[Oslava Světového dne Falun Dafa] Mé pevné přesvědčení, že kultivace je jedinou cestou k překonání těžkostí

(Minghui.org) (Poznámka redakce: Cílem kultivace v Dafa je dosáhnout osvícení a uvědomit si základní smysl svého života na tomto světě. Každý kultivující má své vlastní motivy, proč se věnuje této praxi. Někteří byli možná přesvědčeni, že tato praxe zahrnuje pravý smysl života, zatímco jiní přišli poté, co viděli, jak praktikující získávají přínosy, které přicházejí s kultivací. Někteří však po nějaké době nedokážou vnímat získané přínosy a jiní dokonce mezi běžnými lidmi díky kultivační praxi ztrácejí slávu, bohatství a lidskou náklonnost. Budete v těchto chvílích pokračovat v kultivaci? Budete se ptát, co vás vede k tomu, abyste pokračovali v kultivaci? Budete i nadále věřit v Dafa a do jaké míry? Nakonec záleží na tom, zda se člověk dokáže skutečně považovat za kultivujícího a zda dokáže skutečně porozumět: „...smysl existence učedníka Dafa“. („Kráčejte po své cestě přímo“, Podstata pilného pokroku III)

* * *

Tento článek se možná liší od typických článků, které spolupraktikující čtou na internetu, ale cítím, že moje osobní situace může představovat to, s čím se mohou potýkat jiní praktikující, a proto bych se o něj rád podělil.

Ztráta víry

O Falun Gongu jsem poprvé slyšel před více než 20 lety, když jsem byl studentem střední školy. Pronásledování tehdy ještě nezačalo a já měl členy rodiny, kteří Falun Gong praktikovali. Ze zájmu jsem je sledoval, ale vážně jsem začal praktikovat Dafa až o několik let později, když bylo pronásledování ze strany komunistické strany Číny (KS Číny) nejhorší.

Proč člověk vstupuje do kultivační praxe Dafa? Je důležité zjistit počáteční motiv praktikujícího, který ho k tomu vede. Během krátkého období, kdy Čínu zasáhlo šílenství qigongu, trpělo mnoho těch, kteří se začali kultivovat, zdravotními problémy. Samozřejmě existovali i zdraví, mladí učedníci Dafa, kteří se prostě kultivovali z víry v dobrotu Dafa.

Když jsem se snažil určit své skutečné motivy, proč jsem se stal kultivujícím, vyloučil jsem jakékoli pokusy o léčení nemocí. Bylo mi tehdy kolem dvaceti let, byl jsem naprosto zdravý a představa smrti se mi zdála vzdálená.

Přesto mě během kultivace trápila jedna „nepříjemná“ situace. Na obou vnitřních stranách stehen se mi objevily nesnesitelně svědivé, velké bílé skvrny. Bílé šupinky kůže odpadávaly, kdykoli jsem si je poškrábal, a z porušené kůže vytékal páchnoucí hnis. Škrábání této oblasti na veřejnosti bylo také velmi nevhodné.

Jako praktikující jsem se to snažil ignorovat, i když mě rodiče často přistihli a pořádně mi vynadali. Tři roky uplynuly jako mrknutí oka, ale tento problém stále přetrvával bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný byl můj kultivační stav. Začal jsem ztrácet sebedůvěru a říkal jsem si: „Je tato praxe skutečná? Falun Gong má mít zázračné schopnosti při léčení zdravotních problémů. Mnoha lidem se jejich potíže vyléčily, tak proč ty moje přetrvávají?“

Nevyléčitelný stav mé „nemoci“ mě vedl k pochybnostem o Falun Dafa. Přesto moje pevná víra v léčebné vlastnosti qigongu zůstala. Postupně jsem začal Falun Dafa vnímat jako jakoukoli jinou qigongovou praxi. Později, když se začaly hromadit profesní požadavky, jsem přestal cvičení praktikovat. Jednoho dne, když se neutuchající svědění stalo nesnesitelným, jsem navštívil největší nemocnici v hlavním městě naší provincie. Lékař mi předepsal dvoutýdenní kúru léků, které tento stav zcela vyléčily. Poté jsem v podstatě přestal věřit a přestal jsem praktikovat Dafa.

