Vzácná vzpomínka na oslavu Světového dne Falun Dafa ve vazební věznici

(Minghui.org) Když se v prvních letech pronásledování blížil 25. duben, nařídila komunistická strana Číny (KS Číny) všem pracovním jednotkám v Číně: „Postarejte se o vlastní lidi a vlastní dveře“, což znamenalo, že jejich zaměstnanci nesmějí jezdit do Pekingu apelovat na podporu Falun Dafa. V důsledku toho bylo v dubnu a květnu mnoho praktikujících v našem městě zatčeno a zadrženo. Byla jsem v práci, když do mé kanceláře přišla místní policie a snažila se mě přinutit, abych podepsala záruční prohlášení, že nepojedu do Pekingu apelovat za Falun Dafa. Když jsem odmítla, uvrhli mě do vazební věznice.

Ve stejné cele se mnou bylo asi dvacet žen, z toho asi deset praktikujících. Povídaly jsme si o tom, jak oslavíme 13. květen, Světový den Falun Dafa. Ve vazební věznici byly hromady jednorázových hůlek, protože vězni byli nuceni tyto hůlky balit do papíru. Našly jsme žlutý sáček na hůlky, očistily ho, zploštily a červenými gumičkami na sáčku vytvořily nápis „Pravdivost, Soucit, Snášenlivost“. Trvalo nám několik nocí, než jsme transparent dokončily, ale dopadl nádherně! Byly jsme nadšeny, že se nám podařilo vyrobit atraktivní transparent s omezeným množstvím materiálu ve vazební věznici. Byl pro nás velice cenný!

Když jsme vězenkyním objasnily pravdu o pronásledování Falun Dafa, ony i vedoucí naší cely pochopily skutečnou situaci. Praktikující Falun Dafa nezištně pomáhali ostatním. Kdykoli jsme od svých rodin dostaly nějaké jídlo nebo jiné věci, podělily jsme se o ně s nepraktikujícími. Všichni věděli, že praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé. Na oplátku pomáhaly ony nám. Atmosféra ve vazebním středisku se stala harmonickou. Protože většina nově příchozích po příchodu nic neměla, praktikující se s nimi podělily o své zásoby. Když vězenkyně plakaly, utěšovaly jsme je a vyprávěly jim o principech Falun Dafa.

Když jsme nemusely pracovat, studovaly jsme Fa. Připojily se k nám i nepraktikující. Seděly jsme v řadách a jedna z nich nahlas předčítala z knihy Zhuan Falun. Byla to minikniha, kterou se podařilo přinést jedné praktikující. Dozorci mohli na bezpečnostní kameře vidět jen to, že tiše sedíme, a nevěděli, že posloucháme, jak někdo čte knihu. Dozorci také z našeho chování poznali, že praktikující Falun Dafa jsou dobří lidé. Když přišla nová vězeňkyně, strážný jí řekl: „Běžte požádat praktikující Falun Dafa, aby vám pomohly.“

Kromě toho jsme prováděly cvičení a některé nepraktikující vězenkyně se k nám přidaly. Jednou mi jedna žena z venkova vzrušeně vyprávěla: „Když jsem dělala cvičení, viděla jsem kolem sebe několik mnichů.“ Řekl jsem jí, že musí mít velký předurčený vztah ke kultivaci. Řekla, že se naučí více, až bude propuštěna.

Nepraktikující v naší cele byly rády, že plánujeme oslavit Světový den Falun Dafa, a řekly, že se chtějí zúčastnit. Vedoucí naší cely je také podpořila. Schovaly jsme si ovoce a občerstvení jako obětiny na den oslav. Večer 12. května jsme se osprchovaly, i když voda byla studená, abychom se připravily na další den.

Po snídani jsme uklidily stůl, rozložily ovoce a svačiny jako obětní dary a na zeď vyvěsily náš drahocenný transparent s nápisem „ Pravdivost, Soucit, Snášenlivost“.

Všichni, praktikující i nepraktikující, jsme se postavily do řady před stůl. Atmosféra byla slavnostní a posvátná. Jedna praktikující zazpívala píseň „Buď zachráněn“. Do očí se nám draly slzy. Nepraktikující se zdály být dojaty.

Utřela jsem si slzy, vytáhla připravený scénář a pomalu četla každé slovo. Nevzpomínám si na všechno, co jsem napsala, ale pamatuji si několik vět: „V tento den se narodil náš velký soucitný Mistr. Stvořitel sestoupil do světa smrtelníků a přinesl lidstvu světlo a naději. V tento den zazářilo na světlo Buddhovo světlo! Tento výjimečný den si budeme navždy připomínat a oslavovat!“

Přestože jsme byly zadrženy, cítily jsme, že jsme obklopeny Buddhovým hlubokým soucitem, stejně jako naši kolegové praktikující po celém světě.

Uplynulo už víc než dvacet let. Blíží se Světový den Falun Dafa a já si nemohu nevzpomenout na tu oslavu ve vazební věznici. Navzdory pronásledování jsme šli cestou pod Mistrovou ochranou. Žádná slova nemohou popsat naši vděčnost za Mistrovu oběť a milost. Slzy se mi derou do očí pokaždé, když slyším píseň „Zpíváme Mistrovi“.

„Kdo může znát bolest ve tvém srdci? Kdo by mohl znát tvé strádání? Kdo by mohl znát tvou hořkou oběť? Kdo by mohl znát tíhu tvého břemene?"

„Přišli jsme pro vnímající bytosti. Beze strachu jsme sestoupili do utrpení, abychom pomohli Učiteli při nápravě Cesty. To Ty jsi nás vedl skrze nebezpečí. Uprostřed zuřící bouře září mocná ctnost Dafa stále jasněji."

„Vesmírem se rozléhají hlasy chvály. Nebem i zemí se rozléhají předurčené vztahy nesčetných věků. Jsi to Ty, kdo vede vnímající bytosti vstříc budoucnosti. Záře Velké cesty bude navždy zářit ve vesmíru.“