Můj slib

Tato zkušenost vyšla v rámci Třetí Čínské konference Fa na Minghui.org dne 17.prosince 2006

(Minghui.org) Jsem praktikující Falun Dafa, který začal studovat Fa v září roku 1995. Během období osobní kultivace jsem měl dostatek času na to, abych Fa dobře studoval. Knihu Zhuan Falun jsem přečetl více než 400krát a více než 100krát jsem poslouchal audiokazety. Fa jsem tehdy studoval téměř celý den, od svítání do soumraku. Tak jsem si vybudoval pevný a spolehlivý základ pro pozdější období nápravy Fa.

20. července 1999 jsem začal kráčet cestou kultivace nápravy Fa. Během uplynulých sedmi bouřlivých let jsem bez ohledu na mnohá soužení a bez ohledu na svou neschopnost porozumět kultivaci nápravy Fa neudělal jedinou věc, která by Dafa poškodila. Bez ohledu na to, jak dobře nebo špatně jsme si vedli, a bez ohledu na to, kolik mám výčitek a jakých chyb jsem se dopustil, je tu jedna věc, za kterou jsem vděčný, a to, že bez ohledu na to, jak brutální bylo pronásledování a jaké zlé prostředky pronásledovatelé nasadili, jsem nikdy neřekl jediné slovo neúcty o Dafa nebo Mistrovi. Na své cestě jsem až do dnešního dne důsledně a pevně následoval Mistrovy kroky.

1. Odložte obavy o život a smrt při osobní kultivaci

Během období osobní kultivace jsem zažil soužení na život a na smrt, někdo by se snad mohl říci utrpení. Byla to volba mezi životem a smrtí. Věděl jsem, že pokud ji složím, budu moci pokračovat v kultivaci, jinak bych mohl být v té době zničen. Tehdy jsem poprvé odložil obavy o život a smrt v kultivaci. Stalo se to následovně.

V roce 1998 jsem náhle pocítil silnou bolest v podbřišku. Již dříve jsem trpěl ledvinovými kameny a bolest byla nesnesitelná. Tentokrát však byla mnohonásobně horší než bolest z ledvinových kamenů. Celou noc jsem se převaloval v posteli a křičel. Bolest první noc trvala devět hodin. Protože jsem hodně studoval Fa a byl jsem pevný při osobní kultivaci, překonal jsem strach ze smrti, ale bolest jsem snášel velmi těžko. Když ráno nastal čas cvičení, bolest zmizela. Spěchal jsem na cvičební místo.

Po návratu domů se bolest znovu objevila. Říkal jsem si, kdy to skončí. Válel jsem se po podlaze a křičel. Tenkrát bolest trvala více než deset hodin a najednou se hodně zhoršila. Bolest byla tak nesnesitelná, že jsem téměř ztratil vědomí. Hlasitě jsem křičel, ale bál jsem se, abych nerušil sousedy, a tak jsem vzal do ruky knihu Zhuan Falun a začal číst. Říkal jsem si, že kdyby nebylo pomoci, místo abych křičel ze všech sil, bude lepší číst Zhuan Falun a možná se mi bolest zmírní.

Možná mi tato myšlenka pomohla. Právě tak jsem strávil dalších více než deset hodin hlasitým čtením Zhuan Falun od začátku do konce. Nakonec jsem toto soužení, které trvalo 40 hodin, překonal. Po tomto soužení se můj povrch těla dramaticky změnil a také jsem zažil mnoho stavů, které jsem nikdy předtím neměl. Od té doby jsem pochopil pravdivost Mistrových slov,

„Můžete-li se vzdát života a smrti, jste Bůh; pokud se nemůžete vzdát života a smrti, jste člověk – to je ten rozdíl..“ („Učení Zákona v San Francisku“ v Přednášky ve Spojených státech, 1997)

Tato zkušenost mi později položila pevný základ, abych vykročil vpřed za nápravou Fa a udržel si spravedlivé myšlenky během pronásledování.

