[Oslava Světového dne Falun Dafa] Moje matka

(Minghui.org) Poté, co se moje matka vrátila do svého domova, nastaly v něm zlomové a velmi vítané změny. Začala praktikovat Falun Dafa. Stalo se toto.

Moje matka se přivdala do rodiny mého otce jako nevlastní matka dvou dívek, jedné bylo šest let a druhé byly právě dva roky.

V té době byla otcova rodina velmi chudá, a mnoho lidí myslelo, že matka nebude schopna snášet útrapy.

Ale ona měla vždycky laskavou a trpělivou povahu a ke svým nevlastním dcerám se chovala stejně jako k vlastním, a to i poté, co jsem se narodila.

Když jsem byla malá, nikdy jsem nedostala nové oblečení. Nosila jsem obnošené šaty po svých dvou starších sestrách.

Matka také dbala na to, abychom se všichni dělili a měli stejný podíl. Když někdy nebyl dostatek jídla, matka nás vždycky nechala, abychom se najedli, a teprve potom po nás posbírala drobky.

Otec byl zlý člověk. Místo aby byl vděčný za ženu, která se starala o jeho dům a děti, často se na ní zlobil. Někdy zašel tak daleko, že ji uhodil.

Bylo to ještě horší, když se napil. Rozbíjel talíře a mísy, a dokonce i kuchyňskou linku a televizi.

Já a moje sestry jsme se ho hodně bály.

Když sestry nastoupily na střední školu, odešly z domova, nejprve jedna a později i druhá, jak bylo zvykem. Pak už jsme zůstaly jen matka a já, abychom snášely otcův hněv.

Jednou se rodiče pohádali kvůli nějaké maličkosti a otec nás vyhodil z domu. Pršelo, a tak jsme se schovaly pod kůlnu.

Zeptala jsem se jí: „Jak dlouho budeme muset snášet jeho špatné zacházení?“

Matka mě pevně objala a obě jsme plakaly.

Od toho dne jsem otce nenáviděla. Chovala jsem k němu obrovskou zášť. Tajně jsem si přísahala, že budu tvrdě studovat, abych si jednoho dne našla dobrou práci, vzala matku a opustila s ní to hrozné místo, kterému jsme říkali domov!

Věděla jsem, že matka trpěla mnohem víc než já a sestry. Vzpomněla jsem si, že chtěla od otce odejít už dřív, ale já a sestry jsme se držely jejích šatů a prosily jsme ji, aby neodcházela. A tak zůstala a rok za rokem to snášela.

Když se nejstarší sestra po vysoké škole vrátila domů a zjistila, že jí otec nepřestal týrat, snažila se matku přesvědčit, aby se s ním rozvedla.

Matka se rozplakala a řekla: „Kdybych se s vaším otcem rozvedla a odešla, co byste vy tři dělaly?“

Sestra pohotově odpověděla: „Samozřejmě, že odejdeme s tebou!“

Matka si povzdechla: „Pak byste ale neměly otce. Kdybych zůstala, měly byste alespoň oba rodiče. Kdybych odešla, rodina by se rozpadla!"

Moje sestra se rozplakala a nezmohla se už na slovo, ale dodnes si pamatuji její srdceryvné zvolání: "Mami!"

Matka je tak dobrý člověk. Všichni říkají: „Jeden dobrý čin si zaslouží další.“ Nemohla jsem pochopit, proč byl matčin život tak trpký.

Často plakala. Postupně se z optimistické a veselé ženy, která se ráda smála, stala mrzutá, uzavřená a sotva mluvící osoba. Bylo jí teprve třicet let, ale vlasy už měla úplně bílé!

V roce 1997 jsem odešla na střední školu. Fyzicky jsem byla svobodná, ale v srdci jsem se svobodná necítila. Je pravda, že jsem konečně odešla z domova, ale matka byla stále v té pekelné díře a nebyl tam nikdo, kdo by ji chránil a utěšoval.

V hlavě se mi přehrávaly obrazy, jak na ni otec křičí a bije ji, jak na ni letí a přistávají hrnce a pánve. Ale když jsem zavolala domů, matka vždycky řekla, že je všechno v pořádku a ať si nedělám starosti. Jak bych si ale mohla nedělat starosti?!

Velká změna

Vzpomínám si na jeden víkend, kdy jsem se s obvyklou úzkostí vrátila domů a spěchala za matkou, ale bála jsem se setkání s otcem.

Otevřela jsem vchodové dveře a vešla dovnitř. Matka byla ráda, že mě vidí. Cítila jsem z ní i v domě jistý klid. Rozhlédla jsem se kolem. Nezdálo se, že by tu byly nějaké známky násilí, které bych normálně v minulosti mohla zaznamenat.

Od té doby jsem si pokaždé, když jsem přišla domů, všimla, že se změnila. Vrátila se jí láska ke smíchu. Její úsměvy opět vycházely ze srdce. Zdálo se, že má spoustu energie a že už ji netíží problémy..

