[Oslava Světového dne Falun Dafa] „Mami, teď jsme opravdu kolegové (praktikující)!“

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1998. Během uplynulých 25 let, protože jsem byla pronásledována za to, že jsem se nezřekla Dafa, zažil můj syn mnoho vzestupů a pádů. Spolužáci a učitelé ho diskriminovali, a tak v mladém věku opustil školu a začal pracovat. Naštěstí pro něj se neztratil a nedávno znovu začal praktikovat Falun Dafa.

Cesta mého syna

Když jsem byla v roce 2002 zatčena, můj syn byl ještě na základní škole. Když policie prohledávala můj dům a hledala materiály Falun Dafa, byl můj syn tak vyděšený, že se schoval do postele a třásl se. Stále si pamatuji jeho vyděšené oči.

Byla jsem nucena žít mimo domov, abych se vyhnula pronásledování. Když mě policie nemohla najít, vyhrožovala mému synovi a snažila se zjistit, kde jsem. Také děti našich sousedů ho bily, nadávaly mu a podněcovaly ostatní, aby ho šikanovali. Dokonce ho zahrabaly do hromady písku, a když se to dozvěděli někteří dospělí a přiběhli, viděli jen malou hlavu mého syna, která trčela ven. Můj syn vyrůstal v tomto nepřátelském prostředí.

Poté, co začal navštěvovat nižší střední školu, bylo prostředí v jeho třídě velmi špatné a on nemohl pokračovat. Po návratu domů jsem se ho snažila učit, ale odmítal poslouchat. Často s několika dalšími dětmi vynechával vyučování a chodil do internetových kaváren, hrál hry, šikanoval nesmělé spolužáky mimo školu a vybíral peníze za ochranu.

Nevěděla jsem, jak řešit synovy problémy a jak s ním komunikovat. Obrátila jsem se na tělesné tresty. To se mi vymstilo a on se začal ještě více vztekat a vzpouzet.

V obavách, že se můj syn vzdaluje od Dafa, jsem kontaktovala svou starší sestru (která je praktikující) a požádala ji, aby mi s ním na čas pomohla.

Odjel na rok k mé sestře do jiného města a chodil tam do školy. Moje sestra měla jasnější pochopení principů Fa a místo toho, aby ho peskovala nebo kritizovala, používala moudrost, kterou získala z Dafa, aby ho vzdělávala, dávala mu jasné pokyny a hodně ho povzbuzovala. Můj syn začal vidět své problémy a oceňovat úsilí, které mu ostatní věnovali, aby mu pomohli.

Postupně se naučil více myslet na druhé, když se setkává s problémy, a jak se chovat a dělat věci podle zásad Pravdivosti, Soucitu, Snášenlivosti. Postupně se v něm probudila laskavá povaha.

Když se vrátil domů, všimla jsem si velké změny. K učitelům byl zdvořilý a se spolužáky měl harmonický vztah. Také se pilně učil. Kvůli jeho špatným studijním základům však ředitel školy stále tvrdil, že nemůže složit přijímací zkoušky na střední školu, i když se jeho prospěch hodně zlepšil.

Nevzdala jsem se a s dalším studiem Fa mou úzkost vystřídala laskavost. Myslela jsem si: „Děti učedníků Dafa jsou pod ochranou Mistra. Měla bych se snažit, jak nejlépe dovedu, aniž bych byla připoutána k výsledku. Musím být ke svému synovi laskavá, domlouvat se s ním na základě učení Fa, místo abych na něj křičela“. Ani můj syn se nevzdal.

Stal se zázrak: Při přijímacích zkouškách na střední školu škola mého syna rozšířila počet přijímaných žáků a snížila bodové hodnocení, takže byl přijat. Všichni jeho učitelé byli překvapeni a říkali, že měl opravdu štěstí!

Další zázrak se stal při přijímacích zkouškách na vysokou školu: Můj syn byl přijat na univerzitu v jiné provincii na druhém stupni, zatímco jeho učitel si myslel, že bude mít štěstí a dostane se nanejvýš na univerzitu třetího stupně.

Na rodinném slavnostním banketu jeho dědeček (můj tchán) zvolal: „To je požehnání od jeho maminky, která praktikuje Falun Dafa. Falun Dafa je dobrý!“ Od té doby, kdykoli mluvil o úspěších svého vnuka, říkal: „To všechno díky jeho mamince. Ona praktikuje Dafa! Nedovedu si představit, co by se jinak mému vnukovi stalo!“.