2. „Praktikování“ je potvrzování Dafa

20. července 1999, když začalo pronásledování, jsem se vydal na městskou správu, abych požádal o spravedlnost pro Falun Dafa. Setkal jsem se s pronásledováním a uvězněním. Když jsem byl 22. července 1999 odpoledne propuštěn, všude byla policie. Každou křižovatku hlídal voják v maskáčích. Situace se náhle stala mimořádně neutěšenou. Vypadalo to, jako by se nebe zřítilo. Rozhodl jsem se, že bez ohledu na to, jak se situace změní, budu pevně kultivovat Dafa.

První ráno po návratu jsem se vydal na cvičební místo a našel tam jen čtyři nebo pět lidí. Jeden praktikující řekl: „To, co nám zbylo, je skutečné zlato.“ Po skončení cvičení jsme viděli nedaleko zaparkované policejní vozidlo a dva policisty, kteří nás pozorovali. Na místo cvičební místo umístili plakát. Obecnou myšlenkou tohoto plakátu bylo zakázat cvičení a shromažďování ve skupinách. Sebevědomě jsem kolem policejního vozidla prošel a dělal, jako by neexistovali.

Druhý den brzy ráno jsme tam byli s jinou praktikující jediní. Když začala hrát hudba na cvičení, najednou jsem se cítil slavnostně. Když jsme se dostali ke cvičení Falun držení kola, uslyšel jsem, jak někdo křičí. Otevřel jsem oči a uviděl, že před námi stojí dva policisté. Nevšímali jsme si jich, zavřeli jsme oči a pokračovali ve cvičení. Jeden policista vypnul náš reproduktor a řekl nám, abychom nastoupili do jejich auta. Policisté jeli v kruhu a ptali se, zda chceme pokračovat ve cvičení. Odpověděli jsme, že ano, a tak jel kupředu. Vypadalo to, že kdybychom řekli „ne“, poslal by nás zpátky. Rozhodl jsem se pevně: ať už pojedu kamkoli, jediné slovo bude „ano“. Když jsme dojeli na křižovatku, stála tam už velká skupina policistů a vozidel. Vypadalo to, že se právě vrátili z různých cvičebních míst. Když uviděli naše auto, přišli se podívat, kdo je uvnitř. Když jeden z policistů v autě vyprávěl, jak jsme se odvážili cvičit na cvičebním místě, tlustý policista nám ukázal palec nahoru a řekl: „Výborně! Jste jediní dva v celé provincii, kteří se odvážili přijít na cvičení!“ Zasmáli jsme se. On také.

Když jsme dorazili na místní policejní stanici, měl jsem dost času si vše důkladně promyslet. Celé dopoledne jsem strávil v místnosti. Odpoledne nás začali zpracovávat a opakovaně se ptali, zda chceme cvičit, nebo ne. Odpověděli jsme: „Ano, proč ne? Tohle je tak skvělý Fa!“ Ačkoli to bylo jen prosté prohlášení, jeden malý rozdíl by přinesl velmi odlišné výsledky - „ano“ znamenalo vězení a „ne“ znamenalo domov. Policie to vůbec nepochopila a řekla: „Dobře, můžete cvičit tajně doma. Proč chodit ven? Jste příliš tvrdohlavý. Jestli potřebujete cvičit venku, pošleme vás někam.“

Byl jsem zadržen na 15 dní. Během této doby se mnou policie několikrát mluvila a ptala se: „Máte zakázáno cvičit. Proč stále cvičíte?“ Řekl jsem jim o všech výhodách Dafa. Všichni souhlasili, ale cítili se bezmocní.

Jednoho dne přijela skupina reportérů z několika okresů a televizních pořadů a různých vedoucích a zaplnila místnost. Chtěli se mnou mluvit. Měli s sebou videokameru a zvukové záznamníky. Vzpomínám si, jak se mě jeden muž, který vypadal jako manažer, zeptal: „Říkal jste, že Falun Gong může člověka uzdravit. Proč je 1400 mrtvých?“ Odpověděl jsem: „Kdyby 100 lidí šlo do nemocnice a 99 by se uzdravilo, ale jeden by zemřel, řekl byste, že nemocnice je špatná? Na celém světě praktikuje 100 milionů lidí již sedm let a pouhých 1 400 jich zemřelo. Na chvíli ignorujme, jak tito lidé zemřeli. Nepřekonává 100 milionů osob, které praktikovaly sedm let, běžnou úmrtnost? Není to odpověď na otázku?“ Všichni souhlasně přikývli a tiše naslouchali. Myslel jsem si, že by měli tuto otázku také kladně posoudit.

