě znepokojovala, je hmota černé hmoty, uklidnil jsem se. Nebyl jsem „znepokojený“, místo toho to byla ta látka - sobectví, které se bálo, že bude odstraněno. Pomyslel jsem si: „Dobrá, budu lidem každý den ukazovat cvičení a trápit sobectví k smrti!“

Ukazoval jsem lidem dál cvičení a ten znepokojivý pocit postupně zmizel. Mé srdce se uklidnilo. Jeden praktikující mi navrhl, abych požádal ostatní praktikující, aby se ve výuce cvičení střídali. Díky této příhodě jsem povrchně pochopil „sobectví“.

Uvědomění si své sobecké povahy

Skutečně jsem si uvědomil „sobectví“ 2. října 2000, když jsem jel do Pekingu potvrdit Fa.

Rozhodl jsem se jít na sousedící prostor u náměstí Nebeského klidu, abych tam cvičil a říkal lidem, jak je Falun Dafa dobrý. Došel jsem do středu prostoru, postavil se čelem k náměstí a připravil se na druhé cvičení. Nicméně mé ruce byly tak těžké, jako dvě hory, a nemohl jsem je zvednout. Stál jsem tam dvě hodiny. Všiml jsem si, že na mě neustále zírají nějací ozbrojení policisté. Nakonec jsem prostor opustil a zničený se vrátil do hotelu.

Byl jsem sklíčený a přemýšlel jsem: „Tentokrát jsi propásl šanci pozvednout svou říši osvícení! Další šance už nebudou! Nebudeš schopen dosáhnout osvícení!“

Tyto myšlenky mě tížily jako obrovská hora a já jsem se pod touto „horou“ potácel dál v krajním zoufalství. Pak jsem si pomyslel: „ Takto nás přece Mistr neučil!“. Tato myšlenka mě probudila: „Ano! Mistr nás neučil tímto způsobem!“ A já jsem se probudil. Okamžitě jsem pochopil a uviděl jsem svou připoutanost k sobectví.

Přijel jsem do Pekingu v naději, že pronesu slovo, abych podpořil spravedlnost pro Velký Zákon a očistil Mistrovo jméno. Nemyslel jsem na své vlastní osvícení (dovršení) a na to, zda ho mohu dosáhnout.

Myšlenka, že chci dosáhnout dovršení, je sobecká myšlenka, a ne moje. V tu chvíli jsem pochopil, že všechno, co jsem v minulosti dělal a o čem jsem si myslel, že dělám pro podporu Dafa, jsem ve skutečnosti dělal ze sobectví. Začal jsem věnovat pozornost tomu, abych tuto připoutanost odstranil.

Zbavení se sobectví

Brzy jsem se vrátil do Pekingu, abych potvrdil Dafa. Tentokrát jsem byl zatčen a odvezen do vazební věznice. Pronásledování jsem se bránil, takže jsem byl přivázán ke dveřím a nemohl jsem se hýbat. Měl jsem nesnesitelné bolesti, zejména v dolní části zad. Vedoucí cely ke mně přistoupil a řekl: „Falun se točí!“ Okamžitě jsem pochopil, že moje bolest je způsobena roztočením Falunu, protože mi čistí tělo. Pochopil jsem, že možná trpím za vnímající bytosti, které tam jsou!

Jakmile mě tato myšlenka napadla, naplnila mě radost. Bolest náhle zmizela a já se cítil, jako bych se vznášel na obláčku. To bylo poprvé, co jsem pocítil nádhernou sféru toho, že nemám žádné sobectví! Strážný mě rozvázal a já byl osvobozen. Cítil jsem Mistrovu laskavou ochranu!

Objasňování pravdy v táboře nucených prací

Opět jsem se vydal do Pekingu, abych potvrdil Fa. Nebyl jsem v kontaktu s ostatními praktikujícími, takže jsem se nedostal k přečtení Mistrových nových přednášek. Neměl jsem jasno v některých principech Fa. Spolupracoval jsem se zlem a byl jsem zatčen.

Toho rána jsem dorazil do centra náměstí Nebeského klidu a začal dělat druhé cvičení. Cvičení jsem prováděl se zavřenýma očima, když mi někdo poklepal na rameno a řekl: „Vrať se praktikovat domů!“.

Otevřel jsem oči a uviděl policistu v civilu. Gestem mi naznačil, abych odešel, a tak jsem se vydal na cestu. Zastavilo policejní auto a policista uvnitř mě vyzval, abych se dostavil. Zeptal se: „Jste praktikující Falun Dafa?“ Odpověděl jsem: „Ano!“ Odvezli mě na policejní stanici na západní straně náměstí Nebeského klidu.

Později mě odvezli do místního tábora nucených prací, kde praktikující mučili a vystavovali obrovskému psychickému tlaku. Věděl jsem, že jsem tam proto, abych rozkládal zlo a objasňoval lidem pravdu, abych je zachránil. Navzdory drsnému prostředí jsem byl šťastný a klidný.

Jednou večer jsme byli nuceni sledovat pořady plné lží, které si ČKS vymyslela, aby očernila Falun Dafa. Poté po nás dozorci chtěli, abychom o tom diskutovali. Napadlo mě, že bych měl ty lži odhalit. Měl jsem pocit, že sedím na velkém Falunu, a vznášel se.

