[Oslava Světového dne Falun Dafa] Nezapomenutelné zážitky

(Minghui.org) Když si vzpomenu na zkušenost, kterou jsem získala, když jsem navštěvovala přednášky Mistra Li o vyučování Zákona a vstoupila na cestu kultivace Dafa, vždy mě dojme Mistrův velký soucit a široký rozhled.

Setkání s Mistrem na výstavě Zdraví

Jednoho dne v druhé polovině roku 1993 jsem viděla svého souseda Lao Liho, vládního kádra v důchodu, jak cvičí qigong. Nevěnovala jsem mu velkou pozornost. Po několika dnech mi Lao Li řekl: „Jsi vítána, abys s námi cvičila. Říká se tomu Falun Gong. Je velmi dobrý a velmi účinný pro zlepšení zdraví a léčení nemocí. Protože často chodíš k lékařům a bereš léky, měla bys přijít a vyzkoušet to.“

V té době jsem měla krční spondylózu. Když jsem onemocněla, bála jsem se otevřít oči, protože kdybych to udělala, všechno by se točilo. Trpěla jsem také bederní spondylózou, revmatismem, gastrointestinálním onemocněním a gynekologickými problémy. Vyhledala jsem lékařskou pomoc, ale ke zlepšení nedošlo. Musela jsem se spoléhat na léky a návštěvy nemocnice. Celé léto roku 1993 jsem strávila v nemocnici. Cvičila jsem také dva druhy qigongu, ale ani ty nepomohly. Když jsem slyšela Lao Liho laskavou radu, chtěla jsem to zkusit.

Po večeři jsem se připojila k Lao Liovi a skupině, abychom se naučili cvičení. Jakmile jsem začala cvičit, něco se zřejmě stalo. Nemohla jsem přestat zívat a po tváři mi stékaly slzy, které chutnaly jako hořká slaná mořská voda. Při meditaci jsem měla na sobě tlustou bavlněnou bundu, ale přesto jsem se třásla. Bylo mi řečeno, že to znamená, že Mistr Li odstraňuje mé nemoci. Ještě jsem nečetla žádnou z knih Dafa a chtěla jsem jen, aby se mé nemoci vyléčily.

Jednoho dne mi jeden praktikující řekl, že na výstavě Zdraví v Pekingu bude stánek Falun Gongu a že tam budou léčit nemoci, tak jsem tam šla.

Když jsme přijeli, bylo to, jak později řekl Mistr,

„U jiných stánků nebylo moc lidí, ale kolem našeho bylo plno. Byly tam tři fronty: v první řadě bylo tolik lidí, kteří se chtěli přihlásit na léčení, že už brzy ráno zaplnili celé dopoledne, druhá řada čekala, aby se přihlásila na odpolední léčení, a třetí řada čekala na můj autogram.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Moji nemoc léčil jeden z Mistrových žáků. Získala jsem knihu Falun Gong a požádala Mistra, aby ji podepsal. Kolem poledne se lidé postupně rozcházeli. Praktikující mi řekl, abych ještě chvíli zůstala, protože energetické pole bylo dobré.

Když jsem se otočila, viděla jsem, že se na mě Mistr dívá asi z deseti metrů. Podívala jsem se na Mistrovu štíhlou postavu a milou tvář. Moje mysl byla v tu chvíli prázdná a nedokázala jsem ani pomyslet na to, že bych ho pozdravila. Teď toho opravdu lituji!

Během výstavy jsem měla tu čest zúčastnit se setkání, na kterém se podávala zpráva o zkušenostech Mistra. Před začátkem schůze mnoho lidí Mistrovi věnovalo praporky, aby mu vyjádřili své uznání. Nejpůsobivější byl text na dvou transparentech, který Mistrovi děkoval za vyléčení dětské leukémie.

Na pódiu stál starší muž a se zdviženýma rukama křičel: „Jsem vyléčen! Jsem vyléčen!“ Křičel a skákal radostí. Tento muž pracoval jako modelář na železnici a po dvou operacích rakoviny konečníku se mu nemoc vrátila. Když objevil Falun Gong, Mistr ho vyléčil.

Mistr Li pak přišel a začal učit. Poslouchala jsem velmi pozorně, i když jsem měla o Dafa jen základní znalosti. Po přednášce Mistr požádal každého, aby natáhl ruku a pocítil otáčení Falunu (kola zákona). Lidé vyjadřovali své překvapení a potěšení, protože skutečně zažili zázrak Dafa. Rozhodla jsem se, že budu v praktikování pokračovat. Jaký vzácný zážitek!

Mistrovo vyučování Fa v Tianjinu

Lao Li mi koncem roku řekl, že v lednu budou v Tianjinu probíhat kurzy Falun Dafa, a zeptal se mě, jestli bych mohla jít. „Ano!“ Řekla jsem rozhodně. Bylo to čtyři dny před zimními prázdninami. Dokončila jsem tedy všechnu práci a škola mi dovolila odejít dříve.