Kariéra mého syna

Přestože můj syn se mnou dlouho nestudoval Fa, stále si pamatoval učení, kterému naslouchal, když byl ještě dítě. Zaměřila jsem se také na to, abych ho vedla zásadami Fa, a začal se u něj projevovat jemný charakter. Když utrpěl ztráty, když jeho úsilí bylo větší než odměna nebo když s ním bylo zacházeno jako s hlupákem, dokázal to všechno brát s myšlením praktikujícího Dafa.

Kvůli praktikování Falun Dafa jsem byla čas od času obtěžována policií, takže jsem neměla stálé zaměstnání. Můj manžel byl ve špatném zdravotním stavu, takže naše finanční situace byla dosti tristní. Poté, co můj syn nastoupil na univerzitu, snažil se snížit zátěž rodiny tím, že se vedle studia kurzu mezinárodní ekonomie a obchodu sám vzdělával v odborných dovednostech.

Šest měsíců pomáhal jednomu staršímu studentovi s vedením obchodu, ale místo slíbené peněžní odměny dostal hromadu zboží, které nechtěl. Cítil se trochu nešťastný. Řekla jsem mu do telefonu: „Lidé mají dnes tendenci využívat druhé. Možná jsme jim v minulosti něco dlužili, a tak je dobré jim to teď vrátit.“ Po rozhovoru se mnou se cítil mnohem šťastnější.

Když jsme spolu telefonovali, chovala jsem se k synovi vždy upřímně a s úctou. Postupně jsme se stali blízkými přáteli a on se mi se vším svěřoval. Začal také o věcech přemýšlet z nové perspektivy: Problémy se nedají vyřešit prostředky běžných lidí a mohlo by to věci jen zkomplikovat a ztížit, zatímco disciplína podle Zákona by člověku umožnila cítit se šťastný a dalo by mu to více příležitostí.

Jeho učitelé poslali studenty na stáž do pětihvězdičkového luxusního hotelu v pobřežním městě. Většina studentů se snažila získat zajímavou práci, například vyzvedávání celebrit na letišti nebo vítání vysoce postavených hostů z různých zemí, protože taková práce jim mohla vydělat slušné spropitné. Můj syn se však místo toho soustředil na to, aby si osvojil další dovednosti ze vzdělávacího programu.

Byl pověřen různými úkoly, jako je vítání hostů, servírování pokrmů, školení mladších studentů atd. Studentky neměly rády noční služby, a tak vždy požádaly mého syna, aby vzal noční směny. Byl jako dobromyslný údržbář, který chodil, kam bylo potřeba, a pracoval velmi tvrdě. Ředitel hotelu si toho všeho všiml a měl ho velmi rád.

Při práci v hotelu se můj syn také seznámil s mladým mužem svého věku, který v hotelu dlouhodobě pobýval a měl vlivné členy rodiny. Když viděl, že můj syn je přízemní, čestný, nesobecký a že si umí docela dobře poradit, zeptal se ho, jestli by nechtěl pracovat pro jeho rodinný podnik.

„Nesmíš pro ně pracovat,“ řekla jsem synovi, „nevíme, odkud mají peníze. V Číně dnes není moc čistých podniků. Jestli mají vazby na vládu, musí v tom být korupce.“

Syn mě poslechl a nabídku práce od toho mladíka odmítl. Mladíkův otec a dědeček se později skutečně dostali do vězení za korupci.

První pracovní nabídka mého syna

Po ukončení studia se můj syn ucházel o místo ve významné evropské společnosti. Na personalistu udělaly jeho pracovní zkušenosti velký dojem. Během pohovoru můj syn také uspokojivě odpověděl na všech 20 otázek týkajících se zvyků různých zemí a také místa narození a zvyků některých slavných osobností. Byl toho schopen, protože mu tyto věci vyprávěl jeho otec, když byl ještě dítě.

Uchazeči z prestižních vysokých škol navrhovali konkrétní výši platu. Když se náborář zeptal mého syna, zda má nějaké platové očekávání, odpověděl: „Nemám žádné konkrétní požadavky. Můžete se rozhodnout podle příjmů, které pro společnost vytvořím. Nezáleží na tom, kolik mi zaplatíte, ale budete spokojeni s mým výkonem.“ Mému synovi byla nabídnuta práce s platem mnohem vyšším, než očekával.