Jeden strážce mě požádal, abych mluvil o svém porozumění. Měl jsem tři myšlenky, které byly správnými odpověďmi na odhalení lží ČKS. Vyvracel jsem lži jednu po druhé. Když jsem domluvil, zdálo se, že je strážce vyčerpán, a rychle oznámil: „Konec setkání.“

Jindy strážce požádal několik praktikujících, kteří byli „transformováni“, aby se pokusili transformovat mě. V tu chvíli mě Mistr osvítil, abych využil této příležitosti a zachránil je. Řekl jsem jim: „Tohle je Mistrovo uspořádání, abych vás zachránil!“

Začal jsem jim vyprávět o svém pochopení děsivých důsledků proměny. Byli dojati a mluvili o tom, že se se mnou podělí o některé své kultivační zkušenosti. Věděl jsem, že se vracejí k Dafa.

Další odstraňování sobectví po učení se Fa nazpaměť

Poté, co jsem se vrátil domů, mě propustili z firmy a musel jsem odjet do jiného města hledat si práci. Musel jsem začít svůj život znovu.

Abych se dobře kultivoval a dokončil své poslání, věděl jsem, že musím dobře studovat Fa. Mistr mě osvítil, abych se začal učit Fa nazpaměť. Pomyslel jsem si: Ať už budu čelit jakýmkoli situacím, musím se učit Fa nazpaměť. Zjistil jsem, že jsou mé spravedlivé myšlenky silné, a pochopil jsem, že všechny překážky, které se objevily, když jsem se učil Fa nazpaměť, byly falešné.

Pod Mistrovým vedením jsem během následujících osmi měsíců využíval volný čas k tomu, abych se učil Zhuan Falun nazpaměť. Objevily se překážky. Díky mým spravedlivým myšlenkám mě však nezastavily. Zatímco jsem se učil nazpaměť, principy Fa se stále objevovaly a mé srdce bylo stále čistší. Cítil jsem, že Mistr je přímo po mém boku. Kdykoli jsem meditoval, dokázal jsem se okamžitě uklidnit a dostat se do stavu, kdy jsem už necítil své tělo - zůstala jen mysl.

Viděl jsem, že sloup gongu (energie) nad mou hlavou je tenký a vysoký. Právě tehdy jsem zažil vrstvu říše, která se zdála být prázdná, ale nebyla, zdálo se, že je tvořena hmotou, ale nebyla to hmota, a nebyl vidět žádný život, který by měl formu. Chtěl jsem se tou sférou prodrat, ale nešlo to. Věděl jsem, že se moje kultivace na této úrovni zastavila.

Zjistil jsem, že dimenzionální pole v mé mysli má něco, co vypadá jako „sloup“, zatímco moje myšlenky jsou jako tenká „nit“, která se kolem „sloupu“ stále točí. Pak jsem pochopil, že vrstva látky, která byla zdánlivě prázdná, ale nebyla prázdná, a vypadala jako hmota, ale nebyla hmotou, byla právě „sobectvím“ starého vesmíru. Ten „sloup“ v mém dimenzionálním poli byl přesně tím „sobectvím“, které se odráželo v mých myšlenkách. Pochopil jsem, že „sobectví“ může proniknout až na tak mikroskopickou úroveň!

Začal jsem zkoumat své myšlenky, abych zjistil, zda se točí kolem „sobectví“. Pokud ano, okamžitě jsem je opravil. Pochopil jsem, že Mistr chce, abychom v naší kultivaci změnili svůj sobecký a sebestředný způsob myšlení, který pochází ze starého vesmíru. Mistr nás obdařil novým způsobem myšlení bytostí v novém vesmíru, který spočívá v tom, že máme být nesobečtí a dávat přednost druhým před sebou.

„Sobeckost“ mi nejen bránila ve zlepšování se v kultivaci a v přizpůsobování se Dafa, ale také mi bránila v zachraňování lidí, ale neuvědomoval jsem si to. Nyní jsem lépe pochopil skutečný původ vnímajících bytostí.

Když jsem začal kultivovat, rezonovalo ve mně to, co Mistr řekl,

„Buddhisté z Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti zdůrazňují kultivaci Soucitu. Kultivace Soucitu může vytvořit velké, dobrotivé soucítění, a když se soucit rozvine, člověk shledá, že všechny bytosti trpí. Škola buddhismu tak vytváří touhu spasit všechny bytosti.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Mé chápání nesobeckosti

Protože jsem však nebyl ve své kultivaci pilný, sobectví mi často překáželo a já jsem přišel o mnoho příležitostí zachránit lidi. Během pandemie covid jsem někomu objasnil pravdu a řekl jí, že recitování dvou vět: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“ může člověku pomoci zůstat v bezpečí, ale ona to nedokázala přijmout. Řekl jsem: „Říkám ti to pro tvé vlastní dobro!“, ale ona stále nenaslouchala. Z hloubi srdce jsem jí řekl: „Doufám, že všichni dobří lidé tuto katastrofu přežijí!“ Najednou se zdálo, že ji to dojalo, a přijala, co jsem řekl.

Zpočátku jsem nechápal, proč nechce přijmout pravdu, když jsem jí řekl, že je to pro její vlastní dobro, ale změnila svůj postoj a přijala pravdu, jakmile jsem řekl, že doufám, že všichni dobří lidé mohou tuto katastrofu přežít. Konečně jsem to pak pochopil. Když jsem řekl, že je to pro její vlastní dobro, vycházelo to z mého sobectví. Když jsem však řekl, že doufám, že všichni dobří lidé tuto katastrofu přežijí, což byla moje skutečná nesobeckost, naslouchala mi. Pouze nesobecké myšlení odpovídá Dafa, který může přinést spásu vnímajícím bytostem.

Pouze když je mé srdce naplněno blahem všech vnímajících bytostí, mohu Mistrovi skutečně pomáhat při jejich záchraně.