[Oslava Světového dne Falun Dafa] Objevování laskavosti

(Minghui.org) Moje matka mi řekla, že jsem od narození uplakánek. Jednou v noci, když mi byly tři roky, jsem si tak moc chtěla hrát se svým kamarádem Ernim, že jsem plakala, dokud mě matka nevzala zaklepat na Erniho dveře, i když už bylo pozdě v noci.

Ve škole jsem se pilně učila. V páté třídě jsem byla na prvním místě ve třídě. Matka i učitelé mě vždycky chválili, takže jsem se stala samolibou a chtěla jsem slyšet jenom pochvaly. Kdykoli mě někdo kritizoval, rozčílila jsem se tak, že mě bolel žaludek. Věděla jsem, že je to špatně, ale nemohla jsem si pomoct. Nevěděla jsem, jak se zbavit hněvu a neštěstí, a dokázala jsem jen plakat.

Když jsem trochu povyrostla, začala jsem se zajímat: Kde jsem se tu vzala? Kam jdu? Kdo je moje skutečná matka? Proč se tak často zlobím? Jak je možné se tak snadno neurazit? Přečetla jsem mnoho knih, ale odpovědi jsem nenašla. Postupně jsem se izolovala, abych se vyhnula zranění. Přemýšlela jsem, jestli je možné žít ve skleněné nádobě, aby mi nikdo nemohl ublížit.

Zlom v mém životě

V roce 1993 jsem se prostřednictvím kolegyně seznámila se svým budoucím manželem. Doporučil mi Falun Dafa a dal mi knihu Zhuan Falun.

Byla to opravdu dobrá kniha! Ale nebyla jsem si jistá, jestli dokážu dodržet požadavek nebránit se. Protože se ji učil můj manžel, studovala jsem knihu s ním a cítila jsem se pak dobře. Někdy jsem také poslouchala audionahrávky Mistrových přednášek. Manžel netrval na tom, abych začala praktikovat Dafa. Jen mě požádal, abych se řídila učením, jak jen to půjde.

Později jsem se dozvěděla, že manželova rodina, včetně jeho samotného a jeho rodičů, sestry a bratra, se v letech 1992 až 1994 zúčastnila Mistrových přednášek a začala praktikovat Dafa. Když měl Mistr přednášet ve městě Jinan v provincii Shandong, koupil můj manžel lístky pro nás oba.

Den před odjezdem jsem měla průjem. Po příjezdu do Jinanu příznaky zmizely a od té doby jsem zdravá. Později jsem pochopila, že Mistr před návštěvou kurzu očistil mé tělo.

Stala se mi ještě jedna úžasná věc. Když jsem byla na prohlídce na vysoké škole, lékař mi řekl, že moje děloha je o dvě třetiny větší než normálně, což způsobuje, že mám nepravidelnou menstruaci. Po nějaké době praktikování Falun Dafa se moje menstruace stala pravidelnou a moje děloha se vrátila do normální velikosti. Nyní je mi padesát let a stále mám pravidelnou menstruaci.

Po návratu z Mistrových přednášek v Jinanu se mé myšlení a chování dramaticky změnilo. Plně jsem pochopila, co Mistr říkal:

„Och koľko rokov už Majstra hľadám,
v deň jeden konečne ho uzriem sám.
Získavam Fa, kultivujem späť sa hneď,
Po Dovŕšení s Majstrom vrátim sa späť.“
(„Predurčený návrat ku svätému ovociu“, Hong Ying)

Uvědomila jsem si, že nechci být jen dobrým člověkem, ale že chci být praktikující Dafa a nakonec se vrátit ke svému původnímu, pravému já. Abych mohla kráčet po duchovní cestě, měla bych studovat Fa a dělat pět cvičení. Poté jsem vstávala brzy ráno, abych se připojila ke skupinovým cvičením a studovala Fa, jak jen to šlo.

Mívala jsem bolesti zad. Nemohla jsem sedět ani stát déle než dvě hodiny v kuse. Bolesti zad zmizely nedlouho poté, co jsem začala cvičit. A postupně jsem mohla při meditaci vsedě sedět v plné lotosové pozici.

Stát se ohleduplnějším

Od mládí jsem byla sebestředná. Vždycky jsem se starala o to, co chci já, ale nikdy jsem nemyslela na ostatní. Když jsem se učila Falun Dafa a pozorovala chování ostatních praktikujících, začala jsem chápat, jak být dobrým, lepším člověkem.

První věc, kterou jsem dokázala změnit, bylo usmívat se a říkat „ano“, když mě lidé o něco požádali. Místo toho, abych je odmítala, bych se měla vžít do jejich situace. Když jsem se setkala s obtížemi, měla jsem věřit, že budu v pořádku, když se budu řídit učením Dafa.