Kousek čistoty v neklidné době

Přestože jsem se na několik let vzdal kultivační praxe, moje počáteční zkušenost ve mně zanechala přesvědčení, že Dafa zůstává pro lidi v této krizové době jedinou cestou zpět. Stejně jako mnoho dalších lidí bez vzdělání a sociálního zázemí jsem hledal zaměstnání ve velkých městech a žil nejistý život plný strádání. Kdykoli jsem se cítil zatrpklý, unavený nebo se mnou bylo zacházeno nespravedlivě, často jsem si vzpomněl na principy Dafa. Kdykoli jsem přicházel do styku s druhými, obvykle jsem se vracel k morálnímu učení Dafa. Z hloubi srdce jsem pevně věřil, že bez ohledu na to, jakou organizací Falun Gong je, praxe prospívá morálnímu charakteru člověka.

Abych si vybudoval lepší život, tvrdě jsem pracoval a nakonec jsem získal uznání od svých šéfů a kolegů za své nadání v profesní oblasti. Dlouhé hodiny kancelářské práce mi však v průběhu let způsobily těžkou krční spondylózu a zmrzlá ramena. Během nejtěžších záchvatů jsem sotva dokázal zvednout ruce nad ramena. Nervy v páteři byly tak stlačené, že mě každý záchvat upoutal na několik dní na lůžko se závratěmi a nevolností.

Během tohoto období jsem sice přišel na myšlenku obnovit praxi Dafa, ale brzdila mě myšlenka, že praxe může posílit tělo a vyléčit drobné neduhy, ale tváří v tvář chronickým nemocem bude k ničemu. Jednoho dne jsem však při samostatné práci v kanceláři pocítil nesnesitelnou bolest ramene a nakonec jsem se rozhodl: „Koho to zajímá! Možná mi cvičení pomůže zmírnit můj stav. V každém případě je to fyzické cvičení, které mi může pomoci protáhnout svaly a kosti.“Dostal jsem se do pozice držení kola Zákona při druhém cvičení, a dělal jsem ho asi 15 minut, dokud jsem se pořádně nezapotil.

Pokračoval jsem ve cvičení, ale tentokrát s cílem zlepšit své zdraví. Právě jsem začal nový byznys a pomyslel jsem si: „Když mám špatné zdraví, jak zvládnu vyčerpávající proces rozjezdu podnikání od nuly? Musím cvičit!“ Články sdílení zkušeností, které jsem četl na internetu, většinou popisovaly, jak se těžce nemocní praktikující rychle vyléčili po přečtení pouhých několika pasáží Fa nebo po naučení se cvičení. Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že s mým tělem není nic v nepořádku. Situace každého člověka je jiná a doba potřebná k odstranění karmy je také různá.

Přestože jsem po určitou dobu cvičil, došlo jen k malému zlepšení mé krční spondylózy. Nesnesitelná bolest mi bránila plně vstoupit do meditačního stavu. Přitom v minulosti jsem mohl hluboce meditovat a měl jsem pocit, že sedím ve vaječné skořápce, a nohy mě nebolely, ani když jsem meditoval více než hodinu a půl.

Začal jsem pátrat uvnitř. Nekultivoval jsem se dostatečně pilně? Začal jsem přemýšlet o způsobech, jak lépe studovat Fa, například o tom, že si budu učení opisovat rukou, abych posílil své soustředění a odstranil rušivé myšlenky. Ale přestože jsem v tomto ohledu věnoval čas a úsilí, začala mě ještě více bolet ramena a krk. Ukázalo se, že tato metoda není tak účinná, jak popisovaly některé články sdílení.

Moje sebedůvěra byla otřesena, ale rychle jsem zastavil své myšlenky a připomněl si Mistrova slova: „...neztraťte je lehce jen proto, že jste je lehce získali.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Hluboko v mém srdci zůstala přetrvávající lítost, že jsem se nevyléčil ani po praktikování Falun Gongu. S jistotou jsem však věděl, že v jádru zůstalo mé tělo v dobrém stavu, protože jsem po mnoho let netrpěl žádnou nemocí.