Koupili jsme si jízdenky na vlak. V noci, kdy jsme odjížděli, jsem nečekaně dostala horečku. Když jsem měla v minulosti horečku, bolelo mě kvůli revmatismu celé tělo a obvykle jsem měla problémy se vstáváním. Tentokrát se mi kupodivu jen trochu točila hlava a mohla jsem snadno vstát. Později jsem se dozvěděla, že Mistr předem očišťuje mé tělo.

Když jsme dorazili do Tianjinu, cvičili jsme meditaci vsedě a během dne jsme poslouchali ostatní praktikující, kteří se dělili o své zkušenosti. Večer jsme poslouchali Mistra, který vyučoval Fa a cvičení.

Když jsem poslouchala přednášku Mistra, nevím proč, ale čím víc jsem ji chtěla slyšet, tím víc se mi chtělo spát. Po pozdějším přečtení Zhuan Falunu jsem se dozvěděla, že Mistr léčí nemoc v mém mozku, takže jsem musela být uvedena do stavu anestezie. Studenti měli nejrůznější reakce, když nám Mistr čistil těla. Celý den a noc jsem smrkala, nos byl plný lepkavého hlenu (kromě poslechu Mistrových přednášek), a spotřebovala jsem dvě role toaletního papíru. Poté, co Mistr očistil mé tělo, se můj zdravotní stav stále zlepšoval. Dříve jsem nemohla moc chodit, ale po přednáškách jsem se cítila velmi lehce. Při jízdě na kole jsem měla pocit, jako by mě tlačil vítr. Při stoupání do schodů jsem měla pocit, jako by mě někdo tlačil nahoru. Nedokázala jsem vyjádřit, jak jsem byla šťastná!

Jeden z praktikujících, který praktikoval mnoho druhů qigongu, řekl: „Tohle není obyčejný qigong. Opravdu jsme se setkali s Mistrem vysoké úrovně!“ Byl to učitel střední školy. Po návratu do Pekingu využíval školní učebny k pořádání mnoha devítidenních seminářů Falun Gongu. Pouštěl videa Mistra Li a všechny učil cvičení. Také jsem mu pomáhala. V každé třídě bylo téměř 200 lidí. Mnoho lidí díky těmto hodinám získalo Fa.

V březnu jsem se dozvěděla, že Mistr bude učit druhou třídu v Tianjinu. Moc jsem se ho chtěla zúčastnit, nicméně jako učitelka jsem si říkala, jak bych mohla zrušit tolik hodin ve škole? Když jsem pak jednou v neděli šla do parku cvičit, najednou jsem zaslechla, jak někdo říká, že jedna velká pracovní jednotka zařizuje autobus, který bude každý den po práci vozit zaměstnance na Mistrovy hodiny do Tianjinu a večer se bude vracet, a že je ještě tucet volných míst. Jízdné bylo každý den 15 jüanů. Měla jsem obrovskou radost a hned jsem se přihlásila ke svému sousedovi Lao Li. Abych stihla autobus, přesunula jsem všechny odpolední hodiny na dopoledne a stačilo mi každý den odejít o hodinu dřív.

K bráně Yongding jsme přijeli v 16:30, abychom nasedli na autobus do Tianjinu, a domů jsme se vrátili o půlnoci. Druhý den jsem šla do školy, aniž bych se cítila unavená.

Když jsem znovu poslouchala Mistrovy přednášky, ještě více jsem pochopila smysl života a to, jak být opravdovou kultivující. V mém pohledu na svět došlo k zásadní změně!

V průběhu výuky Mistr sám opravoval cvičební pohyby studentů.

Poslední dva dny byly víkendové, takže jsem nemusela do práce. V Tianjinu jsme zůstali dvě noci. Když jsem se po vyslechnutí přednášky vrátila do hotelu a meditovala, otevřel mi Mistr nebeské neboli třetí oko. Scéna, kterou jsem tehdy viděla, je dodnes živá.

V minulosti jsem se zřejmě neuměla smát. Nyní jsem šťastná po celý den. Často se chichotám ze spaní. Možná jsem v tomto životě tolik trpěla, a proto se při cvičeních nikdy nebojím snášet těžkosti. Dříve pro mě bylo kvůli artritidě velmi těžké sedět v lotosové pozici. Zpočátku jsem vydržela sedět půl hodiny, pak jsem to prodloužila na 45 minut a pak na hodinu.

Bez ohledu na to, jak to bolelo, jsem pokračovala. Když ostatní skončili meditaci vsedě a odešli, pokračovala jsem s dalším praktikujícím a meditovali jsme každý den dvě hodiny. Někdy to bylo tak bolestivé, že se mi zdálo, že mi myšlenky zamrzly. Neměla jsem sílu ani udržet v mysli pasáž:

„Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Pokaždé jsem však vydržela až do konce.