Díky svému předchozímu vzdělání a výcviku si rychle osvojil dovednosti potřebné pro tuto práci. Byl pilný a pracovitý a dokázal pracovat samostatně.

Jednou, když pracoval v obchodním centru, se kolem něj potulovala západní dáma, která uměla mandarínsky, a kladla mu nejrůznější otázky, přesto se nezdálo, že by si chtěla koupit nějaký výrobek. Můj syn se k ní choval s úctou a pečlivě jí vysvětloval jejich výrobky. Čas od času se paní také ptala na záludné a podivné otázky a můj syn se snažil na ně co nejlépe odpovědět. Pokud skutečně neznal odpověď, řekl paní, že neví, a zároveň se jí snažil vlídně vysvětlit. Nakonec si paní výrobek koupila.

Paní poplácala mého syna po rameni a řekla: „Mladý muži, byla jsem vyslána ústředím a v průběhu let jsem neohlášeně navštívila několik zemí. Nikdo mě nedokázal přesvědčit, abych si koupila jediný výrobek. Vy jste první.“

Pak pokračovala: „To, co se stalo před chvílí, byla jen zkouška. S vaším výkonem jsem velmi spokojená. Máte vynikající vlastnosti, přizpůsobivost a inteligenci. Rozhodla jsem se, že vás vezmu na ředitelství k dalšímu školení a povýšení.“

Po více než roce náročného výcviku se můj syn ujal nových rolí. Jednoho dne mi řekl: „Mami, mnoho lidí, které jsem zaučoval, odešlo do jiných firem za lepším platem. Já chci také odejít.“

„To není dobré, synu,“ řekla jsem mu, „firma vynaložila tolik peněz na tvé zaškolení, jak můžeš jen tak odejít? Pocházíš z rodiny praktikujícího Dafa a ve společnosti nemůžeme jít s proudem. Musíme napravit věci, které nejsou spravedlivé.“ Souhlasil.

Byl zařazen na klíčovou pozici ve společnosti a pilně pracoval. Vždy se držel standardů dobrého člověka. Když svými výkony získal ocenění, podělil se o svou prémii se svými kolegy z týmu.

Díky jeho vynikajícím pracovním výkonům vyslalo ústředí společnosti reportéra, aby o něm napsal zvláštní článek, v němž podrobně popsal, jak začínal od nuly a stal se vynikajícím zaměstnancem. Reportáž byla zveřejněna. Synovi trvalo pouhé tři roky, než se stal vedoucím oddělení v zahraniční společnosti, kde řídil dvě patra velkého obchodního centra.

Ve třetím roce jeho působení se společnost dostala do úzkých v oblasti marketingu a měla potíže s dalším rozvojem. Někdo mu doporučil jinou velkou zahraniční společnost. Práci získal, protože jeden člověk z oddělení designu odstoupil, čímž vzniklo volné místo.

Syn doufal, že v nové práci bude moci rozvíjet své designérské schopnosti. Nebylo to však něco, co by se člověk naučil za pár dní, zvlášť když byl v oblasti produktového designu úplný nováček, a velkou překážkou pro začátek byla také angličtina. Aby mu to usnadnil, rozhodl se jeho nadřízený vést schůzky v čínštině. Můj syn se cítil opravdu trapně a tvrdě pracoval na tom, aby se v angličtině zdokonalil.

Neustále měl u sebe anglické knihy a snažil se naučit slovíčka a fráze nazpaměť, kdykoli to šlo. Jednou v noci se mu zdál sen, ve kterém ho učitel učil anglicky. Měl nejasný pocit, že ten učitel je Mistr Li, zakladatel Falun Dafa. Když se probudil, na sen si živě vzpomínal.

Na ranní schůzce ho jeho manažer vyzval, aby mluvil anglicky. Můj syn se postavil a plynulou angličtinou řekl, co chtěl říct. Všichni lidé sedící kolem stolu se na něj překvapeně podívali a řekli: „Jak se mohl tak brzy naučit anglicky?“. Když mi syn večer zavolal, nadšeně řekl: „Mami, to byl Mistr, kdo mi pomohl!“

Můj syn po více než třech letech práce z této společnosti odešel a nastoupil do asijské společnosti, aby se věnoval designérské technologii. Výrobky týmu mého syna byly klíčové pro celý řetězec výrobků. Společnost poslala někoho, kdo ho krok za krokem učil, a on pracoval velmi tvrdě. Každý den odcházel z práce pozdě a někdy se vracel domů až o půlnoci.

