Darování milionového majetku švagrovi

(Minghui.org) Dafa praktikuji již desátým rokem. Během těchto deseti let jsem si uvědomila, že pravým významem kultivace je kráčet po cestě návratu k mé pravé přirozenosti. Nyní vím, jak se přizpůsobit principům Dafa. Ráda bych se s ostatními praktikujícími podělila o své kultivační zkušenosti z posledních tří let.

Vzdání se nemovitosti v hodnotě milionu yuanů

Obec, kde bydleli rodiče mého manžela, měla být v roce 2013 nebo 2014 zbourána. Můj tchán tedy utratil přes milion yuanů za třípokojový byt v nejlepší lokalitě v obci poblíž místa, kde žil manželův bratr Wei. Jeho rodiče se však do nového bytu nikdy nenastěhovali, protože jejich komunita nakonec zbourána nebyla.

Když jsem jednou navštívila rodiče manžela, tchyně mi řekla, že byli ve Weiově novém bytě. Nejdřív jsem nevěděla, co tím myslí, a tak to zopakovala. Ukázalo se, že rodiče bez našeho vědomí požádali Weie a jeho ženu o výzdobu nového bytu. Můj manžel byl v té době v obývacím pokoji a když to slyšel, rozzlobil se a zeptal se, jak bychom ho mohli prodat, když jsme ho vyzdobili. Okamžitě ho napadlo ho prodat. Bohužel nevěděl, že rodiče už byt darovali jeho bratrovi Weiovi. Poté, co se tuto skutečnost dozvěděl, se můj manžel velmi rozzlobil a okamžitě odešel. Více než sedm měsíců odmítal s rodiči mluvit. Dokonce odmítl navštívit své rodiče během svátků čínského nového roku a nechtěl, abych je navštívila i já. Jeho strýc a tety mi navrhli, abych tchána s tchyní nenavštěvovala. Ale já jsem si myslela, že je nevhodné je během svátků nenavštěvovat. Tak jsem šla a můj manžel šel se mnou, ale odmítl vstoupit sám. Počkal na mě venku a šli jsme dovnitř společně.

Když jsme se poprvé dozvěděli, že rodiče dali byt Weiovi, také jsem to považovala za nespravedlivé. Říkala jsem si: „Proč s námi jednají tak nespravedlivě? Měli nás o tom alespoň informovat. Kromě toho má Weiova manželka dobrou práci s dobrým ročním platem, a přesto jim tchán a tchyně koupili třípokojový byt, ve kterém nyní bydlí. Wei má také dvoupokojový byt, který pronajímá, zatímco byt, ve kterém bydlíme, jsme si koupili my, když jsme si na něj vzali půjčku.“ O prospěchářství rodičů věděli všichni v širší rodině.

Před touto situací se rodiče zdráhali nechat Weie utratit za ně nějaké peníze. Ať se doma dělo cokoli, Wei nepřispíval žádnými penězi. V roce 2008 dala tchyně Weiovi 500 yuanů a požádala ho, aby jí na narozeniny zamluvil stůl, ale nakonec si spletl datum. Tchyně mě tedy požádala, abych to převzala. Od roku 2009 jsem si vzala na starost rezervaci stolů a dortů na narozeniny obou manželových rodičů a společně jsme chodili na večeře na oslavu jejich událostí. Celkově o mně naše širší rodina mluvila pochvalně, protože jsem se řídila zásadami Dafa a dělala, co Mistr vyžadoval. Ke všem v této širší rodině jsem se chovala laskavě, a když bylo potřeba, přispívala jsem finančně i fyzicky.

Jak měsíce ubíhaly, manželova nelibost nad bytem zůstávala nevyřešena. Jeho rodiče možná věděli, že to nezvládli správně, ale báli se dotknout tohoto citlivého nervu mého manžela, a tak se před mým manželem vyhýbali rozhovoru o bytě. Věděla jsem, že by situace neměla zůstat taková, a rozhodla jsem se najít řešení. Vedla jsem s tchyní srdečný rozhovor, podívala se na situaci z jejich perspektivy a respektovala jejich přání. Při znalosti stavu mého manžela by jeho rodiče možná více přemýšleli. Tchán navrhoval, abychom si byt vzali zpátky a sepsali notářský zápis, ale já jsem ho upozornila, že už je zařízený, a pokud bychom udělali to, co tchán navrhuje, jen bychom konflikt vyhrotili, což není vhodné. Řekla jsem rodičům, že jsem ochotná Weiovi nemovitost postoupit a oni se o nás nemusí starat. Později jsme se dozvěděli, že to byla Weiova manželka, které se byt líbil a která se ujala iniciativy na zvelebení nemovitosti.

Stále jsem manžela přesvědčovala, aby dal přednost rodinné harmonii a majetek přenechal Weiovi. Přesto měl můj manžel k otci stále zášť, ale postupně ji dokázal pustit z hlavy.

Laskavý přístup k tchyni bez ohledu na její chování

Moje tchyně má dobré povolání, je totiž lékařka. Když jsme se s manželem čerstvě vzali, měla jsem k tchyni velký respekt. Později jsem však zjistila, že mnohé zvyky mé tchyně jsou pro mě zcela nepochopitelné. Zpočátku to nebylo patrné, protože jsme spolu nežili. Když byl našemu dítěti rok a půl, musel můj manžel odjet na rok studovat mimo město. Protože naše dítě bylo příliš malé a moji rodiče nebyli místní, požádal mě manžel, abych zůstala u jeho rodičů.