Můj tchán byl rektorem univerzity a moje tchyně tam působila jako profesorka. Jsou vzdělaní, milí a pracovití. Každý den mi nabízeli, že mi připraví oběd (oběd byl vždy včas), často spojený s mým oblíbeným ovocem. Po obědě mi také pomohli postarat se o dítě, abych si mohla zdřímnout.

Jeden z mých kolegů se mě jednou zeptal: „Vždycky jíš u tchána – kolik jim měsíčně platíš?“. Vlastně jsem neplatila nic. Když jsem jim o tom řekla, smáli se: „Jsme rádi, že se u nás stravuješ.“ Nikdy mi za jídlo nic neúčtovali a dokonce platili i naše účty za energie.

S dalším studiem Fa jsem se postupně naučila být ohleduplná k ostatním a odstranila jsem mnoho špatných myšlenek. Jednou jsme pozvali mladého praktikujícího na večeři a já si všimla, že si schválně vzal převařenou housku v páře. To mě šokovalo, protože jsem si vždycky vybírala to nejlepší jídlo. Uvědomila jsem si, že tyto maličkosti skutečně odrážejí charakter člověka. Také jsem si uvědomila, jak jsem sobecká, ale tchán a tchyně o mně nikdy neřekli špatné slovo a vždy se ke mně chovali dobře. To, co dělali, odráželo mé nedostatky.

Zbavení se sentimentu

Protože jsem z venkova, často jsem se cítila méněcenná a záviděla jsem lidem z města. Po praktikování Falun Dafa jsem s pomocí tchána a tchyně získala větší sebevědomí a překonala nízké sebevědomí. Přestala jsem plakat a více jsem se usmívala.

Můj bratr byl svědkem toho, jak jsem se změnila. Obával se, že kvůli svému špatnému temperamentu nebudu nikdy schopna vycházet s rodiči mého manžela. Později řekl mé matce: „Nikdy jsem nečekal, že by se moje sestra mohla tak změnit. Je z ní teď tak milý člověk a dokáže s každým tak dobře vycházet!“

Když se změnila moje povaha, změnila se i moje nálada. Měla jsem pocit, že je každý den slunečno. Jednoho dne v práci mě kolega asi půl hodiny slovně urážel. Nevím, co se stalo, ale nějak jsem nedokázala otevřít pusu, abych něco řekla. Překvapilo mě, jak jsem byla klidná. Kdyby se to stalo v minulosti, byla bych podrážděná a bolel by mě žaludek.

Dosažení vyšší úrovně

V Číně někteří zaměstnavatelé poskytovali svým zaměstnancům bydlení. Dříve jsem dostala bungalov. V roce 1998 se však nemocnice rozhodla bungalovy zbourat a postavit bytový dům, aby mohla ubytovat více zaměstnanců.

Dostala jsem přednostní číslo, abych si mohla vybrat byt v nové budově. V té době jsme však již měli koupený byt přes manželova zaměstnavatele, takže jsem přednostní číslo nepotřebovala. Mohla jsem své číslo snadno prodat někomu na konci fronty za tisíce jüanů, ale neudělala jsem to. Jako praktikující Falun Dafa bych to neměla dělat. Když se později můj ředitel dozvěděl, co jsem udělala, otevřeně mě pochválil.

Můj manžel je učitel. Poté, co začal praktikovat Falun Dafa, přestal přijímat dary od rodičů svých studentů. Na rozdíl od jiných učitelů, kteří si někdy nechávali školné navíc pro sebe, můj manžel peníze svým studentům vždy vracel.

Když jednou pršelo, můj manžel přinesl pět až šest deštníků navíc a rozdal je mým kolegům. Nebyla to žádná velká věc, ale nikoho to nenapadlo. Jeho kolegové vždycky říkali: „Takového dobráka dneska už nenajdeš.“ „Praktikující Falun Dafa jsou opravdu dobří lidé.“

Když se ohlédnu za svou minulostí, jsem vděčná Mistrovi za jeho soucitnou záchranu a za to, že mě změnil v lepšího člověka.

Mistr řekl v jingwenu „Praktikujícím ve Vietnamu“:

„Kultivace je procesem povznášení duše a začíná tím, že se kousek po kousku stáváte dobrým člověkem, a postupně se stáváte ještě lepším člověkem, bytostí s ušlechtilou myslí, která přesahuje běžné lidi, a nakonec někým ještě vyšším.“

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového Falun Dafa na stránkách Minghui.org)