Nakonec jsem se zeptala: „Otec tě ještě bije?“

Matka s úsměvem odpověděla: „No, tvůj otec se změnil. Jeho povaha se hodně zlepšila. Praktikuje Falun Dafa. Řekl mi, že Falun Dafa je skvělý a že bych měla také praktikovat.“

Byla jsem ohromena. Jak by se mohl člověk, který jen nadává a bije svou ženu, v jediném okamžiku tak drasticky změnit?

Ale matčiny změny byly skutečné. Její úsměvy nebyly předstírané.

Pod otcovým vlivem a přesvědčováním začala matka praktikovat Falun Dafa.

Byla jsem ohromena, když jsem ji viděla, jak si doma čte knihu. Matka chodila do základní školy jen dva roky a v minulosti se absolutně  nezajímala o četbu knih.

S velkou zvědavostí jsem se jí zeptala: „Co to čteš za knihu?“

Řekla, abych se na ni podívala sama. Na přebalu stálo: Zhuan Falun.

Matně jsem si vzpomínala, že když jsem o prázdninách navštívila babičku, mluvila se mnou o stejné knize. Řekla mi, že tato kniha je o kultivaci, a požádala mě, abych ji vzala domů otci, aby si ji přečetl.

V té době jsem byla hluboce ovlivněna učením komunistické strany Číny (KS Číny) o ateismu. Odmítla jsem. Řekla jsem jí, že by ho to nezajímalo.

Nyní se zdálo, že otec knihu přece jen dostal. Zdálo se, že on a Falun Dafa musí mít opravdu  nějaký předurčený vztah.

Když jsem viděla matku, jak drží a čte Zhuan Falun s takovou zbožností, pomyslela jsem si: „Ta kniha musí být opravdu úžasná. Dokáže obrátit mysl i srdce člověka! Otec čte knihu a jeho špatná povaha je pryč a už s matkou nebojuje ani jí neubližuje. Matka čte knihu, protože se otec změnil, a nyní je zase optimistická a má dobrou náladu každý den.“

Konečně jsem se mohla uvolnit. Začala jsem si užívat teplo opravdového domova. Temné mraky byly pryč. Roztržky byly minulostí a nahradil je smích a radost.

Jednou po večeři jsme se šli společně projít. Matka a otec mě drželi za ruce a já byla tak šťastná, až se mi chtělo plakat. Byla to scéna, která se mi zjevovala jen ve snech! Nyní se sny staly skutečností!

Až poté, co jsem se mnohem později stala praktikující Falun Dafa a začala jsem číst Zhuan Falun znovu a znovu, jsem konečně pochopila, co Mistr myslí pod pojmem „...Jako kultivující se nebráníte, když vás bijí, a neodpovídáte, když vám nadávají. “ (Zhuan Falun). Proto se otec dokázal změnit. Jako praktikující Dafa musíme nejprve myslet na ostatní.

Zhuan Falun nás učí, jak být dobrými lidmi! Otec a matka četli knihu a výrazně se změnili k lepšímu. Nyní mi byli schopni poskytnout skutečně vřelý a šťastný domov!

Začátek pronásledování

Po 20. červenci 1999 nás zahalily drastické změny. Jiang Zemin a jeho zlotřilá skupina ze žárlivosti zahájili brutální pronásledování Falun Dafa.

Matka byla zmatená: „Co se to děje s vládou? Proč zakazuje tak dobrou praxi?“

Bez skupinového studia Fa a místa, kde by se mohl scházet ke cvičením, se otec vzdálil, aby se připojil k jiným skupinám, ale nakonec se k Dafa obrátil zády.

V matčině srdci zela prázdnota a nevěděla, co má dělat.

V roce 2001 byl svět ohromen opakovaným vysíláním „sebeupálení na náměstí Nebeského klidu“ a dalšími krutými lžemi vykonstruovanými KS Číny. Devastace byla hluboce pociťována v celém národě.

Se sestrami jsme si dělaly o matku starosti. Bály jsme se, že se přidá k těm sebeupalovačům, a tak jsme každý její pohyb sledovaly jako ostříži.

I když o tom píšu, jsem stále šokovaná tím, jak neuvěřitelně zlověstná je KS Číny, že je schopna takového podlého činu, aby oklamala své vlastní lidi i lidi na celém světě a obviňovat tak Falun Dafa! Tolik lidí uvěřilo jejím lžím a bylo těžce otráveno. Jak může vláda používat tak zlou taktiku, aby vyburcovala slušné lidi k nenávisti a poštvala je proti jiným slušným lidem!

Se sestrami jsme se matku snažily přesvědčit: „Zůstaň doma a cvič, když musíš, ale nejezdi prosím do Pekingu podat petici nebo se neupaluj na náměstí Nebeského klidu!“

Matka nám řekla: „To by opravdoví praktikující nikdy neudělali. Mistr nám zakazuje zabíjet. Jak by mohl lidi nabádat, aby se zabíjeli?“

Trvalo nám dlouho, než jsme se s bedlivým pozorováním přesvědčily, že matka je ve všech směrech normální a racionální, než jsme mohly uklidnit svá srdce.

