[Oslava Světového dne Falun Dafa] Všechno mě přivedlo k Dafa

(Minghui.org) Fa jsem získala v srpnu 2023, asi měsíc před svými 26. narozeninami. Když si vzpomenu na několik prvních měsíců své kultivace, vidím, jak všechno v mém životě vedlo k získání Fa, za což jsem Mistrovi nesmírně vděčná.

Narodila jsem se a vyrůstala na Havaji a kromě rodinných setkání s buddhismem Čisté země jsem byla vychovávána převážně sekulárně. Jako dítě si pamatuji, jak jsem pozorovala členy své rodiny, jak s modlitebními korálky omotanými kolem rukou zpívají jméno Buddhy Amitábhy uprostřed složitého, třpytivého zlatého pozadí Hongan-ji. Cítila jsem se jako cizinec a přemýšlela jsem, co to znamená být uvnitř duchovního zážitku, a ne pouhým pozorovatelem, který prochází rituálními kroky. I když jsem byla zvědavá, co chrám a zpěv znamenají, přesto jsem se ve světě pohybovala čistě materialistickou optikou.

Tento postoj se ještě zhoršil, když jsem se v rané pubertě stala závislou na sociálních médiích, což ještě více prohloubilo mé již tak silné připoutání k pověsti, společenskému postavení a posedlosti mým fyzickým vzhledem. Během bakalářského studia v New Yorku, zaplaveného moderní univerzitní kulturou ateismu, empirie, autocenzury a liberální politické ideologie, se moje morálka a víra v božství dostaly na úplné dno. Chyběly mi duchovní a psychologické zdroje, abych věděla, odkud pramení můj neklid, a tak mě to táhlo ke klasické olejomalbě a stala jsem se studentkou v ateliéru, kde se cenila, a předávala zručnost a tradice.

V ateliéru jsem se poprvé setkala s Falun Dafa, ačkoli jsem se o něm dozvěděla jen okrajově, když jsem viděla praktikující, kteří objasňovali pravdu o Falun Dafa na Union Square. Pomalu jsem se probouzela a uvědomovala si, že jsem žila uprostřed strachu a cenzury a nevědomky jsem vstřebávala moderní pojmy, aniž bych je zpochybňovala, a přihlásila jsem se na intenzivní magisterský program na nové vysoké škole, jejíž základy jsou postaveny na pravdě, kráse, svobodě slova a společenství, které umožňují rozkvět prvních tří hodnot. Magisterský program je oživením tradiční univerzity, kde se vyučují starověká i moderní řecká a klasická díla filozofie a literatury ze západního kánonu.

V Řecku, kde magisterský program začal, jsem získala Fa. Od počátku se moje snaha o pozemskou lásku rozhořela jako připoutanost přímo spojená s mou kultivací. Uprostřed krásného a romantického prostředí řeckého ostrova Samos, posedlost setkání s mojí magisterskou kohortou, intenzity řeckých hodin a ohromující velkorysosti a bohatství zkušeností, jichž jsem byla příjemcem, se ve mně vyvinula extrémní touha po jednom z praktikujících v mé skupině.

V Vyučování Fa na konferenci Fa v Austrálii se jeden praktikující zeptal a Mistr mu odpověděl:

„Student: Často sdílím zkušenosti a pochopení s těmi, jejichž chápání Fa je poměrně blízké tomu mému a kdo mají v jistých otázkách stejné osvícení. Je tohle připoutání?

Učitel: To záleží na tom, jestli tvá touha být blízko těm studentům, s nimiž můžeš snadno konverzovat, obsahuje nějaké další lidské touhy. Pokud ne, o nic nejde. Pokud obsahuje jakýkoliv nesprávný prvek, je velmi pravděpodobné, že se stane překážkou, která ti brání se pilně kultivovat.“ (Vyučování Fa na konferenci v Austrálii)

Od chvíle, kdy jsem získala Fa, jsem zápasila se svou připoutaností k honbě za láskou a často jsem ji zakrývala chytrými racionalizacemi, které ospravedlňovaly čas strávený s tímto praktikujícím, cvičeními nebo společným studiem Fa.

