Sdílení o připoutání k vyhledávání pohodlí a vyhýbání se těžkostem

(Minghui.org) Při sdílení kultivačních zkušeností s ostatními praktikujícími jedna praktikující řekla, že její základní připoutaností je připoutání k hledání pohodlí. Má pro sebe zónu pohodlí, kde je mladá, zdravá, nemá žádné starosti s jídlem a oblečením a může pravidelně pracovat, žít a kultivovat podle vlastního smýšlení, díky čemuž se cítí velmi pohodlně. Pokud někdo do této „zóny“ zasáhne, například pokud ji někdo vyruší, neunese to a začne být netrpělivá. Dokáže se rozzlobit a dokonce i hlasitě křičet a nechá se ovládat nejrůznějšími démonickými projevy své povahy. Zásadním důvodem bylo, že se v ní probudila náklonnost k hledání pohodlí.

Když jsem to slyšel, byl jsem v šoku. V minulosti jsem se nikdy nedíval do svého nitra, pokud jde o náklonnost k hledání pohodlí. Navíc příklady, o kterých se praktikující zmínila, mi připadaly velmi podobné mé situaci a odrážely se v mnoha aspektech. Například když jsem si stanovil dlouhodobý cíl a lhůtu pro naučení se Fa nazpaměť, ale často jsem si nacházel výmluvy, proč se učit nazpaměť méně nebo ho úplně vynechat tím, že jsem ho nahradil studiem přednášek Mistra z různých oblastí. Připoutanosti ve mně vyvolaly pocit, že studium přednášek Mistra z různých regionů je uvolněnější a snadnější, takže mohu trpět menšími obtížemi.

Přestože vydržím meditovat i hodinu, při sebemenší bolesti často rozložím nohy. Při skupinovém studiu Fa obvykle sedím v poloze polovičního lotosu nebo v ní nesedím vůbec. Když mi to spolupraktikující připomenou, sedím chvíli v plné lotosové pozici a při sebemenší bolesti nohy rozložím. Zatím se mi nedaří držet se přísných měřítek.

Ráno se probudím a začnu cvičit, ale někdy zaspím a nejsem schopen dokončit celou sérii cviků. Potom se mi je nechce dohánět. Když se setkám s něčím obtížným, někdy mám pocit, že je těžké se pohnout kupředu, a tak buď nejsem ochoten se tomu postavit, nebo záležitost odkládám na pozdější dobu. Také nejsem ochoten čelit konfliktům... v podstatě chci mít jen pohodlí. Lidské myšlení si myslí, že být spokojený je opravdu dobré.

Moje žena (praktikující) viděla, že moje připoutanost k pohodlí je až příliš silná, a tak mi to připomněla a podělila se se mnou o to, že lidé, kteří nedokážou snášet těžkosti, mají více černé látky; všechny věci, které brání kultivujícím v pilné kultivaci, jsou karma. Když opravdu trpíte strádáním, karma zanikne, takže se tomu samozřejmě bude bránit. Přijmout těžkosti je důležité. Bytosti z jiných dimenzí se chtějí kultivovat a zvyšovat svou úroveň, ale nejsou schopny snášet strádání, protože nemají lidské tělo. Proto nejsou schopny zlepšit svou kultivační úroveň. Proto bychom si měli vážit své příležitosti, že můžeme snášet strádání a kultivovat se!

Měla pravdu. Obyčejní lidé mají pocit, že je dobré mít pohodlí. Když se cítí opravdu pohodlně, mohou radostně vykřiknout, že je jim „tak dobře, že by mohli umřít“. Pro kultivujícího však platí, že pokud skutečně vedeme pohodlný život bez nemocí a strádání, nebudeme schopni se očistit a vrátit se ke svému pravému já. Můžeme navždy zůstat jen v tomto pozemském světě jako vnímající bytost, nebo ani nebudeme moci být lidskou bytostí. Kdybychom se na věci podívali z vyšší úrovně, tato bytost, která byla kdysi božská, by se už nikdy nemohla vrátit. Neznamená to, že by tato božská bytost byla mrtvá? Vždyť je to skutečně „tak příjemné, že bych mohl zemřít!“.

Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem z toho byl otřesený. Bylo to tak vážné připoutání, ale já jsem si to nikdy nevzal k srdci. Nemohu hledat jen pohodlí, protože musím splnit svůj slib a vrátit se s Mistrem domů! Po změně svých dosavadních názorů jsem zjistil, že se už nebojím těžkostí. Když se setkávám se záležitostmi, které vyžadují, abych snášel těžkosti, už neprojevuji rozmrzelost nebo bezradnost jako v minulosti. Když se ráno probudím a cítím se ospalý, už se nenechávám unášet ospalostí, abych upadl do spánku. Okamžitě vstanu, vyčistím si mysl a cvičím s pozitivním přístupem. Když mě při meditaci bolí tělo, už si nenechávám poklesnout nohy. Když mě manželka vyruší, neztrácím nervy a necítím se podrážděný. Také už mi nedělá potíže zapamatovat si Fa.

Když se postavím „těžkostem“ přímo čelem a krok za krokem je překonám, cítím se z hloubi srdce šťastný. Jsem odhodlán zbavit se tohoto zásadního připoutání k hledání pohodlí a zbývající čas využiji k pilné kultivaci a plnění svých slibů.

Výše uvedené jsou mé pochopení z mojí omezené kultivační úrovně. Opravte mě laskavě, pokud je co zlepšovat.