Takhle zlověstná je KS Číny. Aby zdiskreditovala a zbavila se skupiny dobrých lidí, otrávila všechny v celé zemi. Většina lidí je jako jsme byly my. Bezelstní a důvěřiví a bezvýhradně důvěřující naší vládě. Je to skutečně alarmující a znepokojující.

Navzdory ztrátě prostředí pro skupinové studium a cvičení se matka Falun Dafa nevzdala. Chtěla, abychom si pamatovaly, že Falun Dafa učí lidi být dobrými.

Vytrvalý kultivující

Matka žije svůj život v souladu s principy Falun Dafa: Pravdivost, Soucit, Snášenlivost. Má velkorysé srdce a dělá vše pro ostatní.

Tchyně mé nejstarší sestry se nechce starat o vnouče. Tchán mé druhé sestry má špatnou povahu a není ochoten vnoučata hlídat. Matka tedy přebírá všechny povinnosti spojené s péčí o děti.

Uplynulo deset let. Matka vychovávala svá vnoučata bez stížností, ale s nekonečnou trpělivostí, tolerancí a pochopením.

Hlídá vnoučata, pere, připravuje všechna jídla a stará se o všechny velké i malé domácí práce. Můj otec, sestry, bratr, manžel a já můžeme bez obav pracovat v různých zaměstnáních, a to vše díky matce, která je zdravá, pracovitá a schopná.

Když sestry a jejich manželé matku chválí a děkují jí, vždy říká, že je to proto, že je praktikující Falun Dafa a že jí Mistr dal dobré zdraví.

Často přemýšlím o tom, jak byla před praktikováním Falun Dafa často nevrlá a nespokojená. Nyní si však stěžuje jen zřídka. Občas, když se nepohodne s otcem nebo s některým z nás dětí, se vždy podívá dovnitř a snaží se přijít na to, kde mohla udělat chybu.

A co je důležitější, když vidím a slyším ostatní lidi, jak spěchají koupit léky pro své rodiče nebo je odvážejí do nemocnice a mluví o péči o své nemocné rodiče, vždy se cítím nesmírně požehnaná, protože už více než dvanáct let, co začala praktikovat Falun Dafa, matka nebyla v nemocnici ani nepotřebovala žádné léky.

Kdyby jiní praktikující řekli, že nepotřebují léky, protože nejsou nemocní, nevěřila bych jim. Poté, co jsem byla svědkem toho, co se stalo mé matce, musela jsem uznat, že Falun Dafa je opravdu úžasný!

Naší rodině se vyhýbá neštěstí

Matka nám řekla: „Falun Dafa je Buddhův Zákon, skutečný Buddhův zákon. Pokud věříte, že Falun Dafa je dobrý a podporujete moji praxi, budete z toho mít prospěch a odejdete s velkým požehnáním.“

Nevěnovala jsem příliš pozornosti tomu, co říkala, ale děly se věci, které mi umožnily být svědkem toho, jak úžasný Falun Dafa ve skutečnosti je.

Jednou nás sestra někam vezla. V ostré zatáčce ztratila kontrolu nad autem. Auto stálo prakticky jen na jednom kole a zbylá tři byla ve vzduchu. Ale nepřevrátilo se. Samo se srovnalo. Matka, která seděla na sedadle spolujezdce, si okamžitě sepnula dlaně před hrudníkem, prosila Mistra, aby nás ochránil, a děkovala Mistrovi za záchranu.

Když jsem se vzpamatovala z šoku, zeptala jsem se sestry, co se stalo.

Řekla: „Když jsem zatáčela za roh, najednou se mi zatmělo před očima.“

Matka řekla: „Auto jelo tak rychle. Je zázrak, že se nepřevrátilo. Byl to Mistr, kdo nás ochránil!“

Jindy si má dcera hrála na posteli a omylem se uhodila hlavou o parapet. Rozrazila si obočí a křičela bolestí.

Matka rychle řekla: „Falun Dafa je dobrý! Mistře, prosím, ochraňujte toto dítě!"

Požádala mou dceru, aby opakovala: „Falun Dafa je dobrý! Mistře, prosím, ochraňujte mě!“ Dcera ta slova vyslovila, i když ještě stále plakala, ale po chvíli přestala a řekla, že už ji to nebolí.

Odvezli jsme ji do nemocnice, kde jí udělali čtyři stehy. Neplakala a její zející rána se zahojila prakticky přes noc.

Matka mi řekla, abych Mistrovi poděkovala! Upřímně jsem Mistrovi poděkovala z celého srdce!

Příběhů, které bych mohla vyprávět, je mnohem více. Chci jen znovu a znovu poděkovat. Chci poděkovat Dafa! Chci poděkovat Mistrovi! Chci poděkovat Mistrovi za to, že nám dal Dafa, abychom se mohli naučit být dobrými lidmi a stát se ještě lepšími a pokračovat v pozvedávání se!

Falun Dafa je shovívavý ke všem vnímajícím bytostem. Pokud skutečně věříme, že „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré!“ všichni se budeme navždy vyhřívat ve velkolepém světle Dafa!