S mou snahou o lásku byl neoddělitelně spojen koktejl dalších připoutaností, jako je žárlivost, touha a chtíč. Intenzita programu znamenala, že ti z nás, kteří se do něj přihlásili, trávili většinu dní společně: večeřeli, cestovali, bydleli, cvičili řečtinu, chodili na túry a plavali a věnovali se mnoha dalším aktivitám. Toto neustálé vystavování se praktikujícímu, který byl objektem mých připoutaností, podněcovalo mé připoutanosti, které s ním byly spojeny, a téměř mi znemožňovalo vnímat realitu racionálním způsobem. Připadalo mi, jako bych se pohybovala v oparu, v krásném lucidním snu, kde jsem přecházela z okamžiku na okamžik v režimu přežití, vznášela se na svých připoutáních a nechávala je řídit mé pohyby ve světě. V tomto počátečním stádiu mé kultivace bylo mé porozumění Zhuan Falun, hlavnímu textu Falun Dafa, povrchní a omezené: Považovala jsem ho pouze za didaktickou, morální knihu, která se mnou rezonovala více než jiné duchovní texty.

Mistr řekl:

„Obvykle, když někdo čte tuto knihu poprvé, zjistí, že kniha učí principy, jak být dobrým člověkem. Když ji čte podruhé, nebude to už stejné; v tu chvíli pozná, že tato kniha je o kultivaci. Když ji bude číst potřetí – pokud ji skutečně dokážete přečíst třikrát po sobě – potom tu knihu pravděpodobně už nebude chtít odložit. Bude si ji brát a číst, kdykoliv bude mít čas, a pochopí, že jde o božskou knihu.“ (Učení Fa na konferencích I)

Přesně jak popsal Mistr, v Řecku, v počáteční fázi své kultivace, jsem nebyla schopna vnímat nesmírnost, hloubku a sílu toho, na co jsem narazila. Samozřejmě jsem postupem času pochopila, že jsem na praxi nenarazila. Naopak, přítomnost Dafa byla v mém periferním vidění, když jsem žila v New Yorku, má setkání s praktikujícími v ateliéru a mé předurčené vztahy s praktikujícími v magisterském programu mi připomínaly slib Mistrovi, který jsem dala v prehistorii.

Prvních několik měsíců mé kultivace se studium Fa a provádění cvičení mísilo s mým připoutáním k touze. Nedokázala jsem správně rozlišit, zda praktikuji, protože chci, nebo zda praktikuji, abych strávila více času s praktikujícím, který byl předmětem mých připoutání. Se svým materialistickým smýšlením jsem někdy pochybovala o reálnosti praxe, zejména když jsem byla sama. Kdykoli jsem zaváhala, vrátila jsem se k Zhuan Falun a zjistila, že se můj vztah ke knize změnil.

Po skončení intenzivní dvouměsíční jazykové části programu začala v Savannah ve státě Georgia část programu věnovaná filozofii a literatuře. Celá naše skupina bydlela společně v jednom domě, což se ukázalo jako obzvláště náročné pro mé připoutání k žárlivosti a pověsti. S těmi, ke kterým jsem byla obzvlášť připoutaná, jsem měla pocit, jako by nás spojovala nit, jako pupeční šňůra spojuje dítě s matkou; pokud se pohnuli, cítila jsem škubnutí v pupíku. Moje připoutanost k telefonu zesílila a neustále jsem kontrolovala, jestli nemám zprávy nebo jestli mi neunikly nějaké události. Hluboce jsem se bála odmítnutí a toho, že na mě někdo zapomene, což byla obě témata, která se v mém životě opakovala od prvních vztahů. Na našich filozofických seminářích se občas objevovala moje soutěživá mentalita a já se přistihla, že se snažím přehnaně kompenzovat svou nejistotu, že nemám čím hodnotným přispět.

Ve společném domě v Savannah bylo mnoho okamžiků, kdy se tváře některých mých kolegů před mýma očima měnily v tváře démonů. Když se to stalo, snažila jsem se zkrotit svou vůli a projít společenskou situací bez třenic, což vyžadovalo shovívavost. Opakovala jsem si, že jakýkoli démonický nebo zlý výraz, který vidím na tvářích svých přátel, je pouze odrazem mého vnitřního stavu.

Během části programu strávených v Savannah jsem začala ve svém těle vnímat mnoho pocitů. Teplo qi, které jsem cítila během cvičení, prostupovalo mým tělem, zejména rukama a obličejem, zatímco jsem se věnovala svým denním činnostem. Často jsem měla pocit, jako by mi spánky a lícní kosti někdo tlačil nebo tahal, a po celém těle jsem zažívala pocity podobné tlukotu srdce. Při meditaci vsedě mi obličej obklopovala sladká vůně a někdy jsem zachycovala vůni, která se vznášela kolem mých vlasů.

Získání Fa v tomto programu bylo zkouškou, protože mnoho knih, které čteme a o kterých diskutujeme v hodinách, jsou posvátné křesťanské texty, a já přirozeně přemýšlím o asociačních souvislostech. Jako člověk, který se s texty tohoto druhu předtím nesetkala, jsem se někdy dopouštěla chyby, že jsem zaměňovala teologie a vnášela do svého chápání Dafa lidské věci z jiného teologického systému.