Když se moje práce začala zintenzivňovat, často se mi objevovaly bolesti krčních obratlů. Špatné prokrvení mozku způsobovalo, že se mi většinu času točila hlava, a cvičení mi přinášelo jen malou úlevu. Abych se vyrovnal se svými příznaky, obrátil jsem se na tradiční masáže a tui na (forma shiatsu), které měly určité blahodárné účinky. Přestože jsem pokračoval v kultivování Dafa, míra, do jaké jsem si cvičení vážil, začala slábnout.

Záviděl jsem ostatním praktikujícím, kteří během kultivace zažili zázraky, například že se jim uzdravily nemoci pouhým cvičením nebo že viděli a slyšeli věci z jiných dimenzí. Zdálo se, že tito praktikující jsou předurčeni k tomu, aby se v životě těšili zvláštnímu osudu. Když došlo na propagování a potvrzování Fa, občas jsem si pomyslel: „Když se nemoc toho člověka vyléčila praktikováním Dafa, neměl by uznat svého dobrodince? Nemá povinnost říct o tomto zázraku ostatním?

Jestliže se dříve hloupý a nešikovný člověk stal po praktikování chytrým a schopným; jestliže se díky kultivaci zlepšilo jeho rodinné a pracovní prostředí, není přirozené říct o svém štěstí ostatním? Proč tedy existují praktikující, kteří stále nemohou vystoupit, aby potvrdili Fa?“

Jsem jedním z takových lidí, kteří nemohou vystoupit, aby potvrdili Fa, protože mé „nemoci“ se nevyléčily, přestože praktikuji Dafa. Kromě těchto nemocí však musím uznat, že mé tělo jinak zůstává v dobré kondici. Netrpím nemocemi, jako je například sezónní chřipka. Kromě toho, když se v dnešní době po celé zemi šíří tolik nemocí, kdo by neměl zájem zůstat zdravý? V minulosti jsem se krátce dotkl dobra Dafa před některými příbuznými, a poté, co jsem přišel na tento úhel pohledu, začal jsem plánovat, že budu dobro Dafa mezi svými příbuznými objasňovat systematičtěji. V tomto okamžiku mě však zasáhly větší těžkosti.

Važte si každé příležitosti, stejně jako byste si vážili svých očí nebo srdce

V poslední době jsem často myslel na Mistrova slova:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Kdysi jsem tomu rozuměl doslova a do písmene, ale teď, ve světle svých zkušeností, se mi to zdá úplně jinak.

Jaké těžkosti jsou nejtěžší? Fyzická bolest, kterou trpíme při meditaci? Mezilidské problémy mezi lidmi? To jsou viditelné a hmatatelné problémy. Existuje ještě jiný druh obtíží, které nelze vidět ani se jich dotknout, ale tíží vás jako neviditelná hora. Nemůžete ji vidět, ačkoli vás pevně drtí ve svém sevření. Nikdy jsem svým třetím okem nic neviděl, ani jsem nezažil vyléčení žádné chronické nemoci prostřednictvím praktikování. V této chvíli zůstává schopnost vložit svou víru do Dafa nebo ne nevyhnutelnou otázkou.

Vážně nemocní praktikující, kteří se po cvičení rychle uzdravili - ani nevíte, jaké máte štěstí. Podle mého názoru byste již neměli o své víře pochybovat. Dafa vás přivedl zpět z pokraje smrti, a dokonce jste to zažili na vlastní kůži!

Tváří v tvář dalším těžkostem vykročte vpřed se svou karmou

Jak se moje „karma nemoci“ vlekla bez jakéhokoli zlepšení, moje sebedůvěra klesala a já jsem si přestal myslet, že dokážu udělat to, co řekl Mistr,

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

U těch, kteří tvrdili, že se vyléčili po provádění cvičení nebo recitování „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“, jsem se nemohl ubránit otázce, zda jejich zázraky byly náhodné nebo způsobené chybnou diagnózou. Stále jsem věřil, že qigong může léčit nemoci, a tak jsem se postupně opět vrátil k myšlení, že Dafa beru jako každé jiné qigongové cvičení.