Když společnost potřebovala nový produkt, každý člen týmu musel přijít s návrhem designu. Můj syn tvrdě pracoval a často recitoval: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré.“ Věděl, že v kritických chvílích musí požádat Mistra o pomoc.

Přišel se dvěma soubory návrhů, z nichž jeden byl jednomyslně schválen. Ptali se ho, jak přišel na tak skvělé nápady a kde bere inspiraci. „Přišlo to z vesmíru!“ řekl jim syn s úsměvem.

Po uvedení na trh získal produkt vysoké hodnocení uživatelů a velmi dobře se prodával. Společnost také odměnila mého syna vysokou provizí.

Studium v zahraničí

Město, kde můj syn pracoval, bylo během pandemie covidu zničeno přísnou tříletou výlukou a zahraniční společnosti se začaly z Číny stahovat jedna po druhé.

Můj syn si také přál opustit Čínu kvůli bující korupci a pronásledování Dafa. Byl ještě odhodlanější poté, co se stal svědkem toho, jak policie prohledávala studenty v metru, když se na vysokých školách rychle šířily protesty proti lockdownům.

Studovat v zahraničí však nebylo snadné. Několikrát skládal test IELTS a pokaždé neuspěl o několik bodů. Když se manažeři dvou firem, kde dříve pracoval, dozvěděli, že chce studovat v zahraničí, oba mu napsali doporučující dopisy. Nakonec byl můj syn přijat na univerzitu v Evropě bez výsledku testu IELTS.

I když je v dnešní době poměrně obtížné získat vízum, můj syn neměl žádný problém. V den pohovoru, když si vízový úředník prohlížel jeho doklady, si s mým synem spokojeně povídal a vstupní vízum mu udělil okamžitě. Naše rodina z něj měla velkou radost.

„Mami, teď jsme opravdu kolegové!“

Když jsem v roce 1998 získala Fa, bylo mému synovi teprve několik let. Často se mnou poslouchal Mistrovy přednášky. Po začátku pronásledování v roce 1999 jsem ho brala s sebou, když jsem chodila rozdávat materiály k objasňování pravdy nebo vyvěšovat transparenty. Když byl unavený nebo ospalý, nechávala jsem ho u sloupu inženýrských sítí, aby si odpočinul, a když jsem skončila, odnesla jsem ho domů. Nikdy si nestěžoval. Jako by chápal, že to, co dělám, je nanejvýš svaté. Když můj manžel a jeho rodina nedokázali pochopit, proč praktikuji Falun Dafa, můj syn mi vždy stál po boku a podporoval mě.

Když dospěl, věděl, že je požehnán Dafa, jinak by jeho kariérní cesta nebyla tak hladká. Pochopil, že když se setká s problémy, musí pracovat na svém srdci, a o praktikujících Dafa vždy mluvil jako o „naší rodině“. Vždycky mi ho však bylo líto, protože ho nebylo možné považovat za učedníka Dafa v pravém slova smyslu.

Nedlouho poté, co odešel do zahraničí, mi zavolal a tiše mi řekl: „Mami, teď jsme opravdu kolegové (praktikující)!“ Zněl tak šťastně a nikdy předtím jsem ho neviděla smát se s takovou radostí.

Ukázalo se, že Shen Yun Performing Arts vystoupil v jeho městě poprvé. Když se to můj syn dozvěděl, cítil, že se mu brzy něco změní v životě. V den představení si všiml, že všichni diváci vypadají velmi kultivovaně a elegantně. Muži měli na sobě obleky a ženy krásné šaty. Překvapilo ho, že celé divadlo bylo naplněno atmosférou klidu a posvátnosti, a stejně tak ho překvapilo, kolik lidí se na Shen Yun těší.

Můj syn nechtěl po prvním představení odejít z divadla. Koupil si další lístek na další představení a myslel si: Tenhle je pro maminku. Sama tu být nemůže. Podívám se na představení za ni.

Díky rozhovoru s praktikujícími, kteří během představení pracovali, se napojil na místní skupinu a brzy poté se začal kultivovat.

Když píšu tento článek o sdílení, tečou mi po tváři slzy. Děkuji vám, Mistře, že jste to s námi nikdy nevzdal!

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa na stránkách Minghui.org)