Po návratu z vazební věznice mě přišli přemlouvat lidé z uličního výboru a bytového výboru a žádali mě, abych si vybral mezi členstvím ve straně a Falun Gongem. Říkali, že jsem klíčová osoba v tomto okrese a že by to ovlivnilo jejich pracovní výkon. Řekli, že mě musí zlomit. Týden u mě doma používali tvrdou i měkkou taktiku s nejrůznějšími triky. Zůstal jsem bez pohnutí. Myslel jsem si: „Ani po smrti jsem nemohl zanechat na cestě kultivace žádnou lítost.“ Udělal jsem to, čemu jsem rozuměl. Nakonec se stáhli.

Mnoho věcí nyní zní velmi jednoduše. Avšak s takovým tlakem zla všude kolem jsem pak opravdu potřeboval mimořádně silnou, spravedlivou mysl, abych dosáhl toho, co bylo třeba udělat.

Když odešli, začal jsem znovu číst Fa a během tří dnů jsem dočetl celý Zhuan Falun. Když jsem v září uviděl v Zhuan Falun slova „Peking“ a „Tiananmen“, byla pro mě jako náznaky a už jsem nemohl sedět v klidu. Chtěl jsem Dafa potvrdit ještě před 1. říjnem. Z mého srdce a mysli vytryskla jakási vážnost.

Úřady mě postavily do role klíčové osoby, takže jsem se hned po odjezdu setkal s rušením a vyrušováním, ale stihl jsem vlak do Pekingu. Pravděpodobně proto, že jsem v hotelu prováděl cvičení, mě někdo udal. Když jsem byl ve vlaku, někdo mě vystopoval. Nevěnoval jsem tomu pozornost a celou cestu jsem si četl Zhuan Falun. Policie mě zatkla, odvezla zpět a na 15 dní zadržela. Ve vazbě jsem kriminálním vězňům řekl pravdu. Několik z nich mi řeklo, že po propuštění budou praktikovat Falun Gong.

Krátce po propuštění z vazby mě zavřeli do vězení a vyhrožovali mi, že mě pošlou do tábora nucených prací, pokud znovu řeknu, že budu pokračovat v praxi. To už jsem nebral ohled na otázku života a smrti. Když se mě zeptali, zda chci nebo nechci praktikovat, odpověděl jsem: „Ano“. Když se mě zeptali, jestli chci ještě jet do Pekingu, „Ano“ byla moje odpověď, protože jsem si uvědomil, že říkat „Ano“ v praxi znamená potvrzovat Dafa. Protože je to dobré, bez ohledu na to, co se stalo, bych praktikoval. To je použití vlastních činů k ověření dobroty Dafa.

Na podzim roku 1999 mě úřady poslaly do tábora nucených prací. Jen kvůli tomuto „ano“ praxi použily nejrůznější metody, aby mě pronásledovaly.

3. Spravedlivé myšlenky k potvrzení Dafa jsou nezničitelné

V pracovním táboře mě vedoucí zneužívali k brutálnímu pronásledování. Používali nejrůznější taktiky, aby se nás praktikující pokusili zničit. Většina zadržených praktikujících se pod obrovským tlakem pronásledování „napravila“. Běžné metody pronásledování, které používali, byly následující:

1. Nařídili nám, abychom četli věci, které pomlouvají Dafa, a tím si vytvořili karmu. Tím dosáhli cíle zničit nás. Důrazně jsem se tomu bránil. Kvůli mému pevnému odhodlání se mnou nemohli nic dělat; všechno se mi muselo podřídit. Za normálních okolností jsem se nemusel účastnit jejich táborových „testů“. Pokud jsem musel, odmítl jsem odpovídat na otázky týkající se Falun Gongu. Když se to stalo mnohokrát, už se mnou nezabývali a nechali mě na pokoji.