Chování tchyně po odchodu manžela mě překvapilo. Každý den po příchodu domů měla zachmuřený výraz a hned po vstupu do bytu si lehla na pohovku. Nic nedělala, nevařila v kuchyni a nestarala se o naše dítě, což bylo naprosto nečekané. Prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, takové nebylo a rodiče takoví nebyli. Věřila jsem, že když rodina žije pohromadě, měla by se o sebe starat. Protože jsem s nimi žila, vzala jsem na sebe odpovědnost za přípravu obědů a večeří, nákup potravin a mytí nádobí, abych jim nezpůsobila žádné potíže. Přemýšlela jsem, jak se to mohlo stát.

Později jsem si uvědomila, že tchyně měla pocit, že pobyt mě a dítěte u ní narušuje její klidný život, a nechtěla, abychom tam bydleli. Její chování ve mně vyvolávalo velkou nelibost a já jsem opravdu chtěla s dítětem odejít. Vzápětí se však stalo něco, co mi odchod znemožnilo.

Manželova osmdesátiletá babička upadla a zlomila si nohu. Rodina ji okamžitě přivezla k jejímu synovi (mému tchánovi) domů, když jsem u nich dva měsíce bydlela. Nyní byl domov ještě více neuspořádaný. Stará babička, která trpěla demencí, měla bolesti a neustále sténala. To tchyni jen ještě více rozčilovalo a její tvář se ještě více protáhla. Když jsem to všechno viděla, napadlo mě, že konflikty bych mohla zmírnit jedině tím, že bych se v tichosti postarala o všechno v domácnosti a rozdělila si s tchánem některé povinnosti.

Musela jsem zvážit celkovou situaci a udělat, co jsem mohla, abych pomohla. A tak jsem každý den vařila jídlo a podávala ho do misek a nechala manželovu sestru, aby nakrmila svou babičku. Tchyně mi nenabídla pomoc s péčí o babičku, ani se nezeptala na její stav. Někdy jí dokonce nadávala a přála si, aby zemřela. Jednání tchyně v mých očích značně snižovalo její postavení a cítila jsem, že její chování se neslučuje s její profesí lékařky, takže jsem k ní necítila žádnou dobrou vůli. Někdy jsem si nemohla pomoct, ale rozzlobila jsem se, a když se vrátil můj manžel, pořádně jsem se s ním pohádala, abych si vylila zlost.

Jindy jsem zase viděla krásný tmavě červený svetr z králičí kožešiny a koupila ho tchyni. Možná to nebyl typ, který chtěla, protože měla zraňující poznámky: „Příště mi nekupuj oblečení, máme jiný vkus.“ Nic jsem neřekla, ale uvnitř jsem byla naštvaná. Pomyslela jsem si: „Nebyla jsem ochotná koupit tak krásný kousek ani pro sebe, a tady jsem ho kupovala pro ni, jen abych slyšela taková bolestná slova. Už jí šaty nekoupím.“ Nakonec však ten svetr nosila každý den. I když jsem se zařekla, že už jí nebudu kupovat oblečení, všechny pěkné šaty, které nosila, byly ode mě.

Před kultivací Dafa jsem se rozčilovala, kdykoli jsem na tyto incidenty pomyslela. Od té doby, co jsem kultivovala Dafa, jsem je však dokázala nechat klidně odejít, aniž bych k nim chovala zášť.

Měla jsem na paměti, co nás Mistr učí:

„...a každý sa správa tak, že od seba požaduje, aby bol dobrým človekom, lepším človekom.“. („Falun Dafa Vyučovanie Fa na FA konferencii v západnom USA, 1999“)

Nebýt Mistrova učení, nenechala bych to být.

Můj tchán konečně vystoupil z KS Číny

Můj tchán byl velmi milý člověk, ale měl vymytý mozek ateistickými doktrínami komunistické strany Číny (KS Číny) a nevěřil v Dafa. Poté, co jsem se dozvěděla, jak je důležité odejít z KS Číny, jsem jim objasnila pravdu. Když jsem to vysvětlil tchyni, vystoupila z KS Číny, ale tchán to nepřijal a občas se na mě zlobil. Zachovala jsem si svůj charakter, chovala jsem se k nim laskavě a téměř každý týden jsem je navštěvovala, kupovala jsem jim jejich oblíbená jídla, oblečení, věci denní potřeby atd. Na konci každého léta jsem jim vyčistila klimatizaci a úhledně ji zabalila a uložila na další rok. Příští léto jsem ji vytáhla, vyčistila od prachu a dala do provozu. Tchyně na mě byla v průběhu let velmi hodná. Četla materiály objasňující pravdu, které jsem jí dala, a koupila jsem jí přehrávač, aby mohla poslouchat Mistrovo učení. Proto se těšila dobrému zdraví.

Můj tchán měl jednoho dne v květnu 2023, kdy mu bylo 80 let, náhle vysoké horečky a byl mu diagnostikován covid. V nemocnici mu několik dní podávali nitrožilně tekutiny, stav se mírně zlepšil, ale nemohl jíst. Devátý den se vysoká horečka vrátila a zároveň se u něj zhoršila dna, která mu způsobila otok nohou a znemožnila mu chůzi. Když jsem to všechno viděla, nemohla jsem si pomoct a rozplakala jsem se. Upřímně jsem mu poradila, aby recitoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré,“ a řekla jsem mu, že tyto věty mají život zachraňující vlastnosti. Tentokrát souhlasil a já jsem požádala Mistra, aby ho zachránil. Ihned poté ho polil studený pot a horečka zmizela. Pomohla jsem mu obléci se a posadit se na pohovku. Řekla jsem: „Pojďme si poslechnout Mistrovo učení.“ Souhlasil. V tu chvíli, tváří v tvář životu a smrti, má každý vůli přežít a on pochopil, co mu může zachránit život.

Děkuji vám, Mistře! Kultivovat Dafa je opravdu skvělé!