Vždy jsem chtěl Dafa postavit do pozice nejdůležitější věci v mém životě. Usilovně jsem se o to snažil, ale zjistil jsem, že je obtížné toho dosáhnout vnějším úsilím.

Před rokem, po přečtení Mistrova učení týkajícího se počtu obětí epidemie covidu-19 v Číně, moje nepochopení v podstatě zničilo i to málo víry, které mi zbylo. Přestal jsem studovat Fa, ale vytrval jsem v praktikování cvičení. Během tohoto období jsem si osvojil spoustu zvyků běžných lidí a dělal jsem mnoho věcí, které byly v rozporu s učením Dafa.

Pokud se člověk přestane kultivovat, stane se opět obyčejným člověkem. Karma, kterou Mistr původně odstranil, se vám vrátí. Brzy poté se u mě objevil tinnitus. Příznaky začaly mírně, pak se stupňovaly, šířily se z jednoho ucha do druhého a vážně narušovaly můj spánek. Během prvních osmi měsíců jsem každou noc strávil 90 procent času bděním a mé příznaky se začaly zlepšovat až devátý měsíc. V důsledku toho se mi zhoršil sluch v levém uchu. Navíc se zdálo, že se bolesti nervů krční páteře, které zaznamenaly obrovské zlepšení, náhle přesunuly do hrudní páteře, což způsobilo sevření krku a ovlivnilo mou schopnost dýchat. Dýchací potíže způsobovaly, že jsem se každou noc mnohokrát budil, což zhoršovalo můj již tak špatný spánek. Tyto stavy mě tak trápily, že jsem byl v pokušení spáchat sebevraždu.

Poté, co jsem podvědomě uvažoval o tom, že se znovu chopím praxe, jsem se rozhodl považovat se za opravdového kultivujícího a snažit se co nejlépe splnit požadavky Dafa. Během uplynulého roku jsem se dvakrát naučil nazpaměť celý Zhuan Falun. Ačkoli se můj tinnitus nezměnil, kvalita mého spánku zaznamenala určité zlepšení.

Jednou jsem se své ženy žertem zeptal: „Kdyby tvá nemoc po dvouhodinovém pilném cvičení a každodenním jedno až dvouhodinovém studiu Fa zůstala navzdory tvému úsilí stejná, pokračovala bys v kultivaci?“ Moje žena se jen bezradně usmála, čímž dala najevo, že za mým pokračujícím úsilím stojí nepochopení, a naznačila, že by to vzdala a zkoumala jiné cesty. Máme spolu blízký vztah a v jednu chvíli jsem ji téměř přesvědčil, aby praktikovala Falun Gong.

Někdy si říkám, jaká požehnání jsem díky praktikování Falun Gongu získal. Bez ohledu na to, jak špatně jsem se kultivoval, je můj stav stále lepší než stav běžného člověka. Moji přátelé a příbuzní, kteří nepraktikují Dafa, kouří, pijí, hrají karty a ponocují, ale zůstávají v poměrně dobrém zdravotním stavu. Já se všech těchto zlozvyků zdržuji, každé ráno vstávám brzy nebo si za soumraku udělám čas na cvičení, a přesto jsem skončil v tomto stavu. Jak mohu přesvědčit lidi, že „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“ a jak mohu potvrdit Fa?

Navzdory všemu odmítám být pesimistou. Moji příbuzní, kteří stále kultivují Dafa, už více než 20 let neberou žádné léky. Navíc žít život běžného člověka je tak nesmyslné. Po období hlubokého rozjímání jsem si potvrdil svou touhu vrátit se do svého pravého domova a kultivovat Dafa. Jsem i nadále přesvědčen, že kultivace je dobrá a není nic špatného na tom, když se vydám touto cestou.

Bez ohledu na projevy každého soužení nebo na to, kolikrát jsem zpochybnil svou duši, se vracím ke stejnému závěru: Stále chci být pravým učedníkem Dafa!

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa na Minghui.org)