1. Nařídili nám číst knihy, které pomlouvají Dafa. Rozhodně jsem to odmítl. Při každém „studiu“ s ostatními „reformovanými“ praktikujícími musel každý přečíst jeden odstavec. Když jsem byl na řadě, odmítl jsem číst. Nemohli se mnou nic dělat. Jednou, aby se mě pokusili „napravit“, mě zavřeli do malé cely. Několik zločinců se mě pokoušelo přinutit ke čtení. Rozhodně jsem odmítl. Mučili mě, abych fyzicky trpěl. Později nařídili, aby přišel vedoucí cely. Zeptal se mě, proč nečtu. Jemně jsem mu řekl: „V minulosti se říkalo: 'Když ti někdo pomůže tím, že ti dá kapku vody, měl bys mu to oplatit prudkým proudem. Býval jsem velmi nemocný. Můj Mistr mě vyléčil. Ty chceš, abych ho na oplátku zradil; raději bych zemřel! Během kulturní revoluce bylo mnoho starších kádrů označeno za „kontrarevolucionáře“ a mnozí byli povýšeni, protože to byli lidé, kteří házeli kameny, když jste byli na dně, a kteří vraceli nepřátelství za laskavost. Takovými lidmi jsem opovrhoval nejvíce.“

Když se to dozvěděl vedoucí cely, už mě nenutil číst, ale velmi si mě vážil. Udělal výjimku a dovolil mi, abych se v době odpočinku koupal a chodil na procházky.

Později Mistr mluvil o nespolupráci se zlem. Mnozí praktikující to chápali jako odpor. Ve skutečnosti lze objasňováním zákona s laskavým výkladem také dosáhnout cíle nespolupracovat se zlými lidmi a mít mnohem lepší účinek.

1. Donutili nás k nesnesitelné, intenzivní fyzické práci. To znamenalo nesnesitelnou únavu a bolest, kterou člověk sotva snášel, a kterou se nás snažili „napravit“. To utrpení se prakticky nedá popsat. Vydržel jsem to den za dnem a překonával obrovský fyzický i psychický tlak. Dokonce i ti nejhorší vedoucí táborových týmů, jejichž ruce jsou plné krve praktikujících Dafa, byli ke mně po několika kolech slovních soubojů zdvořilí, ale k těm, kteří byli „napraveni“, zdvořilí nebyli.

1. Mučili nás. Aby dosáhli cíle přimět praktikující vzdát se kultivace, používali nemilosrdné mučení, kterému je těžké odolat. Když úředníci zahájili rozsáhlé pronásledování praktikujících Falun Gongu v tomto táboře, používali nejrůznější kruté metody, brutální mučení a kruté taktiky. Mnoho praktikujících napsalo tato tři prohlášení proti svému nejlepšímu svědomí. Byl jsem nucen několik dní sedět a poslouchat žalostný křik praktikujících. Chtěli zničit mého ducha tím, že mě nutili být toho svědkem.

Přemýšlel jsem, jak se zachovat, když čelím náhlé katastrofě. Praktikující kolem mě také přemýšleli. Ptali se mě: „Co dělat?“ Odpověděl jsem: „Raději zemřu, než abych se nechal 'napravit'!“ To je nesmírně silná spravedlivá myšlenka. Ačkoli byla tehdy vyřčena neurčitě, později jsme pochopili důležitost její váhy.

Krátce nato dorazil velmi zlý vedoucí tábora s několika vedoucími týmů. Tento vedoucí ukázal na mě a řekl: „Postarejte se o něj zítra!“ Seděl jsem tam s vážným výrazem a díval se na něj. Nevěděl jsem, co to znamená být konfrontován se zlem, protože Mistrova přednáška [týkající se této věci] ještě nebyla vydána. Byla to moje přirozená reakce, když jsem byl v té drsné době konfrontován se zlem. Jeden „napravený“ praktikující mi však později řekl: „Když jsem tě viděl, tak jsem se bál.“ Při zpětném pohledu je to právě ta pevná spravedlivá myšlenka, která zapůsobila a vyděsila zlo. Není to tak, že bychom se báli zla. To zlo se bojí nás!