Zázračné zážitky v kultivaci

Protože na cvičební místo přicházelo stále více lidí, přesunuli jsme se na cvičení do otevřeného prostoru v přízemí. Vytrvali jsme bez ohledu na to, jak chladné nebo horké bylo počasí. Po jednom zimním sněhu klesla teplota na -13 stupňů Celsia a ještě v pět hodin ráno byla tma. Jednoduše jsme odmetli sníh a položili rohože k meditaci. Mezi budovami bylo velmi větrno a občas nás vítr rozhoupal, ale nikdo neodešel dřív. Všichni jsme se pilně kultivovali.

Po večeři jsme společně četli Fa na chodbě domu, kde jsem bydlela. Seděli jsme tváří v tvář a střídali se ve čtení. Pak jsme si vyprávěli své kultivační zkušenosti. Někteří mluvili o řešení rodinných konfliktů, jiní o tom, jak být dobrý v práci, a někteří o změnách, které zažili po zahájení praxe.

Jeden starší muž chodil na záchod více než dvacetkrát za noc, a proto nemohl spát. Po dvou měsících cvičení vstával jen dvakrát za noc. Mladší sestra jednoho praktikujícího (také praktikující) si při autonehodě zlomila nohu a byla převezena do nemocnice, kde jí dali sádru. Zatímco ostatní v nemocnici křičeli bolestí, praktikující bolest vůbec necítila. Když jí sádru sundali, lékař nemohl zjistit, kde ke zlomenině došlo. Sedmdesátiletá praktikující uvedla, že před deseti lety podstoupila hysterektomii, ale po kultivaci opět menstruovala.

Starší asistentka, která se starala o cvičební místo v parku, měla zázračný zážitek. Jednou v noci zůstala u své dcery, která byla od parku daleko. Brzy ráno potřebovala přinést magnetofon, aby mohla pustit hudbu na cvičení v parku. Byla velká tma. U její dcery nebyl výtah a na schodišťové chodbě nesvítilo žádné světlo. Pomyslela si: „Nemůžu přece zdržovat cvičení všech. Musím jít dolů, i kdybych se měla plazit“. Hned po této myšlence se objevila rampa, na kterou svítilo měsíční světlo. Když vyšla z budovy a ohlédla se, byla opět úplná tma. Věděla, že jí Mistr pomohl.

Jindy, když skončila s cvičením a procházela kolem vysokého sloupu veřejného osvětlení, uslyšela ránu a ucítila velkou ruku, která jí zakryla oči a pohybovala se směrem dolů, aby ji chránila. Když otevřela oči, uviděla kolem sebe rozbité sklo. Ukázalo se, že explodovala velká žárovka na vrcholu sloupu. Žárovky na Changanské ulici byly tak velké, že je člověk nemohl obejmout rukama. Lidé kolem ní byli ohromeni. Když viděli, že není zraněná, všichni říkali, že žena měla velké štěstí. Říkala, že ji Mistr opět ochránil. Později si všimla, že její šaty byly roztrženy rozbitým sklem, a ukázala nám to.

Řekla jsem mnoha přátelům a příbuzným, jak je Dafa skvělý. Učila jsem cvičení více než tucet učitelů a každé ráno jsme společně cvičili ve škole. Každé pondělí a čtvrtek jsme o polední přestávce společně četli Fa.

Muž z naší školní ochranky byl z okresu Shen v provincii Hebei. Chtěl si to také procvičit, a tak jsem mu dala knihu nejdřív přečíst. Říkal, že když četl první přednášku Zhuan Falun, levitoval, zatímco seděl v posteli. Léta kouřil a nebyl schopen přestat. Jedno pondělí, když se přišel připojit k našemu studiu Fa, jsme náhodou četli přednášku, která hovořila o odvykání kouření. Když ve čtvrtek přišel ke studiu, s úsměvem nám řekl, že po přečtení pondělní přednášky už na kouření nemůže myslet. Byl na kouření závislý desítky let a teď tak snadno přestal kouřit. Všichni říkali, že to bylo úžasné!

Mistr řekl,

„Proto se říká, že když neustále kultivujete tak, jako byste právě začínali, zaručeně to povede k tomu, že dosáhnete své nejvyšší pozice.“ (Učení Zákona na Mezinárodní konferenci Zákona v New Yorku 2009)

Nyní v pevninské Číně neexistuje prostředí, kde by praktikující mohli studovat Fa a cvičit ve velkých skupinách. Stále však používáme různé způsoby, jak studovat Fa a vyměňovat si zkušenosti v malých skupinách a společně se vydávat na cestu za objasňováním pravdy. Nikdy jsme se nezastavili. Já jsem však někdy polevila.

Kdykoli si vzpomenu na tento nezapomenutelný zážitek, inspiruje mě to k větší píli v kultivaci a k tomu, abych dobře plnila to, co mají učedníci Dafa dělat.

(Příspěvek „Oslavte Světový den Falun Dafa“ 2018 na webových stránkách Minghui)