Mistr řekl:

„Dokonce principy Osmi Trigramů a mnoho technických věcí známých běžné lidské společnosti se dnes nedostaly za tuto galaxii. Vesmír je tak velký, že vy ani nevíte jak velký je. Tři tisíce vesmírů jako tento náš vytvářejí větší vesmír a tři tisíce takovýchto větších vesmírů vytvářejí ještě větší vesmír. Bohové a Buddhové v nich jsou jednoduše příliš početní na to, aby se dali spočítat. Co potom galaxie? Je velmi malá. Vy, co studujete Dafa, přemýšlejte o tom. Vyučoval jsem vám takový obrovský Zákon.“ (Přednáška v Sydney, 1996)

V tomto prostředí, kde mi byl dán klíč k teologickému, filozofickému, uměleckému a literárnímu kánonu Západu, bylo tedy zkouškou připomenout si, že Dafa je něco všezahrnujícího a nadpřirozeného. I když texty, s nimiž jsem se setkala na hodinách, jsou hluboké a obohacující a jistě pomáhají položit kulturní základy pro pochopení božství lidmi, nemohou lidi přímo spasit; to může jen Dafa.

Když jsem se během zimní přestávky vrátila domů na Havaj, vyřešila jsem si důležité otázky, pro koho jsem cvičila a zda je tato praxe v souladu s mým záměrem. Bylo to poprvé od získání Fa, kdy jsem se ocitla mimo kontext, kdy jsem si nebyla jistá, zda praktikuji pro sebe, nebo používám praxi jako způsob, jak ospravedlnit trávení více času s tímto jedním praktikujícím, který byl sám o sobě mým největším připoutáním. První věc, kterou jsem chtěla udělat, když jsem se vrátila domů, bylo studovat Fa. Bylo to přesně tak, jak říkal Mistr – nechtěla jsem knihu odložit.

V lednu, po období pilného studia Fa a provádění cvičení během zimních prázdnin, jsem zažila akutní období odstraňování karmy a očišťování prostřednictvím menstruace, která trvala několik týdnů. Považuji to za další zkoušku, při níž jsem se mohla považovat buď za běžného člověka, nebo za kultivujícího.

Mistr řekl:

„Proto jsem vám řekl, že když cítíme my kultivující někde v těle nepohodlí, není to nemoc. I když to, co lidé považují za stav nemoci, a stav, který se odráží v těle kultivujícího, když se redukuje jeho karma, je stejné.“ (Přednášky ve spojených státech, 1997)

I když jsem si při menstruaci nejprve myslela, že se jedná o redukci karmy, na chvíli jsem zaváhala, když to trvalo několik týdnů. Spíše než návštěvu lékaře jsem však pochopila, že se musím vnímat spíše jako kultivující než jako běžný člověk a že hledáním řešení pro svůj povrchový projev se nedotknu původu nemoci, který žije v jiné dimenzi.

V únoru jsem začala pracovat na dálku pro média Dafa, za což jsem byla velmi vděčná. Tuto příležitost jsem také považovala za znamení, že dělám pokroky v kultivaci, že mi Mistr zařídil, abych přispěla k projektu Dafa. Takže když jsem přes léto požádala o práci v kamenné kanceláři a moje žádost byla zamítnuta, okamžitě jsem to brala jako odmítnutí a cítila jsem, že jsem se špatně kultivovala a nejsem hodna být učedníkem Dafa. To samozřejmě odhalilo připoutanosti, o kterých jsem předtím nevěděla, že tam jsou, zejména připoutanost k lidskému schválení mého pocitu vlastní hodnoty. Nyní to vnímám jako zkoušku víry. Moje víra v Dafa by měla být neochvějná, nezávislá na jakémkoli potvrzení, kterého se mi může nebo nemusí dostat v mém povolání. Kdybych spoléhala na to, že mě lidé potvrdí jako praktikujícího Dafa, znamenalo by to, že mé srdce a mysl nejsou na správném místě. Nyní jsem se posunula na místo plné důvěry v Mistrovo uspořádání pro mě a vím, že se setkám s vhodnými zkouškami pro svou kultivaci přesně v pravý čas.

To vystihuje to, co mi odhalilo prvních osm měsíců mé kultivace v Dafa. Ve chvílích utrpení, kdy se odhalují a zhoršují má připoutání, moje víra v Mistra a Fa jen roste.

(Vybráno z příspěvků pro oslavu Světového dne Falun Dafa na stránkách Minghui.org)