Vzpomněl jsem si na nedávný článek na webových stránkách Minghui. Obecná myšlenka byla o praktikujícím, který se chystá apelovat v Pekingu. Myslel si, že zatčení a bití je pronásledování ze strany zla a nemělo by být uznáno. Myslel si, že by neměl být zatčen ani bit; proto se v pořádku vrátil domů. To bylo poprvé, co jsem četl článek na webových stránkách Minghui. Přinesl mi ho jeden praktikující zvenčí, právě těch pár stránek. Myslel jsem si, že bych také neměl uznávat zlé pronásledování. To soužení jsem nezažil. Řekl jsem svým andělům strážným a všem životům, které jsem kultivoval, aby mě chránili a odstranili zlo (verš o nápravě Fa tehdy ještě nebyl vydán), protože jinak, pokud budu zničen já, budete zničeni i vy všichni. Celým mým tělem prostupovaly silné spravedlivé myšlenky. Moje mysl se postupně uklidňovala.

Během večera se na nás přišel podívat vedoucí týmu, který měl službu. I když jsem věděl, že přišel zjistit naše poměry, aby nás „napravil“, přesto jsem to cítil jako příležitost. Výslovně jsem je upozornil, že jejich metody jsou v příkrém rozporu se zákonem. Zeptal jsem se ho, co jsme udělali špatně, že s námi takto jedná. Několik dalších praktikujících také řeklo: „Musíte převzít odpovědnost za to, co jste udělali!“. Také se obával potíží a odpověděl, že naše vysvětlení sdělí vyšším úředníkům. Ti nás nakonec vůbec neobtěžovali.

Chování většiny praktikujících v době rozsáhlého brutálního pronásledování je spravedlivé a nezničitelné jako diamant, což plně ukazuje vnímajícím bytostem, že Dafa je nezničitelný.

4. Dobře dělat tři věci; Široce šířit Devět komentářů a propagovat „tři vystoupení“

A. Vysílání spravedlivých myšlenek je ochrana Dafa a záchrana vnímajících bytostí.

Mistr napsal,

„Pracovně-převýchovný tábor Masanjia je temný brloh zlých sil..“ („Zaduste zlo“ v Podstata dalšího pokroku II)

Tehdy mě napadlo: „Pokud znovu vstoupím do pracovního tábora, budu dál vysílat spravedlivé myšlenky a vymýtim tam zlo.“ Nevěděl jsem, jestli to byla opatření starých sil, která jsem dostatečně důrazně nepopíral, nebo jestli to způsobila moje okamžitá myšlenka, ale následujícího jara jsem byl znovu zatčen a znovu poslán do tábora nucených prací. Pomyslel jsem si: „Když už jste mě dostali sem, tak já vás tady zlikviduji.“

Průměrná doba, kterou jsem denně věnoval vysílání spravedlivých myšlenek, byla tři až čtyři hodiny, někdy i pět hodin. Pracovní tábor nakonec propustil mnoho přísně sledovaných praktikujících. Také prostředí se uvolnilo. Až do zveřejnění článků souvisejících s Mistrem si praktikující prostě uvědomili určité věci a společně vysílali spravedlivé myšlenky, díky čemuž se tento kdysi extrémně zlý tábor už nikdy neuchýlil k rozsáhlému brutálnímu pronásledování praktikujících Dafa.

B. Studium Fa je základní zárukou naplnění

Poměrně dlouhou dobu byly mé životní podmínky špatné. Moje žena bývala praktikující Dafa, ale zdálo se, že má v mysli extrémně těžkou chorobovou karmu způsobenou pronásledováním. O všechna břemena v domácnosti jsem se musel starat sám. Tři roky jsem byl na objasňování pravdy, vysílání spravedlivých myšlenek, studium Fa a praktikování cvičení a vydělávání na živobytí sám. Tři roky jsem snášel velké obtíže. Až dodnes, bez ohledu na to, jak jsem zaneprázdněn nebo jak je to obtížné, vytrvale studuji Fa, protože hluboce chápu, že studium Fa je základní zárukou dovršení. Pokud jsem si opravdu nemohl udělat čas na studium, držel jsem pak v ruce malý diktafon, poslouchal Fa a zároveň si připravoval materiály objasňující pravdu. Při studiu Fa jsem viděl své nedostatky a zbavil jsem se připoutaností běžných lidí a všeho špatného. Krok za krokem jsem pokračoval na cestě a dospěl tam, kde jsem dnes.

C. Použijte všechny dostupné metody, aby se lidé dozvěděli a pochopili pravdu

Během celého období nápravy Fa je objasňování pravdy hlavním a nosným tématem. V poslední době se jeho důležitost projevuje stále více. K tomu, aby se lidé dozvěděli o pravdě a porozuměli jí, jsem používal následující metody: psaní plakátů, vylepování samolepek, rozdávání brožur a CD, osobní rozhovory atd. Chci, aby lidé pochopili, co pronásledování způsobilo Dafa a učedníkům Dafa. Odhalil jsem zlo. Uvědomil jsem si, že získávání materiálů objasňujících pravdu z míst výroby materiálů je někdy omezující. Když jsem naléhavě potřeboval materiály, někdy nebyly k dispozici žádné. Koupil jsem si stroj „vše v jednom“, pohodlný a rychlý. Kdykoli jsem se setkal s člověkem, který neznal pravdu, poté, co jsem mu objasnil fakta, byla přijata. Stav mysli toho člověka se okamžitě změnil; bylo v něm upřímné uznání a nadšení, když se se mnou znovu setkal, mě přimělo upřímně mu pogratulovat ke znovuzrození života i k naději na přijetí budoucnosti.

D. Seznamte lidi s Devíti komentáři a umožněte jim porozumět

V prosinci loňského roku jsem si náhle uvědomil, jak je důležité široce šířit Devět komentářů ke komunistické straně. Tak jsem se vydal na tuto cestu.

Na svém pracovišti jsem měl možnost setkat se s mnoha lidmi zvenčí. Snažil jsem se s nimi povídat, kdykoli jsem měl čas. Ptal jsem se jich, zda znají pravdu o Falun Gongu a zda četli Devět komentářů. Pokud někdo řekl „ne“, ale chtěl, dal jsem mu výtisk jako dárek a krátce jsem mu řekl, proč by si ho měl přečíst, a zdůraznil jsem důležitost vystoupení ze strany a s ní spojených organizací. Pokud dotyčný řekl, že nemá čas, řekl jsem mu o prohlášení na poslední straně a požádal ho, aby si ho přečetl sám a rozhodl se sám.

Moje mysl byla stále čistší. Síla mé meditace se během období nápravy Zákona stávala stále silnější a silnější díky následujícímu: s každou zkušeností jsem potvrzoval a chránil Dafa, odhaloval zlo a objasňoval pravdu, studoval Zákon a vysílal spravedlivé myšlenky, vzdával se obav o život a smrt a vzdával se všech druhů připoutaností. Toho však lze dosáhnout jen postupně během kultivace. Cítím, že jsem nezklamal Mistra, ani jeho pečlivou ochranu a neustálou, milosrdnou spásu. Neváhal jsem, nebloudil jsem, ale následoval jsem Mistra až do dnešního dne. Cítím se nesrovnatelně vděčný. Plním svůj slib. Měl bych se kultivovat k vyšším úrovním. Bedlivě následujeme milosrdenství a vznešenost našeho Mistra směrem k velkolepému cíli, krok za krokem!

Uvedl jsem své osobní zkušenosti. Pokud je v nich chyba nebo něco nepatřičného, neváhejte na to milostivě upozornit. Upřímně si vážím Mistrovy vznešenosti a vznešenosti Dafa. S nejvyšší úctou vzdávám hold Mistrově vznešenosti!